Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lost heart - 18. kapitola

03.09.2013 (18:45) • x0kubicmar0x • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1151×

Žít se vzpomínkami bylo mnohem těžší, než jsem předpokládala. Celou noc mě honily noční můry a Jessica mě několikrát budila - křičela jsem ze spaní. Sotva jsem usnula a vypadalo to na klidný zbytek noci, Jess mě mohla budit znovu. Probudila jsem se a celý sen byl pryč, ale tu hrůzu jsem cítila až v morku kostí. Tušila jsem však, že to bylo něco o Tanye a Edwarovi. Bylo to všechno na pytel. Kdybych zůstala celou noc vzhůru, vypadala bych pořád lépe než teď. Fialové kruhy pod očima, v hlavě mi nepříjemně dunělo a bolela mě při jakémkoliv větším pohybu, houští na hlavě místo vlasů… škoda slov. Zkrátka a dobře, takhle nikam nejdu, ani kdyby mě mučili.

„Ty teda vypadáš,“ okomentovala Jess můj zjev v koupelně.

„Dík, kdybys mi to neřekla, nevšimla bych si,“ pronesla jsem kysele.

„Tak pardon.“ Zvedla ruce v obraném gestu.

„Ach jo,“ povzdechla jsem si zoufale a rukou prohrábla svoje… ehm… vlasy. Otočila jsem se k Jess. „Počkáš, prosím, dole? Tohle bude chtít pořádnou sprchu.“ Shrnula jsem to s pohledem do zrcadla.

„Jasně.“

„Tak jo,“ řekla jsem si pro sebe. Shodila jsem ze sebe pyžamo a pádila do sprchy.

Samozřejmě, že horká voda udělala své a hned jsem se cítila trochu lidštěji. Umyla jsem si to vrabčí hnízdo na hlavě, protože s tím bych nic neudělala, ani kdybych chtěla. Po sprše jsem je vyfénovala a s výsledkem jsem byla více, než překvapená. „Mnohem lepší,“ zamumlala jsem. Vlasy se mi jemně vlnily po zádech a pár pramínku jsem si nechala vepředu. Vběhla jsem do pokoje a převlíkla se. Styl „džíny a jakékoliv tričko“ naprosto zvítězil, takže nebylo co řešit.

„Páni,“ ozvala se Jess, když jsem doběhla dolů. „Sluší ti to.“ Usmála se.

„Dík. Jedeme?“

„A co snídaně?“ zeptala se z kuchyně Renée.

„Dám si něco u Jessicy, nebo si něco koupím cestou.“

„Tak jo. Buď opatrná.“

„To jsem vždycky, mami.“ Naposledy jsem se usmála a vyběhla z domu. S Jess jsme nasedly do auta a vyjely. Cestou bylo v autě divné ticho, takže jsem zapnula rádio, ale dřív, než jsem se tlačítka stihla vůbec dotknout, Jess mě zastavila. Tušila jsem, že se asi na něco chce zeptat nebo mi něco říct, ale nemluvila jsem. Ať začne.

„Já…,“ odmlčela se a nervózně si žmoulala prsty. Hodila jsem po ní zkoumavý pohled, ale pořád si hleděla svého. Opět jsem to nechala na ní. „Co bude teď?“ vypadlo z ní nakonec.

Chvilku jsem uvažovala a přemýšlela, co řeknu, aby to znělo co nejvíc věrohodně, ale aby to taky byla pravda. Když teď všechno vím, měla bych se o něco pokusit. Najít Cullenovy a tu couru, která s nimi žije. Tedy jestli vůbec s nimi žije. Já sice doufám, že ne, ale Edward je přeci součástí rodiny a Tanya teď do ní bezpochyby patří. Co když si taky vzpomněli? Co když je náhodou najdu a jediný, kdo si na mě nebude pamatovat, bude Edward? Jak se mu vůbec můžu podívat do očí, když zjistím, že pro něj budu ta nicka, která přišla z neznáma? Ani by nemělo cenu se mu snažit vysvětlit, že se známe a že před pár měsíci nebo spíš týdny jsme byli my dva spolu a Tanya byla ta, která nás od sebe rozdělila. Ani nevím, kde bych měla hledat.

„Já nevím, Jess. Nebylo by lepší nechat Tanyu prostě na koni? Celou dobu chtěla Edwarda, ale on ji ne. A teď, když jsou konečně spolu, tak… Možná bych do toho neměla zasahovat. Ano, přesně tak, neměla být zasahovat do šťastné a upřímné lásky. Takže to znamená…“ Jess mě nenechala domluvit a skočila mi do řeči.

„Takže to znamená, že hned po škole, pro změnu,“ ušklíbla se, „půjdeme hledat Cullenovy v databázích měst a států. Musíme je najít.“ Z jejího hlasu vyprchala nervozita a objevila se bojovnost.

„Jess, díky, ale už jsi mi pomohla dost. Já už si teď nějak poradím.“ Usmála jsem se.

„Nepřipadá v úvahu. Mike má kamaráda, který se v takových věcech dost vyzná a za malý úplatek by nám mohl zjistit jejich stávající adresu a vem jed na to, že i kdyby bydleli na konci světa, tak s tebou pojedu, protože vím, že v půlce cesty bys to otočila a vrátila se zpátky do Forks. Adresu zjistíme v průběhu tohoto a zítřejšího dne a o víkendu se vyráží.“ Chtěla jsem něco namítnout a už se i pro to nadechovala, když… „A opovaž se říct nějaké slovo proti,“ varovala mě přísným pohledem.

„Fajn, ale nelíbí se mi, když mi pořád říkáš, co mám dělat,“ zamumlala jsem si pro sebe. „Víš co? Připomínáš mi Alici. Taky byla taková… neodbytná.“

„Nebrblej furt. Člověk ti chce zajistit štěstí a ty si hned stěžuješ,“ lamentovala Jess.

„Kdo říkal, že si stěžuju. Hele, nechme toto téma být. Zařiď tu věc s Mikem a až budeš něco vědět, tak mi řekni. Potom to nějak vykutíme,“ rozhodla jsem.

„Tak jo.“

Zastavila jsem na parkovišti před školou. Po té, co Jessica zmizela za dveřmi hlavní budovy, jsem ji neviděla až do odpoledne. Jess neměla auto, takže jsem automaticky počítala s tím, že ji zpátky vezmu, ale po nějaké době čekání, což bylo skoro půl hodiny, ke mně přistoupila Angela.

„Ahoj, čekáš na někoho?“ zeptala se zvědavě.

„Jo,“ zabručela jsem otráveně. „ Nevíš náhodou, kde je Jessica?“

„Jela domů Mikovým autem. Myslím, že šli někam do restaurace pokecat a tak.“ Tvářila se, jako by mi udělala velkou službu, což taky jo, protože bez ní bych tady trčela, bůhví, jak dlouho, než by mě napadlo vzít telefon a zavolat ji. Pak bych zjistila, že se v okolí školy nebo uvnitř nenachází a já jsem dávno mohla být někde jinde.

„Dík.“ Usmála jsem se a rozhlédla se okolo. Bylo tady pouze pár aut. „Máš jak se dostat domů?“

„Pojedu autobusem.“

„Nechceš svézt?“ nabídla jsem se.

„Ne, díky. Bydlím na druhé straně města. Zbytečně by sis zajížděla.“

„Tak dobře. No, já pojedu. Měj se.“

„Ty taky, Bello.“ Zamávala jsem a naposledy se usmála. Hned potom mi usměv povadl. Neměla jsem důvod ke smíchu, všechno mi přišlo najednou tmavší, smutnější. Nevím, ale bylo ve mně prázdno. Necítila už jsem to teplo, když jsem byla s Edwardem, to štěstí, které mě pohltilo kdykoliv v blízkosti jeho a jeho rodiny. Nasedla jsem a jela domů. Doufám, že se dáma Stanleyová baví, protože mě asi čekají pochmurné časy.

Autor: x0kubicmar0x (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lost heart - 18. kapitola: