Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj kolega idiot 3. kapitola

18.02.2012 (17:15) • N1I1K1O1L • FanFiction na pokračování • komentováno 40× • zobrazeno 3841×

Rychle jsme se otočili a spatřili šéfa, který stál ve dveřích jako solný sloup. Brada mu klesala k zemi a tvář se mu zbarvovala červení. Chvíli jsem si myslela, že je v rozpacích, ale vzápětí jsem přišla na to, že rudl vzteky.

Koho by taky potěšil pohled na své zaměstnance, jak se objímají a jsou celí od vajíčka? Mě rozhodně ne.

Jen jsem doufala, že nás nějak nepotrestá. Bylo by to nefér. To Edward mi hodil na hlavu vajíčko, to Edward mě začal objímat a rozmazávat žloutek po celém těle, to Edward za všechno mohl!

„Šéfe, my…“ začala jsem, ale nenechal mě domluvit.

„Ne, nechci to slyšet. Už jsem toho slyšel a viděl dost. Zaneřádili jste celou kancelář a věnujete se sobě místo toho, abyste dělali svou práci. Už mě to nebaví, mám toho dost. Máte výpověď, oba! A nechci nic slyšet,“ oznámil nám s ledovým klidem a odešel. Já tam jen stála a z očí mi začaly téct slzy. Tohle bylo zlý, hodně zlý.

Byla jsem tak mimo, že jsem ani neodporovala, když mě Edward objal kolem ramen a někam odváděl. Dokonce jsem ani neodporovala, když mě strčil do svého auta a odvezl do blízkého luxusního hotelu. Vedl mě do zaplaceného pokoje a já stále brečela. Musel na nás být divný pohled. Já ubrečená a Edward mající vážnou tvář. Možná si někdo myslel, že mě unesl, ale v tu chvíli mi to bylo ukradený.

Jakmile jsem vešla do našeho pokoje, sedla jsem si na postel a hlavu si dala do dlaní. Už jsem nebrečela, spíš jsem byla naštvaná, jak jsem něco takového mohla nechat dopustit. Měla jsem se pokusit o poslední šanci. I když jsme posledních šancí měli mraky.

„Neboj, vezme nás zpátky,“ prohlásil Edward, když si ke mně přisedl a sundal mi ruce z tváře. Podívala jsem se na něj s nadzvednutým obočím.

„Přísahám. Klidně se vsadím, že nám do dvaceti čtyř hodin zavolá a opět nás přijme.“ Nedůvěřivě jsem si ho prohlédla a podala mu ruku.

„Dobře, vsadíme se.“

„O co?“ zeptal se mě a sebevědomě se usmál.

„Dobrý pocit z vítězství nestačí?“ optala jsem se zoufale.

„Když vyhraju, půjdeš se mnou na romantickou večeři…“

***

„Edwarde! Okamžitě mě pusť,“ křičela jsem a kopala nohama, když mě nesl na zádech a mířil si to do sprchového kouta. Najednou jsem se začala celá třást. To bylo způsobeno tím, že se hlasitě smát.

Když jsem se nad tím zamyslela, měla jsem krásný výhled na jeho zadek… Ne! Začala jsem kopat ještě víc, ale s ním to ani nehlo.

„Nech toho a buď rozumná holka. Musíš být pečlivě umytá, takhle nikoho neočaruješ. Jedině tak milovníky vajíček,“ řekl a popohodil se mnou.

Chtěla jsem něco namítnout, ale to už jsme byli ve sprše. Podotýkám, že jsme byli oba oblečení, když na nás Edward pustil proud studené vody.

Chtěla jsem okamžitě odejít, ale zabránily mi v tom silné paže, které mě přirazily ke stěně. Zhypnotizovaně jsem pozorovala Edwarda, jak si dává množství šampónu na ruku. Poté mi ho začal nanášet do vlasů a utvářel tak krásnou pěnu. Popadla jsem první lahvičku, kterou jsem měla po ruce a následovala Edwardova příkladu.

Chyby jsem si všimla téměř okamžitě. Na Edwardově hlavě se utvořily bublinky. Spousta bublinek. Nebyla to pěna jako u šampónu. I Edward si všiml chyby, když mu bublinky stékaly do obličeje. Natáhl se po lahvičce, kterou jsem mu v nemalém množství dala na hlavu a začetl se. Pak se na mě podíval a tlumeně zavrčel.

„Pěna do koupele?!“ Nechápavě jsem nadzvedla obočí a pak vypukla v záchvat smíchu. Edwardovi to evidentně moc vtipné nepřišlo, ale byla to jeho chyba. Neměl mě odnášet do sprchy.

Najednou jsem cítila, jak na mě Edward lije zbytek pěny. Nemohla jsem se přestat smát, a tak jsem se snažila bránit i přes záchvat smíchu. Edward se ke mně přidal… Skončili jsme v záplavě bublinek a nejspíše vypadali, jako bychom požili drogy.

Pak jsem si všimla, že můj prudce inteligentní bývalý spolupracovník zapomněl zavřít dveře od sprchového kouta, čímž zapříčinil, že jsme téměř vytopili koupelnu. Celá mokrá jsem vylezla ze sprchy a naházela všechny ručníky na zem. Klečela jsem na všech čtyřech a snažila se vytřít tu pohromu.

Uslyšela jsem zasmání, a tak jsem se otočila za jeho původcem. Edward stál opřený o zeď a pobaveně mě pozoroval. Z vlasů mu kapala voda a oblečení se mu lepilo na vypracované tělo. Byl to… ehm… zajímavý pohled.

„Na těch čtyřech jsi neuvěřitelně sexy,“ oznámil mi a očima skenoval celé mé tělo.

„Taky bys mi mohl pomoc,“ zakřenila jsem se a dál vytírala.

„Od čeho jsou uklízečky?“ Mokrý ručník mu díky mému skvělému hodu přistál vzápětí na hlavě, a tak si klekl na zem a opatrně vytíral. Vypadalo to, jako by se bál, že se namočí. Což bylo divné, jelikož už mokrý byl.

Chtěla jsem ho také pozorovat, ale vyrušil mě v tom mobil, který začal zvonit z vedlejší místnosti. Rychle jsem vstala a běžela ho zvednout.

„Prosím?“ zafuněla jsem do něj.

„Swanová? Do patnácti minut vás chci mít u sebe v kanceláři, jinak si ten vyhazov nerozmyslím,“ ozval se šéfův hlas a hned nato pípání telefonu, jež značilo, že hovor byl ukončen.

Chtěla jsem se začít radovat, ale došlo mi, že musíme okamžitě vyrazit. Byl tu ovšem jeden malý detail. Voda z nás tekla proudem…

***

Zbývalo nám posledních pět minut. Vystoupili jsme z auta a rychle běželi do kanceláře v posledním patře. Zanechávali jsme za sebou mokré stopy, ale nedalo se nic dělat.

Konečně jsme byli na místě. Zastavili jsme se a snažili se popadnout dech. Poté jsme vešli.

„Tak konečně js-“ začal šéf, ale zarazil se při pohledu na nás. Stáli jsme tam, zadýchaní, mokří… a já s rozteklou řasenkou. Už jsem chtěla něco říct, ale zastavil mě pokynem ruky.

„K tomu se raději nebudu vyjadřovat. Zvlášť, když venku svítí sluníčko.

Promyslel jsem si své rozhodnutí a došel k závěru, že vyhodit vás byla chyba. Proto jsem ochoten vás znovu přijmout, ale musíte mi slíbit, že budete pracovat a váš milenecký vztah si budete dávat najevo v soukromí. Přijímáte?“ Horlivě jsem kývala hlavou na znamení souhlasu, ale zarazila jsem se při zmínce o tom, že já a Edward jsme milenci. Chtěla jsem něco namítnout, ale opět jsem byla zastavena dříve, než jsem stihla cokoliv říct. Tentokrát Edwardem.

„Rozumíme a přijímáme. Budu se snažit svou lásku k Bells tlumit a nechám si ji na doma. Děkujeme za druhou šanci.“ Skákala jsem pohledem z jednoho na druhého a snažila se vymyslet nějakou smysluplnou větu, kterou bych se očistila.

„Děkuju,“ dostala jsem ze sebe. Skvěle, Bello, tím jsi dala šéfovi jasně najevo, že mezi tebou a Edwardem nic není. Ach jo!

Děkuji za komentáře, jste úžasné. ♥

V příští kapitole se budeme konečně věnovat boji o malou Kristen.

Jen Vás chci upozornit, že tato povídka nebude moc dlouhá. Pokud se vše vydaří, vidím to tak na deset kapitol, uvidíme. Třeba si to ještě rozmyslím. :)

2. kapitola ¤ 4. kapitola

Autor: N1I1K1O1L (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj kolega idiot 3. kapitola: