Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Need for speed (14)

04.07.2012 (17:45) • zuzinecckaa • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1658×

14. kapitola – Před zkouškou ohněm

Hned ráno mi nějaká holčina donesla krátký vzkaz od Jacoba.

Zítra o půlnoci vše vypukne na Goldon place. Buďte tam včas. J.

Nečekal jsem, že se vše připraví tak rychle. Musely se hlavně v naší části města zrušit všechny závody, vyklidit ulice… Protože však Jacob má ve všem hlavní slovo, asi mu to nedělalo takový velký problém. A řekl bych, že i samotná výzva jednoho z bossů bude obrovskou podívanou nejen pro závodníky Iesten Road.

Závod se měl uskutečnit už další den. Až zítra, projelo mi hlavou. Uvědomil jsem si totiž, že mám před sebou spoustu volného času.

Emmett se mezitím bavil tím, že napodoboval Setha. Rozplácl se na gauči a tak groteskně chrápal, až jsem se divil, že to Setha neprobudilo. Ale podle jeho myšlenek měl ještě hlubokou půlnoc.

Aniž bych cokoliv oznámil, vypařil jsem se do lesů za město na lov. Ne že bych krev akutně potřeboval, ale musel jsem nějak zabít čas a tohle mi přišlo jako jedna z těch lepších možností. Pořádně jsem se natláskal, až jsem měl skoro pocit, že ve svém těle slyším žbluňkání, a posadil se na jeden z mnoha pařezů rozsetých kolem.

V tu chvíli mě popadla taková zvláštní, rozjímavá nálada – coby, kdyby… Ač jsem se tomu bránil, seč to šlo, v části mé mysli se odvíjel příběh s ní. Po několika minutách intenzivního mučení mé mysli jsem potřásl hlavou. Nemělo cenu si něco nalhávat – nestalo se nic z toho, čím mě před chvílí má fantazie obdařila. A přitom stačilo tak málo – uvěřit mi…

Dost! Zakřičel jsem si na sebe v hlavě. Přetaň hysterčit a utápět se v lítosti. Prozatím jsem to dotáhl tak daleko, jak to jen šlo. A další plány mi zařídí oni dva, za kterými bych se konečně mohl vrátit.

***

„Kde jsi byl tak dlouho? Kdybys nebyl upír, myslel bych si, žes zabloudil!“ přivítal mě Emmett mezi dveřmi namísto pozdravu.

„Nejsem ty,“ odvětil jsem chladně, protáhl se kolem něj a zamířil rovnou do svého obýváku, kde jsem se posadil do křesla. Když si uvědomil, co jsem mu řekl, rozčileně vletěl do místnosti za mnou, rozhodnutý mi spílat.

„Já…“ vypadlo z něj jediné slovo, když se zastavil přede mnou, ale víc ze sebe nedostal. Tázavě jsem pozvedl obočí a v očekávání se k němu naklonil blíže, i když jsem jeho myšlenkové pochody sledoval.

„Fajn,“ odsekl nakonec, a jako malé dítě si šel uraženě sednout do kouta pod oknem. Tomu jsem se musel smát, až nakonec pookřál i on a pak jsme se oba řehtali jako blázni.

„Co se děje?“ Rozespalý Seth akorát vešel do místnosti a protíral si oči rukama, což v nás vyvolalo další salvu smíchu, zatímco on si nás jen nechápavě prohlížel. Nakonec mávl rukou a se slovy, že jsme beznadějné případy, odešel do kuchyně připravit něco k snídani.

***

V obdobném duchu jsme strávili téměř celý den. Největší paráda na tom byla, že ani jeden ve svých vtípcích nezaostával, a hlavně po mé chmurnější náladě, jako by se zaprášilo. Avšak další nečekaná návštěva nám přerušila plány na čistě pánskou, noční jízdu.

Kolem deváté se k nám totiž stavila mladá, vystrašená blondýnka s vlasy po ramena a velkýma, zelenýma očima. Chvíli nervózně přešlapovala před domem, než se uvolila zazvonit. Ocenil jsem, že alespoň jedna osoba bere na vědomí, že také potřebuji své soukromí.

S širokým úsměvem jsem otevřel dveře a pozdravil ji, ale setkal jsem se akorát s nejistým, trochu vystrašeným pohledem a přáním být co nejdříve odsud odejít, samozřejmě co nejdál. I na jejím těle byly známky její nervozity.

„Ahoj,“ odvětila na pozdrav, do očí se mi ale nepodívala. „Mám ti od Jacoba vyřídit, že vše stihl zařídit mnohem rychleji, než sám původně čekal a plánoval, takže se ten závod přesouvá už na dnešní půlnoc. Jediné, co si od tebe přeje, je, abys na tom místě byl včas.“ Jakmile domluvila, chtěla odejít.

Chvíli jsem ji podroboval zkoumavému pohledu, ale evidentně mluvila pravdu. Místo poděkování jsem ji jen kývnutím propustil a dveře za sebou zabouchl.

Emmett i Seth stáli za mnou a nedočkavě na mě hleděli. Byli zvědaví, zda mluvila pravdu a nic si nevymyslela. Jakmile mi z hlavy odezněly její úlevné myšlenky, zamířil jsem rovnou do obýváku a rozvalil se na gauči. Hloubal jsem nad tím, zda si ze mě Jacob jen tak nestřílí.

„Tak jak tedy?“ vybuchl Emmett nakonec netrpělivě, protože se už nedokázal ovládat. S jedním zvednutým obočím jsem na něj pohlédl a pravil: „Mluvila pravdu. Tu zprávu jí opravdu řekl Jacob, avšak nevím…“

„Jestli si z tebe náhodou nedělá srandu?“ přerušil mě Seth chápavě a usmál se. Já jen přikývl.

„No…“ zamyslel se Emmett, „když se tam objevíš, co se může stát? Maximálně můžeš říci, že sis jel okouknout terén, omáknout prostředí.“ Tím se rozesmál.

„Dobře, můžeme to zařídit takhle. Máme jen pár hodin – po těch závodech, pokud vyhraju, bychom měli pomalu vyrukovat s naším plánem.“ Očima jsem se hlavně zaměřil na Emmetta. „Měl bys pomalu nade mnou ohrnovat nos, vykládat všem, jaký jsem namyšlený sobec…“ Udílel jsem mu další a další rady ohledně jeho chování ke mně téměř hned po závodu, až mě musel se smíchem zarazil.

„Já vím, mami, já vím!“ pronesl pobaveně a na znak míru pozvedl ruce nad hlavu. „Už jsme to probírali tolikrát, že ani já na tom snad nic nezkazím.“ Seth nás sledoval, ale po tomto Emmově výroku mu začaly cukat koutky.

„Je na tom něco vtipného?“ zavrčel jsem pohoršeně, čímž jsem ho spíš totálně odrovnal. Chechtal se jako blázen – a bylo to nakažlivé. Po chvíli jsme se smáli všichni tři a nikdo už pořádně nevěděl, jaký k tomu byl vlastně prvotní důvod.

***

Pomalu jsme přijížděli k místu konání a já se nestačil divit. Kolem Goldon Place bylo v ulicích tak narváno, že kdybych nebyl vyzyvatel, asi bych uvízl mnoho bloků odsud a až sem bych se nedostal. Maximálně po střeše.

Lidé velmi neochotně ustupovali, ale asi to bylo hlavně způsobeno tím, že nebylo kam ustoupit. Mezitím si štěbetali o nadcházejícím závodu a rozhodně se dohadovali, který z nás má šanci vyhrát. Jenže většině se v hlavě rojila myšlenka, zda nejsem blázen, když vyzývám jednoho z nejlepších řidičů ve městě.

Takové myšlenky by v jiných případech určitě zdeptaly slabší nátury, ale já se za volantem jen uvolněně usmíval. A s jistotou mně vlastní jsem stále mířil dál do středu všeho dění.

Konečně se místo blízko náměstí uvolňovalo – přeci jen, závodní dráha musela být volná, abychom s Mikem neporazili dav už při prvním rozjezdu. Zastavil jsem a vystoupil z auta. Dvoje bouchnutí dveří mi dávalo znát, že mě Emmett se Sethem napodobili. Hromotluk se ke mně dostal jako první a pravil:

„Vidím, že si z tebe evidentně nikdo nestřílel.“

„To by byl dost blbý vtip,“ uznal jsem a rozhlédl se kolem. „Jsem však zvědav na Mikea, v jakém rozpoložení dorazí. Myslím si, že mu Jacob přerušil plány na dnešní večer. Přeci jen… Řekl bych, že se dnes asi chtěl vytahovat všem svým obdivovatelům.“

„Jako ty,“ odvětil vážným tónem Seth.

„Edward se nikdy před nikým nevytahoval!“ obořil se na něj Emmett a téměř ho udeřil pěstí, kdybych ho nezadržel. Mně už cukaly koutky.

„On to tak nemyslel, Emme. Chtěl si jen udělat srandu,“ uvedl jsem na pravou míru a on hned zchladl.

„Mělo to napadnou dřív mě,“ hudroval a fňukal si tiše pod nos, ale já si ho v tu chvíli přestal všímat. Právě v tu chvíli se mi totiž do mysli dobývaly namyšlené a vychloubačné myšlenky Mikea, který u mého auta zaparkoval asi deset minut nato.

Nejdříve byl vcelku rozladěný – tolik zvědavců kolem nečekal. Avšak hlavně dívky začaly skandovat jeho jméno a to mu natolik zvedlo ego, že se křivě usmál a pak teprve zaměřil svůj pohled na mě.

„Tak co, připraven?“ zeptal se vyzývavě a založil si ruce na prsou. Kolem nás se rozprostřelo ticho, jak všichni vyčkávavě čekali na mou odpověď.

„Jistě. Někdo z tvých přátel nám to může odstartovat,“ odvětil jsem pohrdavě a už chtěl nastoupit do auta, když se u našich smýklo další. Vystoupil z něj Jacob a usmíval se.

„Já vám to rád odstartuji, když jsem vám vše připravil,“ pronesl v klidu a my oba kývli na souhlas, nastoupili do auta a přijeli až k Jacobovi, který napřaženýma rukama určil startovní čáru.

Musel jsem se soustředit na sebe. K sobě jsem pouštěl jen myšlenky Mikea, které jsem chtěl vnímat pro případ, když by náhodou chtěl provést nějakou kulišárnu, kterou bych nemusel očekávat.

Jacob mávl, naše motory se rozeřvaly a auta vyrazila směrem k prohře nebo pravdě…

Autor: zuzinecckaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Need for speed (14):