Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Moje televizní Kráska - 8. kapitola

Něco pro fandy :c)

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Moje televizní Kráska - 8. kapitolaDalší kapitolka. :) Ať se líbí.

07.06.2010 (08:15) • RobSten13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1381×

8. kapitola

Bella

Když jsem se na Petera podívala, říkala jsem si, že Edwardovi, krásnějšímu, tisíckrát lepšímu než je Peter a „modernějšímu“, neboli výstřednějšímu, to slušelo víc.

 

Otočila jsem se zpátky k lince a dodělávala mrkvový salát, když se mi okolo pasu obtočily něčí ruce. Jelikož to bylo velmi pevné a chladné objetí, poznala jsem Peterovy paže. Okamžitě jsem ztuhla a nevěděla, co mám dělat. Měla jsem chuť mu vrazit facku, ale ublížila bych jen sama sobě, a tak jsem se snažila z objetí vymotat. Zprvu mi to nechtěl dovolit, ale když jsem se nadechovala, že začnu křičet, najednou mě pustil a ustoupil ode mne na několik metrů. Otočila jsem se na něj a podrážděně se na něj podívala.

„Co to mělo znamenat?“ zeptala jsem se ho, protože se na mě díval jako, že nic neproved.

„No napadlo mě, že teď, když spolu chodíme… no mohli bychom se i dotýkat! Ne?“ A udělal pár kroků směrem ke mně.

„Cože… cho… chodíme, dotýkat… Co to meleš?“ vyjela jsem na něj a nestačila se divit.

„Samozřejmě,“ odpověděl jakoby nic.

„Ale my dva spolu nechodíme! Nemáme spolu vůbec nic společného! Jasný? Nic!“ seřvala jsem ho a odpochodovala do obývacího pokoje. Divila jsem se, že se Charlie do naší hádky nezapojil. Musel to slyšet. Ale zřejmě si myslel, že díky tomu, se s ním rozejdu, jelikož určitě věřil, že s ním chodím. Otřásla jsem se nad tou představou. Chodit s Peterem. Nikdy. To bych Ti nikdy neudělala, slibuji. Pomyslila jsem si a lehce se pousmála. Můj hněv ze mě pomalu opadával, a tak jsem se zvedla ze sedačky a šla dodělat ten oběd. Zatímco já se přesunula do kuchyně, Peter mě míjel, když šel do obýváku. Je to přesně tak, jak jsem to plánovala. Už jenom  chvíli a budu mít svůj dopis.

 

Poté, co jsem zavolala otce na oběd, a Peter se omluvil, že nemá hlad – jak jinak -  jsem se vrátila do obýváku a sedla si k Peterovi na sedačku. Nenápadně jsem se podívala na jeho zadní kapsu a uviděla to, co jsem potřebovala. Lístek byl mírně, ale přece jen vystrčený. Když se začnu vrtět, měl by se dostat mezi opěradlo a sedadlo. Začala jsem sebou házet a skákat. Peter s Charliem se na mě dívali, jestli se mi náhodou něco nestalo. Uklidnila jsem je, že mi ta sedačka přijde nějaká divná, a že mě tlačí. Když jsem opět zkontrolovala psaníčko, byla jsem si jistá, že teď už je moje, a nechala svého divadélka.

 

Asi po půlhodinovém dívání se na televizi, mě od Petera vysvobodil Charlie.

„No, bylo hezké Tě poznat, ale myslím, že bys měl už jít. Bell ještě nemá hotové domácí úkoly a musí se učit,“ řekl mu táta a já mu v duchu moc a moc děkovala.

„No… mohl bych Belle pomoct, ne?“ Podíval se na mne s pozvednutým obočím. No skvělý, co mám teď říct?

„Ehm… no… myslím, že to zvládnu sama. A navíc ty máš jistě taky úkoly!“ Teď jsem se na oplátku podívala já na něj. Můj pohled mu dával jasně najevo, aby u Charlieho nevzbuzoval podezření. Chytil se.

„No vlastně, to je pravda. Tak já tedy půjdu. Velice mě těšilo a brzy nashledanou Charlie.“ Podíval se na mne. „Půjdeš mě vyprovodit?“ zeptal se. Křečovitě jsem se pousmála a vydala se ke dveřím. Ve dveřích se na mne otočil a pokoušel se mě políbit. O krok jsem ustoupila.

„Tak se měj. Uvidíme se zítra ve škole a na zkouškách.“ Přidala jsem přátelský úsměv a zavřela mu dveře před nosem. Pak jsem se o ně opřela a vzdychla si, co jsem to pro boha udělala? Pozvala jsem cizího upíra domů, abych ho představila tátovi. Ale nebylo to proto, abych ho představovala, ale kvůli dopisu, ne? Rozeběhla jsem se zpátky k pohovce a podívala se na ni. Byl tam, jen taktak viditelný. Moje ústa se roztáhla do obrovského úsměvu. Popadla jsem ho a spěchala do mého pokoje. Ale protože jsem neměla ještě hotové ty úkoly, zasedla jsem nejprve ke stolu. Nebylo jich moc, a tak mi zabraly jen hodinu.

 

Protože byly tři hodiny a venku bylo krásně, sem tam vysvitlo sluníčko, tak jsem popadla deku a s psaníčkem a lupou hnala ven. Na dece jsem si lehla tak, abych mohla dopis nastavit na slunce, a něco se tak dozvědět. Když jsem ho měla v ruce, tak mě popadl takový zvláštní, uklidňující a radostný pocit, který zavinil roztřesení mých rukou, že jsem se nemohla dočkat, až rozluštím tajemství, které bylo na lístečku.

Asi po deseti minutách jsem použila i lupu, ale to jsem rozhodně neměla dělat. Stačilo jen pár vteřin a z papíru pod lupou se začalo kouřit. Než jsem si toho všimla, začalo se na něm dělat žluté spálené kolečko. Rychle jsem lupu schovala, a tak se naštěstí nepoškodilo písmo, ale i tak se to nedalo vůbec přečíst. Já jsem tak hloupá, proč jsem si na to nevzpomněla? Ach jo, co teď mám dělat.

Všimla jsem si poletujícího prádla na šňůře a vydala se ho posbírat. Ještě nebylo úplně suché, ale už to nebude na dlouho. Doma jsem ho znovu pověsila a vydala se nahoru do pokoje. Sedla jsem si k počítači a vyčkávala, než se konečně zapne. Po dvaceti dlouhých minutách jsem se podívala na e-maily. Bylo tam pět e-mailů od mamky. A tak jsem jí poslušně odepsala, aby neměla nutkání volat Charliemu.

 

Večer, když jsem ležela v posteli, jsem přemýšlela nad tím, proč je Charlie pořád doma, proč nechodí do práce. Musím se ho na to zeptat a dostat konečnou odpověď. Pak ale moji mysl zaplnily ty nejsilnější a  nejšťastnější vzpomínky, které jsem měla. Před očima se mi míhala jeho tvář a v ní hluboko usazené topazové oči. S lehkým úsměvem na rtech jsem usnula.

 

Edward

Momentálně v ruce dřímám medailonek, který jsem si nechal vyrobit. Je v něm její fotka, a protože je oboustranný, na druhé straně jsem i já, když se líbáme. Co bych za to dal, spatřit ji, dotknout se jí, obejmout jí… dost! Nesmím takhle uvažovat, nemůžu se vrátit, ale jak mám pak vědět, jestli jí můj odchod pomohl, jestli je šťastná? Jak to mám vědět, když ji nevidím. Musím věřit. Věřit, že je šťastná, věřit, že si našla někoho jí hodného, věřit, že na mě vzpomíná jen v dobrém, nebo lépe řečeno, raději ať na mě nevzpomíná. I když to tak bolí, nechci, aby vzpomínala. Znamenalo by to totiž její trápení, a že se jí stýská, že je nešťastná. Chci a potřebuji, aby se netrápila, aby jí nic nechybělo.

 

Sedím někde mezi stromy, odkud vidím na nějakou pláž a oceán. Běžel jsem dost daleko a nevnímal kam, takže nemám tušení, kde se právě nacházím. Jsem pořád ve Spojených státech nebo už v Kanadě? Vždyť je to jedno. Místo pozorování pláže či oceánu, jsem se díval na zapadající slunce. Jak krásné a romantické by bylo, kdyby tu teď seděla vedle mě. Na nebi se mi pořád dokola ukazovaly její oči, tak hluboké a čokoládové, jako ta nejsladší a nejjemnější čokoláda. Moje myšlenky se vířily jedna za druhou. Tentokrát se nedaly zastavit, a tak jsem zavřel oči a vychutnával si tu chvilku, kterou jsem si dopřál.

 

Zrovna teď, když jsem si dopřával svou dávku „heroinu“ a nedával tak pozor, jsem se dopustil té největší chyby, která je neomluvitelná. Zaslechl jsem něčí myšlenky: Mám mu říct ahoj? Tahle věta se opakovala pořád dokola. S tím, že raději zmizím, než sem ten člověk dojde a uvidí mě, jsem se zvedl ze země a otevřel oči, když ale…

 

 

7. kapitola → 9. kapitola
Shrnutí

Autor: RobSten13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Moje televizní Kráska - 8. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře