Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Moje minulost se odráží v mých písních... 9. kapitola

natáčení


Moje minulost se odráží v mých písních... 9. kapitolaDalší kaitolka je tu. Nějak jsem se rozepsla, tak snad se bude líbit.

9. kapitola

Vše je jinak, než se zdá


Hudba

Pohled Edwarda:

 

Nevím proč, ale chtěl jsem ji. Je tak okouzlující. Ta touha, která mě spaluje, když se na mě dívá je snad nemožná a je zvláštní, jelikož ji cítím poprvé a zrovna dnes. Je tak roztomilá když hraje. Už jsem jako Jasper, s tím jeho ona je roztomilá. Nedokázal jsem ten náš polibek ukončit. Nechápu to. Ještě před hodinou jsem byl rozhodnutý ji odsud vyštvat a teď nemám sílu ukončit náš polibek.

 

Dále jsem to neřešil a zvednul jsem ji. Nebránila se, zasypával jsem ji polibky a netuším co to do mě vjelo, ale neřešil jsem to. Vyběhl jsem s ní nahoru do mého pokoje a položil ji na postel. Ležela pode mnou a ty polibky, které dávala byly tak sladké, ale bylo v tom něco zvláštního. Nemohl jsem se ale ubránit a pokračoval jsem dále…

 

Ležel jsem vedle ní a ona spala. Nedokázal jsem pochopit, co to do mě najednou vjelo. Já, nechtěl jsem s ní mít nic společného a teď tady vedle mě leží úplně nahá. Když v tom jsem uslyšel myšlenky Alice.

 

Alice -> „Povedlo se povedlo! Povedlo se povedlo!“

Při tom myslela na nás dva, mě a Bellu. Ne, to by neudělali! Rychle jsem vstal a oblékl jsem se. Vrazil jsem do jejich pokoje a nasupeně jsem se na ně díval.

 

„Tos neudělal!“ rozkřikl jsem se na Jaspera. Mlčel.

„Já věděl, že je v tom něco zvláštního! Přece bych se do ní… nezamiloval,“ řekl jsem trpce. Potom jsem vyběhl z domu a nasedl jsem do auta. Musel jsem pryč. Nemůžu se jí teď podívat do očí. Ne nemiluji ji tím jsem si jist. Byl to jenom Jasperův trik a Alice ho  tomu určitě donutila.

 

Pohled Belly:

 

Probudila jsem se nahá v posteli v Edwardově pokoji. Nikde nebyl. Obmotala jsem si kolem těla prostěradlo, jelikož moje pyžámko byla roztrhané a rozházené po celém pokoji.

 

Nechápu co to do mě včera večer vjelo. Byla jsem jak smyslů zbavená, když si pomyslím, že sem se s ním vyspala. Byl můj první a tak jsem nevěděla jak se k němu mám chovat.

 

Vyšla jsem z pokoje, ale měla jsem tu smůlu, že hned vedle měli pokoj Carlisle a Esme. Takže už určitě věděli, co jsme s Edwardem v noci vyváděli. Potichoučku jsem se plížila po chodbě, ale bez úspěchu. Zpoza rohu na mě vybafnul Emmett, že jsem nadskočila snad metr vysoko a vypískla jsem jako malé dítě. Najednou byli na chodbě okolo mě ležící v prostěradle na zemi všichni.

„Bello?“ zeptal se mě Carlisle. Jako by nevěděl odkud jdu.

„No cement.“ Uzavřela jsem diskuzi a šla jsem po schodech nahoru a za sebou jsem nechala šest párů vytřeštěných očí aby si to domysleli.

 

Když jsem konečně vpadla ke mně do pokoje, tak jsem se svezla po dveřích na zem. Seděla jsem tak asi dvacet minut a přemýšlela jsem co se to vlastně včera stalo. Nakonec jsem se zvedla a šla jsem i dát sprchu.

 

Když jsem vylezla z koupelny, tak jsem zaplula do šatny a vzala jsem si jeden z těch provokativních modýlků, abych první den jako Cullenová ve škole vynikla a aby Lauren neměla připitomělé řeči.

 

Potom jsem se učesala. Udělala jsem si jeden z těch složitějších účesů abych vypadala jinak než jindy a to se mi taky povedlo. Nakonec jsem se i trochu namalovala. Oči jsem si jen protáhla černou mascarou a na horním víčko jsem si udělala tenkou černou linku a na rty jsem dala jahodový lesk na rty.  Poté jsem zabloudila do botníku a vyšátrala jsem boží botičky. Nakonec jsem se okoukla v zrcadle. Vypadala jsem božsky.

 

Rozhodla jsem se jít tedy konečně dolů a omluvit se za ten ranní incident. Scházela jsem schody a právě když jsem chtěla něco říct ve dveřích se objevil Edward. Sjel mě ohledem od hlavy až k patě a potom zmizel jak duch pryč. Všichni se na nás dívali, ale nic neříkali.

 

Na omluvy jsem se vykašlala. Šla jsem rovnou do kuchyně. Posadila jsem se na jednu barovou židličku a začala jsem přemýšlet proč se ke mně tak chová. Z misky jsem si vzala jablko. A ukápla mi malá slzička.

 

„Bello?“ ozval se za mnou hlas. Rychle jsem tu slzu setřela a otočila jsem se. Ve dveřích stál Carlisle.

„Vysvětlím to-“ začala jsem, ale skočil mi do řeči.

„Nechci abys mi cokoliv vysvětlovala. Je to tvoje rozhodnutí co s tím uděláš. S kým budeš chodit nebo dělat něco jiného, ale kvůli tou jsem nepřišel. Tady máš doklady. Ve škole jsem tě nechal přepsat. Doufám že ti nevadí to, že se budeš jmenovat Cullenová,“ řekl a podíval se na mě.

„Ne jistě, že nevadí,“ řekla jsem.

„Tady máš řidičák a nakonec tohle,“ řekl a podával mi klíče od nějakého auta. Podle značky jsem poznala, že je to Chevrolet.

„Děkuji,“ řekla jsem.

„Umíš řídit?“ zeptal se mě.

„Ano,“ řekla jsem mu a tak už mě nechal být. Vyhodila jsem ten ohryzek od jablka, který jsem měla rozkousaný a umyla jsem si ruce. Potom jsem si do mojí kabely zabalila všechny doklady a jelikož už bylo osm a škola začíná za hodinu, tak vyjedu. Nevím jak dlouho tam cesta trvá, ale doufám, že ne moc dlouho.

 

Prošla jsem obývákem a snažila jsem se nevšímat ty pohledy všech co seděli na pohovce a debatovali, když jsem však vešla zmlkli a stočili svůj pohled ke mně. Vyšla jsem schody do svého pokoje a vzala jsem ještě jeden vak s šaty a boty pro Ang. Věděla jsem, že se jí to bude líbit. Poté jsem šla dolů.

 

„Už pojedu.“ Řekla jsem a oni jen na souhlas kývli a tak jsem mohla odejít. Ze schodů právě scházel Edward. Ani jsem se na něj nepodívala a šla jsem dále. Před domem stálo nádherné auto. Mělo nádherné křivky i když nejsem na auta odborník, řekla bych, že tohle je model akorát pro holky.

„Líbí se ti?“ ozvalo se za mnou.

„Je krásné. Akorát na můj vkus. Jednoduché, krásné a na první pohled zajímavé,“ řekla jsem a až potom jsem se otočila abych zjistila s kým to mluvím.

„Promiň, že jsem tady ráno nebyl, ale Carlisle mě pro něj poslal. Musím s tebou mluvit,“ řekl a díval se do země.

„A teď děláš co? Podle mě taky mluvíš, tak to neprodlužuj a ušetři mě těch keců, že se to nemělo stát a  takových kravin. Na to jsem až moc chytrá. A teď mě nech. Chci se projet.“ Řekla jsem nasedla do auta a tím jsem ukončila veškerou mou konverzaci.

 

Pohled Edwarda:

 

„Už pojedu.“ Řekla jen a ostatní na souhlas kývli a tak odešla. Věděla, že s těch schodů scházím a stejně se na mě ani nepodívala a šla dále.

 

Šel jsem za ní. Potřeboval jsem s ní mluvit.

„Líbí se ti?“ zeptal jsem se jí.

„Je krásné. Akorát na můj vkus. Jednoduché, krásné a na první pohled zajímavé,“ řekla a potom se otočila. To auto ji vystihuje. Tak jak právě řekla. Ona sama je krásná, jednoduchá a zajímavá.

„Promiň, že jsem tady ráno nebyl, ale Carlisle mě pro něj poslal. Musím s tebou mluvit,“ řekl jsem, cítil jsem její upřený pohled, ale neměl jsem odvahu se jí podívat do očí.

„A teď děláš co? Podle mě taky mluvíš, tak to neprodlužuj a ušetři mě těch keců, že se to nemělo stát a  takových kravin. Na to jsem až moc chytrá. A teď mě nech. Chci se projet.“ Ukončila naši veškerou konverzaci a moje sebevědomí kleslo na bod mrazu. Neřešil jsem to a šel jsem dovnitř.

„Moc ti děkuju,“ ohradil jsem se na Jaspera a chtěl jsem odpochodovat nahoru.

„Edwarde Antony Masene Cullene ihned pojď sem!“ slyšel jsem Carlislea.

„Ano tati?“ zeptal jsem se.

„Pokud vím, tak ses s ní vyspal ty! Nesvaluj to na Jaspera!“ zastával se ho. Byl jsem vykulený jaký výraz to použil.

„Dobrá tedy. Promiň Jaspere, moc se ti omlouvám. Ty za to nemůžeš. Alice já tě jednou zabiju!“ řekl jsem jim a ostatní se na mě dívali jako na idiota.

„Muselo to tak být Edwarde, aby se naplnil její osud a kdybych k tomu Jaspera nedonutila včera, stalo by se to jindy s někým jiným a z toho by naše rodina neměla radost. Bella by se přátelila a potom ještě chodila s vlkodlakem. A to by bylo horší. On by se do ní otisknul a ona by za ním utekla. Nebylo tohle lepší?“ zeptala se mě sladkým hláskem moje vyšinutá sestra.

„Počkat mě něco uniklo?“ zeptal se Carlisle.

„Jo,“řekli jsme s Alice sborově. Udělal jsem rukou takový ten posunek aby to vysvětlila ona a já se mezitím posadil.

 

„No to bylo takhle. Měla jsem tohle vidění a tak jsem musela zasáhnout a tak Jasper a bla,bla,bla… Aby Bella neutekla,“ skončila a tak jsem jí zatleskal. Krásný proslov.

 

Byl čas jít do školy a tak jsem se zvedl k odchodu. Ostatní se zvedli taky a tak jsme nasedli do auta a vyjeli jsme.

 

Pohled Belly:

 

Jela jsem nejprve Angele domů. Zaparkovala jsem před domem auto, z kufru jsem vzala vše potřebné a vyběhla ty tři schody na verandu a pak jsem zazvonila. Otevřela mi Angela, která měla pusu dokořán někde až na chodníku.

„Necháš stát svou nejlepší kamarádku venku, zlato?“ zeptala jsem se jí.

„Zlato pojď dále!“ vyjekla a táhla mě k sobě do pokoje. Všechno jsem jí povyprávěla i to s Edwardem a mezitím jsem jí začala upravovat. Oblékla se a tak jsem jí učesala a namalovala. Dala jsem jí i doplňky a to bylo na čase vyrazit abychom nepřijely pozdě. Nasedli jsme do mojeho nového autíčka a vyjely jsme.

 

„Tak jde se na to. Sourozenci už tu jsou. To je divné jela jsem jako první.“ Ušklíbla jsem se a koukla se na Angelu. Pak jsem vjela na parkoviště, kde najednou bylo tak ticho, že i kdyby spadnul špendlík by jste to slyšeli. Nadechla jsem se a vystoupily jsme s Ang z auta. Holky měli pusu dokořán a kluci ji sbírali někde na chodníku.

Usmála jsem se a sundala jsem si sluneční brýle. Teď měla i Lauren a její zombie pusu na chodníku. Šla jsem k mojí rodině.

„Tohle je moje nejlepší kamarádka Angela a tohle je moje nová rodina. Emmett, Rosalie, Alice, Jasper a Edward,“ řekla jsem a Angela ho nejdříve sjela pohledem od hlavy k patě a potom na mě vytřeštila oči, jestli to myslím doopravdy vážně a tak jsem jenom přikývla. Emmett se rozesmál a ani nevím vlastně čemu.

„Co je zas?“ zeptala jsem se ho podrážděně.

„Vzpomněl jsem si jak si skákala v tom prostěradle,“ Zařval na celé parkoviště a začal se řehnit. Rose mu dala pohlavek a tak se uklidnil. Angela se na mě znovu podívala.

„O prostěradle jsi mi nic neříkala. Chci se taky zasmát,“ řekla na oko uraženě. Tak jsem jí objala.

„Zlato moje, tak já ti to povím zatímco půjdeme na hodinu, ano?“ zeptala jsem se jí.

„Beru zlatíčko,“ odpověděla.

„My půjdeme, tak zatím čau a Emmette neroznášej drby.“ Pohrozila jsem mu.

 

 

 


 

Tak co, už jsme skoro v půlce dílků a já se ptám -  Jak to vidíte? Mám to dát do  HE x SE?

 


 

 

 

Osmá kapitola Oo. Shrnutí .oO Desatá kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Moje minulost se odráží v mých písních... 9. kapitola:

 1
1. uhgghhh
21.08.2017 [12:27]

Já nechci aby byla s edou
To radši ten otisk prosím Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!