Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nejlepší přítel člověka - 6. kapitola

26.08.2012 (07:00) • AntjeCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 2237×

6. kapitola – Divadlo

„Nejlepší ženská je chlap,
nejlepší čaj je kafe s mlíkem, 
kupředu, čelem vzad, jdeme dál!“ pozpěvovala jsem si absolutně falešně, ale vzhledem k tomu, že jsem měla prázdnej byt, tak jsem to moc neřešila. A navíc, jediná šance, jak přežít uklízení, je si zpívat nebo aspoň nějakou muziku poslouchat. Což jsem nemohla, protože moje milovaná mp3ka byla vyblitá… Pardon – vybitá. Čili mi zbyla ta méně šťastná varianta a to využít svého hudebního hluchu a špatného hlasu, vyvrtat téměř zapomenuté texty a zmírňovala si tak utrpení. Do toho kroutit zadkem – což mělo, prosím, představovat sexy tanec, a těšila jsem se na večer. Renée mi totiž povolila návštěvu divadla jen s podmínkou, že si uklidím a pomůžu jí s nádobím. Celou dobu byl u mě Edie, většinou mi ležel u nohou a vyl – překvapivě byl míň falešnej než já – a tak mi jeho zelenozlaté oči dělaly společnost.

Všechno už jsem měla uklizené, tak jsem si šla lehnout před televizi, Edie šel klasicky za mnou, a zrovna přišla domů mamka. Trochu jsem se modlila, aby nepronesla něco typu „Ty se tady flákáš?“. To by mě po tom všem uklízení opravdu naštvalo. Když se zula, tak přešla do obýváku, nakoukla tam, jako kdyby se tam měl dívat zloděj na svůj oblíbený pořad, a když zhodnotila místnost jako bezpečnou, tak se posadila k mým nohám.

„Jak ses dneska měla, Bellinko?“ ptala se mě jak předškoláka. Zbožňovala jsem tuhle zdrobnělinu… Snažila jsem se nehodit otrávenej obličej a odpovědět normálně.

„Jo, docela dobrý,“ řekla jsem stručně.

„A uklidila jsi?“ zeptala se po chvíli nepříjemně.

„Tak dík, no.“ Docela mě urazilo, že si toho nevšimla. Protože se na mě nechápavě dívala, tak jsem ještě dodala: „Jo, uklidila.“

„Nemusíš být hned nepříjemná,“ kárala mě.

„Jenom přijdu domů, hned začnu uklízet, celej byt mimochodem, skončím chvíli předtím, než jsi přišla, ani se kolem sebe nepodíváš a místo toho… Ááá, radši nic,“ odsekla jsem nakonec a zvedla se, Edie se probral, chvíli koukal, co se děje, a pak mě následoval do pokoje. Fakt super… Miluju, když si nikdo ani nevšimne, že jste na něčem strávili půlku dne. Lehla jsem si na postel a zavřela oči. Odpočinek by mi docela bodl. Edie přišel k posteli a začal mě drcat do ruky, abych ho drbala. To mě docela uklidnilo, a tak jsem pomalu, ale jistě začala usínat.

Když jsem se konečně probudila, zjistila jsem, že mám nejvyšší čas se dát nějak do kupy, a tak jsem se snažila zlepšit svůj zevnějšek. Přešla jsem do koupelny a doufala, že mamku nikde nepotkám, pořád jsem nějak neměla náladu. Vyprázdnila jsem si měchýř a opláchla si obličej. Na tváři jsem měla obtisk ruky, na které jsem usnula. Vrátila jsem se zpátky do pokoje a začala s přípravami. V divadle jsem nebyla už hodně dlouho, naposledy se školou, kam jdou všichni v džínách, takže jsem nejvíc času strávila u skříně s oblečením. Naštěstí jsem měla jednu zachovalou černou sukni a k ní jsem vyhrabala i tmavě fialovou blůzku. Vlasy jsem si spletla do copu, který jsem musela opravovat nejmíň třikrát, a oči si namalovala fialovočerně.

S Emmettem a Anett jsme byli dohodnutí, že mě vyzvednou v šest. Bylo teprve pět, a tak jsem vzala Edieho a zašla s ním na krátkou procházku. Ano, logika, připravím se do divadla a teprve pak jdu se psem. Když je někdo inteligentní, tak je někdo inteligentní, to se jen tak neschová. Obešli jsme celý blok – do parku jsem vzhledem k mému oděvu jít nechtěla – a vrátili se domů. Hned po tom Edie zamířil rovnou ke mně do pokoje na postel. V poslední době spí docela dost a je pořád jakoby unavený. Snad nebude nemocný. Sedla jsem si vedle něj na postel a drbala ho za ušima. Každou chvílí by tu měli Emmett s Anett být. Máma byla pořád někde zašitá, za což jsem byla celkem i ráda. Ještě mi došlo, že nemám připravenou kabelku, a tak jsem vzala první menší černou, která mi přišla pod ruku, naházela jsem do ní klíče, mobil a peněženku. Už byl čas, tak jsem se rozhodla, že půjdu čekat před barák. Rozloučila jsem se s Ediem a nastoupila do výtahu. I když jsme šli na klasickou tragédii, dost jsem se těšila. S Emmem bude zase určitě sranda, prožiju kvalitní kulturní zážitek a korunu tomu nasadí Anett. Tím jsem si byla jistá.

Z domu jsem vyšla právě ve chvíli, kdy Emm přijížděl. Nasedla jsem na zadní sedadlo a pozdravila. Anett vypadala docela otráveně. Myslela jsem, že jí bude Romeo a Julie vyhovovat. Emmett to pořádně nakopl a asi za půl hodiny jsme dorazili před divadlo. Vystoupili jsme, v šatně odhodili kabáty a bundy, nechali si odtrhnout lístky a zamířili do sálu.

„Jdeš s náma na toho panáka?“ ptal se Emm se svým obvyklým americkým úsměvem, když jsme se po představení dostali z divadla.

„Když já nevím… Naši by asi nebyli úplně nadšení,“ váhala jsem.

„Pojď, Bello! To byl jedinej důvod, proč jsem s váma přetrpěla tu neskutečnou kravinu!“ Naráz jsme po těchto slovech s Emmettem zavrčeli na nesouhlas. „Navíc nám to všechno platí Emm!“ prosila Anett.

„Jo, pojď, Bello, všechno platím,“ přidával se Emmett.

„No, dobrá!“ souhlasila jsem na konec. Oba dva zajásali, chytli mě kolem ramen a zamířili k nejbližší hospodě. Což nebylo tak daleko. Nebyla nic extra, rocková muzika dost nahlas hrála ze všech repráků, co byly na zdi, osvětlení bylo dosti bídné. Emm se vytratil a já s Anett jsme si šly sednout.

Emmett se k nám za chvíli připojil a to už měl v ruce tři panáky bůhvíčeho. Položil je před nás, sedl si a ťukl si s náma. Zase se usmál od ucha k uchu a kopl to do sebe. Následovala ho i Anett, a protože jsem věděla, že ho do mě stejně dostanou, tak jsem ho do sebe taky hodila a doufala, že ten dvoumetrovej divadelní cvok nepřinesl něco, co položí po dvou panácích i koně.

Hned jak jsem to udělala, došlo mi, jaká byla blbost vypít cokoli, co přinesl Emmett, na ex, aniž bych věděla, co to vlastně je. Zvlášť když nejsem zvyklá pít. Hloupá Bella, hloupá! A teď i podnapilá…

„Jedem další?“ ptala se Anett, jako kdyby právě nepožila téměř nezředěný alkohol. Dobře, to už trochu přeháním…

„Jasně,“ odpověděl ve stejné pohodě Emm.

„A nebylo by tam tentokrát něco míň drastickýho? Třeba technickej líh?“ ptala jsem se vyděšeně.

„Nebuď měkká, Bells, to je teprve začátek!“ smál se Emm.

„Já se právě bojím, aby to pro mě brzo neskončilo. Nebo alespoň pro moji paměť,“ řekla jsem po pravdě. Emm se jenom usmál a už byl na cestě pro další alkohol. Najednou mě tak napadlo…

„Anett? Jakej máte plán na návrat domů?“

„Vždyť to máš domů kousek,“ divila se Anett.

„Počkej… Cesta autem k divadlu trvala půl hodiny.“

„Bellinko, neříkej, že nevíš, kde je divadlo. Emm chtěl to svoje auto pořádně projet. Nebýt toho, tak jsme autem vůbec nejeli, nasedli do busu, vyzvedli tě a zbytek došli,“ řekla s ledovým klidem.

„A jak se dostanete domů vy?“

„My se nedohodli, že přespíme u tebe?“ ptala se Anett zmateně.

„Ne, to určitě ne!“ ujišťovala jsem Anett i sebe.

„No, tak to to budeme muset rozpustit dřív a zavolat našim, aby si pro nás přijeli,“ vymyslela Anett.

„Super! Tak to zabalíme rovnou, ne?“ ptala jsem se s nadějí.

„Tomu nevěříš, že ne?“ smála se.

„Zkusit jsem to musela…“

„Neboj… Nemusíš bejt pořád ta hodná Bella, matiť… mačič… maminky mazánek,“ drmolila.

Vtom přišel Emmett a dal další rundu na stůl. Oni to do sebe zase otočili, já tentokrát byla opatrnější a jenom si usrkla.

„Nechceš na to dudlík?“ zeptala se mě Anett. Podívala jsem se na ni a zdvihla obočí. „Promiň,“ řekla se smíchem.

„Blbečku,“ odsekla jsem jí a hodila to do sebe. Otřásl se se mnou svět a zamotala se mi hlava. Sakra, to nevypadá dobře… Cítila jsem, jak je mi čím dál větší horko a špatně. Ne, nebyl to vůbec dobrej nápad. Já a panáky…

„Jedem další!“ vykřikl Emm a už se zase zvedal. Magor jeden.

„Emmette, klid. Sedni si. Zítra jdem do školy,“ došlo mi.

„Přece to teď nezabalíme,“ odmítal Emmett.

„Já na tohle nejsem stavěná,“ reagovala jsem.

„Tak dáme ještě aspoň jednoho… a pak teda půjdeme, no,“ posmutněl.

„Já půjdu, vy si tu klidně zůstaňte.“

„Pít s vlastním bráchou? Jsi se zcvokla ne?!“ divila se Anett.

„Dobře, pustíme tě, jenom když si s náma dáš ještě toho jednoho,“ smlouvala.

„Fajn, ale nejdřív si dojdu na záchod… A pak jenom toho jednoho!“ řekla jsem pevně.

„Emmette, ty cvoku… Já už pít nebudu,“ řekla jsem mu dost opilým hlasem. Hlava se mi motala, byla jsem si stoprocentně jistá, že jestli mě budou doma čekat naši, tak to bude mazec.

„Poď ještě tenhle a půjdem,“ přemlouval mě s úsměvem.

„To už jsi říkal před tím. Anett, pojď,“ chytla jsem ji za ruku a táhla z hospody. Držely jsme se jedna druhý a nešly zrovna rovně.

„Víš, kudy máme jít?“ ptala se mě Anett.

„Jasně… že ne…“ přiznala jsem a pokračovala v zamotané chůzi. Za chvíli nás dohonil Emm. Chytnul nás kolem ramen a začal nás pusinkovat na tváře.

„Holky, já vás tak miluju,“ řekl s opileckým úsměvem.

„Brácha?“

„No?“

„Jseš to fakt ty? Já jenom, jestli tě neunesli mimoni…“ řekla Ann vážně a stále koukala na cestu.

„Ty jseš mimoň, jednou ti řeknu něco pěknýho a co z toho mám? Zase nadávky…“ odsekl a přešel vedle mě.

„Neměli jste zavolat těm rodičům, aby si pro vás přijeli?“ ptala jsem se.

„To dojdem pěšky,“ odpověděl Emm.

Ani nevím, jak jsme to dokázali, ale nakonec jsem se dostala k nám domů. Snažila jsem se potichu otevřít a doufala jsem, že naši už spí. Všude byla tma, a tak jsem se dobelhala do pokoje, odhodila sukni a blůzku, rozepnula si podprsenku a natáhla si spací triko. Zrak mi padl na postel. Na jejím konci bylo stočené klubíčko. Nejdřív jsem si myslela, že je to Edie, ale na něj to bylo málo chlupatý. Byl to… Edward? Zakroutila jsem hlavou, bůh ví, co mi do těch panáku Emmett hodil, asi mám halušky. Co by Edward dělal v mý posteli… Zalezla jsem si pod peřinu a za chvíli usnula.

Autor: AntjeCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nejlepší přítel člověka - 6. kapitola: