Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Moje televizní Kráska - 3. kapitola

14.05.2010 (12:45) • RobSten13 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1497×

3. kapitola

Bella

Anděl jako on trpět nesmí. Má už jinou? Zapomněl na mě? Tyhle otázky mě trápily a já na ně nenacházela odpovědi a nejspíš je nikdy nenaleznu. S myšlenkami mimo jsem si zalezla do postele a během několika minut usnula.

Ráno jsem se probudila se skvělým pocitem. Už zase se mi zdála píseň, ale tentokrát nová, tak krásná, líbezná a smutná. Jen doufám, že ji nezapomenu, než přijedu domů ze zkoušek. Vyskočila jsem z postele a hnala do koupelny. Splnila hygienu a šla dolů na snídani. Co mě ale překvapilo, bylo to, že když jsem koukla z okna, abych se podívala, jak tam je – nic moc, vypadá to na déšť, takže nic neobvyklého – na příjezdové cestě stálo policejní auto. Takže je Charlie doma? Proč se mi o tom včera nezmínil? Vyšla jsem z pokoje to zjistit. Na schodech jsem šla velmi opatrně, protože dnešní sprcha mě nijak moc neprobrala.

„Dobré ráno tatí,“ pozdravila jsem a při tom jsem si nalévala kávu do hrníčku se sloníkem.

„Dobré Bells,“ odpověděl, ale nic jiného nepřidal. Takže to znamená, že o tom nechce mluvit a bude těžké to z něj dostat.

„Jak to, že jsi dnes doma, stalo se něco?“ Jen zakroutil hlavou a dál mi nevěnoval pozornost. Co se děje? Štve mě, když nejsem v „obraze“.

„No tak, proč jsi dnes doma? Ne že by mi to nějak vadilo, ale já jdu do školy a budeš tu sám a navíc mě to zajímá. No… tak proč?“ Podíval se na mne, vzdychl a odpověděl něco v tom smyslu jako: „To si nemůžu vzít dovolenou?“

„Jasně, máš nějaký plány?“ zeptala jsem se s úsměvem, ale jeho odpověď o dovolené se mi moc nezamlouvala. Zdálo se mi, že v tom bude něco jiného, ale nechala jsem to teď na pokoji a vydala se do školy.

V autě jsem si zapnula topení a do pozadí si pustila potichu rádio, aby tady nebylo takový ticho. Broukala jsem si písničku, zrovna když jsem vjížděla na parkoviště a uvědomila si, že tuhle jsem hodně poslouchala, když jsem byla s Edwardem, protože to byla zamilovaná písnička. Potlačila jsem slzy a zaplula na volné místo vedle tmavě zeleného nablýskaného mercedesu. Ten bude určitě Petera. Usmála jsem se, opět rychlé auto. Jasně vždyť říkal, že miluje rychlá auta. Vystupujíc a dívajíc se do plánku na zkoušky kvůli tomu plesu, jsem si zamkla auto a vydala se do učebny dějepisu.

Ve třídě bylo skoro prázdno a já si pročítala esej, jestli tam náhodou nemám nějakou chybu. V tom se vedle mě posunula židle, až jsem málem nadskočila. Vzhlédla jsem a spatřila Petera. Posadil se a začal si semnou povídat, jako bychom se znali několik let. Nebylo mi s ním skvěle, ale snášela jsem ho už o něco lépe, myslím. Nepřekvapilo mě, že jsem byla šťastná, když zazvonilo na hodinu a my museli dávat pozor a nemohli si spolu povídat. Pousmála jsem se. Peterovi to neušlo a pozvedl obočí, když se na mě podíval. Pohled jsem mu oplatila a mávla rukou, aby pochopil, že to má nechat být.

Učitel něco říkal o eseji, ale slyšela jsem jen poslední část a to takovou, že si někoho vybere a vyzkouší z ní.

„Co takhle slečna Swanová?“ zeptal se, ale věděla jsem, že nemám na výběr. Přicházejíc k tabuli, jsem se snažila spokojit s tím, že s lepší známkou jak trojkou, se do lavice nevrátím. Učitel se mě na něco ptal a já poslušně odpovídala, sem tam jsem přidala něco navíc, nebo svůj názor a šla jsem se posadit s dvojkou. Takže jsem se usmívala. Zasedla na své místo a vedle sebe zaslechla tiché „gratuluji“. Po skončení hodiny jsem se vydala na matematiku, kterou mám s Angelou.

„Ahoj Ang,“ pozdravila jsem ji a ona se na oplátku usmála a kuňkla tiché „ahoj“. Chvíli jsme si povídali, protože hodina ještě nezačala, když padlo téma na ples.

„Slyšela jsem, že budeš hrát na plese, je to tak?“ Pokývla jsem hlavou na znamení souhlasu, ale víc jsem se do tohoto tématu nezapojovala. Přeci jen, bude tam s semnou i Peter, a to se mi moc nelíbí.

Na můj vkus, škola uběhla až moc rychle, takže jsem se vydala na zkoušky. V učebně s hudebními nástroji ještě nikdo nebyl, a tak jsem si sedla za krásné černé křídlo a zkoušela svou píseň z mého prvního snu. Druhou jsem si vybavila až po chvilce a taky si ji zahrála. Pamatovala jsem si je s dokonalou přesností a nedělalo mi žádné problémy najít správné tóny na klaviatuře. Jen u druhé skladby jsem si dodala pár akordů a kudrlinek k doprovodu a výsledek; kouzlo. Při mé líbezné písni někdo zaklepal na dveře. Přestala jsem hrát a otočila se, kdo jiný by to mohl být, než Peter, samozřejmě, jak jinak. Připadá mi, jako by mě sledoval, všude kde se nacházím se objeví taky, nechápu, o co mu jde.

„Hezká píseň, tu si složila ty?“ zeptal se a já jen přikývla, neměla jsem náladu mu vysvětlovat, že jsem si ji vysnila.

„Zahraj ji prosím ještě jednou,“ poprosil mne a já mu vyhověla. Mezitím co se moje prsty rozeběhly po klávesách, on si přisedl ke mně, což mi bylo velmi nepříjemné, a svými prsty doplňoval místa, kde se mu hodilo. Díky němu byla skladba mnohem krásnější a já přemýšlela o tom, jestli bych mu neměla dát šanci, samozřejmě nemyslím jako, že bych s ním hned chodila, jen bych k němu měla chovat víc sympatie. Není tak špatný, navíc je nadaný, stejně jako Edward. Edward, jméno, díky kterému jsem přešla z mé písně na mou ukolébavku. Peter se na mě zase otočil s pozvednutým obočím a já jen zakroutila hlavou a hrála dál, když v tom…

2. kapitola → 4. kapitola

Shrnutí

Autor: RobSten13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Moje televizní Kráska - 3. kapitola: