Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nejlepší přítel člověka - 4. kapitola

23.07.2012 (13:45) • AntjeCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 2548×

4. kapitola – Emm

„Víš, jaký je rozdíl mezi kozlem a frigidním kozlem?“ slyšela jsem Charlieho, jak v obýváku vypráví Reneé vtip.

„Ne?“ Úplně jsem viděla, jak se naklonila směrem od něj a vyvalila oči.

„No, kozel dělá bééé a frigidní kozel nééé.“ Rozchechtal se na celý byt a začal chrochtat.

„Joo tak to jsem slyšela včera večer,“ neodpustila jsem si zařvat malou poznámku přes dveře. Zvedla jsem oči od notebooku, vyplázla jazyk a čekala na tátovu reakci.

„Ty hade!“ zařval odlehčeně.

„Jakou sis mě vychoval, takovou mě máš,“ opáčila jsem.

„Já jsem nechal tvoji maminku, aby se postarala o tvoji výchovu... Kdybych věděl jak to pos...“ Myšlenku už nestačil dokončit, protože ji přerušilo hlasité plácnutí – řekla bych, že mu mamka vlepila pohlavek. „Áu!“ zařval na protest. Já jsem se začala smát a Edie štěkl a cpal se ke mně do postele.

„Edie, pozor na noťas, byl docela drahej!“ okřikla jsem ho. Na to jako kdyby zkameněl a udělal psí oči. „Ale samozřejmě, že ty si dražší, tak pojď ke mně,“ odsunula jsem počítač dál a poklepala na místo vedle sebe. Edie vyskočil a začal mě oblizovat. Já jsem ho podrbala za ušima, po chvíli se zklidnil, stočil se do klubíčka a položi mi hlavu do klína. Hladila jsem ho po ní a opřela se o zeď.

Musela jsem myslet na Edwarda, ten polibek v kině, na zprávy, co jsme si za ten měsíc napsali. Zvláštní bylo, že nepsal o víkendu, opravdu jenom ráno a dopoledne, jak říkal. Mám pocit, že kvůli tomu jsem ve škole nepostřehla pár důležitých informací. Nejhorší je, že kluci jako je Edward, jsou o nejmíň dvě ligy nad holkama jako já. Takže o ty důležité informace přicházím úplně zbytečně, protože spolu stejně nikdy nic mít nebudeme. Ale když já si nemůžu pomoct, je tak strašně sexy, že to není možný... A ty jeho oči, zelený smaragd se zlatým prstýnkem... Jeho nasládlá vůně, dokonalej zadek a měkký, sladký rty. Ach jo...

„Belli, pojď na večeři,“ volala mě mamka. Přišlo mi to trochu brzo, aby se už podávala večeře, ale když jsem koukla na hodiny a zjistila, že už je sedm, tak jsem sebou skoro cukla. Klikla jsem na okno s konverzací a napsala Anett, ať na mě počká. Zvedla jsem se z postele a šla do obýváku. Edie cupital za mnou, a když jsem si sedla na židli ke stolu, tak si pode mě sedl. Popřáli jsme si dobrou chuť a pustili se do hemenexu.

***

Seděli jsme s Edwardem v kavárně, drželi se za ruce a koukali si do očí. Srdce mi bilo jako splašené a oči sledovaly sebemenší pohyb každé části jeho dokonalého těla.

„Půjdeme se projít?“ zeptal se a pokřiveně se usmál.

„Proč ne?“ usmála jsem se na něj a uloupila si malý polibek. Počkal až se zvednu, potom hodil na stůl nějaké peníze a nabídl mi rámě. Procházeli jsme se Seattlem, výjimečně slunečným, chvíli před západem slunce. A šli jsme a šli, vůbec jsme se necítili být unavení. Zlaté slunce dalo teplý nádech jeho obvykle bílé kůži. Ani jsme se nenadáli a došli jsme na konec města, do nedotčené přírody.

„Chtěla bys udělat něco... šíleného?“ Díval se na mě s jiskřičkami v očích, které odrážely jeho nadšení.

„S tebou klidně,“ usmála jsem se na něj odevzdaně.

„Běž se mnou,“ řekl, chytl mě za ruku a rozběhl se. Běželi jsme skrz stromy tak daleko, až se před námi otevřela rokle. Edward se odrazil, já ho následovala a skočili jsme do té propasti pod náma. Letěli jsme dýl, než bych čekala, on se na mě otočil a začal mě líbat. Naše rty se vpíjely do sebe, vítr svištěl kolem nás, čím dál tím blíž jsme byli u země když náhle...

Cukla jsem sebou na posteli a otevřela oči. Zvedla jsem se do sedu, pokrčila nohy a promnula si oči. Nesnáším tyhle sny. Ne proto, že by se mi nelíbily, ale proto, že jsou to jen sny... Když samozřejmě pominu tu část, kdy nám jeblo a skočili jsme dolů. Edie zvedl hlavu a pozoroval mě. Podívala jsem se kolik je hodin. Super, za hodinu mi zvoní budík.

Zvedla jsem se z postele a šla na záchod. Ed šel jako vždy za mnou a zastavily ho až dveře. Když jsem vykonala potřebu, tak jsem se vydala do koupelny, vyčistila jsem si zuby, umyla si obličej, zkrotila jsem to své vrabčí hnízdo, tužkou udělala pod okem jednoduchou linku, nanesla řasenku a šla jsem zpátky do pokoje, abych si vybrala, co na sebe.

Po dlouhém rozmýšlení jsem šáhla po bílém tričku, tmavě červené košili a světlých džínách. Vzala jsem si mobil, klíče a pro jistotu i peněženku, pytlík na exkrementy a oblíkla Edieho do obojku a vodítka.

Bylo opravdu brzo a tak na ulici bylo jen pár lidí. Za to byl ale krásný vzduch. Obešli jsme jeden blok, Ed vykonal všechny potřeby a mohli jsme se vrátit. Když jsem přišla domů, tak jsem zjistila, že mám ještě fůru času. Namazala jsem si rohlík máslem a džemem, udělala si čaj a v klidu se nasnídala. Potom jsem Ediemu vyměnila vodu, nasypala trochu granulí, i když je nejedl a vydala se do školy. Vzhledem k tomu, že nebylo kam spěchat, tak jsem se rozhodla, že se projdu. Sluníčko místy vykukovalo z mraků, dávalo jim nažloutlý odstín. Dneska by mohl být pěkný den.

Sedla jsem si do své lavice, hodila na zem batoh a vyndala mobil. Už tam blikala jedna zpráva. S nedočkavostí jsem ji otevřela a přečetla.

Krasne jitro, jak se mas, prenadherna Isabello? Nemohl jsem se dockat rana, te doby, kdy si opet mohu cist radky vytukane Tvymi neznymi prstiky.

Četla jsem si to nejmíň po desátý, když si ke mně přisedla Anett.

„Zase píše?“ zeptala se místo pozdravu.

„Jako vždy,“ pousmála jsem se a začala přemýšlet nad odpovědí. Něco tak krásného, jako píše on nebudu schopná nikdy v životě vyplodit.

Dobre ranko, mam se krasne, kdyz mi pise nekdo tak uzasny. :) A jak se mas ty, studente?

Netrpělivě jsem čekala odpověď, ale Anett si řekla, že mě bude prudit.

„Tak kdy máte rande?“ vyzvídala zbytečně.

„Nemáme, protože spolu nechodíme, a protože nemá čas,“ odbyla jsem ji trochu nepříjemně.

„A to je pro někoho jako ty překážka?!“ hrála překvapenou.

„Blbečku,“ reagovala jsem rádoby vážně.

„Tak ho pozvi dneska do bazénu,“ zamrkala na mě.

„S mojí postavou? Si se zcvokla, ne?“ smála jsem se nevesele.

„Bello, prober se, seš kus, tak to využij. Navíc bych ho ráda viděla v plavkách,“ rozplývala se.

„No to já taky, to neříkám. Ale...“ Přerušila mě.

„Žádný ale, zeptej se ho, jestli s náma nepůjde do bazénu. A taky se ho můžeš zeptat jestli třeba nemá bráchu nebo tak něco.“ Snažila se o nezaujatý tón.

„Dobře, až mu příště budu odepisovat, tak se ho zeptám, stačí?“ snažila jsem se jí zbavit. V tu chvíli mi zrovna přišla smska od Edwarda.

Jak by se mohl mit student? Studentsky. =D Zrovna jsem na prednasce o psychologii. Neverila bys, co je to za blaboly. Mas na dnesek nejake plany?

„Zeptej se ho na bazééén,“ otravovala Anett.

Tak to Te lituju. :) Zrovna jsme si s Anett rikaly, ze pujdeme do bazenu. Nechtel by ses k nam pripojit?

Odeslat zprávu a dnešní příděl rozhodnutí podle Anett je vyčerpán.

„Spokojená?“ opáčila jsem naoko nepříjemně.

„Jasně,“ zazubila se. „Ale ještě řekni, že nejseš ráda, že jsem ti to takhle zařídila. Zase!“

„To se ještě uvidí,“ odpověděla jsem zamyšleně. Je fakt, že budu ráda, když ho uvidim, ale na druhou stranu se bojím, že časem přijde na to, že bych ho v podstatě vůbec neměla zajímat, protože na mně ani nic zajímavýho není. Ale proč si neužít těch pár okamžiků naplno?

Z přemýšlení mě vytrhla smska. Otevřela jsem ji, ale nebylo v ní přesně to, co bych čekala nebo spíš to, v co jsem doufala.

Moc rad bych se k vam pripojil, ale opravdu toho mam moc. Promin mi to. Mozna priste, mozna o prazdninach. =)

Napsala jsem odpověď, že se nedá nic dělat a snažila se potlačit fakt, že mě to zranilo víc, než je zdrávo.

„Nejde, co?“ Jen jsem zakývala hlavou. „Nevadí, půjdeme jenom my dvě,“ povzbudivě se na mě usmála.

„Vždyť víš, jak jsme na tom s penězma.“

„Hmm... Víš co? Minule jsme byly u tebe, tak já tě dneska zvu k nám. A když říkám zvu, tak myslím zvu se vším všudy,“ usmívala se. „Přijdeš na jiný myšlenky a tak vůbec.“

„Když jinak nedáš,“ zašklebila jsem se na ni. „Ale asi u vás nepřespím, už jenom kvůli Ediemu, nevadí?“

„Fajn, domluvím se s tátou, aby tě pak hodil domů.“ Tohle byl přesně jeden z případů, kdy byla jako kamarádka k nezaplacení.

Rozezněl se zvonek ohlašující začátek hodiny, vstoupila učitelka, ani nezapsala do třídnice a už začala se zkoušením. Po očku jsem sledovala mobil a odepisovala Edwardovi, protože i když se na mě vykašlal, tak jsem nebyla schopná se na něj zlobit.

Když jsem konečně přišla domů, tak jsem se hned po přivítání s Edem odebrala do koupelny. Odlíčila jsem si oči, aby se v bazéně nerozpustily, pečlivě si oholila nohy a začala hledat plavky. Třikrát jsem prohledala skříň, všechny šuplíky, nemohla jsem je nikde ani za boha najít. Pak mě napadlo, že by mohly být ve skříni u našich v ložnici. Málem mě trefil šlak, když jsem je našla hned v prvním šuplíku, do kterého jsem šáhla. Rovnou jsem si ze skříně vzala osušku a ručník na vlasy, dala to všechno do batohu a hodila ho ke vchodovým dveřím. Potom jsem vzala Edieho na procházku, aby si nepřišel odstrčený, trochu jsme si venku zaházeli, zablbli si a mířili domů.

Udělala jsem úkoly, ohřála si jídlo, co jsem měla na dnešek připravené, protože málo kdy jsme vařili v ten den. Nebylo na to moc času. V klidu jsem se najedla, na stole ještě nechala pro tátu vzkaz, protože by určitě zapomněl, že budu s Anett, rozloučila jsem se s Edem a vyšla z domu.

Na zastávku autobusu jsem to neměla moc daleko, za což jsem byla ráda. Jeden autobus mi ujel přímo před nosem, takže jsem musela čekat asi dvacet minut na další. Nakonec jsem se ale dočkala a už jsem jela za tou mojí trubkou. Cesta netrvala zas tak dlouho, takže jsem chvíli po tom šlapala schody k nim do bytu. Když jsem došla ke dveřím, tak jsem zazvonila a čekala, až mi přijdou otevřít.

„Ahoj,“ zdravila mě nevesele Anett.

„Copak?“ ptala jsem se v obavách, že všechno holení a dlouhé hledání plavek bylo zbytečné.

„Máma řekla, že nás samotný do bazénu nepustí – jako kdybychom byly nějaký patnáctky -, a že musíme jít s bráchou,“ zašklebila se. Zvláštní, došlo mi, že jsem jejího bráchu nikdy neviděla. „A přitom je jenom o dva roky starší než já,“ tvářila se strašně ublíženě.

„Emme, pohni!“ zařvala na něj od dveří.

„Buď na něj hodná!“ kárala ji její mamka. Na to si Anett jenom něco zabručela pod vousem. Z pokoje se vyřítilo dvoumetrové obřisko, s pravým americkým úsměvem a krátkými černými vlasy.

„Čau, já jsem Emmett,“ pozdravilo mě to.

„Ahoj, já Bella,“ pozdravila jsem šokovaně.

„Můžem?“ zeptala se ho Anett otráveně.

„Jasně, ségra“ řekl celej vysmátej. U těch dvou by člověk opravdu neřekl, že jsou to sourozenci. Možná jenom podle jejich vztahu, ale podle vzhledu určitě ne.

Sešli jsme schody a přešli k jednomu z aut na parkovišti. Emmett suvereně zabrousil ke dvěřím u řidiče, nasoukal se za volant a už čekal jenom na nás. Byly jsme totiž značně pozadu, protože nám chyběly dvoumílové kroky. Za půl hodiny jsme dorazili k bazénu, Emmett, vybavený hotovostí od mamky, zaplatil třikrát nad patnáct na hodinu a půl a pak jsme se rozdělili u šaten.

„Divím se, že s náma nemusí až sem, aby se nám tu něco nestalo,“ frfňala Anett.

„Ale vždyť je v pohodě. Nechápu, proč ti vadí, že musel jít s námi. Já mít takovýho bráchu, tak si pískám.

„Možná z tvýho pohledu, pro mě je to jenom otravnej sourozenec,“ nesouhlasila se mnou a začala se převlíkat do plavek.

I když jsme ve vodě strávili nakonec nejvýš hodinu – protože půlhodinu jsme s Anett zabily fénováním, převlíkáním a podobně na konci -, tak jsme si to úžasně užili. S Emmem byla strašná sranda, nakonec se i Anett smířila s tím, že tam s námi je. Z můstků jsme skočili asi desetkrát, na tobogánu jsme byli snad stokrát a navzájem jsme se topili snad tisíckrát. Když jsme dorazili k nim domů, tak Emm zůstával pořád s náma, s Anett měli sice pořád tendence se prát, ale takhle jsem se nenasmála už hodně dlouho. Ani se mi od nich nechtělo domů, ale čekal tam na mě Edie, takže jsem neměla na výběr. Po tom dni bez něj se mi už po něm stýskalo.

Tak lidičky, doufám, že se vám povídka pořád líbí, a že vás aspoň trošku baví. :) Upřímně vůbec netuším, jak dlouhá tahle kapitolovka bude. Uvažuju o tom, že by byla přibližně na 10 kapitol. Ale jestli byste měli zájem o něco delšího, tak řekněte, uvidím, co se s tím dá udělat. :) Moc děkuju těm, co mi tu nechávají komentáře! :)*

Autor: AntjeCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nejlepší přítel člověka - 4. kapitola: