Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Němý pláč II - 5. kapitola

02.08.2010 (10:15) • Regi • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 10157×

II – 5. kapitola

„Ptal jsem se tě, jestli s ním spíš?“ procedil mezi zuby.

„Do toho ti nic není,“ odsekla jsem mu.

„Jak mi do toho nic není? Jsi matka mého dítěte a já mám právo to vědět!“ Chytl mě tvrdě za paže a já dostala strach, až se mi rozbušilo srdce.

„Ano, spím s ním. Dává mi víc než ty, víc než mi kdy ty můžeš dát!“ zařvala jsem na něho tiše, abych nevzbudila malou. „Dává mi něhu, lásku a hlavně je mi oporou! A já mu své tělo dávám s radostí...“

“Lžeš,“ vykřikl. „Tvoje tělo patří jen mě.“ Na náznak toho mě surově políbil.

Když se ode mě odtrhl, abych se mohla nadechnout, moje dlaň přistála na jeho líci. Ale on to ignoroval. Chytl mě pod hýžděmi, zaklínil mě pod sebou a přitiskl mě k posteli a znovu se zmocnil mých rtů.

Nechtěl být ke mně hrubý, viděla jsem mu to na očích, byl jen nešťastný, až se mi sevřelo srdce.

„Byla jsem na lovu...“ zašeptala jsem najednou a odvrátila od něho tvář...

„Prosím?“

„Byla jsem na lovu,“ přiznala jsem.

„Ta krev...“ Odtáhl se mírně ode mě.

„Potřebuji ji a Nessie taky. Jak sis myslel, že jí získávám? Prostě je to pro mě náročné. Omlouvám se, že jsem se zdržela.“ Ani jsem nevěděla, za co se omlouvám, ale já to tak v tu chvíli cítila. Z Edwarda vyprchal všechen vztek a v očích se mu zaklínila něha a úleva.

„To já se omlouvám. Nevěděl jsem... Promiň,“ řekl, ale pořád na mě ležel. „Jsi v pořádku? Víš, jak je to nebezpečné? Mohlo se ti něco stát! Zvíře tě mohlo kopnout a ublížit ti!“

„Jsem opatrná.“

„To nestačí, Bello, měla jsi říct,“ káral mě.

„Já jsem zvyklá postarat se o sebe sama a i o své dítě.“ Tak tomu je a tak tomu bylo.

„Tomu je konec, Bello,“ uťal mě rázně a jeho sladký dech mě hypnotizoval, „to je odteď má starost.“

„Ale...“ chtěla jsem něco namítnout.

„Žádné - ale, od toho jsem tu já,“ přerušil mě s naprosto vážnou tváří a mezi námi se rozprostřelo ticho. Jen tak jsme si koukali do očí, ne že bych nevěděla co říct, jen jsem nenacházela vhodná slova. Nevím, na co myslel Edward, já jsem jen vnímala jeho tělo na svém. Až pozdě jsem si všimla, že jeho ruka zajela pod deku a on jemným pohybem přejížděl po mém nahém stehně dál nahoru, pomalu mi vyhrnoval košilku. Neměla jsem sílu ho zastavit a ani to nechtěla. Můj dech ztěžkl, přesto se náš oční kontakt nepřerušil a rty se spojily v jednoduchém polibku.

Oba jsme po sobě toužili a věděli to. Naše prsty se spletly v jedno a těla se vzrušeně třela o sebe. Byla to intimní chvíle a my nikam nepospíchali, vychutnávala jsem chuť jeho úst stejně jako on mou. Naše těla se začala vzájemně vysvlékat, teda spíše já jeho, on s mou košilkou byl hned hotov a já před ním stanula nahá.

„Nikdy se pohledu na tebe nenabažím,“ vydechl vzrušeně a jeho ústa začala přejíždět po pokožce mého hrdla. Jeho nahé tělo se znovu otřelo o mé, svalnaté paže mě svíraly a já se neubránila hlasitému vzdechu. Na Edwardově tváři se usídlil úsměv vítězství, kdyby jen věděl, že on nevyhrál – to já!

Přejížděla jsem prsty každý jeho sval a žasla nad jeho jemnou kůží, která už pro mě nebyla tak studená jako kdysi. Konečně už jsem pro něho nebyla tak křehká a on povoloval uzdu. Jeho mužství mě tlačilo na stehnu a já si ho chtěla přitáhnout blíž, cítit ho... Ale on se ode mne se zavrčením odtáhnul a chvatně přikryl naše těla.

V tu chvíli jsem se cítila ublížená a ponížená, představa, že si se mnou jen hrál, mě zasáhla jako střep. Ale dveře pokoje se bez zaklepání otevřely a mezi nimi se objevila Rosalie s Emmettem. To v tomhle domě snad nikdo nespí? Emmett se zašklebil na Edwarda a nejspíš mu něco v mysli říkal, Edward na něj zavrčel a Emmett se hlasitě rozesmál.

„Pštt...“ sykla na něj Rosalie a na nás se zamračila. Přistoupila k chrupkající Nessie a i s postýlkou si ji vzala. Jen jsem na ní nechápavě zírala.

„Nenechte se rušit,“ odfrkla si a i s kolébkou zmizela za dveřmi.

Emmett ukázal Edwardovi zdvižený palec a zavřel. Naprosto zmateně jsem se otočila na Edwarda.

„Dával jsem Emmettovi výchovnou lekci o chování před mládeží a on mi to přišel oplatit. To víš, jiná doba  jiný mrav...“ vysvětlil mi, i když jsem z toho moc nepochopila. Ale nad tím jsem neměla čas přemýšlet, Edwardův jazyk už vyhledával můj a já po chvíli stoupala do výšin.

„Bello, lásko,“ šeptal mi můj anděl do ouška, „tvoje dcera už je vzhůru a žádá si tě,“ budil mě sladce.

„Hmm...“ zabručela jsem a otočila se na druhý bok, „Tak jí vyřiď, že mě její otec v noci úplně utahal...“

„Vždyť pak můžeš ještě spát.“ Pohladil mě Edward po vlasech a miminko v jeho rukou zavýskalo.

„Ne, pak musím do školy,“ zívla jsem a posadila se unaveně v posteli a odkryla tím své nahé tělo. Edward mi podal malou a já si jí rovnou přitiskla k ňadrům. „Hmm... Edwarde, znervózňuješ mě,“ naznačila jsem mu, aby přestal na mě tak civět.

„Promiň, ještě pořád mě to fascinuje...“ Políbil mě na líčko a stejně na mě nepřestal hledět, jen si vedle mě lehl.

Edward choval malou, aby si mohla odříhnout a já mezi tím musela vydržet Alicino módní řádění. Naštěstí jí to netrvalo dlouho a já konečně mohla sejít dolu za ostatníma, mezitím s Rose šňořily Renesmé. Jen co jsem došla na schody, tak mi hlavou prolétla myšlenka na prožitou noc s Edwardem. Vždyť já musela být slyšet na míle daleko! Krev se mi nahrnula do tváří a skousla jsem si rty.

„Bello, pojď. Na stole máš snídani!“ zvolala na mě Esmé a já se neochotně, se sklopenou hlavou vydala do kuchyně. Cítila jsem se trapně. Jasper se na mě v hale jen mile usmál a já schovala obličej v záplavě vlasů a zmizela v kuchyni, kde se na mě culila Esmé. To bude den.

Vánoce se neúprosně blížily a mezi mnou a Edwardem zavládlo tiché příměří. On na mě přestal naléhat a nechával mi v mých rozhodnutích volnou ruku a já se mu naopak přestala vyhýbat. Zůstaly sice mezi námi nevyřízené účty, ale ty jsme odsunuli na druhou kolej a užívali si klidu, co panoval.

Pomalu jsme k sobě nalézali cestu, jako tenkrát ve Forks. Náš vztah zůstával jen u letmých dotyků a ukradených polibků. Má důvěra v něho se pomalu vracela, jako by se předtím nikdy nic nestalo. Začala jsem žít přítomností, ve které jsme existovali.

Ležela jsem bokem na gauči a před sebou položenou spící Nessie. Všude okolo mě byl vánoční ruch, který ji ukolébal k spánku. Vanessa s manželem zůstali přes svátky u jeho rodičů a plánovali se tam zdržet i přes Silvestra. Esmé mě odmítla nechat přes vánoce samotnou, i když jsem plánovala, že se pojedeme podívat za Charliem. Ale kdo by ji dokázal odmítnout? Pořád jsem viděla před sebou její oči plné dojetí, když jsem souhlasila, že s nimi strávím svátky i Edwardův šťastný obličej. Říkala jsem si, že jsem se rozhodla dobře, i když nebudu s tátou.

Ani jsem netušila, co tím způsobím. Od Edwarda jsem věděla, že tuhle dobu většinou tráví na dlouhém lovu, koho by přeci bavilo trávit jeden a ten samý svátek se stejnými lidmi už nejméně po sté. Ale tentokrát to bylo jiné, jak mi pověděl Edward, byla jsem tu já a Renesmé a oni chtěli, aby vše pro nás bylo dokonalé...

Esmé pekla cukroví a já byla její hlavní ochutnávač, proti čemuž jsem neodporovala, jen jsem doufala, že to neodnesu pár přebytečnými kily navíc. Zbytek rodiny byl rozprášen po domě či na domě a vánoční výzdoba vznikala přímo před očima. Někdy sotva znatelné šmouhy upírů v akci vytvářely mistrovské dílo.

Ze začátku jsem chtěla také pomáhat a nesedět tu jako trubka, ale jak jsem zjistila, tak jsem jen překážela a raději to k radosti všech vzdala.

„Ahoj," ozvalo se za mnou. Otočila jsem se po Edwardově hlasu a jeho rty se rychle přitiskly na mé. Choval se jako kluk a už mi zase ukradl drze polibek, musela jsem začervenat a sklopit oči, aby neviděl, jak moc mě to těší. „Sluší ti to," usmál se na mě tím svým pokřiveným úsměvem. Srdíčko se mi rozbušilo na plné obrátky a já se zahleděla do jeho jantarových očí po čerstvém lovu.

„Děkuji," špitla jsem.

„Nespí už nějak dlouho," zajímal se Edward o našeho drobečka, „většinou už touhle dobou bývá po poledním spánku vzhůru."

„Nediv se jí. Emmett s Rosalií ji za dopoledne utahali. Měla namáhavou práci, moc dobře víš, jak se snaží batolit." Pohladila jsem naší holčičku po tvářičce a utřela jí u pusinky bublinku od slin.

„A co kdybych si tě zatím ukradl pro sebe, dokud malá spí?" zašeptal mi Edward do ouška a já zrudla ještě víc.

„Za chvíli se probudí..."

„Za chvíli se dá toho stihnout," nabádal mě Edward sladce.

„Ale někdo ji musí ohlídat..."

„Myslím, že Esmé si najde chvilku," zasmál se a vytáhl mě na nohy...

„Cili-cilli-lililink..." otřásal se zvoneček do melodie vánoc. Všichni se sešli v obývací hale slavnostně ustrojeni dle Alice, která nás oblékla po párech. Každá z dvojic dostala svoji barvu, do které byla sladěna. Muži na sobě měli černé obleky doplněné barevnou košilí a kravatou, ženy k nim pasovaly barvou koktejlek. My s Edwardem jsme měli modrou. Moc se mi nelíbilo, že nás tak chce Alice označit za pár, kterým jsme nebyli, ale po lítostivém pohledu Edwarda jsem se nechala přemluvit, oblékla do připravených šatů a nechala si od Alice líbit mučící či zkrášlovací proces.

Konečně jsem po hodině sešla do haly a myslela si, že Edward pod schody oněměl, lapal po dechu jako ryba. Tiše jsem se zasmála a sestoupila dolů. Cestou jsem se zarazila u jednoho z obrazů ve skleněném rámu, ze kterého se na mě odrážela moje podobizna. Ta žena tam, byla jsem to já, jen jsem se nepoznávala… luxusní šaty, make-up, účes… to vše byla tak dokonalé jako všechno okolo mě. Zapadala jsem sem, do toho domu, jako bych byla součástí toho všeho luxusu. A největším potěšením mi bylo přijmout rámě toho nádherného muže čekající jen na mě.

Očima jsem vyhledala svoji holčičku, byla celá neposedná, putovala z jedné náruče do druhé a pořád se nemohla nabažit všech těch světýlek kolem sebe, nejvíce těch jiskřiček na vánočním stromečku, tedy spíše stromku. Nemůžu nazývat tři metry vysokou borovici tak zdrobněle. Nessie vypadala jako maličký andílek, byla celá v bílém a její světlé šatičky byly posety barevnými kvítky a ve vláskách jí spínala barevná stužka.

„Víš, kde stojíme?“ Objal mě Edward ze zadu. „Pod jmelím,“ napověděl mi laškovně.

„Pod tím stojím poprvé,“ špitla jsem mu a otočila se tváři k němu.

„No, Bello, tak ho polib,“ ozval se za mnou Emmett nedočkavě, „my s Rose tu už stojíme frontu.“

Váhavě jsem si stoupla na špičky a objala Edwarda kolem krku, ten se ke mně sklonil a přitáhl si mě k tělu. Jemně jsem se o jeho ústa otřela a vpila se do polibku. To bylo poprvé, co jsme dali svou lásku najevo i před rodinou od doby, kdy jsme se tady v Dartmouthu znovu střetli.

Někdo si decentně odkašlal, „Ehm.. Jsou tady děti.“ Emmett.

Neochotně jsme se od sebe odtrhli a vydali se k naší dcerce.

Seděla jsem na zemi v Edwardově náručí, který mě každou chvíli líbal do vlasů, a na klíně houpala naše dítko. Nessie dostávala jeden dárek za druhým a my s Edwardem je museli rozbalovat. Od kluků dostala auta všech velikostí i funkčností. Některé byly na ozdobu, s jinými si mohla hrát a v dalších se vozit…“

„No co?“ Pokrčil nad tím Jasper rameny. Jen mě tak napadlo, jestli jí to kluci nekoupili proto, aby si s tím mohli sami hrát.

K tomu Renesmé dostala kupu šatiček, botiček, plyšáků, dětských knížek, hraček… Až jsem netušila, kam to všechno dáme. Ale ostatním to přinášelo ohromnou radost a Alice to pečlivě všechno zdokumentovala, pobíhala s kamerou sem a tam, až všem lezla na nervy.

„Bello, uprav se, nebo budeš na filmu vypadat hrozně,“ kárala mě Alice, jen jsem na ní vyplázla jazyk a schovala se v Edwardově náručí.

Nejvíce se Nessie líbil růžový králíček, hned mu utrhla ouška a cpala si je do pusinky. Trošku mě to zamrzelo, ten byl zrovna ode mě. Hlavně že ostatním to přišlo strašně vtipný, bručela jsem si pro sebe. Od Edwarda dostala jemný řetízek s přívěškem, na kterém byl vyryt erb Cullenů, hned na to putovala z ruky do ruky, aby všem ukázala, jak jí to sluší.

„Ten je pro tebe. Podával mi Edward malý placatý dárek, ze kterého se vyklubala sametová krabička ukrývající náhrdelník jako pro královnu. Oněměla jsem úžasem, v životě jsem nic takového neviděla. Šperk se u prsou rozšiřoval a znásobil tak řadu drobných kamínků, kterými byl poset.

„To si vzít nemůžu,“ namítla jsem.

„Už je to tvoje,“ nenechal se Edward, „Smím ti to zapnout?“ Na nic nečekal a ujal se toho.

Připadala jsem si trapně, já pro něj měla jen takovou obyčejnou věc, že se ani dárkem nazývat nedala. Pod balícím papírem se ukrývala obálka ve které byly dokumenty z matriky mnou podepsané a uznávající ho otcem Renesmé. Už chyběl jen jeho podpis.

„Vím, že to není vhodné jako dárek, ale snad ti to udělá radost.“ Podala jsem mu kus vánočního papíru na roztrhání.

„Ty vždycky, lásko.“ Políbil mě a otevřel dárek. Očima přelétl po písmenkách na formuláři a zastavil se na mém podpisu. Celou dobu jsem napjatě bez dechu čekala na jeho reakci.

„Bello,“ vydechl naprosto překvapeně, „já…“ nedokázal štěstím doříct větu, místo toho mě pevně objal a slíbával každý koutek mého obličeje. Potom zrakem vyhledal Nessie v Rosaliných rukou a s láskou se na ní zadíval. Byla tak šťastný, že se Esmé samým dojetím rozvzlykala Carlisleovi na rameni.

Celý večer panovala úžasná nálada. Edward se ode mě nehnul a pořád mi šeptal nádherná slovíčka lásky. Cítila jsem se tolik milovaná, jako by mě nikdy Edward neopustil a my byli opravdová rodina. Šťastná rodina!

„Nemáš hlad, zlatíčko?“ zeptala se mě Esmé a já jen zakoulela očima.

„Ne, děkuju Esmé. Po té tvé výborné večeři jsem se natláskala cukrovím a už nepozřu ani sousto.“

„Alice,“ projel místností Jasperův naléhavý hlas, že jsem se po něm musela otočit a spatřila Alici strnulou v sochu, s nepřítomným výrazem. Po pár vteřinách to přestalo.

„Jak dlouho Alice?“ zeptal se Edward, který všechno sledoval s ní. Zdál se mi nějak vyděšený, nebo byl jen zaskočený?

„Sotva pár minut,“ kuňkla.

„Co se děje,“ vstoupil jim do řeči Carlisle?

„Naši přátelé z Denali se nás rozhodli na poslední chvíli navštívit. Zrovna měli okolo cestu,“ odpověděl mu Edward spěšně a otočil se na mě, „Bello, vezmi malou a jdi s ní prosím nahoru,“ přikázal mi naléhavě.

Jindy bych mu odporovala, ale ne když by cizí upíři mohli ohrozit mou holčičku. Vzala jsem ji poslušně z deky, přesto nevěděla, proč Edward tolik najednou ochladl.

„Naši přátelé by jim nikdy neublížili,“ zastávala se jich zmateně Esmé.

„Nechci, aby mylně považovali moji dceru za jedno z nesmrtelných dětí. To v žádném případě nemůžu riskovat,“ utnul ji Edward.

To mi stačilo, abych se hned vydala nahoru, nikdy bych si neodpustila, kdyby se jí něco stalo.

„To se ti povedlo, Edwarde,“ zasyčela na něj Rosalie, „zrovna teď si sem tahat svou milenku. Máš tu rodinu!“

Kdybych měla sluch obyčejného člověka, přeslechla bych to, ale tohle mé uši zřetelně slyšely. Zarazila jsem se uprostřed schodů a otočila se na Edwarda, který stál se svou rodinou pod nimi, hned u dveří a čekali na nově příchozí.

Zhluboka jsem se nadechla, zaskočená tím, co řekla Rose. Edward se ke mně otočil, došlo mu, že jsem to slyšela.

„Bello...“ Chtěl ke mně vykročit, ale zastavilo ho zaťukání na dveře. Esmé je otevřela a hned jako první vstoupila do domu nádherná upírka s jahodovými proužky ve vlasech. Ta na nic nečekala, místnost projela rychlým pohledem a zastavila s na otci mého dítěte.

„Edwarde,“ vykřikla nadšeně, vrhla se mu kolem krku a hladově se přisála na jeho rty.

((-- shrnutí --))

Autor: Regi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Němý pláč II - 5. kapitola: