Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Mercenary - 13. kapitola

19.10.2011 (21:15) • Kaliban • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 3048×

13. kapitola

Do domu se začali sjíždět kluci a můj domek vypadal jako nějaká základna univerzitního bratrstva. Šest nadupaných aut systematicky ničilo trávník a já se začínala bát o okna. Všichni už byli informováni o zmizení Ryana, takže jeho přítomnost v mé ložnici byla příjemným překvapením. Nepřítomnost holek však na dlouho pozornosti neunikla. Obeznámit je se zbytkem situace už tak příjemné nebude.

S naprostou samozřejmostí atakovali mou spíž a dobrá třetina zásob zmizela na jedinou svačinu. V obchůdku už začínám vypadat podezřele.

Paul byl naštěstí v práci. Moc se mi nechtělo vysvětlovat mu, proč ještě nemůže poznat polovinu jednotky. Podobné proslovy mi nikdy moc nešly, vždycky jsem plácla něco dvojznačného a zrovna s ním jsem se teď hádat nechtěla.

Kluci si posedali v obýváku většinou na zem, se svačinou dle chuti a zvědavě se po sobě rozhlédli.

„Proč nemáš konferenční stolek?“ zeptal se Malakai zvědavě.

„Doteď nebyl potřeba, ale slibuju, že si ho kvůli tobě pořídím, než příště přijedeš,“ slíbila jsem mu a v duchu se zastyděla, že lžu právě jemu.

„Takže pánové, mám velmi špatnou zprávu,“ začala jsem bez okolků, „Nikova smrt, Ryanův stav a přítomnost jen poloviny jednotky není náhoda. Někdo nás zradil. Nevíme, kdo za tím je, kromě faktu, že je to holka. Proto telefony nejsou bezpečné. Musíme vymyslet nějaký plán jak zjistit, kdo to je.“

„To jako fakt?“ vyjekl nováček Cyrus.

„Bohužel, už to tak bude,“ smutně přikývl Ryan.

Obývákem se neslo nevěřícné mručení. Po chvíli se ozval Chris.

„Mám plán, jen potřebuju, aby Ryana našli mrtvého.“

„Děláš si prdel, že ano,“ ujišťoval se Ryan.

Chris pomalu zavrtěl hlavou.

„Když ho najde někdo z nás a rychle uklidí tělo, aby v okolí nevznikla panika, tak by to šlo,“ ušklíbl se Malakai.

„Já si výlet na jeden rychlý hrob klidně udělám,“ nabídla jsem se.

„Já to mám po cestě, v klidu,“ uklidnil mě Dean.

„A co uděláme pak?“ zeptala jsem se.

Chrisovi se po tváři začínal rozlévat ten druh úsměvu, při kterém se slabší povahy začínaly bát.

* * *

Hosté se začali sjíždět ke smuteční hostině, přijímala jsem srdečné kondolence a hledala ve tvářích náznaky. Hlavní překvapení, mělo přijít až za chvíli.

Hovor se rozproudil v uctivém šepotu, bylo toho dost, co se muselo probrat. Předstírala jsem, že si povídám se Samem a hledala v chování holek nějakou nápovědu. Asi po půl hodině se rozrazily dveře a dovnitř vkulhal Ryan o berlích s batohem přes rameno.

Všichni zůstali šokovaně hledět, s výjimkou kluků, jen Zoe měla výraz zděšený.

Takže Malakai měl opět pravdu, pavoukům se prostě věřit nedá. A nic na tom nemění ani fakt, že vám to tvrdí had.

Tvrdě a nesmlouvavě jsem ji chytila za rameno.

„Můžeš mě doprovodit ven? Nějak se mi zatočila hlava,“ zavrčela jsem jí do ucha výhružně.

Nečekala jsem na odpověď a táhla ji k zadnímu vchodu. Venku jsem ji přirazila ke zdi.

„Poslouchám,“ sykla jsem ledově.

„Já to tak nechtěla,“ rozeštkala se Zoe.

„A jak jsi to teda chtěla?“ zeptala jsem se.

„Myslela jsem, že vás jenom vyděsí. Možná přidají ránu nebo dvě. Nechtěla jsem, aby někdo umřel,“ kvílela hystericky.

Žasla jsem nad její naivitou.

„V tom asi bude ten problém, nás jedna nebo dvě rány neodradí, nejsme skautíci, co běhají po lese s airsoftkami. Jsme žoldáci!“

„No právě, ale já už nechci být vojáček na zavolání. Vždyť jsme jak dálkově naváděné střely,“ štěkla na mě přes slzy.

„Vždyť víme, kdo je cíl a proč,“ upozornila jsem ji.

„Vážně? A kolik z toho zjišťujeme my? Podklady vždy dodává Roa! A jeho už jsi někdy viděla?“ vyzvídala jízlivě.

„Ani Cory neví, jak Roa vypadá,“ odsekla jsem.

„No právě. Chci pryč z jednotky, ale z jednotky se neodchází, leda tak v rakvi, to sama dobře víš. Greewich mi nabídl podíl, postavení, pohádkový život,“ snažila se obhájit sama před sebou.

„Za cenu našich životů!“ ucedila jsem ledově.

„Vždyť říkám, že tak jsem to nechtěla.“ Zakryla si obličej rukama a rozplakala se.

„Pojď ke mně.“ Rozpřáhla jsem náruč a Zoe do ní vděčně vběhla.

„Za Nika, Ryana, Paula a za mě,“ zašeptala jsem, vtiskla si její hlavu do ramene a vzplála modrým plamenem.

Během pár vteřin bylo po všem. Stála jsem nahá uprostřed ulice a před sebou hromádku popela, kterou už začínal odnášet vítr, a zhluboka oddechovala. Zadními dveřmi vkulhal Ryan a hodil mi k nohám batoh.

„Obleč se, než nastydneš,“ pobídl mě jemně.

Mechanicky jsem na sebe začala natahovat oblečení.

„Zoe?“ zeptal se jen pro kontrolu.

Zmohla jsem se jen na přikývnutí.

„Proč?“ Nechápal.

„Klasika. Peníze, moc, postavení,“ zasmála jsem se nevesele.

„Alespoň už bude klid,“ snažil se mě povzbudit.

„Potřebuju panáka,“ konstatovala jsem suše.

„Ty nebudeš řídit?“ divil se.

„Dnes budu ráda, když do toho auta trefím,“ ušklíbla jsem se.

„A kde teda spíme?“ vyzvídal kontrolně.

„Dean nás odveze ke mně.“ Pokrčila jsem rameny a doufala, že náš medicinman ještě nepil.

Otevřela jsem dveře do baru a uvítala mě salva veselí. Oslava se začínala slušně rozjíždět a já s Ryanem jsme byli dnešní hrdinové. Docela by mě zajímalo, jestli se všichni hrdinové cítili tak mizerně jako já teď. Kopla jsem do sebe panáka medoviny, se kterým pohotově přispěchal Chris.

„Já to vždycky říkal, pavoukům se prostě věřit nedá,“ šklebil se Malakai chytře.

„Male, to se říká o hadech,“ upozornila jsem ho.

Já a Ryan jsme jediní, od koho zkratku jména toleruje, možná proto, že se známe nejdéle.

„To určitě rozšířily ty osminohé svině.“ Mávl nonšalantně volnou rukou.

V té druhé držel svého oblíbeného Jacka.

Musela jsem se pousmát.

„Mám zařídit další stěhování?“ zeptala se Cory opatrně.

„Není potřeba, Izzi byla rychlá.“ Ryan se zatvářil pyšně a já se jen ušklíbla.

No to bych prosila, teď se mi od Paula vůbec, ale vůbec nechce.

* * *

Večer dopadl jako všechny společné pitky. Ti s rychlejším spalováním se starali o ty, kteří měli menší výdrž. Nebo příliš mnoho špatných vzpomínek k zaplašení.

Upřímně? Jen tři komentáře na více než sto shlédnutí je docela smutné. Alespoň smailík zase tolik práce nedá.

Další kapitolka bez osmi komentářů prostě nebude.

Autor: Kaliban (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mercenary - 13. kapitola: