Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nedobrovolně novorozená - 18. kapitola

16.02.2011 (13:45) • Any12 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4401×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

18. kapitola - Minulost

Bella:

Všichni byli značně nervózní. I když jsem tam s nimi nebyla, cítila jsem tu zdrcující atmosféru. Čekali na Edwarda, který se ještě nevrátil, ale uklidňovala je Alicina vize o jeho brzkém příchodu.

„Bello,“ zavolala na mě ze zdola Alice, ale zbytek věty řekla již v mém pokoji, „myslím, že bys měla být s námi dole.“

„Co? Proč?“ Byla jsem zmatená, silně jsem pochybovala o tom, že by mě tam Edward chtěl, nebo že bych mu alespoň nevadila.

„To nevím, ale měla jsem dvě vize. V jedné jsi s námi nebyla a v té druhé ano. A i když nevím proč, ta druhá vize mi přišla správnější.“ No tak z tohoto jsem rozhodně nebyla nijak moudrá.

„Alice, nemyslím si, že by mě tam chtěl,“ přiznala jsem.

„A já si myslím, že je jedno, jestli budeš poslouchat tady, nebo dole se všemi,“ řekla rázně a tím chtěla ukončit debatu, ale já se nedala.

„A právě proto nebudu pokoušet štěstí a raději zůstanu tady, protože bych nerada vyvolala další neshody. Už tak se snášíme jen z nutnosti.“

Ona nasadila podrážděný výraz, chytla mě za ruku a táhla dolů.

„Prostě bude lepší, když budeš u toho. Věř mi,“ zněla odhodlaně a neústupně. Věděla jsem, že nemá cenu se s ní hádat, ale v tomhle jsem se cítila v právu. Nemůže přece chtít něco, o co nestojí ani jeden z nás.

„K ničemu tu nebudu, nevím věci, které bych měla vědět k tomu, abych chápala konverzaci,“ snažila jsem se ji přesvědčit.

„Ve skutečnosti toho víš jen o minimum míň než my. Edward se o ní nikdy nezmiňoval, nevíme ani, jak mu ublížila, jen to, že se z toho vzpamatovával ještě několik desetiletí. Bude to pro nás stejně neznámé jako pro tebe,“ přidala se v přesvědčování Rose.

Nechápala jsem, jaký význam bude mít to, že tam budu sedět s nimi. Ale nechtěla jsem se s nima hádat, a tak jsem jen poraženecky vzdychla a řekla svoji podmínku.

„Dobře, ale jakmile mi dá jakkoliv najevo, že mě tu nechce, jdu nahoru!“ snažila jsem se znít přesvědčivě.

„O to se postarám,“ řekla s úsměvem na rtech Alice, ačkoliv jsem nechápala, jak to myslí.

Seděla jsem tam jen chvíli, než jsem postřehla tichý, ale pomalý běh. Všichni se napjali a znervózněli ještě víc, jako by nestačila děsivá atmosféra doteď. Mé myšlenky se zaobíraly plánem na útěk do pokoje – doufala jsem, že si toho nikdo nevšimne. Přeci jenom měli všichni plnou hlavu jeho. To sem se ale spletla, protože mě zastavila Alicina ruka přesně v okamžiku, kdy jsem chtěla tiše vystartovat.

„Něco jsi slíbila,“ sykla na mě a já se začala děsit okamžiku, kdy vstoupí do dveří…

Neuvědomovala jsem si, jak šeredně jsem se mýlila. Když vstoupil po hodné chvíli váhání do domu, ani pohledem o mě nezavadil a zamířil rovnou k velkému stolu podobnému tomu, co stál v kuchyni v Catamarce. Místo v jeho čele, které obvykle obsadil Carlisle, bylo prázdné, ačkoliv on již u stolu společně s Esmé seděl, ale na boku. Všichni se automaticky přesunuli a obsadili místa. Byl to zvláštní zvyk, přišlo mi to moc formální, a jemu zřejmě také, protože jsem zaregistrovala úšklebek, když zjistil, že na něj čeká místo v čele.

S Alicí jsem došla k posledním volným židlím na boku, ale zaváhala jsem. Pohledem jsem střelila k němu s nevyslovenou otázkou v očích a čekala. Když zjistil, že se na něj dívám, zvedl svůj zarytý pohled od desky stolu a věnoval mi jen kratičký pohled, ve kterém jsem zaregistrovala nesmírnou propast bolesti a bezradnosti. Hned na to přesunul pozornost k Alici a nehybně ji pozoroval.

„Klidně se posaď, stejně bys všechno slyšela,“ řekl, když svou pozornost stočil zpátky ke mně. Jeho hlas byl úplně prázdný, až mě to děsilo.

Poslechla jsem a posadila se, i když jsem stále nechápala, k čemu tu budu platná.

„Edwarde, vysvětli nám to,“ ujal se slova Carlisle, když nevypadalo, že by chtěl začít.

„Počkám na ni a pak s ní půjdu za Volturiovýma. Nemám jinou možnost, nechci vás do toho zatahovat. Jestliže mě tam Aro chce, můžu se jen slepě podřídit,“ řekl a ani trochu to nevypadalo, že by měl v plánu pokračovat.

„To je všechno? To nám jako nic neřekneš? Nedáš nám možnost, abychom ti pomohli?“ vyjela na něj Rose podrážděně.

„Myslíš si, že kdyby byla jiná možnost, nebral bych ji? Že budu rád dělat Arovi a ostatním poskoka a ani v nejmenším mi nebude vadit, že mě jen využijí?“ Prudce vstal od stolu a svalil tak židličku na zem. Nevšímal si toho, opřel ruce o stůl a pokračoval, „radši půjdu dobrovolně, než aby mě Lilith donutila! Nemusí se tak dozvědět o Alici a Jasperovi, a jsem si stoprocentně jistý, že by hlavně Alicin dar Aro chtěl! A věř mi, má drahá sestřičko, že pokud by se o ní dozvěděl, našel by způsob, jak ji získat!“ zuřivě na Rose zíral a ta mu oplácela pohled nechápavý, ale zároveň zděšený. "Pokusím se uhádat alepsoň podmínku, aby se mi on nehrabal v mysli. Šanci na úspěch moc velkou nemám, ale když přijdu dobrovolně, budu ji mít přeci jen větší. Nesmí se o Alici dozvědět!"

„Aro chce využít tvůj dar? K čemu?“ zeptal se Carlisle jako první a chtěl tak začít konverzaci, díky které by se ostatní něco dozvěděli.

Nechápala jsem to. Jestliže potřebuje ten Aro pomoct a pomůže mu Edwardův dar, proč tam prostě nezajede, neudělá potřebné a nevrátí se? Co je na tom tak složitého?

„To nevím, ale nesouvisí to s plněním zákona. Nejspíš chce nějakým způsobem zvětšit svoji moc, ale to já netuším,“ mluvil už klidněji. „Když jsem tam byl předtím,“ odmlčel se a sklonil hlavu, jakoby se snad styděl, „ já… byl jsem zaslepený láskou k Lilith a plnil jeho rozkazy. Četl jsem jiným myšlenky a ty si pak ode mě bral pomocí jeho vlastního daru. Ve skutečnosti mě ani moc nepotřeboval, protože i on sám má dar podobný a možná dokonce i účinnější, ale když už mě ona našla, nebyl důvod mého daru nevyužít…“ vysvětloval, a ačkoliv ostatní jeho slova chápali, já v tom stále tápala. „Ale teď to bude jiné. K něčemu mě potřebuje, jinak by neposílal ji. A ona je jistota, že přijdu.“

„Jak může být jistota? Vždyť ti tolik ublížila, nemůžeš se do ní znovu zamilovat! To přece nejde!“ skočil mu do toho rozzuřeně Emmett.

„Ve skutečnosti to jde, a dokonce to bude velice jednoduché,“ povzdychl si, zvedl ze země židli a posadil se na ni. „Má dar. Hodně účinný dar. Zjistil jsem to až ke konci mého pobytu ve Volteře. Je Arova milenka a já jsem byl nejdřív dlouhou dobu pod naprostým zaslepením jejího daru. Jsem si jistý, že na to přijdete sami,“ řekl zkroušeně, lokty se opřel o stůl a tvář složil do dlaní.

„Dokáže nějak manipulovat s tvými myšlenkami? Určuje, co si máš myslet?“ ptal se Jasper, a ačkoliv to znělo logicky, nemyslela jsem si, že právě takový má dar.

On jen zakroutil hlavou.

„Vzbuzuje falešný pocit lásky?“ zeptala se Esmé a v místnosti zavládlo hrobové ticho. Tak nějak intuitivně všichni vycítili, že je to ono.

Vzhlédl k ní pohled. „Jo, až na to, že si nejsem jistý, do jaké míry je ten pocit falešný…“ Začínala jsem mít pocit, že ta zoufalost se v jeho hlase usídlila napořád.

„Není falešný, je skutečný,“ prohlásil do ticha Jasper.

„A nejde si na ni dávat pozor? Myslím tím když už víš, že tě ovládá její dar,“ ptala se Rosalie.

„Ne, to nejde. Její dar je skvěle promyšlený. Dokonce jí to nebude trvat ani tak dlouho, jako poprvé, i když bych se vzpíral. Vzhledem k tomu, že ho na mě už použila, to teď pro ni bude ještě snazší. Nedokážu to moc vysvětlit, sám to úplně nechápu, ale myslím si, že to funguje nějak tak, že čím víckrát ho použije, tím jednodušeji toho dotyčného ovlivní. Bude to pro ni tak jednoduché, jako kdyby luskla prsty…“

„Nejsem si jistý, ale mám pocit, že svůj dar zkoušela i na mě. Ale jestli jo, pak musí být nějaký způsob, jak jej obejít,“ vložil se do hovoru s nadějí Carlisle. A všichni na to okamžitě zareagovali. Čekali, co z něj vypadne.

„Je možné, že to na tebe zkoušela. A je možnost, jak se jejímu daru vyhnout. Ale ta mi určitě nepomůže.“ Nechápala jsem, proč mluví v hádankách. Jako by snad chtěl, aby toho věděli co nejmíň…

„A to je?“ nevydržel to Emmett, když zjistil, že se Edward nemá k odpovědi.

Bylo vidět, že na tuto otázku nechce odpovídat. Nakonec to ale ze sebe pod náporem všech očí vypáčil. „Musel bych být doopravdy zamilovaný. To proto na tebe její dar nepůsobil,“ podíval se na Carlisla, „měl jsi Esmé, kterou jsi miloval. A ani na nikoho z vás by nepůsobil. I tak se ale nesmí dozvědět o vašich darech, Aro by vymyslel způsob, jak vás do Voltery dostat… A kromě toho je ještě jedna věc, za kterou se nesnáším.“ Znovu se odmlčel, jako kdyby váhal, jestli to opravdu má říct. „Byl jsem pryč třináct let, ale ve skutečnosti jsem jim dělal ‘sluhu‘ jen necelých osm měsíců.“ Slovo sluhu tak nějak divně zkomolil.

Udělal něco, co jsem nečekala. Obrátil svůj pohled ke mně a zavrtal se mi pohledem do očí. Nakonec zvedl hodně mírně koutky úst v provinilém a zároveň smutném a zdrceném úsměvu. Nejdřív jsem to gesto vůbec nechápala…

„Nemohl jsem se krmit zvířecí krví. A i tak málo stačilo k tomu, abych pak proti tomu bojoval víc jak dvanáct let. Ta chuť nešla zastavit…“ Provinile sledoval, jak na něj ostatní nevěřícně hledí. „Až se tam vrátím, nedovolí mi být vegetariánem. A já si nejsem jistý, jestli pak někdy tu touhu ovládnu natolik, abych mohl žít tak, jako teď.“

Pomalu jsem si dávala kousky skládačky do sebe. Najednou jsem na něj nahlížela jako na někoho jiného. Nebyl tu člověk, co mi nesmírně ublížil. Místo něj tu byl někdo, kdo neměl možnost volby a zoufale si přál, aby se to nemuselo stát, protože už jednou něco takového zažil, věděl, co to obnáší, a nebyl si jistý, jestli to znovu zvládne. I přes to všechno ale chtěl ochránit svoji rodinu před podobným osudem…

Ani nevím, jak mě to napadlo, ale najednou tam ta myšlenka byla. A dřív, než jsem si ji stihla pořádně rozmyslet, jsem ji naslepo plácla…

„Mohla bych tě před ní zaštítit.“ Řekla jsem to téměř neslyšně, ale i tak se na mě najednou upíraly všechny páry očí. Pozdě jsem si uvědomila, jak velká je to kravina. Neumím se svým darem absolutně manipulovat, místo, aby mi pomáhal, mi spíš škodí, a ani nevím, jak tu průsvitnou mlhu, kterou se mi jednou podařilo přenést Alici do hlavy, ze sebe dostat, natož skutečnost, jak dlouho ji udržím mimo mě.

A pak tu byla druhá věc. I když se teď choval jinak, stále to byl on. Ten Edward, kterého jsem nenáviděla a u něhož mi dělalo problém jen na něj pomyslet. Neměla jsem důvod mu pomáhat, i když by si to ostatní zasloužili. Jenomže by si to zasloužili ostatní – ne on.

„To by bylo bezvadné! Dokázala bys to udržet nějaký delší čas?“ chytl se okamžitě příležitosti Carlisle a já už teď hořce litovala.

„Nevím,“ jen jsem potichounku pípla.

„Upřímně… byl bych moc rád,“ do háje, horší už to být nemůže! „Ale ona ví, jak se svým darem zacházet, a když mě neovlivní, přijde na tvůj dar. A nemůžeš pykat za moje chyby. Byla to moje hloupost, když jsem jí prozradil svůj dar.“ Byla slyšet ta beznaděj, ale já si oddychla. Nechtěla jsem mu slíbit něco, co bych možná ani nedokázala splnit, nehledě na to, koho bych měla chránit. Ale i to byl důvod…

„Mám to!“ zajásala Alice a téměř nadskočila ze židle. „Vím, jak by tě mohla Bells zaštítit, aby si toho Lilith nevšimla!“ Nikdo se nezmohl na slovo, všichni jen s obrovskou nadějí čekali.

Cožpak jsem se nezmínila, že ho nechci chránit? Prosím, prosím, ať je to nereálné…

„Alice, ne! To po ní nemůžeš chtít! Nikdy nebude souhlasit, vždyť mě nesnáší!“ křikl po ní on. Nedokázala jsem ani určit, jaké se v něm svářely emoce. Řekla bych, že se snažil potlačit naději, což by znamenalo, že by to bylo reálné. Má noční můra…

Ale měl pravdu. Nevěděla jsem sice, na co se mě Alice chystá zeptat, ale už teď jsem tušila, že s tím nebudu chtít mít nic co dočinění.

Ona se na mě podívala s nekonečnou prosbou v očích. „Musím se alespoň zeptat,“ odpověděla mu nepřítomně, ale pohledem stále hypnotizovala mě. Spatřila jsem, jak se napnul a oči mu zaplnila bolest z odmítnutí.

Uvědomila jsem si, že jsem se taky napjala, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Byla jsem připravená snad na všechno. Nebo alespoň to jsem si myslela do té doby, než vyslovila tu poslední větu…

„Bells, je možnost, jak bys mohla Edwardovi pomoct. Byli bychom ti všichni neskutečně vděční. Když ho zaštítíš, Lilith na to přijde. Edward má pravdu v tom, že by tebe, a nejspíš i mě a Jazze, Aro nějakým způsobem získal. A nemyslím si, že bys chtěla právě toto. Lilith by ale na to, že máš dar, nepřišla, kdyby si myslela, že tvoříte s Edwardem zamilovaný pár…“

Snažila jsem se, aby do sebe zapadaly všechny detaily, tak doufám, že se mi to povedlo, protože jsem to několikrát přepisovala... :D

Mám teď jarní prázdniny a vím, že jsem slíbila, že budu o prázdninách přidávat kapitoly častěji, ale teď bych se ráda od tohoto příběhu odpoutala a napsala něco, co mi už delší dobu vrtá v hlavě... takže přidám další kapitolu asi až za týden... Snad to nevadí... :)

Další kapitola

Shrnutí

Předchozí kapitola

Autor: Any12 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nedobrovolně novorozená - 18. kapitola: