Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nedobrovolně novorozená - 17. kapitola

Eclipse


Nedobrovolně novorozená - 17. kapitolaTouto kapitolou se to trošičku zamotá. Asi jí ani nebudete moc rozumět, ale časem se to všechno vyjasní. Do děje vstoupí nová postava, ačkoliv je vlastně už tak trochu známá...
Doufám, že se Vám bude kapitola líbit. Přeji příjemné čtení. :))

EDIT: Článek neprošel korekcí.

17. kapitola - Lilith

 

Alice:

Seděli jsme v nejzazším rohu jídelny a marně se snažili nepoutat na sebe pozornost. Je to jako pokaždé. I když jsme se zapsali do prváku, přišli jsme až na začátku prosince, a tak nemůžeme čekat, že se ztratíme v zájmu o všechny nové kořisti v podobě příchodu všech nových studentů v září. Navíc, my bychom byli středem pozornosti vždy, bez ohledu na den příchodu, takže bylo zbytečné se tím nějak řídit.

Přiznávám, že jsem tyto týdny neměla ráda. Bylo otravné slyšet ze všech úst pořád jen to samé, stejně tak jako nebylo snadné ignorovat ty hypnotizující pohledy. Nejhorší to měl nepopiratelně Edward, protože my ostatní jsme byli alespoň trochu chráněni faktem, že jsme zadaní – i když to zase vyvolávalo bouřlivé témata ohledně našich sourozeneckých partnerských vztahů. Přesto se našlo pár odvážlivců, kteří nás tu a tam oslovili, ale nebylo to nijak závratné a trvalo to jen pár dní.

Edward ale musel odmítat nabídky pokaždé několik měsíců, než ostatní pochopili, že z toho asi nakonec stejně nic nebude. Navíc mu to stěžoval jeho dar. Vážně jsem mu to nezáviděla, i když jsme pokaždé při příchodu na novou školu všichni doufali, že by se snad mohl konečně zamilovat.

Jakmile jsem ho uslyšela před dveřmi do jídelny, jak odmítá pozvání od nějaké dívky, zapojila jsem se do rozhovoru, který vedli moji sourozenci…

„Zajímalo by mě, jestli se to někdy změní,“ polemizoval Jazz.

„Mě to baví, alespoň nějaké oživení od toho stereotypu.“ Emm aby se neozval…

„Uslintané pohledy všech okolo? Není nic lepšího, je potřeba si to vychutnávat,“ rýpla si do něj na oplátku Rose. Vlastně by to vyznělo spíš otráveně, kdyby to ale neřekla se zájmem.

„To byla kolikátá?“ zeptal se Jazz Edwarda, když dosedal na poslední volné místo mezi nás.

Edward se jen zmučeně zašklebil a pak v tichosti dodal „čtvrtá.“

„Na první den? To je slušné, myslím, že vedeš,“ smál se mu Emmett.

„Nechce se mi věřit, jak rychle se tady šíří drby. Všichni už to stihli prodebatovat odshora dolů, ale očividně jim to stále nestačí.“

„Taky už bysme si na to mohli zvyknout,…“

Už jsem je nevnímala, smysly jsem se přemístila do budoucnosti…

 

Černovlasá dívka se svými rty vpíjí do těch Edwardových ve vášnivém polibku…

Ta vize by mi snad ani nic neřekla, možná bych si dokonce myslela, že jde o někoho ze školy, kdyby na ni ale nenavazovala další…

Na třech honosných trůnech seděli tři velmi staří upíři v černých pláštích. Doprostřed místnosti vstoupila ta černovlasá dívka s rudými duhovkami a za ní se zničeně plazil Edward. Ta bolest v očích mi byla neskutečně povědomá…

 

Nikdy jsem je neviděla, přesto jsem věděla, co jsou zač. Volturiovi. Jediná, zato velmi obávaná noční můra všech upírů.

Ta dívka mi byla taky jasná. Slyšela jsem o ní za ta léta dost, abych ji poznala. Možná i víc, než všichni ostatní…

Lilith…

 

 

 

Bella:

„Nepotřebuješ s něčím pomoct?“ zeptala jsem se dnes už snad po padesáté.

Esmé si jen povzdychla a otočila se čelem ke mně.

„Bello, už se tím prosím netrap. Toho chlapa jsi přece nezabila, nemáš důvod se takto neustále obviňovat,“ domlouvala mi, ale bylo to zbytečné. Nedokázala jsem ze sebe smést tu vinu, které mě zahalovala od hlavy až k patě. Co na tom měnil fakt, že jsem ho nakonec, a to jen díky pomoci dalších čtyřech upírů, nezabila? Já ho chtěla zabít, a to bylo to, co ze mě dělalo netvora.

„Mrzí mě to. Neustále mě pronásleduje myšlenka, jak moc jsem to chtěla udělat. Strašně se stydím, Esmé. Protože jsem tak moc chtěla…“ šeptala jsem se sklopenou hlavou. Nedokázala jsem se jí ani podívat do očí.

„Ale na tom není nic zvláštního. Stále jsi mnohem lepší než já, věř mi. Carlisle mi nedokázal tolikrát zabránit. A kolikrát jsem se za to obviňovala. Ale v ničem ti to nepomůže a jediné, co můžeš udělat, je vzít si z toho ponaučení a jít dál. Přemáhat tu žízeň znovu a znovu, až se s tím naučíš žít.“

Bylo mi s ní tak dobře. Byla jako balzám na moje nervy, dodávala mi sílu a naději…

 

Uslyšely jsme přibližující se vrčení a následně padat strom a obě se zároveň přemístily k prosklené stěně v kuchyni. Okamžitě jsem viděla Edwarda, jak rve mohutné větve a hází je na všechny strany. Ve tváři se mu mísila bolest se zlobou. Něco bylo špatně…

 

Ještě chvíli jsme tam zkoprněle stály, než se Esmé odvážila jít za ním. Já jsem se ani nehla, nerada bych nahradila ten strom, jehož kmen byl teď lámaný na části.

„Edwarde?“ oslovila ho, ale on se ani neotočil.

„Co se děje?“ Ustal v pohybu, ale stále se na ni nepodíval.

„Ne, to ne,“ řekl zničeně a konečně na ni pohlédl. Odpovídal tak na její myšlenku, kterou jsem možná neměla slyšet.

„Tak proč?“ Jeho tvář se ještě víc zkřivila. Nepoznávala jsem ho. Tato jeho část mi byla cizí, vypadal jinak, tak zranitelně. Možná mi ho bylo dokonce i líto…

Ne, to rozhodně ne! Zrovna on je ta poslední osoba, které by mi mělo být líto.

„Lilith,“ odpověděl po chvíli váhání. Hlas se mu i na tak krátkém slově zlomil.

„Cože? Proč?“ Esmé se zdála být zmatená.

Nebyla jsem si jistá, ale něco mi říkalo, že se mé myšlenky ubírají správným směrem. Měla jsem tušení, že vím, o koho se jedná, i když jsem to jméno nikdy neslyšela. Nemluvili o ní. A ač jsem nechápala vůbec nic, musela to být ona. Ta dívka, díky které začaly všechny problémy mezi mnou a jím…

„Kvůli Volturiovým,“ řekl s odporem. Esmé se napjala.

Zamotávala jsem se do toho čím dál víc. Už mi to nedávalo žádný smysl. O Volturiových jsem sice slyšela, ale mé vědomosti byly opravdu hodně skromné.

„Stejně jako předtím?“ On jen pokýval hlavou.

Ztrácela jsem se. Absolutně.

„Nechápu to, nemusíš tam přece jezdit.“

„Ale ano, já budu muset, v tom je ten problém.“

Vadilo mi, že nechápu už ani jednu větu. Možná bych to neměla ani poslouchat, protože mě pak bude jen zbytečně dráždit, že to nevím, a silně pochybuju, že mi to kdy řekne. Ale problém byl v tom, že jsem nemohla neposlouchat, i kdybych chtěla. Jediné, co jsem mohla udělat, bylo zpakovat se do pokoje a alespoň předstírat, že je neposlouchám. A tak jsem taky udělala, i když jsem dál slyšela rozhovor.

„Ale proč? Nechceš mi snad říct, že bys to pro ni udělal? Vždyť…“

„Ne, už ne,“ přerušil ji. „Ale ona to udělá znovu. Znovu se do ní zamiluju a udělám to pro ni, i když to všechno už budu vědět. Nebude v tom žádný rozdíl.“

Lehla jsem si na pohovku a snažila se bloudit myšlenkama jinam, ale bezúspěšně.

„Ty bys byl schopný se do ní zamilovat znovu, i přes to všechno?“ Dokázala jsem si živě představit její nechápavou tvář…

„Myslím, že nebudu mít na výběr.“

„Proč bys neměl? Edwarde, nechápu to.“

„Esmé, já… myslím, že tentokrát už to nezvládnu.“

„Budeš nám to muset vysvětlit, jinak ti nepomůžem. Nikdy jsi nám o ní skoro nic neřekl, bez ohledu na to, že ji s Carlislem známe. Vlastně pořádně víme jen to, jak vypadá.“

„Já vím. Nejsem si ale jistý, jestli mi vůbec můžete nějak pomoct.“

„Můžeme se o to alespoň pokusit, ne?“ Jak jsem znala Esmé, určitě se na něj teď povzbudivě usmála. „Kde jsou ostatní?“

„Vlastně jsem tak trochu za školou.“ Možná se mi to jen zdálo, ale přišel mi o malinko uvolněnější.

„Hned první den?“ Esmé se okamžitě ujala příležitosti na změnu téma.

„Dneska jsem si udělal tělocvik po svém, nerad bych jim zdemoloval tělocvičnu.“ Jeho hlas se vrátil k původní bolesti.

„Půjdu na lov.“ Esmé chtěla nejspíš něco namítnout, protože ihned dodal podrobnosti. „Budu pryč jen chvíli, než se vrátí i Carlisle. Zbláznil bych se tady z toho. Slibuju, že pak vám to všechno vysvětlím…“

 

 

Další kapitola

Shrnutí

Předchozí kapitola

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nedobrovolně novorozená - 17. kapitola:

 1
09.05.2012 [17:21]

babylonOpět super kapča nechápu jak to děláš? Miluju tvůj způsob psaní a jsem za tvou povídku rada.

19.04.2012 [2:32]

monokl009 Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!