Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nech si zajít chuť, doktore! - 22. kapitola

kellan10


Nech si zajít chuť, doktore! - 22. kapitolaEsmé a Carlisle jsou spolu stále v restauraci a konečně přijde důležitá scéna o rozlousknutí celého tohoto "případu". Příjemné čtení přeje NatyC. :)

Pohled Esmé

„Ty víš, proč se na tebe ještě pořád zlobím – ano, ženská zloba je doopravdy nekonečná. Chtěla bych po tobě, abys mi vysvětlil, jak to s tím povýšením vlastně bylo.“ Měl začít on, ale když jsme se na sebe pár minut bez mrknutí dívali a já přitom pociťovala mně dosud neznámé pocity, musela jsem zkrátka nějak začít.

Carlisle se na mě chápavě podíval a já si uvědomila, jak trpělivě a bez vzteku či viditelného rozčilení mé urážlivé manýry sledoval. Řvala jsem mu přímo do tváře a on mi nic z toho neopětoval. Jenom si ode mě nechal na hlavu spadávat všechny ty urážky a výčitky… Kolikrát jsem mu do očí řekla, že je takový a takový, že mě podrazil a tak dále? A nikdy jsem si nenechala nic vysvětlit… Teď jsem toho litovala a cítila se provinile…

„Vysvětlím ti to, vždycky jsem ti to chtěl vysvětlit a nic nezatajovat. Od začátku ses mi líbila a jakousi neznámou silou jsi mě přitahovala. Chtěl jsem se s tebou bavit, více tě poznat a byl jsem strašně rád, když jsi kývla na naši večeři, která sice zabrala celý den, ale nesmírně jsem si ho s tebou užil. Myslel jsem, že jsem po dlouhé době potkal někoho zvláštního. A taky že ano… Naše setkání bylo něco neskutečného. Říkal jsem si, že tady najdu opravdu to něco, co jsem celý život hledal….“ Vyprávěl opravdu pěkně a jeho zlatavý pohled, který byl pro mě neustále záhadou, mě propaloval jako ohnivý šíp. Jak někdo může mít takovou barvu očí? Jak někdo může mít takový vliv na mou osobu? Proč se při pohledu na něj neovládám a nedokázala bych odpovědět na nejjednodušší otázky?

„Ale pak přišel ten osudný den, kdy jsem musel za ředitelem do kanceláře. Na silvestrovském večírku mi připadal jako fajn chlap, ale poté, co mi řekl, že budu primářem – a věř, že mi nedal na výběr -, se mi tak fajn nezdál. Zkrátka mi to oznámil a já jsem z toho byl tak vykolejený, že by tě někdo chtěl vyměnit, že jsem ani neměl všech pět pohromadě mu vzdorovat. Plánoval jsem, že budu primářem pár dní, než si Barny King uvědomí, co za chybu udělal… Ale nic nepřicházelo, on to opravdu myslel vážně a ty jsi na mě byla tak naštvaná, že jsem nevěřil, že bys přijala své místo nazpět jako omluvu a projev nechtěného nedorozumění. Chtěl jsem to nějak napravit, ale ty ses neustále odvracela a já usoudil, že bych ti měl věnovat čas a nechat tomu volný průběh. A pak přišla Lucy, které jsem za tohle moc vděčný, je opravdu skvělá, a tak nějak to za mě vyřešila… Moc se omlouvám, že… Že jsem to nechal zajít takhle daleko, Esmé…“ Začal těkat pohledem sem a tam, byl nervózní, jako by nevěděl, jak se má ještě omluvit…

A já jsem z toho měla slzy v očích. Proč jsem si tohle nenechala vysvětlit už dříve? K čemu všechny ty hysterické výstupy, hnusné urážky.

„Omluvil bys mě na chvíli?“ řekla jsem – spíše se pokusila říct – roztřeseným hlasem a hned jsem se zvedla ze židle. Pohledem jsem našla obrázky dívky a kluka, které visely na zdi a ukazovaly směrem dolů, a úprkem jsem se vydala na toalety.

Zběsile jsem zavřela dveře od kabinky a opřela se vyčerpaně o dveře. Tolik omluv, tolik osvětlení situací. Cítila jsem se tak strašně špatně, trapně. Proč jsem mu nedala šanci to vysvětlit dřív? Proč jsem byla tak… sebestředná? Chovala jsem se jako puberťačka, která se mstí svému bývalému.

Ale taková jsem nechtěla být. Pořádně jsem se nadechla a vyšla z kabinky. Změněná. Cítila jsem, že nějaká část mě teď chybí, jiná přibývá…

Vystoupala jsem těch pár schodů zpět do restaurace a uviděla jeho tvář skrz kouř stoupající od čerstvě uvařených jídel, které nám již donesli. Zamyšleně hleděl do talíře – trochu odpudivě, řekla bych – a já jsem se na jeho zklamání a jakýsi smutek uvnitř nemohla dívat. Zvlášť když jsem věděla, že na něm mám velký podíl.

„Carlisle, promiň, že jsem se chovala jako husa. Odpouštím ti všechno a strašně se omlouvám za sebe, ani nevíš, jak trapně mi teď je.“ Rychle jsem to ze sebe vychrlila, chtěla jsem zase vidět jeho usměvavou a jasnou tvář.

„Neomlouvej se, já ti nemám co odpouštět,“ natáhl ruku a krásně mě pohladil po tváři. Bylo v tom něco kouzelného.  Jako bychom všechno odhodili a začali od začátku. Jako bych slyšela ono pomyslné otočení stránky a jako bych viděla neposkvrněný bílý list.

„Takže začneme od znova?“ zeptala jsem se s úsměvem a pociťovala jakýsi vnitřní klid a konečný pokoj.

„Já bych začal tam, kde jsme skončili. Jako na Nový rok…“ A i když byl už Nový rok za námi a jaro klepalo na dveře, při vzpomínce na ten úžasný den strávený s Carlislem se mi rozbušilo srdce. Ano, dobré místo pro pokračování…

Dívali jsme se na sebe… Nevím, jak dlouho. Užívala jsem si jeho zlatého pohledu a zkrátka jenom dýchala a nechala skvělý čas mezi námi plynout.

„Dobrou chuť, Esmé,“ podotkl a podíval se na jídlo na stole, ze kterého už se nekouřilo tak, jako před chvíli.

„Jo, hm, taky dobrou,“ brblala jsem, trochu rozladěná. Steak byl výborný, moje chuťové buňky tak moc milující maso přímo plesaly. Opravdu delikatesa. Pikantní omáčka tomu ještě dodala grády.

Jedli jsem jako spokojený páreček na romantické večeři, ale teď mezi námi byla prostě dokonalá souhra a klid.

Přecpávali jsme se tím výborným jídlem, až jsem měla pocit, že mi samou slastí rostou boule za ušima.

Po několika jídlem prosycených minutách jsme konečně odložili příbory a já padala přecpáním!

„Carlisle, díky moc za tip, bylo to výborné!“ Tohle tak umět udělat i doma!

„Jsem rád, že ti chutnalo,“ usmál se na mě kouzelně Carlisle a já měla co dělat, abych to jídlo v sobě udržela…

„Myslím, že mně budeš muset odkoulat domů, protože nevím, nevím, jestli to zvládnu.“ Měla jsem pocit, že se nemůžu ani pohnout.

„Kdyžtak objednáme koňský povoz, aby tě odvezl domů jako paničku z hodů,“ zarýmoval a já se popadala za břicho smíchy – a že to břicho bylo pořádně přecpané!

Až přepadl záchvat smíchu, jenom jsme se na sebe dívali, vrásky kolem očí od smíchu stále viditelné.

„Budete si přát ještě něco?“ přiběhla k nám servírka a Carlisle jenom zakroutil hlavou.

„Ne, bude to všechno, zaplatím.“ Servírka odešla a já se mrkla na hodinky. Půl dvanácté? Co jsme dělali tolik času? Přišlo mi to jako hodina, dvě…

„Proč ten čas tak rychle utíká?“ zeptala jsem se nevěřícně, protože se mi opravdu zdálo, jako by čas v době, když jsme s Carlislem spolu, nabral nějaké vyšší obrátky.

„Protože je to příjemně strávený čas a ten vždycky rychle uteče… Obzvláště s tebou.“ Ten jeho úsměv mě jednou rozlomí vejpůl. A ty jeho zlaté oči, sakra, vždyť jsem doktorka a nikdy jsem nic podobného neviděla. Záhada…

Carlisle zaplatil – po nekonečných dohadech, že to budeme platit na půl, že mi přece nebude všechno platit, samozřejmě jsem prohrála – a my se začali sbírat.

Venku bylo po večerech stále chladno, proto jsem byla ráda za můj teplý kabát a šálu. Bylo tady docela dost lidí, když vezmu v potaz, že byla půlnoc. Ale měla bych být zvyklá, v tomhle městě jsem zažila tolik zážitků…

„Odprovodím tě domů, dobře?“ zeptal se Carlisle a galantně mi nabídl rámě. Přijala jsem ochotně a víc než šťastně.

„Budu moc ráda.“

A vydali jsme se ještě stále trochu zasněženým a chladným Seattlem ke mně domů… 


Tak moc se stydím, že sem ani nechci nic psát, ale asi budu muset... Přes prázdniny jsem měla menší krizi, potřebovala jsem nějak vypnout a udělat si pauzu. Ta mi prospěla, aspoň myslím... Děkuju za trpělivost všem, kteří se mnou stále zůstávají a mají zájem o povídku. :) Děkuju! <3

Už náš čekají jenom asi dvě kapitoly a epilog, takže se blížíme ke konci... Užijte si poslední kapitolky a dejte vědět, jaký očekáváte konec? Dobrý, špatný? Jaké máte z povídky pocity? Dejte mi vědět! 


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nech si zajít chuť, doktore! - 22. kapitola:

 1 2   Další »
11. Julka
21.07.2014 [20:04]

Ahoj, cetla jsem celou tvoji povidku a moc se mi libila, bohuzel, kdyz jsem dosla k teto kapitole, tak jsem zjistila, ze planujes dalsi kapitoly... a vzhledem k tomu, ze tato posledni byla napsana v roce 2012, tak uz se once asi nedockame, ze? :-( :-( :-( byla by to veloka skoda nedopsat ty dve kapci a epilog, ale chapu, ze si muj koment asi ani neprectes, a ze tato povidka bude vice mene zapomenuta.. :-( kazdopadne kdybys to jeste dotahla do konce, myslim, ze bychom byly vsechny moc rady :-) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

04.10.2012 [20:10]

Danca11 Vím, komentuju sakra pozdě a moc se omlouvám. Nějak jsem si kapču přečetla a zapomněla přihodit pár slov a smajlíků. Emoticon
Jsem moc ráda, že jsi přidala další kapitolu, už jsem se začínala bát, že povídku pozastavíš. Jsem ale nanejvýš spokojená, večeře byla úžasná stejně jako jejich usmíření. Mám chuť říct "konečně", i když bez něj by to zase bylo o ničem - něco se vždycky musí pokazit. Emoticon Emoticon
Moc se těším na pokračování a určitě oroduju za ten nejšťastnější konec, jaký jenom může být. Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

9. Isobel
18.09.2012 [18:48]

Rozhodně dobrý konec!

8. AngieCullen
17.09.2012 [21:50]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

17.09.2012 [14:45]

carlsmeja mcekam svatbu! :D je to krasne ta trpelivost za to stala

6. KatariEsCullen
17.09.2012 [14:25]

Jupí, jupí, jééj...! Emoticon Emoticon Konečně doktor...! Já sem tááák happy, jooo...! Emoticon Emoticon Emoticon Tak fajn... Emoticon Zpátky ke kapitole...


Páni...! Emoticon Konečně mu odpustila...! Jooo...! Emoticon Emoticon Emoticon A ta omluva byla boží...! Emoticon Ale bejt Esmé tak mu skočim kolem krku a se*u na všechno...! Emoticon Emoticon Ale mno tak neva no...! Emoticon Emoticon Takže sem děsně zvědavá na další dílek...! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

A teď k tomu pod čarou...

Do háje... už jenom DVĚ kapitoly a epilog?! No to nééé... Emoticon Emoticon Emoticon Brala bych jich ještě tak minimálně deset... Emoticon Ale no neva no... Emoticon Emoticon

Jaký očekáváme konec? To se jako ptáš? Emoticon Jako opravdu se ptáš? Emoticon No jasně že SKVĚLEJ...! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Jakej asi jinej, taky že jo...!? Emoticon Bože jinej konec by se sem snad ani snad nehodil...! Emoticon

A jaký mam pocity z týhle povídky? Asi takovýhle: Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Jednoduše: Miluju jí...! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

Tak rychle další kapitolku...! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

17.09.2012 [14:05]

CatherineCullen Emoticon Emoticon

16.09.2012 [20:39]

LeahCcKrása!!! Konečně další dílek!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
A upřímně - stál i za to čekání Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Na mobilu se komenty píšou strašně špatně, takže ještě jednou: Dokonalá kapitolka a
RYCHLE POKRAČOVÁNÍ Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. Eleonor
16.09.2012 [20:24]

Krása těším se na další. Ještě to prodluž tak o 4 kapitoky prosím ?D Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

16.09.2012 [20:21]

JessyJa neverím, že je tu ďalšia kapitolka!!! Emoticon Emoticon Emoticon Ani nevieš, ako si ma potešila! Normálne mám chuť skákať od radosti, veľmi mi táto poviedka chýbala. Nevadí, že kapitola pribudla až teraz, potrebovala si pauzu a ja som skutočne rada, že ti pomohla a ty si načerpala nové sily.
Bolo to úžasné. Konečne! Konečne sa Esme spamätala a nechala si všetko vysvetliť. Je skvelé, že mu odpustila. No veď ešte aby nie! To by ma vážne nahnevala! Emoticon Takému skvelému doktorovi a neodpustiť? To by bol hriech. Emoticon
A ten koniec pod kapitolou má byť čo? Že nás čakajú posledné dve kapitoly a epilóg? Emoticon Nieeeee, to je málo. Veľmi málo. Dokelu, všetky poviedky, ktoré milujem sa končia. Kde je tu spravodlivosť? Emoticon
Ale teda dobre, už od dnes sa s tým idem zmierovať. A aký očakávam koniec? No predsa dobrý. Vážne by ma nepotešilo, keby jediná takáto skvelá poviedka o Esme a Carlisleovi, ktorá ma neskutočne baví, skončila zle. Také neberiem. Prosím, nech je pekný šťastný koniec. A moje pocity z poviedky? myslím, že si to už zistila, zbožňujem ju. Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!