Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nedobrovolně novorozená - 21. kapitola


Nedobrovolně novorozená - 21. kapitolaPlán mají, ale co takhle vyjasnit si pravidla? S Bellou to nebude jednoduché, její nenávist vůči Edwardovi je stále příliš velká. Uvědomuje si ovšem vážnost situace, proto přistoupí na něco, co by v životě nečekala...
Snad to moc nenatahuju, ale kdyby ano, ozvěte se, prosím. ;)
Strašně moc Vám děkuju za nádherné komentáře a doufám, že se bude i tato kapitola líbit. Přeji příjemné čtení. :))

 

 

21. kapitola - Pravidla

 

Bella:

„Půjdu si zahrát, kdybys mě potřebovala stačí říct. I tak budu dávat pozor,“ řekl on a usmál se na mě.

Nevím důvod, ale najednou se ve mně něco obrátilo vzhůru nohama a tohle všechno mi přišlo děsné. Nejenže to byla přetvářka, beztak kvůli tomu, abych se pomalu dostala do role jeho dívky, a on potřeboval, aby mi to šlo a abych to nepodělala, ale ještě mi připadalo, jako by mě hlídal, kontroloval každý pohyb, který udělám, jen aby měl jistotu, že to zvládnu. Na jednu stranu jsem se snažila přesvědčit, že to nemyslí zle a že se jen snaží, jak může, ale na tu druhou mi to najednou bylo proti srsti. A to i když jsem věděla, že budu muset absolvovat ještě něco mnohem horšího.

„Nemůžeme s tou přetvářkou začít o něco později?“ vyklopila jsem ze sebe, aniž bych se nad tím nejdřív pořádně zamyslela.

„No, vlastně si myslím, že bychom měli zkusit trochu i tu přetvářku, ačkoliv nic neříkám. Ale nemyslím si, že bude jednoduché sehrát něco takového, a to navíc ještě před profesionálem.“ Jen jsem na něj tupě zírala. Snad si vážně nemyslí, že to s ním budu trénovat?

„Doufám, že nepočítáš s tím, že to budu zkoušet víc jak hodinu před jejím příchodem?“ obořila jsem se na něj.

Uvědomila jsem si, že se mi opět z minuty na minutu změnily veškeré pocity, jako už tolikrát. Tak strašně jsem to nenáviděla. To něco ve mně si se mnou dělalo, co chtělo. A znovu jsem zalitovala nad volbou bojovat s tímto proklatým životem, která mě dostala sem a nutila mě tohle všechno podstoupit.

„Ne, nepočítám. Jen říkám, co si myslím, ale respektuju tvoje pravidla, a jestli jsem je dobře pochopil, máme pět hodin na to, abychom se jí zbavili, protože pak končíš se svou hrou, která ti bude nanejvýš odporná. Mám pravdu?“ Upřeně se na mě díval a čekal na odpověď, a tak jsem kývla na souhlas. Vyjádřil to naprosto dokonale. „A taky nehodláš tuto věc trénovat, protože i tak to pro tebe bude nesnesitelné, natož abys to dělala ještě navíc, že?“ Opět otázka mířená na mě, a tak jsem znovu přikývla. Všimla jsem si, že se ke mně začal přibližovat a trochu jsem znervózněla, ačkoliv jsem to na pohled nedala nijak najevo. Co tím sleduje? „Dobře. Máš nějaké další požadavky?“

„To má být vyjasnění pravidel?“ zeptala jsem se tentokrát já a on kývnul na souhlas. Má nálada se začala zlepšovat, protože si budu moct určit podmínky, ve které jsem předtím jen doufala. „Můžu se teda nejdřív zeptat na tvoje požadavky?“

„Zaštítíš mě a budeme hrát vzájemnou lásku po dobu, co tu Lilith bude.“ Už jsem chtěla namítat, ale když to spatřil, rychle dodal, „neboj, maximálně pět hodin, počítám s tvým požadavkem a myslím, že ji do té doby dávno vykopnem.“ Usmál se, ale cítila jsem, že má strach.

„Toť vše?“ Ne, že by to bylo málo, ale chtěla jsem mít stoprocentní jistotu, že pak nevytasí ještě něco.

Jeho úsměv se prohloubil a změnil do pobaveného. „A já myslel, že i to ti bude dělat potíže,“ odvětil žertovně, ale pak vážněji dodal, „ano, to je vše. A ty máš nějaké další požadavky?“

„Neboj se, i to mě bude stát spoustu sil a přemáhání. A jeden požadavek ještě přeci jen mám,“ řekla jsem, ale s odpovědí se zdráhala. Netušila jsem, jak moc myslí to předvádění vztahu vážně, kam až chce zajít. Já teda rozhodně nehodlala zacházet do hloubky.

„No?“ pobídl mě po chvíli mlčení, když jsem se k ničemu neměla.

Zabodla jsem pohled do země a byla ráda, že se nemůžu červenat. Ještě několikrát jsem si v duchu musela dodat odvahy a pak to ze sebe vypáčila.

„Nebude v tom nic intimnějšího, to bych nezvládla.“ Cítila jsem, jak mu koutky úst nekontrolovatelně cukají a nevěděla, jak moc si pod tím představuje, a tak jsem hodlala situaci co nejdřív vyjasnit. „Myslím tím žádné líbací scény, jakékoliv!“ zdůraznila jsem a podívala se mu do tváře. Stál teď až nepříjemně blízko a přesně jak jsem předpokládala, usmíval se jak měsíček na hnoji.

„Co přesně si představuješ pod pojmem líbací scény?“ škádlil mě, ale mně to moc vtipné nepřipadalo.

„Prostě žádné něžné nebo vášnivé polibky na rty!“ Pod zuřivým tónem jsem se snažila ukrýt ten stud, který mě dokonale pohltil.

Všimla jsem si Esmé, jak se snaží zamaskovat úsměv. Zato z té jeho se pomalu vytrácel.

„Budou stačit jako důkaz jen letmé polibky na tváře?“ ptal se, spíš sám sebe než mě, ale i přesto jsem mu odpověděla.

„Ve vztahu jsou důležité i jiné věci než jen tělesný kontakt! Navíc, ne všem nevadí, když je při takovýchto aktivitách někdo pozoruje,“ snažila jsem se jej přesvědčit. „A k tomu všemu jste tvrdili, že tu bude stejně jen na otočku, než zjistí, že tě neovlivní, ne? Takže by měly letmé polibky na tu dobu stačit.“ V tomto jsem byla pevně rozhodnutá. Nebudu zkoušet svůj první polibek, který by nemusel dopadnout zrovna nejlépe a kterého jsem se mimochodem hodně děsila, v průběhu divadla.

„Jo, možná máš pravdu. Ale o to přesvědčivěji budeme muset sehrát všechno ostatní,“ řekl a sledoval mě, aby se ujistil, jestli s tím opravdu souhlasím. Toto všechno mi bylo bohužel jasné.

„Takže abych si to ujasnil, letmé polibky nevadí?“ zeptal se a já se snažila, aby na mně nepoznal ten odpor, který jsem cítila.

„Ne,“ řekla jsem spíš šeptem.

Nejspíš to na mně poznal - tu nervozitu, která mě sžírala, tu hrůzu při představě na to, že se toho všeho budu muset účastnit. Nevím, co ho to napadlo, ale najednou udělal krok ke mně a tím se téměř dotýkal svým tělem o to mé. Děsila jsem se toho, co má v plánu udělat. Na takovou blízkost jsem nebyla zvyklá, a ačkoliv jsem strašně chtěla utéct nebo alespoň udělat krok zpět, mé nohy mi vypověděly službu a zůstaly strnule stát na místě.

„Propána, Bello, uvolni se, nic se neděje,“ pošeptal mi do tváře a vzápětí vsunul své prsty na můj krk a palce položil zlehka na mé tváře. Snažila jsem se uvolnit, ale vůbec se mi to nedařilo. V mém těle se svářela nevole s vědomím, že to stejně budu muset podstoupit a zahrát o hodně líp než teď, tak ať si zvykám.

Pomalu se nade mě naklonil a vtiskl mi letmý polibek do vlasů. Poté rychleji odtáhl tvář a zkoumavě si mě měřil.

„Jsi si jistá, že ti bude stačit hodina? Podívej se na sebe, jsi celá ztuhlá. Bello, byl to jen letmý polibek, ano? Nic víc nebude, dobře?“ snažil se mě uklidnit a konečně spustil své ruce dolů a poodstoupil o krok dozadu.

Konečně se dostavil ten tolik vytoužený pocit uvolněnosti, i když ještě ne úplný. Věděla jsem, že má reakce byla směšná, ale já si nemohla pomoct. Můj odpor k němu byl dost velký na to, abych nesnesla ani jeho blízkost. A já věděla, že ji snášet budu muset – a o to to bylo horší.

„Jen toto a nic víc,“ chtěla jsem si ujasnit, i když to bylo nadmíru jasné. Překvapil mě můj přiškrcený hlas.

„Ano. To byl tvůj poslední požadavek?“ chtěl si vyjasnit on, a tak jsem na souhlas opět jen kývla.

„Dobře. Ale opravdu se dostatečně uvolníš za hodinu?“ řekl se sarkasmem v hlase.

„Tobě to, jak vidím, problémy dělat nebude,“ opáčila jsem, mírně naštvaná. Začalo mi docházet, že budu muset svá pravidla přehodnotit. Za hodinu se rozhodně neuvolním.

„Menší než tobě,“ připustil, ale spíš jen proto, abych se necítila tak mizerně. On to trénovat rozhodně nemusí. „Ale to rozhodnutí nechám na tobě.“

„Chtěla bych jen hodinu,“ začala jsem a nedokázala vyslovit to, co jsem musela.

„Dobře. Budu věřit tvému úsudku,“ řekl a znovu udělal krok ke mně. Tím narušil mou osobní bariéru a já se znovu napjala do nepřirozené pozice. „I když si tak úplně nejsem jistý, jestli je správný,“ dodal sklesle, a bez toho aniž by udělal jakýkoliv další pohyb, kterým by ještě víc zkrátil už tak malou vzdálenost mezi námi, odešel směrem ke klavíru.

„Ale…“ začala jsem rychle, neschopna však pokračovat. On se zastavil a otočil.

„Ale?“

Sebrala jsem veškerou odvahu a donutila se to říct. „Ale… ale vím, že bych se za hodinu nestihla… dostatečně uvolnit, takže…“ dál jsem pokračovat nedokázala. Knedlík v krku mi nabobtnal do neuvěřitelné velikosti.

„Takže zkusíme hodinu denně?“ zeptal se opatrně a já byla vděčná za tento kompromis. Mohl chtít mnohem víc času, obzvlášť kvůli tomu, jak jsem vyváděla, jen když se ke mně přiblížil.

„Hodina denně je… fajn,“ řekla jsem, ale při slově fajn jsem se ušklíbla.

Smutně se usmál. „Předpokládám, že teď začít nechceš, viď?“ zeptal se opatrně.

„Ne, necháme to na později,“ odpověděla jsem, ale sama nevěděla, kdy tím později myslím. Nejradši bych to totiž odsunula na dobu neurčitou, i když to nešlo…

Ničemu nepomáhalo, když jsem si vzpomněla, že ještě před chvílí jsem byla pevně rozhodnutá v pravý opak. Nechtěla jsem to ani za nic trénovat. Bohužel jsem si uvědomila, že nejsem tak dobrá herečka, jak bych měla být.

Pozvedl obočí, když mě prokoukl – tušil, že se to budu snažit odkládat, jak nejvíc to půjde. „Budu na to myslet,“ dodal, abych si nedělala zbytečné naděje, a odešel ke klavíru, kam měl namířeno už od začátku. Vlastně jsem si za to všechno mohla sama…

 

Posadila jsem se na pohovku vedle Esmé, která si stále kreslila, a snažila se soustředit jen na štít v její hlavě. Nezdálo se mi to složité. Zatím. Dokonce ani předtím ji nepřestal chránit, a to jsem se o něj nestarala.

Cítila jsem jej jen lehce a brzo zjistila, že se o něj vůbec nemusím starat. Prostě ji chránil sám od sebe a já se tak mohla soustředit na něco jiného. A to bylo špatně. Jediné, na co jsem myslela, byl totiž úkol: hrát zamilovaný pár. Neustále jsem si v hlavě přehrávala svou reakci na jeho letmý polibek a nemohla ji pochopit. Vždyť to nic nebylo, tak co šílím? Proč to prostě nedokážu překousnout?

Až po chvíli jsem zjistila, že se můj pohled co chvíli stočí jeho směrem. Jeho prsty tančily po klávesách a tvořily naprosto dokonalou hudbu, která mě však v tuto chvíli nedokázala zbavit nechtěných myšlenek. O to víc, že jsem ho měla neustále před očima.

„Esmé, půjdu nahoru. Klidně tady můžeš zůstat, budu tě štítit i tak,“ řekla jsem hned, jakmile mě ta spásná myšlenka napadla. Doufala jsem, že se tam nějak odreaguju. Jakkoliv.

„Dobře, zůstanu tady, jestli můžu,“ odpověděla mi a já už se zvedala. Ještě jsem jí zpětně kývla hlavou na souhlas a už vybíhala schody do pokoje. Musela jsem se usmát nad myšlenkou, že je to takové moje malé útočiště. Nikdo jiný nepoužíval pokoj tak často jako já.

 

Až příliš brzo jsem přišla na to, že se mi daří velice dobře odreagovat od původních myšlenek. Momentálně jsem si ale nebyla jistá, jestli je to dobře. A spíš bych řekla ne.

Začaly se totiž naplňovat mé obavy – všechno přece nemohlo jít tak hladce jako na začátku…

 

 

Další kapitola

Shrnutí

Předchozí kapitola

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nedobrovolně novorozená - 21. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!