Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Mercenary - 6. kapitola

18.09.2011 (19:00) • Kaliban • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 3056×

6. kapitola

IZZI

Dean odjel v pátek navečer. Cory ho odvolala k Chrisovi. Zbytky rentgenu skončily u mě v popelnici. Mně zůstala prázdná spíž a obvaz na noze, kterého se ještě týden nesmím zbavit. Uvidíme, jak dlouho přežije.

Večer se domem rozezněl zvonek. Mimo Paula mě nenapadl nikdo, kdo by mohl přijít.

Za dveřmi ovšem stáli Emmett s Jasperem.

„Izzinko naše, jelikož jsi zraněná a nemůžeš s námi ven, přinesli jsme zábavu k tobě. Máme asi tunu popcornu a nějaké filmy. Hádej, jaký bude program,“ hlaholil Emmett zvesela, ani nepočkal na pozvání a vpadl do předsíně jako velká voda.

„Jdu najít mikrovlnku, ty sežeň deku a zabal ji do ní a rozjeď DVD přehrávač,“ úkoloval Jasper a hrnul se kuchyně.

„Deka?“ obrátil se na mě Emmett.

„Tu si obstarám sama. Běž nachystat ten film,“ rezignovala jsem bez boje.

Nebyla jsem ani v půlce schodů, když se ozvalo tříštění skla a z kuchyně vykoukl Jasper s provinilým výrazem.

„Doufám, že máš víc než jednu misku a že zrovna k téhle jsi neměla nějaký zvláštní vztah.“

Zmizel dřív, než jsem stačila zareagovat. Povzdechla jsem si a došla si pro deku, abych si mohla tepelně izolovat místo vedle těch dvou zmrzlíků.

Emmett přinesl snad všechny filmy, co kdy byly o upírech natočeny.

„To ale nemáme šanci stihnout,“ upozornila jsem.

„Ale jo, vždyť do rána je času,“ mávl rukou Emmett.

„Jistě, a spát budu kdy?“ zeptala jsem se.

„Ty musíš spát?“ divil se.

„Jistěže musím spát, kromě výjimečných situací musím, každou noc, alespoň osm hodin,“ vysvětlovala jsem.

„Ale tohle je výjimečná situace,“ bránil se.

„Emmette, sledování filmů není výjimečná situace,“ ušklíbla jsem se.

„Tak fajn, uvidíme, kolik toho zvládneme, než vytuhneš,“ uzavřel Jasper.

Po druhém filmu už mi z popcornu bylo zle.

„Brácha je mnohem lepší než ti filmový záporňáci,“ zašeptal Emmett během třetího filmu.

„Jestli se mi ho budeš ještě někdy snažit dohodit, provedu ti to samé co jemu.“ slíbila jsem mu s úsměvem.

„Alice bys ale ještě jednu šanci dát mohla,“ nadhodil Jasper.

„Jestli jste došli orodovat za sourozence, tak támhle jsou dveře,“ upozornila jsem.

„Ale to vůbec ne! My jsme přišli za marodem, abys tu nabyla tak pořád sama,“ pohoršoval se Emmett ublíženě.

Komediant.

„Edward nepřichází v úvahu, Alice si ještě rozmyslím,“ slíbila jsem neurčitě.

Zbytek večera už proběhl v klidu a po druhé hodině jsem usnula opřená o Jaspera.

* * *

Kolem jedenácté mě vzbudilo klepání na dveře. Ležela jsem na gauči zabalená v dece, televize byla vypnutá a popcorn uklizený. Hodní kluci.

Z gauče jsem byla celá ztuhlá, takže mi trvalo pár dalších zaklepání, než jsem otevřela. Za dveřmi stál Paul s tím svým neodolatelným úsměvem.

„Teď vstáváš, nebo o víkendech kašleš na hygienu?“ zeptal se.

„To první, pojď dál,“ vybídla jsem ho a otevřela dveře dokořán.

„Spala jsi oblečená?“ divil se.

Zmateně začichal.

„Upíří návštěva?“

„Byli tu Emmett s Jasperem a přitáhli snad milion filmů, vytuhla jsem u nich a vzbudila jsem se až teď,“ vysvětlovala jsem mu.

„Dáš si se mnou snídani?“ zeptala jsem se.

„Tuhle otázku jsem si představoval při jiné příležitosti, ale ne, díky, už jsem jedl,“ zasmál se.

„Puberťáku,“ uchechtla jsem se a chystala si kafe a rohlík.

„Čemu vůbec vděčím za tvou návštěvu?“ huhlala jsem s plnou pusou.

„To se nemůžu stavit jen tak?“ uculil se.

„Můžeš, ale řekla bych, že tohle nebude ten případ,“ tipovala jsem.

„Pravda, chci tě odvézt na malou instruktáž k Emily, jestli budeš chtít,“ přiznal.

Spolkla jsem poslední sousto.

„Chci, jen se nejdřív osprchuju a převleču.“

„Páni, snídáš jako krajta, ta myš taky spolkne celou. Jde z toho trochu strach,“ zasmál se.

Málem jsem se utopila v kávě. Pít a smát se najednou je dost riskantní úkon.

„Spěchám, nechtěla jsem zdržovat,“ ohradila jsem se.

„Jdu do té sprchy, hned jsem tu.“

Vstala jsem a cestou ke schodům jsem mu prohrábla vlasy.

„Můžu se přidat?“ zeptal se hlasem přetékajícím nadějí.

„Na požadovaný bonus nemáš dost bodů,“ odmítla jsem.

Po sprše jsem na sebe hodila oblečení a dokonce jsem si dala tu práci s tužkou a řasenkou.

„Malovat se vůbec nemusela,“ ohodnotil Paul moji snahu.

„Ale musela, všichni ti hystericky vřískající lidi přitahují strašně moc pozornosti,“ mávla jsem pohoršeně rukou.

Paulovi se nejdřív stáhlo obočí nepochopením, ale pak se rozesmál.

Před domem stála krásná stříbrnošedá silniční motorka.

„Páni, na to se holky musí balit jedna radost,“ uznala jsem.

„Nevím, funguje to?“ zeptal se nevinně.

„Na většinu holek prý jo,“ odpověděla jsem.

„A na tebe?“ usmál se.

„Jsou to body k dobru,“ přiznala jsem.

„A dosáhnu na požadovaný bonus?“ vyzvídal.

„Ne,“ zklamala jsem ho.

„Hergot, ty jsi náročná,“ zaklel.

„Jednoduše získaných věcí si nevážíme,“ poučila jsem ho a vzala si helmu, kterou mi podával.

* * *

Emily byla krásná, kdysi. Před tím, než jí něčí drápy rozetly polovinu obličeje. Teď byla hezká a nepochybně zajímavá. Jizvy mě nepřekvapily, je to riziko soužití s měňavci. Překvapilo mě, že zůstala.

„Ty musíš být ta krásná kojotka, které se konečně podařilo zkrotit Paula,“ vítala mě s úsměvem.

„O té nic nevím, ale kojot jsem. Izzi,“ zasmála jsem se.

Místo nabízené ruky mě objala.

„Musím něco domluvit se Samem, hned se vrátím,“ vymluvil se Paul a zmizel v lese.

Emily mě zavedla do domu. Bundu jsem si přehodila přes židli v jídelně a zašla za ní do kuchyně. Zrovna chystala oběd.

„Co můžu dělat já?“ zeptala jsem se.

„Jestli chceš, můžeš začít se salátem, já ti zatím prozradím základy otisku a smečky. Kdybys měla dotazy, klidně se ptej.“

Její verze byla jen o trochu rozšířenější a srozumitelnější než Paulova.

„Říkáš, že otisk je na první pohled, ale Paul se do mě otiskl až napodruhé,“ vzpomněla jsem si.

„Nevím, třeba tě potřeboval vidět celou,“ pokrčila rameny.

„Ale on mě ještě neviděl celou,“ upozornila jsem.

„Ale já mluvím o zvířeti, ne o nahotě,“ zasmála se.

„Já taky,“ ujistila jsem ji.

„Teď ti nerozumím, vždyť tě viděl jako kojota,“ zarazila se Emily.

„Viděl, ale řekněme, že existují takové úsporná balení, víc v jednom,“ napovídala jsem.

„Ty máš víc zvířat? O tom slyším poprvé,“ vydechla šokovaně.

„Jo, pokud vím, existujeme na světě jen dva. A mohla by sis to, prosím, nechat pro sebe? Ani Paul to zatím neví,“ poprosila jsem ji.

V tu chvíli do jídelny vpadli dva kluci.

„Emily, už bude oběd? My máme už docela hlad.“

Při pohledu na mě ztuhli.

„Izzi, to jsou Quil a Embry, členové smečky. Kluci, tohle je Izzi.“ představila nás Emily.

Quil i Embry zvedli ruku na pozdrav, když zaznělo jejich jméno. Byli Paulovi typově dost podobní, očividně z části indiáni, tetování na rameni, pěkná postava, ale chybělo jim Paulovo osobní kouzlo. Oproti němu byli ještě štěňata.

„Emily, neříkala jsi, že budeme mít návštěvu, ty jsi tu nová?“ vyzvídal Quil.

„Jsem,“ přikývla jsem.

„A ty jsi taky vlk?“ vložil se do toho Embry.

„Ne, vlk opravdu nejsem,“ odvětila jsem.

„Je kojot,“ napověděla jim Emily.

„Páni, kojota ve smečce ještě nemáme,“ culil se na mě Embry.

„Nepřidám se ke smečce,“ mlžila jsem dál.

„Embry, ruce pryč,“ ozval se ode dveří Paul. „Ta je moje, jestli mě bude chtít,“ nechal otázku vyset ve vzduchu.

Být středobodem vesmíru takového chlapa?

No to si pište, že chci!

Usmála jsem se na něj.

Děkujeme za komentáře a čekáme na další.

Autor: Kaliban (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mercenary - 6. kapitola: