Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lost heart - 19. kapitola

ForbiddenFruit2


Lost heart - 19. kapitolaBella se dozví, kde Cullenovi momentálně sídlí.

Lost heart – 19. kapitola

Bylo poměrně pozdě, ale já jsem ještě musela dokončit úkoly, na které jsem se v průběhu dne vykašlala. Mohla bych to udělat o víkendu, ale tak nějak jsem počítala s tím, že o víkendu budu trochu zaneprázdněna. Ještě budu muset vymyslet, jak to řeknu mamce. V tom mi začal zvonit mobil. Kdo by po mně něco chtěl v tuhle hodinu? Podívala jsem se na display. Jessica. Tak teď ať se těší.

„Nazdar, doufám, že sis dnešek s Mikem hezky užila, protože jsem čekala, že mi pomůžeš. Ne, že s Mikem budete vymetat bary!“ zavrčela jsem nevrle do telefonu.

„Hele, klid. Všechno, co jsem dneska udělala, bylo jenom kvůli tobě. Nebylo v plánu jít do baru, ale Mike mě pozval. Nemohla jsem odmítnout.“ Povzdechla jsem si.

„Fajn. Máš něco?“ Můj hlas byl v klidu. I já jsem byla poměrně v klidu.

„Mike dneska zavolal tomu svému kamarádovi a řekl mu, o co jde. Zítra to bude mít a předá mi to po obědě. Hned potom bychom mohly vyrazit.“

„Nějak se mi nezdá, že to bude mít tak rychle. Co jsem dlužná?“

„Mike to všechno zaplatí. Myslí si, že je to pro mě.“

„Tak to prrr! Chci to zaplatit já. Řekni mi cenu.“ Po delší době dohadování jsem to z ní konečně vytáhla. Nebyla to zrovna malá částka, ale musím dát nějakou oběť. Smutně jsem se usmála. Zítra to všechno začne.

Celé ráno jsem byla nervózní a byla nachystaná do školy skoro o půl hodiny dřív než obvykle. Vždycky mi to trvá a teď jsem musela přibrzdit. Nepotřebuju být na parkovišti mezi prvními. Sešla jsem s batohem do kuchyně na snídani. Renée už stepovala kolem plotny. Když uslyšela hluk v podobě spadnutí mé tašky u stolu, překvapeně se na mě otočila.

„Co tady děláš tak brzo?“ divila se.

„Taky ti přeji dobré ráno,“ pozdravila jsem ji a dala pusu na její tvář.

„Jo, dobré ráno. Počítala jsem, že budeš snídat jako obvykle, takže ještě nemám nic nachystané. Dáš si cornflakes nebo pečivo?“ Lítala ze strany na stranu a ani jednou se nezastavila. Nikdy asi nepochopím tu její skrytou energii hned po ránu.

„Něco si udělám. Mohla by sis na chvíli sednout?“ Renée se zastavila a pomalu si sedla ke mně.

„Stalo se něco?“ Nakrčila obočí, vzala jednu mou ruku do svých a protřela ji.

„Byly jsme s Jess v bývalém domě od Cullenových a já si tam prostě vzpomněla. Na všechno. I důvod jejich odchodu a tak. Víš, Jessica mi teď hodně s touhle věcí pomáhá a dneska se snažila sehnat Cullenovic adresu. Bude ji mít zítra a já bych chtěla přes víkend jet a najít je. Zeptat se, co se stalo. Hned po škole bychom vyjely autem, a kdyby to bylo daleko, koupily bychom si letenky. Možná to nebude zrovna finančně levná záležitost, ale mám našetřené peníze a jistě by mi to vyšlo. Pustíš mě?“

„Jela bys i přes můj nesouhlas, nemám pravdu?“ Sklopila jsem pohled, protože měla pravdu. Tohle byla jenom formalita, která podle mě nebyla nutná dodržet, ale když už jsem měla ten čas, tak proč ho nevyužít?

„Když mi to svolíš, budu se při útěku cítit lépe,“ přiznala jsem.

„Dáš mi o sobě vědět? Bello, vím, že se ve světě neztratíš, ale přesto se bojím tě pustit někam, a ani nevím kam. Dělá mi to starosti, ale věřím, že to zvládneš. Možná se budu třást strachy, ale jestli to je pro tebe důležité, tak jeď. Ale! Každý den jedna textovka a co hodinu mi budeš volat, účet za telefon zaplatím.“

„Nemůžu ti volat dvakrát denně? Nebo při změně směru?“

„Tak jo.“ Šťastně jsem se usmála a hodila se jí kolem krku. „Mám tě moc ráda, Bell. Dávej tam na sebe pozor, ano?“

„Ano, mami.“

Po té dojemné chvilce už jsem opět nestíhala. Rychle jsem si namazala chleba s něčím a vypadla z baráku jako neřízená střela. Školní parkoviště bylo plné, ale jedno místo se pro moje autíčko ještě našlo. Do třídy jsem vpadla pět minut před zvoněním, takže pohoda, ale den se neskutečně vlekl. Celou dobu byly moje oči přibité na ciferníku hodin nad vstupem do třídy. Několikrát mi v hlavě i proběhla myšlenka, že když je budu hypnotizovat dost dlouho, budou dělat všechno, co budu chtít, ale nějak jsem od toho upustila, když se dvě hodiny nic nedělo. Po poslední hodině jsem hned běžela do jídelny, koupila si nějaký salát a šla ke stolu pro dva. Asi deset minut poté se ke mně přidala Jessica.

„Čau, mám to,“ vyhrkla hned v úvodu, když si přehazovala bundu přes opěrku židle. Pohodlně se usadila a dala se do svého jídla.

„Tak povídej, jsem celá napjatá.“ Všechno bylo tak vzrušující. Kdybychom neměly potřebu jíst, už bychom byly na cestě.

„Aljaška.“

„Ne ne,“ zamítla jsem překvapeně a prudce se opřela o židli. Nevěřícně jsem na Jess čuměla.

„Jo jo. Letadlem tam jsme za chvilku. Letí to do města, které je dvacet kilometrů od města, kde žijí. Je to na kopci a uprostřed lesa.“

„Typické,“ ušklíbla jsem se. „Mají tam alespoň nějaký sněžný taxík? Na Aljašce je spousta sněhu.“

„Zajedeme si domů pro věci, musíme se nabalit teplými věcmi a při tom se podíváme na lety a na ten taxík,“ navrhla a já jsem souhlasně přikývla. Tušila jsem, že budou někde v zapadákově, ale že až tak, jsem nečekala.

„Mimochodem, už jsi přemýšlela nad tím, co uděláme, až je najdeme nebo na ně narazíme?“

„No, ještě jsem nad tím nepřemýšlela,“ přiznala jsem po chvilce.

„Přiznej, že tam nemůžeme jenom tak vtrhnout a popřát jim hezký den. Chce to něco promyšlenějšího.“

„Jo, ale uvědom si, že na to máme jeden víkend,“ upozornila jsem ji se zvednutým obočím. Jess ho pro změnu pokrčila a zamyslela se. Pomalu žvýkala a dívala se někam před sebe. Po chvíli se narovnala v ramenech a otočila se ke mně.

„Co takhle si výlet prodloužit na týden? Ubytujeme se v hotelu a seženeme si osobního průvodce.“ Nadšení z ní číšilo.

„Jo, a ty si myslíš, že v takovým zapadákově najdeš osobního průvodce na každém rohu. Jessico, radím ti dobře, nech si zdát.“ Radost z její tváře vymizela.

„Já chci taky potkat někoho, za koho bych byla ochotna položit život. Štěstí nemusí potkat jenom tebe,“ zabručela naštvaně.

„Víš, Edward o mně nejspíš ještě ani neví, takže by se tady nedalo mluvit o štěstí.“ Smutně jsem se usmála.

Jess dojedla poslední sousto a vyrazily jsme si zabalit. Přitom jsme si zabukovaly letenky a já se rozloučila s mámou. Slíbila jsem, že se ozvu hned, jak dorazíme na letiště a potom, až doletíme na Aljašku.

Cesta do Seattlu trvala okolo hodinky. Jely jsme mým autem a za volantem seděla Jessica. Auto potom necháme na letištním parkovišti po dobu naší nepřítomnosti. Všechno probíhalo hladce. Okolo půlnoci jsme nasedly do letadla a o několik hodin později jsme přistávaly na Aljašce. Při vystupování z letadla jsem se pořádně nadechla, potřebovala jsem doplnit zásoby kyslíku a popohnat mozek k větší činnosti, protože musím vymyslet, co teď, co dál. 


 

Příště se Bella konečně setká s Cullenovými. :)


 


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Lost heart - 19. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!