Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Němý pláč II - 10. kapitola

04.09.2010 (17:15) • Regi • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 14393×

II – 10. kapitola

Držela jsem v ruce sluchátko a stále se nemohla vzpamatovat. V hlavě se mi přehrávaly různé verze s těmi nejděsivějšími konci a to jen kvůli mé nedůvěře v Edwarda.  Před sebou jsem měla tmavě červenou tekutinu. Krev mojí holčičky. Ležela roztrhaná, prstíčky měla podivně zkřivené, její hlavička rozdrcená od velkých ostrých zubů, že její sladká tvářička zmizela v nenávratnu, stejně jako její život. Všechny ty spády začínaly stejně…

„Už to bude v pořádku,“ utěšoval mě Charlie a já se mu snažila věřit, už hlavně pro to, že mi vrátil moje maličké děťátko. Tiskla jsem ji k sobě a bála se, že mi ji zase někdo vyrve z náruče. Nessie stále plakala a já si ji přivinula k plnému prsu, abych uspokojila její hlad.

„Tati, co je s Edwardem?“ zajímala jsem se. Potřebovala jsem mít jistotu, vědět na čem jsem a že to, co se stalo, se už nestane.

„Neboj se, holčičko, tatínek se o něj postará. To ti slibuju.“ Políbil mě Charlie do vlasů. O Edwarda jsem starost neměla, stejně mu nikdo nemohl jen tak ublížit. „Nedovolím, aby ti ten psychopat s krví něco udělal. Jste moje všechno.“

Na chvíli jsem se zarazila, než mi došlo, že Charlie našel tu termosku s krví. Sakra! A ještě jednou, sakra! Pomalu se mi srdce uklidňovalo do pravidelného rytmu, jako by se před chvílí nic nestalo, jako bych nepřišla o svou holčičku. Jediné, na čem mi právě záleželo, byla jedině ona. Hltavě pila z mého ňadra a její zelená očička si mě prohlížela. Usmála jsem se na ni a pohladila ji po hlavičce. Znamenala pro mě víc než život.

„Bello, já teď pojedu na stanici. Zvládneš to tady sama, anebo tu chceš nechat někoho z mých lidí?“ zeptal se mě Charlie.

„Zvládnu to,“ přesvědčila jsem ho a věděla, že upíra by obyčejný člověk nezastavil. „A děkuju, tati.“

„Pro tebe všechno.“ Chystal se k odchodu.

„Jo a, tati,“ zastavila jsem ho, „co Billy?“ Musela jsem se zeptat, když můj mozek začal fungovat.

„S tím si hlavu nelam. Vůbec netuším, na co ty krámy chtěl. Leží ve sklepě už roky a najednou je potřebuje. No, ale hlavně chtěl vidět tebe.“

„On mě chtěl vidět?“ podivila jsem se a vzbudil tím ve mně zájem.

„Ano. Říkal, že tě od doby, co jsi otěhotněla, neviděl. Tak jestli bys mu ty věci nemohla zavést ty i s malou, že by ji prý rád poznal,“ poznamenal Charlie pod fousy a odešel.

Dokojila jsem malou a položila si ji přes rameno. V hlavě mi pořád zněla Charlieho slova. Vůbec mi nedávalo smysl, proč Billy chtěl, abych zrovna já jela do La Push? Moc dobře věděl, že není nejvhodnější, abych se tam ukazovala. Ale vždyť Jacob řekl… Ne, teď jsem si uvědomila, že jsem slyšela z povzdálí telefonu ještě nějaké mužské hlasy. Nejspíš další členy z jeho smečky. Co tam dělali, když jsem měla přijet já? Byla to past?! Ne, tomu jsem nemohla uvěřit, vždyť… Hodlali ublížit mému malému sluníčku?

Že by Edward měl pravdu? Pořád jsem nad jeho slovy přemýšlela. On měl celou tu dobu pravdu! Zkameněla jsem hrůzou a v žaludku se mi usídlil hrozný pocit. Jsem nezodpovědná matka a málem nechala zabít vlastní dítě! Pane Bože! Sevřel se mi žaludek a udělalo se mdlo.

Přesto jsem tomu nechtěla věřit. Jakob by mi nikdy nic takového neudělal! Popadla jsem telefon a vytočila číslo k Blackům. Po druhém vyzváněcím tónu to vzal Billy a ten mi hned předal Jacoba.

„Bello, proč si nepřijela?“ spustil na mě trochu rozrušeně Jacob.

„Co jste měli v plánu?“ Nedokázala jsem v hlase skrýt rozrušení, které jsem pociťovala.

„Jak to myslíš?“ nechápal.

„Proč jste mě najednou chtěli vidět, a i moji dceru. Celou dobu se vyhýbáme a vy najednou máte zájem o styk se mnou. Co v tom je, Jacobe? A neříkej mi, že nic, protože já nejsem blbá a naivní, jak si myslíte. Jako přítel z dětství se mnou mluv narovinu,“ žádala jsem ho a doufala v jeho upřímnost a nebo že budu za pitomce.

Chvíli bylo v telefonu ticho, jakoby váhal, než nakonec promluvil. „A co si myslíš, Bello, že jsme měli dělat? Najednou ses i s tou malou upírskou zrůdou vrátila. Potřebovali jsme se ujistit o nebezpečí, která nás od ní čeká a i od tebe, už nejsi jako dřív… Patříš k nim.“

Nemohla jsem uvěřit slovům, co vypouštěl z úst a potvrzoval Edwardova slova. Tekly mi tiché slzy po tváři. „A proto jste se nás snažili nalákat do La Push? Jsi parchant, Jacobe! Nessie je malé nevinné batole, které se neumí bránit, natož aby někomu ublížila!“ řvala jsem na něho.

„Je to dcera svého otce. Vyroste a bude nebezpečná svému okolí, bude vraždit a může zabít i tebe. Uvědom si to, Bello. Je lepší problém vyřešit dřív, než nastane,“ přesvědčoval mě Jacob, ale já už ho nedokázala poslouchat, zavěsila jsem telefon a zhroutila se na zem. Až moc živě jsem si představovala, co se mohlo stát. Co by nám udělali!

Hrdlo se mi sevřelo a já nedokázala dýchat. Moje dítě není zrůda! Potřebovala jsem útěchu a ochranu před sebou samou. V ruce jsem stále svírala sluchátko a mně dokázal pomoci jen jediný člověk, jediný upír…

Čekala jsem na něho a i po tom všem ho tolik potřebovala. Nessie v postýlce začala plakat a já se nedokázala zvednout a pochovat ji, bála jsem se, ji tím ublížím a tentokrát mě nebude mít kdo zastavit před dalším špatným rozhodnutím. I kdyby si ji teď Edward znovu odnesl, bylo by mi to jedno, hlavně že by byla v bezpečí přede mnou. Neměl mi ji vracet.

. . .

Dům byl zamčený a já rychle proklouzl pootevřeným oknem v kuchyni, měl jsem strach, co tu na mě čeká. Bella byla v telefonu tolik rozrušená, že nedokázala souvisle mluvit. Stěží se mi podařilo přemluvit rodinu, aby nejezdili se mnou. Nejtěžší to bylo s Rosalií, dostala amok nad slovy, která slyšela z telefonu, Emmett ji musel držet, aby něco nevyvedla. Jen Carlisle pro jistotu seděl v autě před Belliným domem. Bylo mi jasné, že by Bella nikdy naší maličké neublížila, přesto jsem nevěděl, co mám očekávat.

Vyběhl jsem do Belliného pokoje, ze kterého se ozýval Nessiin pláč, a otevřel tiše dveře. Malá seděla v postýlce a řvala na celé kolo. Očividně jí nic nebylo, jen toužila po pozornosti, které se jí momentálně nedostávalo. Přivinul jsem si ji k sobě a přesvědčoval se, zda jí nic není.

Z druhé strany rohu mě upoutal zběsilý tlukot srdce a vzlyk. Bella seděla v koutě stulená do klubíčka a tiše plakala. Věděla, že tu jsem, přesto se po mně vůbec neotočila. Přistoupil jsem k ní a kleknul si.

„Bello,“ promluvil jsem na ní tiše, „Nessie je v pořádku, jen trošku plakala.“

„Zabila jsem jí,“ špitla, aniž by zvedla hlavu.

„Ne, je živá a zdravá. Podívej se na ni.“ Ukazoval jsem jí dítě ve svém náručí, ale ona se jen víc odtáhla.

„Jsem špatná matka. Nezasloužím si jí,“ brečela.

Nevěřil jsem vlastním uším. „Bello, ty nejsi špatná matka. Rozumíš?“ Měl jsem chuť s ní zatřást, aby se probudila z té své agónie, ale očividně byla v šoku a dál se mnou odmítala mluvit a já nevěděl, co se stalo. „Bello, podívej se na ni. Tvoje dcera tě potřebuje a já taky. Milujeme tě.“

Vše, co jsem jí říkal, bylo zbytečné, jako by mě neslyšela a odmítala i své dítě, které tolik milovala a bojovala za ně. Dívala se do prázdna a ani se nepohnula.

„Carlisle,“ zavolal jsem ho tiše a on hned byl u mě. Chvatně prohlédl Bellu a obviňoval mě za její stav.

„Je v šoku,“ potvrdil mou domněnku, „měli bychom ji odtud odnést, dřív, než se vrátí Charlie,“ navrhl.

„Nevím, jestli je to dobrý nápad, Carlisle, jestli Bella zmizí, tak první za kým Charlie půjde, budu já a navíc Bella není ve stavu, kdy je dobré ji odloučit od rodiny.“ Posadil jsem svoji holčičku do postýlky a ujal se Belly, chtěl jsem ji uložit do postele, ale ona mě odmítavě chytla za rukáv.

„Já chci pryč. Prosím, odveď mě odtud…,“ zašeptala sotva slyšitelně i pro mé uši Bella a poprvé se za celou tu dobu na mě podívala. Její pohled byl tak zničený, až frustrující.

„Vážně to chceš?“ Odhrnul jsem jí vlasy z tváře a otřel krůpěje slz.

„Chci být odtud co nejdál.“ Přikývla. „Vlci nás chtějí zabít,“ zachraptěla a já na chvíli zkoprněl, stejně jako Carlisle nad jejími slovy. To bylo očekávané, přesto mě to zasáhlo. Vzal jsem ji do náruče, Bella si položila hlavu na mé rameno a zavřela oči. Bolelo mě ji takhle vidět.

„Já vás ochráním, slibuju.“ Políbil jsem ji do vlasů. Carlisle našel dětskou přenosku a ujal se Renesmé.

Naložili jsme je do mého auta a já se ještě rychle vrátil sbalit jejich věci a nechal na stole Charliemu vzkaz napsaný Belliným písmem, že se vrátila zpět do New Hapshiru a brzy mu zavolá.

Bylo divné vidět Bellu v takovém stavu. Zmatenou a nejistou sama sebou. Pořád jsem nevěděl, jak se Bella mohla takto zhroutit a děsilo mě to. Seděla opřená o sedadlo a na Nessie se ani nepodívala, jen tiše pozorovala mě.

Nechtěl jsem, aby Bellu někdo takto viděl, ale rozhodl jsem se je vzít do chatky nedaleko domu, ke které vedla úzká pěšinka, ale projet se tam dalo a nikdo ji neobýval. Hlavně to bylo na našem území. Sloužila jako útočiště, když chtěl být někdo sám, většinou jí využíval Emmett s Rose, tak zůstávala udržovaná.

Uložil jsem Bellu do postele a ta hned vyčerpaně usnula. Zapnul jsem v domě všechno topení a doufal, že se místnosti co nejdřív vyhřejí. Byly tu jen dvě menší ložnice s koupelnami a obývací pokoj propojený s kuchyní. Pozoroval jsem spící Bellu a hrál si s Nessie, bylo ta krásná rodinná idylka, jen mě splavoval hrozný pocit, co se stane, až se Bella probudí. Bál jsem se, že za tu její agonii a psychické vyčerpání můžu já. Přehnal jsem to a nedokázal si to odpustit. Carlisle mě ujistil, že až si Bella odpočine, tak bude zase v pořádku. Přesto jsem se strachem čekal na její probuzení.

. . .

„Lásko,“ probouzel mě melodický hlas mého anděla a já si matně vybavovala včerejší den. Únos Nessie, její návrat, Charlie, rozmluva s Jakem a znovu jsem se rozbrečela. Edward si mě přivinul do náruče a hladil mě po zádech. Tolik jsem ho potřebovala, jeho útěchu a ten pocit bezpečí. „Už to bude v pořádku,“ šeptal mi do vlasů a slíbával slzy. Vůbec jsem si tu jeho jemnost nezasloužila, tolik jsem toho zpackala

„Edwarde,“ kuňkla jsem, „nic z toho nebude v pořádku. Málem jsem nechala zabít Nessie, kdybys mě nezastavil, byly bychom mrtvé. Kdybys ji neodvezl, odvezla bych jí do… a tam…“ Nedokázala jsem na to pomyslet.

„Bello...“

„Měl jsi celou tu dobu pravdu, oni nám chtěli ublížit. Chtěli ublížit Nessie a já jim to málem dovolila. Zklamala jsem jako matka.“ Edward pochopil a pevně si mě k sobě přivinul. Jen stěží v sobě potlačil zavrčení.

„To bych nikdy nedovolil. Nikdy bych nikomu nedovolil, aby vám ublížil,“ přesvědčoval mě a já mu věřila.

„Víš, Edwarde. Od té doby, co jsem tě potkala na Darmouthu, jsem se tě bála,“ přiznala jsem a cítila, jak se Edward napjal, ale nechal mě mluvit. „Měla jsem strach, že když zjistíš, že máš dceru, že mi ji vezmeš nebo ji naopak odmítneš s tím, že ji nikdy nemůžeš milovat stejně jako mě. Nevěřila jsem ti.“

„Co to plácáš, blázínku?“ Chytl mě za bradu a donutil mě se mu podívat do očí. „Já vás neskutečně miluju, až mám strach, že po tom všem, jak jsem vám ublížil, mě nebudete chtít. Děsí mě představa, že by na světě mohl být nějaký muž, který by mi tě ukradl a říkal ti ženo a moje dcera jemu táto. Nepřežil bych to. Omlouvám se za vše, za to jak jsem tě opustil, nebyl u narození Nessie a za ten včerejšek, měl jsem se zachovat líp a ne ti jen ubližovat.“

„To já se omlouvám, kdybych ti věřila, nic takového se nestalo.“

Edwad se na mě usmál a já mu ho oplatila. Bylo to jako kdyby celou tu dobu byla obloha zatažená s bouřkami a najedou se vyjasnilo, vysvitlo slunce.

Moje malé sluníčko vedle mě na posteli se rozplakalo a já si uvědomila, že je ráno, prospala jsem celou noc. Edward vstal a podal mi ji se slovy „Potřebuje tě.“ A měl pravdu, potřebovala nás oba.

V chatce jsme byli až do Silvestra. Bylo to jen pár dnů, ale nádherných. Všechno jsme si vyříkali, vylili svá srdce i obavy. Leželi si v náručí, šeptali si slovíčka lásky a těšili se z našeho potomka.

Návrat do New Hampshiru byl zničující, nechtěla jsem od Edwarda hnout ani na krok a on ode mě. Ale odmítla jsem se nastěhovat k němu domů a raději zůstala u Vanessy. On to chápal, věděl, že náš vztah je moc citlivý a čerstvý, než abychom se o něj zvládli podělit. Edward se pustil do hledání jen našeho domu a já do učení. Pololetní zkoušení tu bylo co nevidět a já se na učebnice ani nepodívala.

„Edwarde, prosím…,“ zaskučela jsem, když mi svými rty zezadu přejížděl po pokožce krku a postupoval dál dolů po hrdle k mým prsům. „Musím se učit.“ Vrtěla jsem se na židli.

„Tak si dej na chvíli přestávku,“ škemral. Přetočil si mě k sobě, rychlým pohybem mě položil na zem a zaklínil mě pod sebou. Moc dobře jsem věděla, o co mu šlo. To byl poslední den, kdy jsme byli u nás doma sami. Zítra se vrátí Vanessa s rodinnou a on nebude mít příležitost mě svést.

Zasmála jsem se, „Ale já ji teď nepotřebuju. Malá ještě bude chvíli spát a až se vzbudí, tak půjdete ven na procházku. Já nebudu mít náročný den.“ Šklebila jsem se na něj.

Edward se na mě zděšeně podíval. „To chceš říct, že půjdu ven sám jen s malou?“ zeptal se nevěřícně.

„Jsi velkej chlap, přeci by ses nebál?“ dobírala jsem si ho.

„To není fér! Víš, jak to dopadlo minule?!“ Odtáhl se Edward ode mě a posadil se vedle mě. Narážel na včerejší den. Alice vzala Edwarda s Nessie na nákupy, abych se v klidu mohla připravovat na zkoušky, když se dlouho nevraceli, dostala jsem strach a vydala se je hledat. Doopravdy jsem je našla v obchodním centru, jen s tím rozdílem, že tam Edward nebyl sám a společnost mu rozhodně nedělala Alice. Ta někam zmizela a Edwarda místo toho obklopovala spousta ženských.

„Ten je ale sladký,“ štěbetala jedna z nich druhé, „a ta jeho dcerunka je dokonalá stejně jako on. A jak se o tu malou stará… Kéž by takový byl i můj muž, ten si myslí, že když přijde z práce domů, tak už nic dělat nemusí. Děti v životě nevzal ani na procházku. Jediné, co s nimi dělá, je, že čučí společně na televizi a co teprve, kdybych je nechala s ním o samotě. To by dopadlo,“ povzdychla si.

A nebyla jediná, která měla podobné myšlenky. Viděly krásného mužského s roztomilým dítětem a mohly se přetrhnout. Projel mnou vztek a žárlivost. Drala jsem se vpřed a v duchu nadávala Alici, jak to mohla dopustit. Jednoduše, byla slepá ohledně Nessie a chtěla si užít nákupy.

Jakmile mě spatřil Edward, zblednul a nahodil úsměv – já za nic nemůžu. Teď jsem měla dvě varianty, udělat ze sebe fúrii a vynadat mu nebo ukázat všem, že je můj a políbit ho. Vybrala jsem si druhou možnost a Edwarda si odvedla domů. Byl z mé reakce překvapený, ale co z toho? Nemohl za to a popravdě mi to vlastně lichotilo.

„Tak vezmi s sebou Esmé,“ navrhla jsem mu, „ta tě nedá.“

„A co kdybys šla s námi ty? Jen na chvilku?“ Snažil se mě okouzlit Edward.

„Ani za nic.“ Vyplázla jsem na něj jazyk a sedla zpět ke stolu. „Musím se učit.“ Ukázala jsem na hordu odborných knih. „Ty už to umíš,“ zanaříkala jsem a on se zasmál. Nechal mě se v tom potácet. Postavil se ke kolébce a s užaslým výrazem pozoroval naše děťátko, jak spinká. Byl šťastný.

Na stole mi zavibroval mobil, byl to Charlie. Poslední dny mi volal několikrát denně a ujišťoval se, zda jsme v pořádku a Edward nás nijak neohrožuje. S radostí v hlase, jsem mu sdělovala, že je vše, tak jak má být…

Za hodinu byla malá vzhůru, nakrmená, oblečená a s Edwardem venku.

Ach ne! Vstala jsem se židle a zase se mi zatočila hlava jako poslední dobou už tolikrát. I Edward si toho všiml a málem mě donutil jít ke Carlisleovi, ale já byla v pořádku. Mám v sobě přeci upírský gen… Gen! Ale možná v jiném smyslu slova, než jsem si myslela! Prolítlo mi hlavou.

Já přeci nemůžu být znovu těhotná, to není možné! Ale proč by ne? Poprvé to taky bylo nemožné, a jak to dopadlo...

V tu chvíli jsem byla ráda, že jsem doma sama a mohla se soustředit jen sama na sebe. Edward vzal malou s rodinou na procházku, abych se mohla v klidu učit. Vanessa měla v koupelně zašitý jeden těhotenský test, neváhala jsem a za chvíli ho držela počůraný v ruce a četla si krabičku. Za tři minuty zaručený výsledek, použití kdykoliv během dne, vysoká citlivost… Super! Posadila jsem se na vanu a s rozechvělýma rukama odpočítávala zbylé dvě a půl minuty.

Hlavou se mi honilo tolik myšlenek a já je nedokázala utřídit a raději na nic nemyslela.

„Bello, miláčku.“ Otevřel Edward dveře od koupelny a já se na něj zděšeně podívala a schovala test za záda. Nečekala jsem, že se tu tak brzo ukáže. „Nevíš, kde má Nessie…,“ pokračoval dál, ale zarazil. Všiml si mého rozrušení i to že před ním něco ukrývám. „Stalo se něco?“

„Ne nic. Co jsi hledal?“ Snažila jsem se na něho usmát, ale moc mi to nešlo. Rozrušením jsem se chvěla.

„Ty něco bereš?“ zeptal se narovinu a já nevěděla, jestli tím myslí prášky nebo drogy, řekl to takovým divným obviňujícím tónem.

„Ne, nic. Jak tě to mohlo napadnout?“ Byla jsem rozhořčená. „Kojím, nic než vitamíny neberu a to ty víš.“

„Tak co to máš za zády?“

„Nic.“

Přistoupil ke mně a donutil mě vyndat ruku schovanou za zády. Chvíli koukal na těhotenský test v mé dlani, pak se z mého obličeje přesunul na mé břicho a na sucho polkl.

Nevím, jak to teď bude dál. Další dítě jsem neplánovala a ani nevím, jak se k tomu postaví Edward, ale tohle je rozhodně konec jedné kapitoly, kde začíná další…

((-- shrnutí

3. série

Autor: Regi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Němý pláč II - 10. kapitola: