Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Našeptávač - 10. kapitola

Vampire Bella


Našeptávač - 10. kapitolaBellu drží pod krkem, jak to nakonec vyřeší? Nebo jak to vyřeší Volturiovi?

10. kapitola:

Všechno se sype… Kapucáci se na mě nejspíš trošku naštvali, Frenk taky nevypadá dvakrát dobře a já už jsem na konci útesu. Stojím na samém vrcholku propasti mezi tím, být něčí hračka a tím, být mrtvá?

Caius mě drží pod krkem jako slepici, které chce za pár mrazivých sekund zlomit vaz. Jediný rychlý, přesný, trhavý pohyb. Tohle stačí, bohatě stačí. Ale já nechci být ta slepice, jenže nechci být ani poslušné kuřátko, co jde v řadě. Síla jeho chladné dlaně, mě doslova ochromila. Jako kdybych najednou nemohla nic. Cítím jen palčivou bolest v hltanu… Na pár chvil se zapomene na vše ostatní, nevnímáte nic víc než ten ledově ohnivý okov kolem krku. Kdykoliv polknete, jako by ještě víc stlačil, jakoby si průdušky střihly moravskou slavnost s domácí slivovicí. Za chvíli vyplivnu plíce…

„Poruč jí, ať toho nechá!“ Všechny slova od sebe odkládal se zuřivým důrazem.

Teď bych jí to snad i poručila, ale s jedinou myšlenkou – myšlenkou vysvobození z pekla, se nedá na nic jiného myslet, natož soustředit. Pokusila jsem se jeho ruku odtrhnout, jenomže on jaksi nepochopil, že se nesnažím přeprat upíra, ale že chci jen volnost. Aro skučel jako poraněná kočka. Už byl na hraně bolesti. Kdyby mohl umřít, byl by už několikrát po smrti. Taková to je bolest.

„Chr… Chr…“ vyšlo ze mě jen. V hlavě mi znělo: Pusť mě, ať ji mohu zastavit! Ale vyznělo to jen jako vykašlávání chrchle.
„Copak, chceš něco říct?!“

Všechno se seběhlo rychle. Teď to tak sice nemusí vypadat, ale všechno trvalo stěží minutu. Moc jsem toho neviděla. Oči jsem otvírala jen pro případ, že bych měla hledat světlo. Místo toho se mi ukazovaly jen rozmazané záblesky. Aro v agónii, Jane s čistým pohledem, Edward ležící na podlaze, Frenk…? Kde byl celou tu dobu Frenk? A najednou povolil. Caius povolil v sevření a rychle stáhl ruku. Dopadla jsem na kolena, jenž se odřela o tvrdý beton. Poklekla jsem a instinktivně si obmotala krk do dlaní. Když jsem se ohlédla na blonďatého upíra, ležel na zemi a… Vlastně nic. Jen ležel a nic nedělal. Jako kdyby se díval na noční oblohu plnou hvězd, komet, planet, sov… Nic jiného nepotřebuje – jen ruce za hlavou, aby neodpočívala na tvrdé zemi. Nebo vypadal až nějak moc mrtvě, nehybně? Bolest v krku se lehce zmírnila, ale potřebovala bych ještě aspoň pár hodin. Opatrně jsem se postavila na své hubené nožky a rozhlédla se. Aro a Jane se pořád ještě kočkovali. Teď vypadal spíš jak v záchvatu smíchu, ale možná už z té bolesti trochu magoří. Ale Jane vypadá pořád stejně. Klidná, kamenná tvář, která se řídí jen rozkazy jiných. Frenk stál naproti mně a tupě civěl.

„V pořádku?“ optal se a letmo ukázal na můj krk.
„V rámci možností,“ zachrochtala jsem. Začal se smát.
„No, čekal jsem, že se to úplně nepovede, že nepůjde všechno po dobrém, ale že se postavíš proti Arovi?“ zavrtěl hlavou. „Co teď?“
Pohlédla jsem vyděšeně na Caia. „Cos mu udělal? Vypadá jak po kremaci,“ pípla jsem už zdravějším hlasem.
„Jen jsem mu navodil pocit blaženosti a zároveň ničeho, nevědomí.“
„A proč ti to tak dlouho trvalo?! Málem mi ukroutil hlavu!“ prskala jsem, hladíc si hrdlo.
„Myslel jsem, že se vzpamatuješ a odvoláš si tu lidskou loutku,“ zasmál se. „No, nejspíš jsem se spletl,“ dodal.
„Taky bych to udělala, kdyby mě někdo málem nezabil,“ vypískla jsem. Podívala jsem se zlostně na toho ležícího hňupa a zase zpět na Frenka. „Ono se moc soustředit nedá, když pomalu, ale jistě umíráš!“
„No, možná už bych ji odvolal.“

Sakra, na to jsem nějak zapomněla. Vysmívat se jeho utrpení, to ano, ale uvědomit si, že mě asi zabije, až ji odvolám, to mě nenapadne! Co teď? Aro mi musí okamžitě vyrvat srdce z těla. Musí být zlostí bez sebe, ale pokud bych to stihla, mohla bych mu našeptat, aby posledních pár minut zapomněl. Ale zkoušet to?

„Vždyť mě zabije, ani nestihnu mrknout.“
„Nemůžeš ho mučit na věky!“ konstatoval to, co jsem už stejně věděla. „Připrav si nějakej pokyn v hlavě. Když uvidíš, že se bude rozbíhat, prostě to na něj pošli.“
„Ha, ha. Už vidím, jak se upír rozbíhá!“
„Myslím, že po těch pěti minutách, co ho ta blonďatá mučí, nebude zrovna čilej na maraton, ale pro jistotu…“
„Fajn. Nachystám si do hlavy něco na zastavení, ale co Jane?“
„O tu bych se postaral zase já,“ mrknul na mě.

Nervózně jsem pohlédla směrem k Arovi. No co už? Když mě zabije, vlastně to ani nezjistím. Bude to rychle a nemilosrdné. Nebo dlouhé, mučivé a bolestivé? Ale naše činy mluví za nás, a to já jsem si podepsala účast na upíří hostině. Neměla jsem Jane použít proti Arovi, spíš proti Caiovi. Stejně už je pozdě na posraný kdyby… Takže… za osudem?

„Přestaň, Jane,“ našeptala jsem jí.

Aro ležel bezmocně. Jane nevěřícně hleděla na to, co právě udělala, potom věnovala svůj pohled mně. Viděla jsem tu jiskřičku vzteku – chtěla jsem jí rychle něco našeptat, ale už se ke mně rozbíhala, kdyby ji Frenk nezastavil. Zastavila pár centimetrů přede mnou a zírala mi sladce do očí. Usmívala se a měla radost vyrytou ve tváři. Aro už stál na pevných nohách a spravoval si oblek, oprašoval si ho a uhlazoval si vlasy. Prakticky nemá co dělat, jeho garda je mimo, a pokud se pokusí jednoho z nás zabít, ten druhý ho zpacifikuje.

„Už dlouho jsem nepocítil bolest, Whisper. Ale děkovat ti nehodlám.“ Mluvil pomalu a se zastřeným vztekem. Ví, že teď nic nezmůže.
„Nedovolím, aby se mi někdo hrabal v hlavě, nebylo v tom nic osobního,“ řekla jsem. „A, Frenku, nemůžeš s ní něco udělat? Tváří se na ni až moc šťastně, trochu mě to děsí!“ Frenk se jen pousmál a já jsem se vymanila ze zorného pole Jane.
„Jak jsem viděl, oba dva ovládáte svou moc dokonale, pokud ji používáte pro sebe. Je vám jasné,“
„Neměla jsem v plánu nechat Jane tak dlouho, ale…“
„Jistě, jistě. Ale tady jde o to, že já jsem…“
„Upír!“ vyprskl Frenk a odhodlaně se přiblížil k Arovi. „Jsi možná upíří král či co, ale my nejsme upíři, na nás se tvé zákony nevztahují.“
„Tak to uděláme bez zákonů, Frenkie!“ zasyčel Aro zlověstně.

A najednou mě držel pod krkem. Stejně jako Caius, jen mě zároveň držel za vlasy tak, abych měla levou část šíje krásně nahou. Stál za mnou a já cítila zase jen tu křičící bolest v hrdle. Zase nemůžu myslet, natož se soustředit na našeptávání. V záchvatu úzkosti jsem se rozhlédla kolem sebe. Frenka držel pod krkem nějaký jiný upír. Upír s mohutnou postavou, tmavými vlasy a tupým, nečitelným pohledem. Drtil mu krk, tak jako mně.

„Sbohem, drahá Whisper,“ špitl mi do ucha Aro. Potom už jsem jen ucítila dva ostré nože na krční tepně.


Další za námi! Kdy chcete další? Pište do komentářů, abych věděla, kdy si mám vymezit čas. ;) ↓


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Našeptávač - 10. kapitola:

 1
30.06.2014 [22:06]

Lena15Pěkné! Emoticon Emoticon

02.01.2014 [13:58]

IrtemedAhoj Zlato, omlouvám se, že komentuju až teď, ale stěhování finišuje a já neměla absolutně čas:( .
Z toho, že se někomu nelíbí Ed- fňukna si nic nedělej, je spousta lidí, kterým by se líbila představa, že si Ed stříkne z Ara a Caiuse do textilu Emoticon Emoticon
E.C.M. : Lehce ovlivnit se dá, protože je chlap, takže když vidí hezkou babu, tak se mu jaksi odkroví mozek, a to pak nestojí moc práce mu něco našeptat:) Emoticon
A teď vážně Emoticon jde o to, že Ed aní ostatní nemani psychycký štít, takže jsou proti ovládnutí myslíbil Bellou zcela bezmocní. A co se týče Ara a Caiuse, jsou to Volterrští vládci, sebejistí, arogantní a namyšlení, takže si nnepřipouští, že by je kdokoliv mohl porazit, ani Frenk...
Jinak šup šup další:)

7. E.C.M.
31.12.2013 [22:43]

Johnna: že bych byla nějakým zastáncem Edwarda, tak to zase ne, ale je upír a tady mi spíš připadá jako malý vystrašený chlapeček, ne jenom z této kapitoly jsem získala takový pocit, ale i z těch předešlých. Já mám prostě ráda, když se chová trochu jako chlap (no a navíc, když je ten upír, tak by se nemusel jen tak lehce dát ovlivnit, kdyby to byl obyčejnej člověk, tak to pochopím, ale od upíra i když je to vegetarián jsem nějakej ten odpor čekala) navíc Aro s Caiusem jsou tam vylíčení jako dost silní upíři, kteří se nebojí přikazovat ani Frenkovi, který je evidentně dost silný. Takže skutečně nechápu, proč by se Edward nemohl vzmoct na nějaký ten odpor. Navíc v téhle povídce jsem ho viděla jenom brečet, chápu, že jsi mu našeptala, že Whisper miluje a že byl i ožralý, když mlel ty nesmysle, ale i tak, zatím se chová jenom jako obyčejná bezvládná loudka, prostě, nemůžu si pomoci, ale nějakou tu vzpouru čekám a ne jenom moře "slz" kdyby ovšem mohl brečet. Jinak pěkná povídka, akorát by neuškodilo, kdyby se Cullenovi chovali více jako upíři... jestli víš, co tím myslím ....

6. Pinka25
30.12.2013 [21:16]

Wow! Rychle další! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

30.12.2013 [17:24]

JohnnaE.C.M.:
Chápu tě, zvlášť jestli jsi zastáncem Eda, ale pochop, že nedokázala poručit vůbec nikomu. A Eda nemohl ani mluvit když to ona nechtěla, takže by nešlo se jen tak vzepřít, musí dělat to, co mu poručí. Zkusím ho v příští kapitolce, kvůli tobě
Emoticon , nějako zapojit. Emoticon

4. E.C.M.
30.12.2013 [13:25]

Další dílek chceme co nejdříve, jak jen ti to bude dovolovat čas, ale hlavně prosím tě šetři moje nervy a udělej něco s tím ňoumou, ozdobičku na prach vážně nepotřebujeme.

3. E.C.M.
30.12.2013 [13:22]

A Edward tam sedí jako blbec!!! Emoticon Emoticon Emoticon No tak jako promiň, ale snad by taky mohl něco udělat a netvářit se jenom jako dement. Ona mu našeptala, že je jeho paní, tak by snad mohl taky zvednout ten svůj zadek a něco udělat, v téhle povídce je hroznej ňouma, bačkora, padavka, nádivka, slečinka, tak sakra, ať se vzchopí a něco podnikne proti Arovi!!!! Emoticon Emoticon

2. bara
30.12.2013 [12:20]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. jjs
30.12.2013 [9:10]

honem, honem, honem dalšííí

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!