Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Mercenary - 12. kapitola

16.10.2011 (16:30) • Kaliban • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 3123×

12. kapitola

V autě bylo nepříjemné ticho. Ryan zatvrzele mlčel na zadním sedadle a Paul jel za námi ve svém autě.

„Víš, že tahat do akce civilistu byla pitomost, že?“ nevydržel Ryan nakonec.

„Jistě, ale co jiného jsem mohla dělat?“ štěkla jsem.

„Nechat mě tam,“ odfrkl si.

Šokovaně jsem zalapala po dechu.

„Tebe vzali po hlavě nějak extra prudce, co?“

„Dva životy za jeden, to není výhodný obchod. Přestáváš myslet jako žoldák,“ poučoval mě nakvašeně.

„Když jde o tebe tak každopádně! A co to vůbec meleš? Tak u tebe vypadá vděk?“ zavrčela jsem.

„Ale já jsem vděčný. Jenom mě štve, že jsi riskovala život i toho svého chlupáčka,“ přiznal Ryan smířlivěji.

Musela jsem se zasmát tomu milému oslovení.

„Chlupáček nemá zrovna pověst koťátka. A kdybys viděl, jak mu to šlo, jedna radost.“

„Byli jste úžasní, oba, ale kdyby se někomu z vás něco stalo, tak bych si to neodpustil. Už ta tvoje ruka mě štve,“ zavrčel.

„Moje ruka je můj problém, zavolám si Deana. Teď máme jiné starosti,“ odbyla jsem ho.

„Jo, to je další věc, která mě žere,“ přikývl Ryan zachmuřeně.

„Říkal, že to má být ženská, tudíž bych vynechala i Cory, i když za tu bych dala ruku do ohně. Ale jak bez ní svoláme všechny chlapy?“ nechávala jsem myšlenky volně běžet.

„Deanem, přijede tě ošetřit, myslím, že by mohl mít kontakty alespoň na většinu,“ pokrčil Ryan rameny.

„Ale za tebe budeme muset vyhlásit smutek, ať naši krysu nevyplašíme. Zatím Cory nahlásím, že jsi zmizel, to žádné stěhování dělat nebude. Pošle Deana a pak budeme muset jednat rychle,“ pokračovala jsem v plánování.

„A co chlupáček?“ vpadl mi do řeči.

„Co s ním?“ nechápala jsem.

„No jak s ním počítáš v téhle zamotané budoucnosti?“ zeptal se.

„To záleží taky na něm, ale před nikým se chlubit nebudu, že jsem ho zatáhla do akce. Cory by mě stáhla z kůže,“ zasmála jsem se.

„Čím jsi ho vůbec podplatila, že se nechal skoro zabít?“ divil se Ryan.

„Celkem ničím, jenom jsem poznamenala, že je to pro mě hrozně důležité. A volá,“ mávla jsem rukou v divadelním gestu.

„Závidím ti, navíc nevypadá vůbec zle,“ posteskl si.

„Však ty se taky dočkáš, neboj, máš ještě času,“ chlácholila jsem ho.

*     *     *

Zaparkovala jsem auto na příjezdové cestě a Paul zastavil hned za mnou.

„Paule, prosím tě, mohl bys uložit Ryana do mé ložnice? Já vyřídím pár telefonátů a přijdu za vámi,“ požádala jsem ho.

„No, pozvání do tvé ložnice jsem si představoval jinak, ale zřejmě jsi netradiční ve všem,“ zasmál se.

Vyplázla jsem na něj jazyk a vytočila číslo.

Cory zpráva o zmizení Ryana docela dost vyděsila a musím říct, že můj herecký výkon taky nebyl k zahození. Dean prý dorazí ještě dnes večer. Ještě že tak, sice jsem měla paži zavázanou, ale potřebuje profesionálně ošetřit. Únava na mě dopadla jako těžká deka a já se musela alespoň na chvíli posadit. Ještě to bude divoké.

Po chvíli jsem se zvadla a vydala se do kuchyně. Bude to chtít pořádnou večeři. Škoda, že nemám rozmražené žádné maso. Ze shora se ozývaly tlumené hlasy Ryana a Paula, očividně se hádali. Ryan si vždycky hraje na hrdinu.

Maso tálo pod pečlivým dohledem mikrovlnky a já se mohla postarat o zbytek. Na schodech se ozvaly Paulovi těžké kroky a já se na něj otočila.

Jeho aura neohroženosti, spolu s dnešním dech beroucím výkonem při osvobozování Ryana, mu v mých očích přidávala na velikosti, teda ne, že by to potřeboval. Ty rty, široká ramena, kůže barvy karamelu, lehce dravčí rysy a čokoládově hnědé oči... A právě do těch očí se v jediném okamžiku zkoncentroval celý vesmír. Najednou mi bylo všechno jedno, i kdyby mě měli stáhnout z kůže, hlavně, že u toho bude se mnou. Tep se mi zrychlil, srdce tlouklo do žeber jako lapený dravec do mříží a dech se mi zkrátil jako maratoncovi.

„Co ti je? Jsi v pořádku?“ ptal se Paul starostlivě.

„Může se člověk otisknout opožděně?“ odpověděla jsem otázkou.

Místo odpovědi mě Paul divoce políbil. Voněl jako oblíbené místo v lese a hřál jako krb po dnech strávených v chladu, veškerá únava byla rázem pryč.

Miluju ho! Miluju! Miluju! Měla jsem chuť to vykřičet do světa.

Vysadil mě na kuchyňský stůl a stáhl mi tričko. Jeho teplo teď bylo mnohem zřetelnější. Vzal mě do náruče, vyběhl schody a rozrazil dveře do ložnice.

„Hej, obsazeno!“ zařval Ryan šokovaně a Paul zastavil jako přimražený.

„Na tuhle postel se všichni tři nevejdeme a já tenhle druh houpání těžko snáším, když se ho nemůžu účastnit. Běžte si hrát do obýváku, já si zatím pustím nahlas muziku.“

Paul se beze slova otočil a uháněl se mnou do obýváku. Domek zatím rozrezonoval tvrdý rock. Vzor romantiky. Paul mě opatrně hodil na gauč a rychle odházel věci tak opatrně, že to ty křehčí nepřežily. Nejsem zrovna pořádná, bylo jich dost.

Měl neskutečnou výdrž, neusnul jako většina chlapů hned po prvním čísle. Gauč, samozřejmě nerozložený, nám byl těsný, takže při každém sebemenším pohybu jsme se málem přesunuli na podlahu. Což se nám nakonec podařilo, takže na soupis škod se připsal i konferenční stolek. Zůstali jsme ležet prudce oddechující na koberci uprostřed spouště.

„To bylo ještě lepší, než jsem si představoval,“ zasmál se Paul spokojeně.

„To jo, už se těším, až mi z ložnice uděláš kůlničku na dříví,“ usmála jsem se.

„No jistě, postupně ti tu zničíme všechno tak úžasným způsobem, že až se ke mně budeš mít stěhovat, nebudeš se mít na co vymlouvat, nebudeš mít na výběr,“ rozchechtal se.

„Nebo využiju pověstné mužské zručnosti a donutím tě, abys to všechno vyrobil znovu,“ vyplázla jsem na něj vesele jazyk.

Paul toho bleskově využil, kousnul mě do něj a přešel do polibku. Začal mě stahovat zpět k sobě. Ach bože, jak se mi teď nechtělo dělat cokoliv jiného.

„Neblázni, musíme tu uklidit, za hodinku je tu Dean,“ odtáhla jsem se.

„Do prdele, ty si umíš vybrat chvilku,“ zaklel Paul.

„Ty to tu dej do pořádku, ztlum Ryanovi tu muziku a já zatím uvařím,“ rozdávala jsem úkoly a hledala mezi troskami své oblečení.

„Děkuju za vysoké mínění, ale zázraky neumím,“ ušklíbl se.

„No tak alespoň odkliď veškeré trosky a zbytek nějak urovnej,“ vlepila jsem mu pusu a odspěchala do kuchyně.

*     *     *

Dean měl z mé ruky ovšem ohromnou radost. Po dovádění s Paulem hrála všemi barvami od nechutně žluté přes červenou, fialovou až k černé. Ryana téměř celého zasádroval a naordinoval klid.

Kontakty na kluky samozřejmě měl. Okamžitě začal svolávat všechny ke mně domů na pozítří a já začala mít obavy, kam je všechny uložím. A bude to chtít dokoupit spíž až po strop.

Děkujeme za komentáře.

Autor: Kaliban (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mercenary - 12. kapitola: