Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Moje minulost se odráží v mých písních ... 11. kapitola

02.03.2010 (14:45) • Kimberly • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3815×

11. kapitola

Dvě otázky, ovšem  žádná odpověď…

Hudba

Limuzína zastavila před domem mých rodičů, a tak jsem vystoupila. Šla jsem k hlavním dveřím a otevřela jsem je.

Všude v domě byla tma a když jsem sáhla po vypínači, tak od někudy vyskočili všichni ostatní.

„Vítej doma!“ řekl Carlisle a objal mě.

„Slavná sestřička se nám vrátila!“ zaječel Emmett a už jsem lítala dva metry vysoko ke stropu a zase zpět, ještě že máme tak vysoký strop. Všichni jsme se přivítali, ale i tak jsem byla zklamaná.

„Co je s tebou sestřičko? Jsi nějaká zamlklá.“ Hodila jsem po Jasperovi ten pohled „Nemusíš hned dělat z komára velblouda?“, ale nenechal se odbýt a ostatní taky ne.

„To je pravda Bells, holčičko. Co ti je?“ ptala se starostlivě Esme.

„Nechci o tom mluvit,“ řekla jsem rozhodnutě, ale potom mě něco, asi ty jejich utrápené pohledy prostě nedaly a já jsem jim to musela říct.

„No, já jen… myslela jsem… nevím doufala… že by se mohl vrátit, že by tu byl,“ řekla jsem jim. Věděli o kom mluvím a věděli, že ho miluju víc než vlastní život, a proto se nedokážu úplně soustředit na vše okolo turné a nejsem z toho šťastná.

„No tak, rodino přijela jsem po dvou a půl měsících zpět domů a tady je nálada jako by někdo umřel. Zajdu si nakrájet nějakou zeleninu, jsem vyhládlá, dá si někdo něco?“ zeptala jsem se jich. Záporně zakývali hlavou a tak jsem šla do kuchyně. Začala jsem si prozpěvovat refrém svého nového singlu Naturally a krájet přitom papriku a  světe div se, já se řízla. No jo naše nemotorná Cullenová se právě představila. Šla jsem zpět do obývacího pokoje a najednou si všimla, že oči všech, až na Carlislea směřují k mému prstu od krve a jsou černé jako noc. Vyděšeně jsem na ně zírala, když v tom mě někdo shodil na zem, ani jsem si to nedokázala vše pořádně vybavit a před očima jsem měla černo.

Pohled Jaspera:

„No, já jen… myslela jsem… nevím doufala… že by se mohl vrátit, že by tu byl,“ řekla. Věděl jsem jak jí to bolí, že ji opustil, že odešel. Vyčítala si to. Myslela si, že za to může to, že je slavná. Ona ho tolik miluje a on jí vmete do očí, že on to tak necítí. Zbabělec jeden. Bál se vlastních citů, miloval ji, už od prvního okamžiku co jí spatřil ve škole se k ní připoutal velmi silným poutem. Cítil jsem to a ona to tak cítila i k němu. Chudák holka.

„No tak, rodino přijela jsem po dvou a půl měsících zpět domů a tady je nálada jako by někdo umřel. Zajdu si nakrájet nějakou zeleninu, jsem vyhládlá, dá si někdo něco?“ zeptala se nás a my jen záporně zakývali hlavou. Šla tedy do kuchyně a začala si prozpěvovat refrén své nové písničky. Měla tak nádherný hlas. když v tom se stalo něco, co by nikdo nečekal. Řízla se a šla přímo k nám. Cítil jsem jak mi černají oči a vím, že i všem ostatním, až na Carlislea, také. Vyděšeně se na nás dívala. Sledovala nejdříve naše oči a potom pohledy. Těkala mezi námi očima. Prostě jsem to nevydržel a skočil jsem po ní. Až potom jsem si uvědomil co jsem právě udělal a zaskočený sám sebou, že se dokážu ovládnout jsem z ní rychle slezl. Byla v bezvědomí, a tak jsem jí zkontroloval základní životní funkce.

„Je v pořádku, jen se uhodila do hlavy,“ oznámil jsem všem, kteří byli z mého počínaní vyděšeni ještě více než-li já. Carlisle se vzpamatoval jako první. Byl na mě pyšný, že jsem se ovládl a dokázal jsem potlačit své instinkty vůči ní, jelikož ji mám rád.

Postavil jsem se k mojí drahé polovičce a ta se na mě usmívala jako sluníčko.

„Miluju tě,“ řekla mi a dala mi pusu, to už se Bella probouzela. Šel jsem k ní a pomohl jsem jí aby se zvedla.

„Tak a už toho mám tak akorát dost. Řekněte mi už někdo co jste, protože vím, že lidi ne! Nejíte, nepijete, mění se vám barva očí, jste krásní a máte studenou a bledou pokožku!“ Nasucho jsem polkl.

Pohled Belly:

Jasper ke mně natáhl ruku, aby mi pomohl vstát. Vstala jsem a podívala jsem se na ně.

„Tak a už toho mám tak akorát dost. Řekněte mi už někdo co jste, protože vím, že lidi ne! Nejíte, nepijete, mění se vám barva očí, jste krásní a máte studenou a bledou pokožku!“ řekla jsem jim a naštvaně jsem se na ně podívala.

„Bello, předem bych se ti chtěl omluvit, že jsem po tobě tak skočil, ale nešlo se ovládnout,“ omluvil se mi Jasper tiše.

„Bello, je načase aby ses to dozvěděla. My jsme upíři, Bello. Neboj se nás. Neživíme se lidmi, jen krví zvířat. Proto, když ses řízla po tobě Jasper skočil, neudělal to úmyslně, ale ovládli ho instinkty, ale nakonec, když si uvědomil co dělá, přemohl své instinkty. Nevíš jaká je to válka sama se sebou naučit se ovládat. Je to to nejtěžší, když se rozhodneš být upír vegetarián,“ řekla mi Alice. Bylo vidět, že je ne svého kluka velice  pyšná.

Všichni mě pozorovali a čekali jak na to zareaguji.

„Bože, to jste mi to nemohly říct hned na začátku?“ zeptala jsem se a tím jsem rozesmála úplně všechny.

„Tobě to nevadí?“ zeptal se mě táta.

„A co, by mi na tom mělo vadit? Tuším to už nějaký ten pátek, že nejste lidi, Ale že jste upíři, tak to mě fakticky dostalo! Na to jediné jsem nepomyslela!“ začala jsem se řehnit.

Tenhle dnešní večer byl velice únavný a tak, když jsem se osprchovala šla jsem si hnedka lehnout, ale nemohla jsem usnout. Ne tady. Vzala jsem si svůj notes a šla jsem dolů do obýváku, kde je piano. Dole byli i Jasper a Emmett a sledovali nějaký zápas v televizi. Když jsem přišla jen se na mě usmáli. Usměv jsem jim oplatila a sedla jsem si za piano.

Otevřela jsem svůj notes, na té písničce, kterou musím ještě nahrát a abych si to vyzkoušela, tak jsem si jí chtěla zkusit zahrát. jediný háček byl, že tahle písnička, byla duet, který jsem ve skutečnosti měla nahrávat s Miley Cyrus. S Miley jsme byly velmi dobré kamarádky, ale ona mi nemohla nahradit mou Angelu. Mé zlatíčko a spřízněnou duši. Nad tím jsem se uchechtla. Kluci po mě střelili pohledem.

„Nechápeme to, ale chceme abys nám to řekla.“ Jen jsem záporně zakývala hlavou, ale to už jsem neseděla u piana, ale byla jsem na něm položena a Jasper s Emmettem mě drželi za ruce a nohy jako malou panenku, kterou natahují na skřipec. V tom mě začali lechtat. Bylo to hnusné. Začala jsem ječet a smát se, ale nic nepomáhalo.

„Když toho necháte, řeknu vám to,“ vypravila sem ze sebe nakonec. Pustili mě a já jsem si stoupla. Na schodech stáli i ostatní a kulili na nás svá kukadla.

„Přemýšlela jsem o Miley Cyrus a našem společném singlu a na Angelu, že je to má spřízněná duše. Spokojení?“ zeptala jsem se a hodila po Emmettovi polštář.

„Sestřička si chce hrát?“ zeptal se mě.

„Ne, sestřička chce zkoušet na klavír a brácha si chce hrát!“ zaječela jsem a rozeběhla jsem se proti němu. Asi to udělal schválně, ale spadnul na zem. Rychle jsem se zvedla a hodila po bráškovi další polštář! To už se k nám přidali i ostatní.

„Tak dost!“ zařvala na nás Esme. Všichni jsme zůstali stát jako opaření a koukali se na ní, že zařvala. Jen se na nás usmála.

„Bells, tys říkala něco o jakém novém singlu s Miley Cyrus. Zahraj nám ho, prosím,“ jen jsem se na ni usmála a potom se otočila na Emma a vyplázla jsem na něj jazyk.

„Zatím jsme to ještě nehrály, ale mě se to strašně líbí a tak Vám to zahraji. Mimochodem, asi jsem Vám to ještě neřekla, ale zítra sem Miley přijede, abychom to nahrály, doufám, že Vám to nevadí. Miley se tu zdrží tak týden, abychom nahrály i video. Bude to poprvé, co tu píseň představíme veřejnosti a už i s klipem a to by mělo být ve čtvrtek a v pátek je tady ve Forks koncert.“ Koukla jsem se do země a čekala, že mě seřvou, ale ani po dvou minutách nic a tak jsem zvedla hlavu. Usmívali se a z toho jsem pochopila, že jim to nevadí.

„Teď Vám ale zahraji něco jiného, protože chci aby tahle píseň zůstala i pro vás tajemství, prozatím,“ řekla jsem. Usmála jsem se na ně a sedla si za piano a začala jsem hrát a zpívat.

Hudba

(Text nezměněn, pouze přeložen do Češtiny)

Ne, nemůžu zapomenout na ten večer
Tvůj výraz ve tváři, když jsi odcházel
Doufám, že je to jen způsob
Jak náš příběh pokračuje

Vždycky se usmíváš
Ale ve tvých očích
Vidím tvůj smutek
Ano, vidím ho tam

Ne, nemůžu zapomenout na včerejšek
Kdy jsem přemýšlela o svém smutku
Když jsem tě tu měla
Ale pak jsem tě nechala jít

A teď je víc než jasné
Že sis díky mě uvědomil
Co sis uvědomit měl

R:
Nemůžu žít
Pokud mám žít bez tebe
Nemůžu žít
Už prostě nemůžu
Nemůžu žít
Pokud mám žít bez tebe
Nemůžu
Už prostě nemůžu

Ne, nemůžu zapomenout na ten večer
Tvůj výraz ve tváři, když jsi odcházel
Doufám, že je to jen způsob
Jak příběh pokračuje

Vždycky se usmíváš
Ale ve tvých očích
Vidím tvůj smutek
Ano, vidím ho tam

R:
Nemůžu žít
Pokud mám žít bez tebe
Nemůžu žít
Už prostě nemůžu
Nemůžu žít
Pokud mám žít bez tebe
Nemůžu
Už prostě nemůžu

R:
Nemůžu žít
Pokud mám žít bez tebe
Nemůžu žít
Už prostě nemůžu
Nemůžu žít
Pokud mám žít bez tebe
Nemůžu
Už prostě nemůžu

Dozpívala jsem a podívala jsem se na ostatní. V očích měli bolest a smutek. Přesně tyhle pocity jsem měla, když jsem tuhle píseň psala a mám je vždy, když tuhle píseň hraji nebo zpívám. Tyhle pocity jsou to jediné, co mě drží, co mi dovolí vzpomínat. Protože, v mých písních se odráží moje minulost. Každá píseň vždy dopodrobna vypráví o určitém období mého života. Jako tahle, když odešel a já si až teď uvědomila, že bez těch písní, bez zpěvu, bych nedokázala žít, jelikož, ty písně mi připomínají ty krásné věci na minulosti, ale zároveň mi připomínají strašlivý smutek, který si nosím v srdci a bez něj bych nebyla nic, ale proč tak trpět?

Život je krutý, zažila jsem to na vlastní kůži. Nejdříve mi sebral rodinu a já zůstala sama. Potom jsem ale dostala ten nejkrásnější dárek k sedmnáctým narozeninám – novou rodinu. Lásku mého života a přátele. Dostala jsem to po čem jsem tolik, tolik toužila a co mi život odepřel. Splnil se mi i můj velký sen. Teď, ale stojím na hraně a nevím jak se rozhodnout. Pokládám si dvě otázky a ani na jednu si neumím odpovědět. Mám si vybrat to co mě tolik baví, ale být bez  lásky mého života? Nebo mám radši svolit k tomu, abych žila i nežila a zůstat se svou láskou?

Tak co?

Mohla bych vás poprosit o nějaké ty komentáře, které by mi udělaly radost? Víte, když si nějaký ten komentář přečtu, tak mám hned lepší náladu na psaní a kapitoly jsou potom veselejší.

Desátá kapitola Oo. Shrnutí .oO Dvanáctá kapitola

Autor: Kimberly (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Moje minulost se odráží v mých písních ... 11. kapitola: