Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Milovat nebo nenávidět? Kapitola 2. - Seznámení

05.09.2010 (11:15) • Eris • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1509×



„Bello? Bello! Co se děje? Bello, jsi v pořádku?“ Jen jsem pokývala hlavou a sedla si k nim. Postupně jsme se představili, a konverzace začala na novo…
Povídali jsme si o všem možném. Alice rozebírala oblečení, a že budeme muset vyrazit co nejdřív na nákupy. Rosalie s Emmettem a Jasperem, se mě ptali na moji minulost, jestli mám nějaké sourozence, co dělá má matka atd. Jejich společnost se mi líbila. Všichni byli otevření a docela rychle jsme se spřátelili. Jediný, kdo za celou dobu oběda nepromluvil, byl Edward. Asi dvakrát jsem se na něj podívala, ale hned uhnula a mírně zčervenala, protože mě chytil. A to zas Emmett.
„Co to s vámi dvěma je! Vypadá to, že se znáte!“
„Ne, to teda neznáme! A odkaď taky?“ odpověděla jsem, trochu víc stroze, než jsem chtěla. Emmett už něco namítal, když vtom zazvonilo. Rychle jsem vstala od stolu, když Alice začal namítat, ale naštěstí zazvonilo.
„Edwarde, jdeš s Bellou, máte společnou hodinu, a ty se tu aspoň neztratíš.“ Jen jsem přikývla a šli jsme.
Měli jsme hodinu španělštiny. Nic jsme cestou neprohodili, tak jak by to udělala Alice, nebo kdokoli jiný. Jen jsme šli vedle sebe a mlčeli. Dorazila jsem do třídy, kde na mě a Edwarda koukala celá třída. Ignorovala jsem je a šla dát podepsat papír. Šaráda s představováním nebyla, za což jsem byla vděčná. Učitel mě poslal se posadit a jediné volné místo bylo vedle Edwarda.
Sedla jsem si teda vedle něho a vytáhla si učebnice z batohu. Věděla jsem, že mě pozoruje, tak jsem se na něj otočila. Chtěla jsem se ho zeptat, proč na mě tak kouká, ale jak jsem pohlédla do jeho očí, otázku jsem zapomněla. Připadalo mi to jako věčnost, než zazvonilo a já se mohla dostat z jeho pohledu. Byla jsem zmatená. Ty jeho oči… Ach, kdo může mít oči tekutého onyxu? Jen jeho rodina… Byla jsem až do konce hodiny uvězněná v myšlenkách, že jsem si neuvědomila, že jsme ve třídě zůstali jen já a Edward.
„Haló! Bells? Slyšíš mě? Haló! Bells… no konečně. Myslel jsem si, že jsi upadla do kómatu! Snažím se tě probrat už pět minut,“ řekl a usmál se na mě. Vůbec jsem nepochytila, o čem to mluví. Byla jsem uchvácena jeho hlasem. A když se usmál… Probudila jsem se z transu a vydala se na parkoviště.
Cestou jsme s Edwardem hodně mluvili. Edward mluvil o své rodině a já se jen smála. Mluvil o Emmettovi, který pořád něco vymýšlí. Vyšli jsme na parkoviště a já se zrovna smála, když celé parkoviště ztichlo. Nevšímali jsme si jich a šli dál. Doprovodil mě k motorce, rozloučili jsme se a on odešel ke své rodině. Já si nasadila helmu a odjela.
Dorazila jsem domů za osm minut. Kdyby mě viděl Charlie, tak si už nezajezdím. Charlie nebyl doma, tak jsem šla do pokoje. Udělala jsem si domácí úkoly, odepsala mamce na mail a šla udělat večeři.
Když jsem šla do kuchyně, začal zvonit telefon. Rychle jsem k němu běžela ho zvednout.
„Swanovi,“ řekla jsem.
„Ahoj, Bello. Tady Charlie. Dnes nepřijedu domů a možná ani zítra ne. Kvůli tomu případu v Seattlu. Neboj se o mě. Ano?“
„Jo, jasně, tati. Zatím čau.“
„Ahoj.“ Tůt-tůt-tůt-… Položila jsem telefon a šla si udělat večeři. Udělala jsem si vajíčka. Snědla jsem je a umyla, utřela a uklidila talíř. Šla jsem zpět do pokoje, sebrala pyžamo, tašku s hygienou a pádila do sprchy. Ve sprše jsem byla asi hodinu. Musela jsem si povolit svaly. Měla jsem je dost ztuhlé. Omyla jsem si hlavu šamponem, co voní po lese, aspoň mně to tak přišlo. Bylo sedm hodin a mně se ještě nechtělo jít spát, tak jsem si zalezla do postele, vzala knížku a četla si. Po deseti minutách se mi začaly klížit víčka a já upadla do říše snů…

Edward:
Po hodině jsem doprovodil Bells k motorce, musím uznat, že na holku jezdí docela rychle, a vrátil se za rodinou k autu. Nasedl jsem do mého Volva a odjel domů. Doma jsem byl za pět minut. Zaparkoval jsem auto do garáže a vydal se na lov. Běžel jsem asi pět minut, a tak jsem zastavil. Když jsem ulovil tři pumy a zhodnotil, že jsem plný, vrátil jsem se zpět. Zalezl jsem si do svého pokoje, pustil na co nejvíc hi-fi věž, lehl na gauč a zavřel oči. Přemýšlel jsem o Bells. Viděl jsem ji, jak se směje. Její kaštanové vlasy do půli zad, čokoládové oči, plné rty…
Přemýšlel jsem tak dlouho, dokud mě z mého přemýšlení nevytrhla Alice, že se za pět minut odjíždí. Převlékl jsem se a vyrazil dolů. Už tam byli všichni. Šli jsme společně do garáže. Alice s Jasperem jeli se mnou mým Volvem a Rose s Emmem jeli Jeepem. Do školy jsme dorazili deset minut před začátkem vyučování. Vylezli jsme z aut a jako každý den si stoupli před ně. Já a Jasper jsme se opřeli o karosérii mého auta, Emm objímal Rose a Alice se opírala o Jazze.
Přesně čtyři minuty před začátkem školy se dostavila Bella. Jela jako splašená, až jsem se bál, aby jí to třeba neuklouzlo a ona si něco neudělala. Alice mě ujistila, že zastaví v pohodě. Bells jela k nám a smykem zastavila pět metrů od nás. Motorku postavila na stojánek, sundala si helmu a projela si vlasy rukou. Pak slezla z motorky a šla k nám. Na sobě měla černé kožené ušlé kalhoty, černo červenou motorkářskou bundu a černé botasky.
„Ahoj!“ pozdravila nás a my jen koukali s otevřenou pusou. „Co je? Děje se něco?“ zeptala se zmateně a podívala se každému z nás do tváře. Jako první se probrala Alice.
„Ahoj. Ne, nic se neděje, jen nás zarazil ten tvůj příchod,“ opověděla jí Alice a nejistě se usmála. Bella se zase rozesmála na celé kolo. Jen jsme na ní koukali, jako kdyby jí vyrostla druhá hlava, a nevěděli, co na to říct.
„Budete tady stát, nebo půjdete do školy?“ zeptala se Bella a vyšla směr škola. Alice ji dohnala a začala se vyptávat, kdy půjdou na nákupy. „No a co dneska po škole? Nic nemám a táta není doma, takže jestli se vám to hodí, tak bychom mohli jít…?“ zeptala se Bella a nechala otázku vyznít do ztracena, protože se Alice zastavila a koukala na ni s otevřenou pusou. Hned na to jí visela Alice kolem krku, že je nejlepší kmoška na světě. Bella byla na chvíli zaražená, ale pak ji objala taky. Alice ji pustila a vyšli jsme společně do školy.
První hodinu jsem měl z Emmem a Jasperem. Bratři seděli spolu a já za nimi sám a tupě zíral do zdi. Učitel mě vyvolal, já jen odpověděl a dál zíral. Učitel byl v myšlenkách na mě naštvaný, že mě nenachytal, že nedávám pozor. Konečně zazvonilo a já se vydal na další hodinu.
Konečně byl čas oběda a já se docela těšil, až si odbudu poslední dvě hodiny a půjdu domů, To jsem ale ještě nevěděl, co Alice chystá. Po škole na parkovišti nám Alice oznámila, že na nákupy jdeme všichni. Mužská část byla otrávená, ale Alice nám nedala prostor pro nějaké námitky.
„Bello, pojeď s námi autem. Prosím.“
„Alice, nemůžu. Mám tu motorku a navíc mám ráda rychlou jízdu. Promiň, ale pojedu za vámi. Nebo mi řekni u jakého nákupního centra a dáme si závod,“ odbyla ji a tajemně se usmála. Alice něco chtěla říct, ale Emmett ji předběhl.
„Tak fajn! Rose jede se mnou a vy ostatní s Edwardem. Bello, připrav se na opravdu hodně rychlou jízdu!“ Bella přikývla a šla si připravit motorku. Alice jí ještě řekla, kam má jet, a už jsme byli na silnici. Emmett jel zatím první, Bella druhá a já třetí. Bella předjela Emmetta, a ten podle myšlenek pěkně zuřil. Nad tím jsem se musel usmát. Právě teď bych chtěl vidět jeho rozzuřený výraz, když jsem ho předjížděl i já. Ručička na tachometru ukazovala přes 170 km/h. To nemá cenu, oba dva jsou rychlejší! pomyslel si Emmett a zpomalil. Už jsem minul hranici 180 km/h a Bella měla ještě pěkný náskok a čím víc se mi vzdalovala. Na parkovišti u nákupního centra jsem byl po dvaceti sekundách za Bellou.
Bella se opírala o svou motorku, na tváři vítězný úsměv, a pozorovala nás, jak parkujeme vedle ní. Vystoupili jsme z auta a došli k Belle.
„Zdá se, že jsem závod vyhrála. Chudinka Emmettek závod prohrál,“ řekla, když jsme u ní byli všichni. Emmett kdyby mohl, tak by zrudnul vzteky. Sice se na ni jen zašklebil, ale jeho myšlenky prozrazovali pomstu. Bella mu škleb oplatila a pohladila si motorku.
„Bello, ty teda jedeš! Kde ses takhle naučila jezdit?“ zeptal se Jasper.
„No, ve Phoenixu jsem měla podobnou motorku, a tak jsem tam i jezdila menší závody, ale nikdy jsem nevyhrála, vždy jsem byla čtvrtá nebo pátá. A tak mi dal Charlie vybrat, jestli chci tady mít motorku nebo auto, a já si vybrala motorku,“ zakončila a my na ni vyjeveně koukali.
„Ty jsi jezdila závodně na motorce?“ optal se zase Jasper.
„Jo, ale nedělej z toho žádnou vědu. Možná se najde i tady v Port Angels nebo v Seattlu nějaký závodiště. Ale teď pojďte, nebo ty krámy zavřou a s Alice to bude k nevydržení,“ odpověděla Jazzovi Bella a zasmála se. Alice se už nadechovala, když v tom ji Bella řekla. „No dobře, promiň, Alice, ale teď už vážně pojďte.“ Bella zavelela a my jsme šli. Jak ví, že by to se mnou bylo k nevydržení? přemýšlela Alice a přitom se pomalu courala za námi s Jazzem. Bella si povzdechla a táhla Alice za ruku do prvního obchodu, na který narazila.
„Tak co mi vybereš? Jen tě upozorňuju, že mám ráda tmavší barvy a hlavně žádnou růžovou, nebo si mě nepřej!“ řekla Bella Alice a zasmála se. Alice jen kývla a hned létala po obchodě jak tornádo. Alice podávala Belle trička, šaty, kalhoty, tílka, a já nevím co všechno a Bella se jenom usmívala a ještě ji prosila, aby jí podala tohle to a támhle to. Alice zářila jako sluníčko. Po chvíli Bella řekla „dost“ a kupodivu Alice poslechla. Teď zase podávala Bella Alici a Rose oblečení podle jejich vkusu a Alice ani Rose nic nenamítaly. U pokladny se strhla menší hádka o placení. Bella nechtěla, aby jí Alice všechno oblečení platila, a přesvědčovala je, že s i to může zaplatit sama, a Alice s Rose zase přesvědčovaly Bellu, že to zaplatí ony. Jasper to už nemohl vydržet a mezitím, co se ty tři hádaly, to zaplatil. Alice se usmála a Bella se otočila na Jaspera a vyjela po něm.
„Co si myslíš, že si teď udělal?“ Jasper byl trochu zaskočený, ale odpověděl klidně.
„No, už jsem nemohl vystát to, jak si tady vyměňujete názory o placení, tak jsem to všechno zaplatil,“ odpověděl jí a usmál se.
„Jazzi, vyšli k ní vlnu klidu,“ zašeptal jsem, tak aby to lidské uši neslyšely.
„Jakou vlnu klidu? Co to má být?“ zeptala se Bella, ještě pořád nakvašeně. Všichni jsme naráz ztuhli. Myšlenky ostatních byly zmatené. Nevěděli, co na to říct.
„No… To je… To je takový naše tajné heslo, aby se tě pokusil nějak uklidnit,“ vykoktal Emmett. Bella se začala smát na celé kolo.
„Kdyby… Kdybyste se… teď viděli!“ vykoktala v záchvatu smíchu. „To… To je… je pohled… k nezaplacení!“ A vyprskla znovu smíchy. Všichni si oddechli a uvolnili se. Emmett se začal smát taky. Konečně se Bella přestala smát a my mohli jít do dalšího obchodu.
Alice, Rose a i Bella se shodly na tom, že se na nás mužích pořádně vyřádí. Taky si nás rozdělili, kdo komu bude nosit oblečení. Alice si vzala Jezze, Rose svého Emmetta a Bella mě. To se mi docela líbilo, že jsem vyfasoval Bellu. Nosila mi všechno možné. Když našla něco, co by se hodilo Emmovi nebo Jazzovi, tak jim to podala. Když už jsme toho měli dost, šli jsme to zaplatit. Pak Bella přemluvila Alice, ať s ní zajde ještě do obchodu, kde prodávají motorkářské oblečení, že si chce ještě něco koupit.
Nakonec jsme šli všichni. Jasper se rozhodl, že si koupí taky motorku, a tak nakupoval i Jasper. Bella se s Emmettem postarala o pořádnou srandu. Emmett našel takový kožený obleček pro muže, který víc odhaloval, než zakrýval a podal ho Jazzovi s ostatními věcmi, co našla Bella. Jasper si to oblíkl a vyšel ven se nám ukázat. Emmett se s Bellou div neváleli po zemi smíchy. Alice cukaly koutky. A Rose a já jsme se jen usmívali. Jasper se na Bellu a Emma zašklebil a odešel si to svléct.
Pak přišla na řadu Bella. Alice jí podávala s Rose oblečení a ona, když ho měla na sobě, se nám přišla ukázat. Jasper jí to chtěl oplatit, a tak našel kožené oblečení, které víc odhalovalo, než zakrývalo a k tomu černé kožené kalhoty. Podal to Belle, ta s díky přijala a oblékla si to. Vyšla z kabinky, a já mohl na ní oči nechat. Emmett zapískal, a sekundu na to schytal pohlavek od Rose. Belle to moc slušelo. Černá kůže jí zakrývala prsa, od těch vedly křižující se pásky až ke kalhotám. Odhalovalo jí to její ladnou postavu. Od prsů nahoru, též vedly křižující se kožené pásky okolo krku. Jasper na ni koukal a kdyby mohl, tak by s Emmettem slintali. Jak Emmett, tak i Jasper si vysloužil pohlavek. Bella se jen usmála a řekla Jazzovi.
„Náhodou, mně se to líbí. A padne mi to líp, než tobě tamto.“ Tak v tom měla pravdu. Byla nádherná, byla krásná. Najednou mě upoutaly jejich myšlenky.
Páni, Jazz to vybral dost dobře.
Belle to moc sluší, docela se to k ní hodí.
Wow, teda včera mi připadala Bella trochu jako domácí puťka, a teď? Vůbec bych ji nepoznala!
Tak to je hustý. Dobře jsem to vybral!
Bella se usmála ještě víc.
„Tak co myslíte, mám si to vzít?“ Na to byla jednoduchá odpověď. Ozvalo se sborové „Ano“ a Bells už za chvíli platila s Jazzem na pokladně. Už bylo okolo desáté a obchody už zavíraly, tak jsme se vydali na parkoviště.
„Budete mi ty tašky muset vzít autem, protože bych to sama nevzala,“ řekla Bella a já se nabídl, že jí to vezmu.
„Tak já ti to vezmu a Alice s Jazzem pojedou v Jeepu, abych je nezdržoval. Ne?“
„Tak jo. Alice, díky za nákupy, moc jsem si to užila! Díky!“ odpověděla a objala Alice a pak i Rose.
Rozloučila se s ostatníma a hned jak odjela, nadhodila:
„Chceš si dát závod, nebo pojedeme normálně?“
„Já bych to vzal asi normálně, přeci jen pršelo a ty bys mohla dostat smyk.“
„To je pravda. Tak já pojedu první kvůli cestě.“ Přikývl jsem a počkal, až bude připravená vyjet a jel jsem za ní. Sice jsme nezávodili, ale jeli jsme i tak rychle. Za chvíli jsme byli u jejího domu.
Zaparkovala motorku na místo a otočila se mě. „Díky, že jsi mi vzal ty tašky, ale teď už to zvládnu.“
„Tak to né. Já jako správný gentleman ti ty tašky donesu až do domu,“ odvětil jsem, chtěla něco říct, ale já ji předběhl. „A bez námitek!“ Jen se usmála a vyšla ke dveřím a já šel za ní.
Odemkla dveře a vyšla po schodech nahoru. Otevřela dveře do svého pokoje a vešla dovnitř. Svlékla si bundu a hodila ji na postel. Její pokoj byl velký, prostorný. Vše bylo sladěno do černé, červené a bílé. Poličky měla černé, židle, ale i stůl měla bílý. Postel byla z černého dřeva, polštáře měla bílé a červené a deku bílou, s červenými šmouhami. Podlahu měla z tmavého dřeva, stěny měly šedý podklad a jedna stěna byla celá polepená plakátky.
Nad postelí měla poličku a na ní pár knih a lampičku. Jedna celá stěna byla prosklená s francouzskými dveřmi, které vedly na terasu s výhledem na les. Měla zde velkou skříň, na které byla hi-fi věž a velké reprobedny stály v rohu, spousta knih a CD. Ta stěna mi připadala jako u mě v pokoji. Byly tu i dveře, domníval jsem se, že je to šatna.
Usmála se na mě a řekla „Vítej v mém království.“
„Máš to tu moc pěkný. Kdo ti to dělal?“
„Nevím, prosklená stěna tu už byla, stejně jako výmalba. S Charliem jsme jen dokoupili nábytek a já si to vystavěla.“ Tak nad tím jsem žasl. Šestnáctiletá dívka si sama postaví nábytek, uspořádá to tak, aby to bylo perfektní. Určitě by si rozuměla s Esme. Položil jsem tašky vedle dveří a vešel dovnitř. Bella otevřela francouzské dveře a vyšla na terasu a naznačila, abych šel za ní. Opírala se o zábradlí a koukala kamsi do dálky.
Podíval jsem se jejím směrem a to, co jsem uviděl, mi sebralo vzduch z plic. Mýlil jsem se. Nebyl to výhled na les, les byl jen okolo té krásy. Bylo odtud vidět na menší jezírko. Hned vedle jezírka byla krásná rozlehlá louka, posetá kvítím. Loučka se jakoby třpytila ve svitu měsíce. Bylo to krásné. Stejně jako Bella. Podíval jsem se na ni, ona se stále koukala na jezírko. Asi vycítila můj pohled a podívala se na mě. Pomalu jsem se k ní přibližoval, dával jí možnost utéct, ale ona neuhnula.
Jak já jsem se přibližoval k ní, tak ona se přibližovala ke mně. Už nás dělili jen milimetry, když v tom někdo zazvonil. Bella sebou cukla a sklonila hlavu.
„Promiň,“ zašeptala a pousmála se.
„Asi bych měl už jít,“ řekl jsem a vyšel z terasy, Bella hned za mnou. Sešli jsme schody a já už držel otevřené dveře, když mě chytla za ruku a otočila mnou.
„Děkuju za pěkný večer.“
„Já děkuju,“ řekl jsem a odešel. Cestou domů jsem myslel jen na ni. Ani jsem si neuvědomil, že už jsem v pokoji. Lehl jsem si na pohovku a přemýšlel o Belle.

Doufám, že se líbila. Eris

-> Kapitola 1. <- * -> Srhnutí <- * -> Kapitola 3. <-

Autor: Eris (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Milovat nebo nenávidět? Kapitola 2. - Seznámení: