Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj osud - 52. díl


Můj osud - 52. dílTakže, u Cullenů se slaví Vánoce s počeštěném stylu, takže žádný divení. Všichni si rozdají dárečky, v domě panuje veselá atmosféra, ale to jen do doby, než Belle zazvoní telefon a v něm se ozve nečekaný hlas její setry.

52. Dárky se dávají, tak ber

Isabella Swan(sobota dopoledne)

Jejich dům vypadal naprosto rozdílě od doby, co jsem tu byla naposedy. Nad okny visela barevná světílka a všude vládla vánoční atmosféra. Bylo to nádherné, ale až na jeden podstatný problém. Já Vánoce nesnáším

 

„Co na to říkáš?“ zazubil se a podržel mi dveře od auta. „Je to.. nemám slov.“ Vydechla jsem. „Tak pojď.“ Chytil mě za ruku a táhl dovnitř. „Hele, já se chci pokochat.“ Zapřela jsem se v pohybu. „Tak se kochej.“ Rozhodil rukama a vzhlédl k nebi. Jeho pohyb jsem napodobila a zkoumala, na co tak zírá. Chvíli na to mě něco zastudilo na nose. „Ne.“ Zaskuhrala jsem a setřela si kapku vody, v níž se sněhová vločka rozpustila. „Ty nemáš ráda sníh?“ pozvedl obočí a jednu z vloček si nechal dopadnout na prst. „Fuj.“ Otřepala jsem se. „Ale jo, mám ráda sníh, jenže za okenem, když mám hrnek kakaa nebo čaje v ruce. A teplý ponožky na nohách“ „Až tak? A já tě typoval na to že hraješ ráda sněhové bitky.“ „Bitky? A já?“ rozkašlala jsem se. „Sníh je pro mě až moc nebezpečný, stačí chladnější noc a ráno jsem schopná se na ledě zabít. Na pohled je hezký, ale kdo v tom má chodit?“ Zaskuhrala jsem a pozorovala vločku, která se mu stále třpytila na jeho prstě „Lidé neví oč přichází. Okolo mají tolik krásných věcí a neváží si toho.“ Zadíval se na vločku.

„Stejně se to rozpustí.“ Zavolala rozesmátá Alice z okna vrchního patra. „Aspoň jedna dobrá zpráva.“ Povzdechla jsem si a nechala se jím odvést do domu.

 

Když jsem se soukala z bundy, stoupnul si za mě a pomohl mi z ní. „Díky.“ Zamumlala jsem a otočila se k němu. „Víš že opravdu pokoušíš moje sebeovládíní?“ zvážněl. „A hodně?“ usmála jsem se. Pokrčil obočí a obličej přiblížel ještě blíž. „Víc než je zdrávo.“ Zašeptal mi do ucha.

„Já nebudu rušit, jen prosím uhněte.“ Zašeptal Emmett a  já sklonila hlavu, abych lépe viděla co dělá. Plazil po zemi a vypadalo to, že něco hledá. A podle nadávek to nemůže najít. „Stůj.“ křikl na mě když jsem sotva udělala jeden krok a já přimrzla na místě. „Udělala jsem něco?“ „Když tu uvidíš myš tak ji zabij, ona mi chce rozkousat pálky.“ Klekl si přede mě a sepnul ruce v prosbu. Chvíli to vypadalo, že se modlí. „Ona je už asi venku.“ skousla si nervózně ret Alice. „Ona tu je.“ Protestoval ponořil se pod pohovku. „Myšičko myš, pojď ke mně blíž.“ Šeptal „Nepůjdu Emettku, nebo mě sníš.“ Zasmál se odpovědí  Jasper, kterého tato situace náramně pobavila, soudě podle jeho rozjařeného výrazu. Emmett na něj vyplázl jazyk.

 

„Ty jdeš se mnou.“ Sykla mi do ucha Alice a táhla za ruku po schodech. „Co se děje?“ „Tohle.“otevřela dveře a strčila mě do pokoje. Fenka ležela na zemi a vesele rvala zubama jednu z rudých bot na podpatku. Ta druhá ležela spolu s ostatními  o kousek vedle. „Je rozkošná to nepopírám, ale nic to nemění na tom, že přád něco ničí.“ Založila si ruce na prsou a neklidně podupávala nohou. „Ale notak, vždyť je to štenátko.“ Obhajovala jsem ji a pokoušely se vzít jí tu botu, které se nechtěla za žádnou cenu vzdát. „Broučku, Rose tě zabije jestli to nepusíš.“ Klekla si k ní Alice a botu ji sebrala. „Rose?“ zamrkala jsem. „Přece si nemyslíš že ji dám svoje boty ne?“ usmála se nevinně. „Ty seš ale-“ „Prozíravá.“ Doplnila mě. „Jo i tak se to dá říct.“ Potvrdila jsem. „Myslím že bychom měli jít.“ Pokrčila obočí a vytlačila mě z pokoje.

„Bellls, zlatíčko nedáš si něco k jídlu?“ usmála se Esme, která právě vyšla z jednoho pokoje. „Ne děkuji.“ Zakývala jsem záporně hlavou. „Alice, ty jsi to zase předělala!“ oběvila se před námi Rose a v ruce držela nějaký předmět. „Nech to tak kde to je.“ Sykla Alice. „Nenechám, tam se to nehodí, musí to být výš aby to bylo vidět.“ Alice protočila oči. „Pojď a řekni kde je to hezčí.“ Chytla mě za ruku a táhla ke schodům. Prostor, který vytvořilo stoupající schodiště byl vyplněn naprosto nádherným stromkem, na kterém viselo plno ozdob. „Že je ten andílek rozkošný tady.“ Povyskočila Rosalie a pověsila ho skoro až nahoru. „To je vysoko, já to říkám pořád, patří sem.“ Vyskočila Alice, strhla ho a namísto toho pověsila dolů. „Bože,“ povzdechla jsem si „tak ho dejte doprostřed, bude to kompromis.“ Pověsila jsem ho mezi dvě místa, kde ještě před chvílí visel. „Stejně by byl hezčí nahoře.“ zarblala Rose a odešla. „Dole vynikne víc.“ Ušklíbla se Alice a odešla na opačnou stranu, než-li předtím Rose.

„Jak se ti tu líbí?“ obmotal mi Edward jeho ruce okolo pasu políbil na krk. „Je to tu moc hezké, takové normální problémy.“ „Normální?“ pokrčil obočí a obrátil pohled na Alici s Rose, které se začínali hádat kvůli umístění vánočního řetězu. Tomu jsem se musela zasmát. „My jsme doma většinou řešili jestli má zbraň vytáhnuté náboje a později, jestli není otevřené oko, které by Philovi rozfoukalo papíry.“ „My jsme v rodině Vánoce neslavili, byl to křesťanský zvyk, který moje rodina nikdy nepřihnula. Začal jsem je slavit až tady s Carlisleem a Esme.“

„Bello nedáš si něco k jídlu?“ zavolal znovu Esme. „Ne, už jsem jedla doma.“ Zasmála jsem se spolu s Edwardem. „Já chci dárky.“ Popotahoval Emmett. Edward jen protočil oči. „Už to začíná.“ „Notak, co bude já chci dárky.“ „Dej pokoj, máš mě to ti nestačí?“ sparžila ho Rosalie a vytrhla Alici řetěz z ruky. „Ten bude tady.“ Ječela Alice. „Ne bude nahoře.“ Mlela si Rose svou. Esme jim řetěz vytrhla a roztrhala. „Jak já miluju tihle svátky, všude pohoda, ticho klid.“ Vyhodila řetěz a sprásla ruce. „Já chci dárky.“ Ječel Emmett a Rose vraždila pohledem Alici, která dělal to samé. Opravdu Vánoce patří mezi tiché, klidné a pohodové svátky

„Alice? Neviděla jsi moje nové lodičky? Bylu rudě červené, na podpaku.“ Zarazila se najednou Rosalie. Alice nadskočila a přes obličej ji přeběhlo zděšení. „Červený?“ dělala že přemýšlí. „Ty jsem neviděla.“ Zamrkala a usmála se. „To je divné, vím jistě že jsem je měla u sebe na posteli.“ Poškrábala se Rose na hlavě a odešla do pokoje. „Ty byly nový?“ podívala jsem se na Alici. „Já jsem myslela že se jí nelíbí, byly divný. Kdyžtak je zničil Emmett.“ Usmála se na Emmetta, který právě něco hledal za pohovkou. Za chvíli sešla Rosalie dolů v jiném oblečení. Měla na sobě černé přiléhavé šety s výstřihem. „Jůůů!“ zavyl Emmett, když ji uviděl. Pokrčila obočí a zhnuseně ho sjela pohledem. „Nechovej se jako blbec.“ Zakroutila hlavou a pokračovala dál v cestě. Netrvalo dlouho a všichni přišli v jiném oblečení dolů.

 

Edward Cullen (Sobota večer)

„Dárky já je chci jsou moje.“ Prskal Emmett, když už jsme všichni byli převlečení. „Uklidni se.“ Poplácal ho Jasper po zádech. „Já jsem klidný.“ „Nedočkavý? Naštvaný? Sobecký? To možná, ale klidný v žádném případě.“ Zakroutil Jazz hlavou a hodil po něm polštář. „Myslím, že bychom to neměli dlouho protahovat, jinak nám tu Emmett zešílí.“ Zakroutila Esme hlavou a poplácala ho jako malého chlapce, on vlastně chováním malý chlapec je, jen vzhled se vymyká. Chytil jsem Bellu za ruku a přešel k pohovce. Jasper si sedl vedle mě, Alici si posadil na klín a Emmett s sebou žbuchl na zem přesně tam, kde stál. Rosalie zakroutila hlavou a sedla si elegantně do křesla. Z vrchního patra sešel Carlisle a Esme odhrnula závěs, za který předtím naskládala dárky tak, aby je Emmett nenašel. „Já jsem tam dala i ty tvoje dárky.“ Naklonila se Alice k Belle. Ta s vytřeštěnýma očima zírala na hromadu barevných papírů. „Ale neboj, ona je stále v pokoji.“ Dodala. Belle přeběhl po dváři spokojený výraz a zvedla se. „Já pro něco skočím.“ Usmála se a odběhla po schodech nahoru. „Já chci dárky.“ Brblal Emmett a přisouval se k dárkům stále blíž. Bella se za chvíli oběvila na schodech s košíkem, ovázaným růžovou stuhou. „To je pro tebe.“ Usmále se a podala ho Rosalii. „Ehm díky.“ Vykoktala a zůstala zírat na košík. Pomalu zatáhla za stuhu a z košíku vykoukla chlupatá hlava. Psa?

 

 

Všichni jsme vrhli pohled k Belle, ta s napětím sledovala reakci Rosalie. „No ten je nádherný!“ vypískla najednou moje setra a tahala psa s košíku. „Vidíš, já ti říkala že se jí bude líbit.“ dloubla do Belli loktem Alice. Bella se jen culila od ucha k uchu. „Co na to říkáš?“ zvedla ke mně Bella hlavu a na její tváři stále hrála nezkrývaná radost. „Uf, zaskočila jsi mě.“ Přiznal jsem a posadil si ji na klín. Rosalie mezitím pustila pejska na zem. Ten vesele všechno očichával. „Děkuju“ otočila se na ni a tvářila se nadšeně, takhle jsem ji ještě nikdy neviděl.“Já pro tebe taky něco mám.“ Pozvedla obočí a vrhla se k hromadě dárků. Nakonec svěsila hlavu. „Já jsem to asi nechala v garáži. Počkej minutku.“ Narovnala se a zmizela.

Fenka se mezitím rozhodla prozkoumávat okolí ještě hlouběji a začala u tkaniček Emmettových bot. Ten si k ní čupl a plácnul ji po zadku. „To se nedělá!“ zamával ji před obličejem prstem a fenka ležela v tu ránu přitisknutá strachy k zemi. „Emmette McCarty Cullene!“ rozrazila Rosalie dveře a cosi železného upadlo s hlasitým burácením na podlahu. „Co já?“ zvedl Emmett ruce v obraném postoji. „Ty jsi tak neurvalý sobec! Jak jsem si tě někdy mohla vzít!“ nadávala a zvedla fenku ze země. „Já? Vždyť mi kousala tkaničky.“ Bránil se. „Tkaničky? Ona ti kousala jenom tkaničky!! Psi koušou i celý boty, měla ti ukousnout prst!“ prsakala a hladila fenku po hřbetě. Alice vrhla k Belle pohled, ve kterém dusila pro mě z nepochopitelných důvodů smích. Stalo se tu něco o čem já nevím?

„Na.“ Podala fenku Alici, která ji s radostí přijala. „Je to zvíře, malé bezbrané. Co kdybys ji něco zlomil?“ vrazila do něj obouma rukama, až sletěl na zem. V mžiku stál na nohou a zíral nevěřícně na svou ženu. „Já mu dojdu pro vodu.“ Zakývala bezmocně Esme hlavou a bylo vidět, že opravdu nechce vědět, co se rozbije nyní. „Jak jsi mohl.“ Zakývala nevěřícně hlavou Rose a vrazila mu facku. „Co jste rozbily?“ vletěla Esme do pokoje  s miskou vody. Emmett stál jako opařený a díval se na Rosalii, která s neuvěřitelnou jemností přebírala od Alice fenku, možná není zase až tak neurvalá a hrubá, jak jsem si o ní myslel.

„Ty můj mazlíšku mališkej.“ Hladila ji konejšivě po srsti. „Jak se bude jmenovat?“ snažil se urovnat situaci Carlisle, který je celou dobu sledoval bez pohnutí. „Co třeba Lucky?“ „S tím souhlasím, je překrásná.“ Špitl Emmett. „Ty!“ ukázala na něj prstem Rose „Se vůbec neprojevuj!“ „Dobře.“ Špitl a zíral z okna.

„Rose, on to tak nemyslel.“ zašeptala Bella a přitlačila se ještě víc ke mně, když ji probodávala pohledem. „On ji mohl zabít!“ ukázala na Emmetta prstem. „Já jsem nechtěla aby to takhle skončilo.“ Naklonila se ke mně Bella. „Neboj, neskončí.“ Usmál jsem se na ni. „Jak to víš?“ „To já ne, to ti vzkazuje Alice.“

„Rosalie pusť ji, vypadá to že se chce projít.“ Špitla Alice nahlas. „Rosalie po ní hodila pohled a když zjistila, že není nijak nebezpečná, opatrně ji pustila na zem. Fenka si sedla  potichu ňafla. „Neboj, mamika je tady.“ Pohladila ji Rosalie mezi ušima. Fenka nakrčila hlavu a zaštěkala o něco více nahlas. Najednou se nemotorně rozeběhla směrem k Emmettovi. Ten se pomalu otočil a probodáván pohledem Rosalie se k fence naklonil. Opatrně, jako ve zpomalném filmu ji vzal do náruče. Fenka mu olízla obličej a nechala se podrbat mezi ušima. „Takhle se mi to líbí.“ Usmála se Rose, vzala mu fenku z náruče a pustila ji na zem. Potom si k sobě Emmetta přitáhla a dlouze ho políbila.

„Pojď sem.“ Pousmál se Jasper a vzal Lucky do náruče. „A stejně jsi Ňufíček.“ Prohlásil a kolébal ji, dokud neusmula.

„A co ostatní? To nic nedostanou.“ Smál se zase Emmett. „Já jsem málem zapomněla.“ Pousmála se potutelně Rosalie. „Tohle je pro tebe.“ Podala Belle kus železné trubky. „Bella na to chvíli civěla  a pak se rozpačitě usmála. „Díky.“  „Tohle patří k tomuhle.“ Podala Alice Belle malou krabičku ovázanou červenou stožkou. Ta ji pomalu otevřela a vytáhla klíčky, které v ní ležely. „Alice?“ zůstala na ni civět s otevřenou pusou. Jmenovaná nasadila nevinný úsměv a ukázala na dveře. Bella vstala a šla se tam podívat. Nakonec se vrátila s vražedným výrazem na místo, kde seděla. „Ale notak, to auto tam tak stálo a prosilo mě. Pořád jen křičelo „Kup si mě, kup si mě.“ A tak je tady.“ Zakřenila se. „Ty jsi jim to neřekl?“ zuřila Bella a vrhala zlostné pohledy na mě. „Řekl, ale když si Alice něco umane...“ nechal jsem hlas přejít do ztracena. „Bells.“ Udělala na ni Alice smutný kukuč. „Já jsem ti chtěla udělat radost, tak se nezlob.“ „Já se nezlobím.“ Založila si Bella ruce v bok a otočila se k Alici zády. „Bells.“ Zopakovala znovu a nakrčila občí. „Ale notak, nelíbí se ti barva?“ „Barva?! Já nechci takové dárky!“ vyprskla ostře Bella, až i Alice nadskočila. „Ale já jsem jenom chtěla-„ „Kolikrát jsem to tobě, Jasperovi nebo Edwardovi říkala hmm? Já o tohle nestojím, stačí mi být někde s lidmi, kteří o mě alespoň trošku stojí!“ utnula ji Bella. „Promiň.“ Sklopila Alice hlavu do země. Chvíli jsem přemýšlel co udělat, když už ale několik minut všichni v místnosti zarytě mlčeli, nevydržel jsem to. „Bells, já tě mám rád a poud ty mě taky, musíš mě přijmout se vším. I s mou rodinou, která je, jak někdy přznávám, praštěná. Pokud ti ale nevadilo co jsme, nemůže ti vadit ani tohle.“ Zakýval jsem nesouhlasně hlavou. „Jenže mě se nelíbí když mi někdo dává tohle.“ Skopila pohled a sedla si na sedačku.

„Udělej mi radost a vezmi si ho. O nic víc nežádám.“ Zaprosila Alice znovu. „Ale já-„ nadechla se a větu nedokončila, protože si před ni klekl Emmett se svým obrovským dárkem. Bella nakrčila obočí a propalovala ho pohledem. „Hele klid, nestál víc než pár dolarů.“ Zvedl ruce v obraném postoji a postavil před ni dárek. Opatrně zatáhla za stuhu a z papírů se vynořil plyšový medvěd. „Děkuju.“ Usmála se a objala Emmetta. Samozřejmě že si nejprve musela stoupnout na špičky a Emmett se trošku ohnout. „No super, plyšovej neřád se jí líbí a to krásný autíčko ne.“ Urazila se na oko Alice.  Bella k ní přešla a nakonec ji objala. „Děkuju“ zašeptala. „Ale víckrát nic takovýho nekupuj.“ „Ehm.“ Odkašlal si Emmett. “Nechci rušit vaši dojemnou chvilku, ale já chci svoje dárky.“ Jasper ho plesknul po zádech a do rukou mu strčil cosi zabaleného v papíru. Emmett  nedočkavě papír rozškubal a zůstal civět na do plechu vyrytý nápis : Jsi si opravdu jistý že si něco zasloužíš?

Zatímco Jasper se usmíval víc než nadmíru spokojeně, Emmett pomalu pěnil. „Na broučku.“ Podala mu na uklidněnou dárek pro změnu Rosalie. Emmett opět nadšeně roztrhal papír a opět civěl nevěřícně na dárek. Byl to modrý dudlík pro malé děti. „A to je jako co?“ „No to  víš asi nejlíp ty, když mám v pokoji rozkousané boty a nikdo jiný tam nechodí.“ Zakřenila se Rosalie a pohladila Lucky po její lesklé srsti. „Ale to jsem nebyl já.“ obhajoval se a hledal pohledem viníka. Nakonec zastavil svůj zrak na fence. „To nemyslíš vážně?! Vždyť je to štěně, jak by mohla kousat boty, vždyť sotva chodí!“ Vyštěkla Rosalie a Alice rychle odběhla do kuchyně, odkud se za chvíli ozýval huriónský smích. „Co je jí?“ ukázala za ní Rosalie prstem. Bella ale nevypadala o nic líp, až na to že byla rudá jak rak a za chvíli běžela za Alicí.

„Myslím že bude lepší to neřešit.“ Zakroutil hlavou nevěřícně Carlisle a podal Esme dárek. Za chvíli se do obývacího pokoje vrátily Bella s Alicí, které se navzájem podpíraly a stále smály. „Och, jak já opravdu miluju tyhle svátky klidu.“ Zasnila se Esme a na krk nasadila řetízek, který dostala. Za chvíli si všichni rozdali dárky.

Bella obdivovala přívěšek, který dostala ode mě, Alice prstýnky, Jasper poslouchal Ipod a houpal fenku v náručí, Rosalie si zkoušela nové boty, Emmett hrál videohru a Esme si laškovně povídala s Carlisleem. Prostě idilický vánoční večer v domě upírů.

Tato idilka ale netrvala dlouho, Belle začal v kapsy nelklidně vyzvánět telefon. Otrávěně zvedla hovor a postupně bledla. Neodpověděla jedno jediné slovo, po chvilce pouze vypnula telefon a hodila po mě prosebný pohled. „Stalo se něco?“ přešel jsem za ní. „Jo stalo, jde o Claudii. Je na letišti v Port Angeles a čeká až pro ni přijedu.“ Polkla naprázdno a jejím obličejem přelétlo zděšení …


<<< Předchozí Následující >>>

Shrnutí povídek



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Můj osud - 52. díl:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!