Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nel Tempo - Prolog + 1. kapitola

06.02.2011 (19:00) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 7115×

Byl teplý červencový večer roku 1910. Isabella a její nejbližší přítelkyně Moyra seděly v jedné zapadlé kavárničce v centru Londýna a nad něčím živě diskutovaly, když se za prosklenou vitrínou objevilo černé auto. V té době ještě Bella absolutně netušila, co si pro ni osud v nejbližších dnech přichystal a co všechno ji ještě na její cestě životem očekává. Prozatím se veškerá její pozornost točila jen kolem rodiny, přítelkyně a kostela. Jenže už brzy se mělo tohle všechno radikálně změnit a její doposud pohádkový život se měl rozpadnout na milion drobounkých střípků. Schylovalo se k jedné nové události, které se doposud netušící Bella, musela chtě nechtě zúčastnit.

* 1. kapitola *

„Tak já už musím, Moy, moc ráda jsem tě zase viděla,“ loučila se Bella se svojí jedinou opravdovou přítelkyní. V rychlosti ještě dopila zbytek svého čaje, „mimochodem, tuto neděli jsi pozvaná na ples, který pořádají rodiče k mým osmnáctým narozeninám. Slib, že přijdeš,“ zaprosila ještě na poslední chvilku.

„Určitě, bude mi potěšením,“ usmála se. „A zítra bychom mohly vzít naše matky a jít vybrat šaty,“ v rychlosti ještě navrhla Moy. Bella se jen automaticky zvedla ze židle a na sekundu se zamyslela, jestli se matce opravdu bude chtít, ale pokud ne, snad ji přesvědčí…

„Dobrá, pokusím se matku přemluvit. Zatím nashledanou.“ Naklonila se ke svojí přítelkyni, políbila ji na tvář a objala. Poté pomalu vyšla z kavárny a vydala se rovnou k jejich rodinnému vozu značky Ford. Řidič vystoupil, pohotově otevřel zadní dveře a Bella se urychleně posadila na zadní sedadlo.

„Váš otec mě posílá, potřebuje s Vámi nutně něco prodiskutovat,“ promluvil hned potom, co opět usedl na své místo.

Ona na něj jen překvapeně pohlédla: „Díky, Luisy, tak jedeme, přeci ho nenecháme čekat.“ Nestává se často, aby s ní otec o něčem diskutoval. Většinou prostě jen vše rozhodne sám a rodinu pak postaví před hotovou věc. Tohle musí být něco vážného, pomyslela. Něco důležitého…

Šofér pohotově nastartoval a v okamžení už se rozjížděl směr Swanovic rezidence. Bella se pohodlně opřela do sedačky a pozorovala ubíhající cestu skrz křišťálově čisté sklo. Párkrát si ještě dovolila zapřemýšlet, co má asi otec tak důležitého na srdci, že to potřebuje vyřešit teď hned. Musí to být jistě něco neodkladného. Jenže na nic kloudného nepřišla, tak jen hlouběji zaplula do sedadla a zavřela oči.

***

Edward seděl u večeře a zrovna krájel kus ze své pečeně. Kdyby polykal, asi by mu překvapením zaskočilo. Takhle jen zaskřípal stříbrný příbor o porcelánový talíř.

„Prosím, otče? Asi jsem vám dobře nerozuměl,“ procedil skrz zuby mladý Mason. Zloba v něm doslova doutnala. Věděl, že dřív nebo později něco takového přijde, ale netušil, že jeho oprátka spadne už takhle záhy. Vždyť zrovna včera oslavil svoje devatenácté narozeniny. To mu přece nemůžou udělat. Alespoň ne takhle brzy!

„Ale rozuměl, synu. Isabellu si vezmeš a hotovo! Vaše zasnoubení bylo domluveno v den, kdy se v rodině Swanů narodila dcera, “ řekl příkře. „Charles je můj nejvýznamnější obchodní partner a takto se naše obchodní styky ještě stmelí,“ dodal už o poznání příjemněji. „Až budeme jedna velká a šťastná rodina,“ a s chutí si strčil do úst další kousek jehněčího.

Edwarda přešla absolutně chuť na jídlo. Co si to, sakra, myslí, nutit ho do sňatku s tou jeptiškou. Pomátli se snad na rozumu? On, který střídá dámy s takovou rychlostí, kterou mu kde kdo závidí, se má dostat do chomoutu k té… Ani vhodná slova pro ni nemohl najít. Třískl příborem vedle talíře a při prudkém vstávání navztekaně převrátil židli.

„Když už je o všem rozhodnuto beze mne a musím se poddat vaší vůli, tak dobrá, ale dvořit se jí nehodlám. Žádné náklonnosti se ode mne nedočká,“ uzavřel naštvaně Edward a odešel do svého pokoje.

Isabella byla sice krásná a už mnoho mužů se pokoušelo získat si její srdce a nejen to, ale jako přísná katolička nedovolila nikomu sblížit se s ní byť jen o něco více. A to, jak se obléká. Když už se tedy musí oženit, dobrá, ale svých avantýr se rozhodně nevzdá. Je tak mladý na to, aby patřil jen jediné ženě.

Posadil se ke svému piánu a začal si přehrávat veškeré depresivní melodie, které ve svém repertoáru našel.

***

„Tak to tedy ne, otče,“ zuřila Bella, „toho záletníka si nikdy nevezmu! Nikdy! Ani do kostela pravidelně nechodí!“ křičela na celý dům. Bylo jí celkem jedno, jestli chodí pravidelně do kostela nebo ne, přeci jen křesťan byl, ale to, co se jí na něm hnusilo nejvíc… že měl každou chvíli nějakou jinou. Šetřila se pro někoho čistého. Těšila se, až se vdá z pravé lásky. A teď, když jí otec oznámil tohle všechno, dokonale a nenávratně tím zabil veškeré její sny a naděje. A bylo těžké se s tím smířit. Vlastně to nedokázala… Nechtěla ho, hnusil se jí.

„Tak to tedy vezmeš, mladá dámo, byli jste zasnoubeni už od kolébky!“ rozčílil se otec. „A konec diskusí!“ ukončil tak lamentování jeho jediné dcery. Pro něj bylo všechno jako obchod, a když se jednalo o jeho dítě, nebyl v tom velký rozdíl. Bral to jako perfektní příležitost pro jeho Bellu. Měla možnost vzít si muže, který, ačkoli mladý, byl z významné rodiny. A nějaké to záletničení, tak na to si stejně časem zvykne každá. I jeho manželka nebyla jiná.

Bella si odfrkla a naštvaně vydupala schody do svého pokoje, třískla dveřmi na znamení vzdoru a svalila se na postel. Zítra mi bude osmnáct, napadlo ji najednou. Nechtěla se s tím vším jen tak lehce smířit. Rodičům by třeba ještě dokázala odpustit, že ji zasnoubili bez jejího vědomí a celou tu dobu to před ní drželi v tajnosti. Přece jen se to stávalo často. Ve vyšších vrstvách se to vlastně takto většinou dělalo, a navíc už taky měla věk na vdavky, jenže mohla jim jen těžko odpustit to, koho jí vybrali.

Jednou, když i Moyra při jedné procházce začala básnit, jak je Edward překrásný, se raději omluvila, že musí brzy domů. Uvědomila si, jak silný odpor k němu chová.

Jako mladší se jí Edward moc líbil, byla do něj dokonce tajně platonicky zamilovaná, protože jejich rodiny se často vídaly, ale s přibývajícím věkem Edward návštěvy omezil a později už s rodiči nikdy nepřišel. Všichni věděli, jakou zábavu si našel. Najednou stavidla zloby povolila a Belle se z očí vyřinul vodopád slz. Plakala tak dlouho a ustavičně, až vyčerpáním nakonec usnula.

***

Zbytek týdne probíhal celkem v klidu. Nákupy šatů s Moyrou a matkami a ustavičné zatloukání otce.

Bella si mohla postěžovat jen svojí přítelkyni, ačkoli ani ta pořádně nechápala její rozhořčení a smutek nad tímto domluveným sňatkem. Edward byl vynikající partie, vlastně to i Bella… no, a dohromady by měli tvořit perfektní pár. A taky, že se jí to Moy pokoušela rozumně vysvětlit, ale Isabella byla pořád stejně zničená jako na začátku. Vlastně teď už možná i víc, když nikdo kolem ní, ani její nejlepší přítelkyně, nedokázala pochopit její neštěstí. Nedokázala se vžít do její situace. Nakonec jakékoliv pokusy o vysvětlení svých pocitů vzdala.

V neděli ráno přišla Bellu do pokoje pro jistotu probudit sama matka.

„Bell, vstávej. Dnes k nám na oběd přijdou Masonovi s Edwardem. Chceme, abyste se předtím trochu seznámily, než na plese tvůj otec oznámí vaše zasnoubení,“ mluvila na ni konejšivým tónem. Jenomže to stejně nepomáhalo, Bella jen po-fňukla a zachumlala se víc do přikrývek.

„Nebudu to opakovat dvakrát, mladá dámo. Nebo bys raději, abych zašla pro otce?“ dodala s lehkou příchutí výhružky. Ale zapůsobilo to. Bella s nechutí vstala z postele a nechala matku, ať si s ní dělá, co jen chce. Na další odpor už se stejně nevzmohla. Navíc to nemělo žádný význam, její osud už byl stejně zpečetěn. Raději se toulala myslí a fantazírovala, jaké by to asi bylo, kdy Edward neexistoval…

***

V hale se rozezněl domovní zvonek. To jsou určitě oni, pomyslela si zoufale vyklepaná a nervózní Bella. Celé dopoledne ji matka a služky strojily a ona se jim bez jakéhokoliv náznaku odporu poddala. Teď už byla připravená, jenže neměla chuť se s nikým vidět, tedy dokud nebude muset sejít dolů…

Slyšela ze zdola hlasy. To, jak je otec srdečně vítal, a ona tušila, že se tomu nechtěnému setkání stejně nevyhne. Poprvé za celou dobu se na sebe podívala do zrcadla a málem oněměla. Moc jí to slušelo.

„Isabello!“ křikl na ni ze spodu otec.

A tak, ačkoli sebevíc nechtěla, zvedla se a namířila si to dolů, déle to stejně odkládat nemohla. Cítila se nesvá. Tyto šaty, které jí máti vybrala, spíše odhalovaly, než zakrývaly. Tak hluboký výstřih ještě nikdy neměla a to ji činilo velice nesvou.

Jakmile se ale objevila na schodech, Edward si ji zprvu okouzleně prohlížel a úplně zapomněl na okolí. Vypadala opravdu nádherně a moc jí to slušelo, takhle se totiž normálně neoblékala. Pak ale zatřepal hlavou, aby si z ní vyhnal to bláznivé oblouznění, a nechal v sobě opět rozdmýchat starou dobrou nenávist… a raději ji zlostně propíchl očima.

Bella málem zakopla, když si všimla, jak ji mladý Mason pozoruje. S tak šílenou nenávistí… Chtělo se jí začít brečet, ale hned na to si to zakázala. Slabost najevo dát nesmí a už vůbec ne kvůli tomu… člověku, kterého jí tak hloupě přiřadili.

Vzpomněla si, že na obědy, či večeře, na které se rodiny vzájemně zvaly, se později nikdy neobjevil, a jak by to uvítala i teď. Tentokrát bohužel ale přijít musel, posteskla si.

„Dobrý den,“ pozdravila všechny přítomné a věnovala jim milý pohled, až na jednoho, kterého naprosto zasklila. Jenže následovalo ještě nechtěné představování… samozřejmě Edwarda a Belly. A hned, jakmile všichni usedli ke stolu, se začalo servírovat jídlo.

Edward občas nenávistně vzhlédl k Belle. To ona za všechno může, honilo se mu hlavou. Však počkej! slíbil sám sobě, a v duchu se pokoušel přijít na to, jak se jí za všechno pomstít. V kapse jej tížil ten zatracený prsten, který mu otec dal, protože měl Isabellu požádat o ruku. Dnes. Nechutí se celý zachvěl, když si uvědomil, že se už brzy dostane do chomoutu.

Bella téměř nevzhlédla od talíře, aby se tak nemusela na nikoho dívat. Nechtěla, aby si všimli jejích vlhkých očí, protože by to pro ni byla ostuda.

***

Po obědě se oba muži přesunuli do salónku na sklenku koňaku a dámy se odešly projít do zahrady. Edward a Bella v jídelně osaměli. Už abych to měl za sebou, vztekal se mladý Mason. Sáhl opatrně pro krabičku, jako by se dotýkal čehosi jedovatého a chvilku ji nešťastně převaloval v ruce. Když se najednou prudce zvedl, až sebou chudák Bella vyděšeně trhla.

Rozešel se směrem k ní, poklekl na koleno a otevřel krabičku. „Zásnubní prsten,“ prohodil nedbale. Vytáhl z krabičky prsten se safírem a nasadil jí ho na její roztřesenou ruku. Hned na to se zvedl, aniž by Belle věnoval byť jediný pohled.

„Nicméně vám musím říct, že s tímto sňatkem absolutně nesouhlasím,“ řekl chladně a nepřátelsky a jeho pohled nebyl jiný, „a ještě jednu věc vám musím osvětlit hned na začátku… Vzorného manžela ve mně rozhodně nehledejte,“ dodal a sarkasticky se na ni usmál. Možná ji tyhle výhružky zastraší a uteče… Ne, takové štěstí ho jistě nečeká. „Nashledanou dnes večer, Isabello,“ sklonil se a políbil jí ruku jako správný gentleman, přičemž pohledem neopomněl zabloudit k jejímu poprsí.

Ještě než ale stihl uraženě vypochodovat z místnosti, promluvila také Bella: „Ani já vás za svého muže nechci, ale nemohu s tím bohužel nic udělat. To mi věřte. Kéž bych mohla…“ Neotočil se a jen si opovržlivě odfrkl.

***

Na plese Edward svou novou snoubenku absolutně zasklíval, dělal, jako by byla vzduch nebo někdo, koho on ale absolutně nezná, a točil se jen kolem ostatních dam. Uvnitř sebe cítil, že se mu Bella vcelku líbí. Vlastně moc se mu líbila, ale při dalším pocitu okouzlení, které pociťoval vůči jeho nové snoubence, se raději okamžitě zadíval na nejbližší ňadra té či oné, a všechny pěkné pocity ohledně Belly v sobě s úspěchem zapudil. Přiživoval jen nenávist. Občas po ní ale stejně ještě mrknul, co asi dělá…  A když viděl, jak je nešťastná, docela jej to potěšilo. Netancovala. Nejedla. Nepila.

Bella cítila, jako by jí krvácelo srdce, když pozorovala svého nastávajícího, který se zajímal jen o ostatní místo toho, aby se točil hlavně kolem ní. Sňatek s tímhle mužem bylo to nejhorší, co ji v životě mohlo potkat. Nedokázala se soustředit ani na tanec a každého žadatele s úspěchem odmítla.

Bylo už krátce po jedenácté večer, když Bellin otec oznámil její zasnoubení s mladým Edwardem Masonem a hned na to termín svatby, která se měla konat za týden po tomto katastrofálním plese.

A jakmile Bella uslyšela datum a všechen ten potěšující tleskot doprovázený spokojenými výkřiky, vyděsila se a udělalo se jí v okamžiku nevolno, ačkoli se neustále usmívala.

Raději urychleně zmizela ze sálu. Přece jen, kdyby tam zkolabovala, nevěstilo by to nic dobrého, a co by si o ní pak pomysleli ostatní? Kroky ji vedly jednou delší polotmavou chodbou, na jejíchž stěnách bylo z obou stran zavěšen nespočet různých obrazů. Zastavila se kdesi v polovině a pokoušela se uklidnit, jenže její srdce neustále prudce bilo, pumpovalo a bolestivě se jí opíralo do žeber. V rychlosti se tedy rukou zapřela o stěnu a druhou si položila na břicho. Vážně nemohla dýchat… A třebaže se snažila zklidnit sebevíc, stejně ale tahle její snaha byla naprosto marná a tak, když ji najednou pohltila tma, částečně se jí ulevilo. Všechno bylo najednou tak uklidňující. Nechtěla se už nikdy probrat a vrátit do reality, nejradši by v tom nevědomí zůstala napořád, ale nebylo jí to přáno.

A tak, když znovu nabrala vědomí, první, co spatřila, byla Edwardova tvář. Skláněl se nad ní s rukou na její tváři a na moment si všimla jeho strachujícího obličeje, ale hned na to se změnil a byl tu zase ten starý a arogantní Edward.

Pomohl jí vstát, což od něj bylo docela galantní, ale pak v sobě všechno dobré v momentě popřel tím, že se na ni vrhl. Natlačil ji na zeď a zablokoval svým tělem. Nebyl to pro něj nijak velký problém, jelikož Bella byla oproti němu drobná a křehká. Jednu ruku jí zabořil do vlasů a násilím vyklonil hlavu, aby měl volný přístup k jejímu štíhlému krku. Sykla bolestí, ačkoliv nechtěla dát najevo žádný druh slabosti. Druhou se drze vrhl na její dekolt, přičemž ji hrubě líbal jak na krk, tak na ústa.

Bella byla z jeho chování tak naprosto otřesená, že se ani nezačala bránit. Nevnímala nic z toho, co se jí Edward pokoušel dělat. Ale to platilo jen do doby, než si uvědomila, že jí lehce vykasal sukni a místo dekoltu jeho ruka jezdila po jejím stehně. A kdyby nebyl tak surový, možná by se jí to i líbilo, ale stejně by museli počkat až do svatby. Jenže najednou se jeho ruka nečekaně vklínila mezi její stehna. Prudce ho od sebe odstrčila a sukně se vrátila zpět na své místo.

Podíval se na ni oplzlým pohledem: „Copak, miláčku, nelíbilo se ti to snad?“ Znovu k ní pomalinku přistoupil. Nedokázala, než ho sledovat s vyděšeným výrazem, protože nevěděla, co od něj ještě může očekávat. Netušila, čeho mohl být schopný…

„Však já si počkám… za týden budeš jenom moje, a pak už mě nebudeš moct jen tak odmítnout,“ pošeptal jí sladce do ucha, políbil na spánek a se vztyčenou hlavou odešel zpátky do sálu. Cestou ho napadlo, že se k ní možná zachoval až moc odporně, že to přehnal. Byla přece tak křehká a k tomu, aby ji vyděsil, by stačilo i míň… Taky proto, že zřejmě ještě nikdy s nikým nebyla. Jenže pak si tu myšlenku raději rychle vyhnal, protože za to, že musí do chomoutu, může poděkovat právě jí. Zasloužila si veškerou jeho zlobu. Skutečně ji nenáviděl. A postará se o to, že příští týden už tak nevinná nebude… Potěšeně se nad sebou pousmál.

Bella zůstala ještě moment opřená o zeď a rozdýchávala to, jak se k ní před chvíli choval její budoucí manžel. A neštěstím se jí bez vzlykání spustily slzy… bezmoci. Jestli ještě před chvíli se jí hnusil, tak teď ho z celé duše nenávidí a hnusí se jí o to více. Sjela po zdi dolů, a jakmile dosedla na chladnou zem, ruce si omotala okolo kolen.

Edward se mezitím vrátil do sálu a začal znovu flirtovat s ostatními dámami, přeci jen byl ještě pořád volný muž…

***

Termín svatby se neúprosně blížil a Bella vůbec nevycházela z pokoje. Brečela, spala a občas i něco snědla. Častokrát se také modlila a ptala, proč zrovna ona. Nebyla snad dobrá katolička? Zřejmě ne, odpovídala sama sobě. A poslední dva dny už jen koukala do ztracena. Neustále se jí do paměti vracela ta scéna, kdy ji Edward tak nechutně osahával. Otřásla se neskrývaným odporem.

Když se probudila v neděli ráno, v den svatby, poprvé zapřemýšlela nad sebevraždou. Tuhle myšlenku však ihned vypustila z hlavy, protože to byl hřích. A ona právě hřešila už jen tím, že na to myslela, navíc její otec byl závislý na obchodě s panem Masonem. Takže jí nezbývalo nic jiného, než se obětovat pro zářivou budoucnost rodiny a obchodních vztahů. Odevzdaně vstala a poprvé za celý týden sešla dolů se nasnídat.

Otec s matkou se na ni pousmáli, ačkoli ona jejich veselí neopětovala. Celou dobu se tvářila, jako by jí někdo blízký umřel a opravdu to tak bylo, protože odešla část její liberální povahy, její radost ze života. Všechno to, co Bellu dřív těšilo, ji teď přivádělo do těžké deprese. Nic už nemělo význam…

***

Obřad se konal v kostele, a když věžní hodiny začaly odbíjet dvanáctou, otec uchopil její ruku a vedl ji k oltáři. Měla na sobě překrásné sněhově bílé svatební šaty, ušité na míru přesně pro ni, ale ani tahle skutečnost ji nijak netěšila. Raději by se vdávala ve starých hadrech, ale z lásky… Odevzdaně kráčela spolu s ním a dobrovolně se nechala táhnout vstříc začátku konce jejího mladého života. Ještěže jí obličej zakrýval závoj, alespoň než dojde k oltáři, nemusí se usmívat a slzy tím taky ukryje.

Otec předal její ruku Edwardovi a ten ji s úšklebkem, který byl mířen jen Belle, přijal. Než jí ale sundal závoj, naklonil se k ní a potěšeně zašeptal: „Tak už dnes, zlatíčko. Nemohu se tě dočkat.“ A když si všiml, jak se celá zachvěla, úsměv se mu ještě rozšířil.

Obřad proběhl v tradičním stylu, a jakmile se měli novomanželé poprvé políbit, Bella zůstala jen nečinně stát. K ničemu se neměla. Nebo možná spíš nechtěla mít… Její prázdný pohled byl víc jak výmluvný. Takže to byl právě Edward, kdo uchopil její hlavu a přitáhl si ji k sobě do polibku, aby to nebylo příliš nápadné. A poprvé za celou dobu Bellu trochu politoval. Možná si mohl odpustit to poslední, co jí předtím řekl. Každopádně už bylo pozdě vzít to zpět, navíc on ji přece nenáviděl…

V příští kapitole, kterou už mám taky napsanou nějaký ten čas, se dozvíte to, jak dopadla svatební noc, a také to, jaké nástrahy čekají naše novomanželé… Bude jejich soužití šťastné a spokojené?

Připomínám, že příští díl bude zakázaný čtenářům *pod 18!!!*. Takže, jak asi tušíte, Edward naši chuděrku Bellu ničeho neušetřil…

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nel Tempo - Prolog + 1. kapitola: