Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neměl jsi mě opouštět - 14. kapitola

20.08.2011 (07:00) • Zira • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 2399×

14. kapitola – Změnila ses

„I když to říkám s těžkým srdcem, Bella má pravdu. Musíme vrátit Forks původní tvář. Má to být město plné lidí…, ne plné upírů,“ řekl Carlisle.

„Jestli se nám někdo postaví do cesty, musíme ho odklidit,“ řekl Emmett.

„Trochu soucitu, Emme,“ řekla Esmé.

„Promiň,“ pověděl Emmett a odešel pryč z místnosti. Sedl si vedle mě do houpací pohovky na verandě a položil ruku na moji.

„Jak se cítíš?“ zeptal se.

„Mizerně,“ přiznala jsem.

„To nejsi jediná,“ řekl.

„Já myslela, že jsi nadšený, že budeme bojovat,“ řekla jsem.

„To ano, ale… každý upír byl vždycky člověk a až potom byl proměněn a mně se nelíbí, že je musíme zabíjet. Každý má na výběr. Jestli se ty upíři dobrovolně rozhodli, že napadnou tebe, Carol, Edwarda a Victorii, tak to beru jako osobní věc. Napadli mou rodinu, chápeš? Mám rád násilí, ale v přátelském duchu,“ řekl. Položila jsem si hlavu na jeho rameno a odpočívala.

„Bojím se o ni,“ přiznala jsem.

„To my všichni,“ řekl.

„Až poznáš Carol, zamiluješ si ji. Je tak plná života, ale teď je s Victorií… někde. Nevím kde, ale… pokud bych zemřela a někdo z vás přežil, chci, abyste ji našli a postarali se o ni,“ řekla jsem.

„Nezemřeš,“ řekl.

„Jak to můžeš vědět? Chci pro ni vytvořit lepší svět, já… myslela jsem si, že se narodila do lepšího světa, a i když neměla otce, tak jsem jí dala všechno, co k životu potřebovala. Lásku, domov a přítele. A co z toho jí zbylo? Je na útěku, ukázalo se, že James je podvodník a svoji matku neuvidí několik měsíců,“ řekla jsem.

„Někdy se hold všechno nepovede tak, jak jsme si naplánovali. Věř mi ale, že udělám všechno proto, abyste se ty s Carol setkaly brzy,“ slíbil.

„Dík, to jsem potřebovala,“ řekla jsem a políbila ho na tvář.

„Božínku, neměl bych se červenat,“ mrkl na mě šibalsky a já ho šťouchla do ramene.

„Řekni Rosalie, že to byl nevinný polibek,“ řekla jsem.

„Nic mi říkat nemusí, viděla jsem to,“ pověděla Rosalie, která stála u dveří.

„Rosalie, já…“

„Chci se tě na něco zeptat?“ skočila mi do řeči a já se nuceně usmála. Emmett se bouchal silně do nohy, aby se nesmál. Měla jsem knedlík v krku a čekala, co s ní vypadne.

„Jseš s Edwardem? Myslím jako pár?“ zeptala se. Chtěla jsem odpovědět, ale ona mě předběhla.

„Rozmysli si, co řekneš,“ poradila mi a Emmett se začal smát. Bouchla jsem ho do břicha.

„Jo, jsme spolu,“ řekla jsem a šla pryč.

„Dobrá odpověď,“ řekla. Šla jsem kolem obývacího pokoje a uviděla Jaspera s Edwardem. Zatímco všichni probírali, koho chtějí mít na své straně, pánové se chechtali o sto šest. Potom se podívali na mě, na chvilku se smíchem přestali, ale potom zase začali. Měla jsem jen dvě možnosti. Buďto se začnu smát taky nebo je na místě zabiju. Kouknula jsem se na ně, přejela rukou po svém krku na důkaz, že je oddělám, a šla po schodech nahoru.

„Měl bys jít, chlape, jinak…“

„Já vím,“ pověděl Edward Jasperovi a šel za mnou. Lehnula jsem si na postel a koukala se do stropu. Edward vběhl do pokoje a zavřel za sebou dveře.

„Ahoj, krásko,“ řekl mile. Měla jsem dost velké problémy s tím, abych si udržela vážnou tvář a nesmála se.

„Co chceš?“ zeptala jsem se a dál se dívala do stropu.

„Tebe,“ řekl jednoduše.

„Tomu nerozumím,“ pověděla jsem a koutky se mi pomalu začaly zdvihat. Všimnul si toho a šel pomalu ke mně. Já se pomalu snažila dostat z postele, ale on byl rychlejší v pomalosti. Přistál na mně a usmál se.

„Ahoj,“ řekl.

„Ahoj,“ pověděla jsem.

„Nemůžu,“ řekl.

„Já taky ne,“ pověděla jsem.

„Chybí ti?“ zeptal se.

„A jak, co ty?“ zeptala jsem se.

„Strašně moc,“ řekl a lehl si vedle mě. Obtočil svou pravou ruku kolem mého krku a přemýšlel.

„Promiň, že jsem ti o ní neřekla,“ pověděla jsem a políbila jeho ruku.

„Neomlouvej se, dělala jsi, co si musela. Neměl jsem tě opouštět v takové situaci. Chtěl jsem jen, abys byla v bezpečí…, myslel jsem, že když tě opustím, zapomeneš na mě a najdeš si nějakého krásného kluka. Budete mít spolu dítě, budete šťastní. Budeš mít skvělou práci a velký dům se zahradou. Na zahradě budeš pěstovat nejen stromy a květiny ale i zeleninu a ovoce,“ řekl a já se usmála.

„Mám dítě a krásného kluka. Moje práce je udělat lepší svět pro Carol. Velký dům se zahradou mám taky a pěstovat tu budu moct zeleninu, ovoce i květiny, až bude po boji,“ řekla jsem a začala ho líbat na krku. Nebránil se. Po pár vteřinách jsem dorazila k jeho rtům a políbila ho. Usmál se.

„Miluju tvůj úsměv,“ přiznala jsem.

„Já ten tvůj víc,“ řekl a políbil mě.

„Nemůžu se na to soustředit, když…“

„Já vím, bojím se o ni a to jsem s ní nestrávil tolik času jako ty,“ pověděl a lehl si zpátky na postel.

„Budeme si jen povídat?“ zeptala jsem se.

„Dobrý nápad,“ řekl a políbil mě do vlasů.

„Dobrý nápad? Jestli jí budeš pořád dávat, co ona chce, tak za chvilku skončíš jako Jasper,“ řekl za dveřmi Emmett.

„Emmette?“ zeptala se Rosalie.

„Ano, miláčku?“ zeptal se Emmett jako poslušný manžílek.

„Až do odvolání žádný sex. Taky se o Carol hrozně bojím,“ řekla a zaklapla dveře od pokoje.

„Cože?“ vykřikl na celý dům Emmett. Vtrhl do našeho pokoje a sedl si na křeslo.

„Co to děláš?“ zeptala jsem se.

„Nemám kam jít,“ řekl.

„Kate má volno,“ řekl Edward a já se zachichotala.

„Ani náhodu. Už od našeho příjezdu na Aljašku se na mě furt lepí, když není po ruce Rose, a když ji pošlu do háje, tak mi dá ještě elektrošok,“ řekl a dál seděl.

„Tady ale nebudeš,“ řekla jsem.

„Vsadíš se?“ zeptal se nadšeně Emmett.

„Ne,“ řekla jsem, odhodila ho telekinezí z pokoje a zavřela dveře.

„Hezký! Posíláš mě na smrt, doufám, že to víš,“ vykřikl.

„Emme? Emme?“ slyšela jsem z chodby.

„Kate? Ale ne,“ vykřikl Emmett a potom jsem jen uslyšela, jak rozbil okno a běžel do lesa. Edward se na mě podíval a usmál se.

„Máš nějaký plán, jak se dostat z téhle šlamastiky?“ zeptal se po pár hodinách, co jsme nečinně leželi na posteli.

„Nemám nejmenší ponětí, musíme jen čekat a doufat, že nám s tím někdo pomůže. Nenapadá tě ještě někdo, kdo by nám mohl pomoct?“ zeptala jsem se ho a on se posadil. Chvilku přemýšlel a pak se usmál.

„Nepomůžou nám,“ řekla jsem.

„Jak to víš?“ zeptal se a znovu se usmál. Políbila jsem ho vášnivě na rty, vzala ho za ruku a táhla ho dolů.

„Všichni sem rychle pojďte!“ vykřikla jsem a během sekundy byli všichni v obývacím pokoji.

„Víme komu zavolat, aby nám přišel na pomoc,“ řekla jsem.

„Mluvte!“ řekla Tanya.

„Ne.“

„Je to jediné řešení, Alice,“ pověděl Edward.

„Jakému klanu chcete zavolat?“ zeptal se Carlisle.

„Volturiovým,“ řekla jsem.

13. kapitola - 15. kapitola

Autor: Zira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neměl jsi mě opouštět - 14. kapitola: