Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Letní škola - 6. kapitola

26.04.2015 (14:45) • BellaNess • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1707×

Kapitola šestá

Chicago, univerzita

Na stole si roztřídila papíry a postupně je rozdělovala na lavice svých studentů. Dnes ve třídě byla dřív než její studenti, a to proto, že potřebovala mít vše připravené, aby na práci měli dost času.

Když všechno uchystala tak, jak si představovala, zahleděla se z okna. Její myšlenky se týkaly víkendu. Už za dva dny, pomyslela si. Chtěla dát Renée něco neobvyklého, ale nemohla přijít na to, co by se jí líbilo. Přemítala od hraček až po oblečení nebo šperky. Šperky, prolétlo jí myslí, to je ono! Její tvář se rozjasnila. Už měla inspiraci.

„Dobré ráno,“ pozdravil právě příchozí. Otočila se. Po tváři jí přeběhl šťastný úsměv, když se střetla s jeho očima, které zářily jako smaragdy. I on se usmíval. Jeho tvář zářila jako slunce za rozbřesku.

„Dobré,“ odpověděla mu a založila si ruce na hrudi. Snažila se uklidnit srdce, které běželo maraton.

„Jak se máš?“ zeptal se a podrbal se ve vlasech. Přistoupil blíž k ní. Jeho vlasy házely zlatavé odlesky díky slunečním paprskům, které přiblížením osvítily jeho tvář. Kdyby neměl zelené oči, myslela by si, že vypadá jako ten nejdokonalejší upír, který kdy chodil po zemi. Cítila, jak se jí hrne krev do tváří a nevědomky přešlápla z nohy na nohu.

Líbilo se mu, jak je v jeho přítomnosti nervózní. Pohlédl jí do očí, ve kterých byla rozteklá hořká čokoláda spolu s tou nejupřímnější radostí a začínající láskou. Nebyla mu lhostejná, tak jako nebyl lhostejný on jí.

Tušil, že díky ztrátě jí nejbližšího člověka nebude chtít další vztah. Věděl, že je moc těžké se vyrovnat s tím, že člověk, na kterém mu hodně záleželo, odešel a nechal ho tu.

Přes jeho tvář přeběhl stín smutku. V jeho očích byla bolest, kterou vycítila. Viděla ji totiž už v kavárně, kde spolu byli. Měl přesně ten samý výraz, když se zeptala na jeho rodinu.

Její myšlenky si začaly dělat, co chtěly. Velmi ji překvapily…

Na jednu stranu toužila být v jeho objetí, ale na druhou stranu si přála, aby se mohla nacházet v Jonathanově náruči, která vždy voněla medem, skořicí a jablky. Tok myšlenek se jí změnil při pomyšlení na vůni, kterou tak zbožňovala. Přemýšlela nad tím, jak asi voní Edwardova náruč.

S rudými tvářemi odvrátila pohled k jedné stěně v učebně.

„Myslím, že celkem dobře.“ Poslední slovo šeptla s povzdechem. Zasmál se jejímu zvláštnímu chování. To na ni tak moc působila ta láska?

„Čemu se směješ?“ prskla a odměnila ho naštvaným pohledem. Rozesmál se a pohladil ji po zrudlé tváři vztekem.

„Jsi jako dítě.“ Snažil se o vážný tón, ale koutky mu cukaly směrem vzhůru. Nahnul se k ní a na chvíli se zarazil, pohled jí upíral do očí. Viděl v nich všechno možné, ale ne odpovědi na své otázky, které mu kolovaly myslí. Přivřel oči a přiblížil se ještě o něco blíž. Jeho rty se letmo dotkly těch jejích. Ona se zájmem sledovala jeho řasy medové barvy. Chtěla ten polibek vůbec?

Po malém zaváhání spojila své rty s jeho a vychutnávala si polibek, jak nejlépe mohla. I Edward si ho vychutnával. Dlaněmi si snažil ještě víc přitáhnout její obličej, i když to víc nešlo. Chvíli na to se začal hlásit nedostatek kyslíku, a tak se od ní odtáhnul. Opřel si čelo o její a zprudka dýchal stejně jako ona.

Beze slova odešel na své místo s širokým úsměvem. Zmateně hleděla do jeho očí a v mysli jí probíhal boj. Nechtěla si připustit, že by dokázala milovat ještě někoho jiného než Jonathana.

Do učebny se začali slézat studenti jako šváby na pivo. Vyčkala na všechny a zahájila hodinu.

„Na dnešní hodinu jsem si na vás připravila křížovku,“ oznámila. „Otočte si papíry a můžete se pustit do práce,“ řekla. Po celou dobu ji sledoval, nemohl si pomoct… Usadila se za katedru a prohlížela si zamyšlené tváře svých studentů. Pohled upřela na Edwarda, který na ni ještě chvíli hleděl a poté se věnoval křížovce. Isabella se poté zahleděla z otevřeného okna.

Práci měl po čtvrt hodince celou vypracovanou. Zamyšleně pozoroval její bledou tvář. Nevěděl, jestli ji někdy přemluví ke vztahu, ale byl rozhodnutý to zkusit. Rozhodně nic neznamenalo to, že ho nechala, aby ji políbil, že má vyhráno… Byl si toho dobře vědom. Také si byl vědom další podstatné věci hlavně pro něj. S ní by možná dokázal zapomenout na to, co se dělo s jeho matkou, ale nebyl si tím zcela jistý. Zatřepal hlavou ze strany na stranu v domnění, že setřese vzpomínky, které mu při pomyšlení na mamku vyskočily v hlavě a začaly se samovolně přehrávat. Z tváře se mu dala vyčíst bolest, ale v jeho očích obrovská nenávist. Jeho celkový výraz působil dost děsivě.

Na malý moment ji pohled do jeho očí vyvedl z rovnováhy. Myslí jí přeběhla vzpomínka na všechny chvíle, kdy naprosto stejným výrazem častovala všechny členy rodiny. Její chování tehdy donutilo Jaspera odejít z domu na několik týdnů. Naštvaně svraštila obočí. Aby nevzpomínala, zkoumala desku stolu.

V učebně, kde bylo slyšet jen šustění papírů a škrábání propisek po papírech, se ozvalo zavrzání židle. Všichni upřeli pohled k rušiteli, kterým nebyl nikdo jiný než Mike. Pro některé překvapení, pro jiné očekávané…

Isabella se zatvářila nechápavě a propalovala ho pohledem, kterým by dozajista dokázala i vraždit. Mike k ní upřel pohled a usmál se na ni.

„Děje se něco, pane Newtone?“ zeptala se bez stopy zájmu v hlase.

„Potřebuju na záchod,“ odpověděl jí a znovu se usmál. Měla sto chutí protočit očima, ale neučinila tak.

„Běžte…“ řekla a poté se zahleděla Edwardovi do očí. Ten se na ni usmál pokřiveným úsměvem. Nechala je dál pracovat na křížovce.

* * *

Rockford, dům Cullenových

V myšlenkách měla pořádný zmatek, který stačil vyvolat obyčejný polibek. Pro ni polibek nebyl jen tak obyčejný, byl od muže, ke kterému začínala cítit něco víc.

Jejím srdcem projel matoucí a tak krásný pocit. Už věděla, co je to pravá upíří láska. Stačil jediný den, aby přeskočila jiskra.

Tichým pokojem se rozlehl povzdech. Zavřela oči a snažila se soustředit na něco jiného než na pocity. Ze zamyšlení ji vytrhlo vypísknutí. Prudce otevřela oči, srdce se jí rozběhlo neuvěřitelnou rychlostí. Vyskočila na nohy a přiskočila k oknu, odkud slyšela další vypísknutí. Zahleděla se z okna. Uviděla smějícího se Charlieho a Emmetta.

Usmála se a pozorovala je. Charlie měl na sobě červenou bundu a Emmett měl jen tričko s krátkým rukávem. Charlie se začal zubit a kroutit hlavou ze strany na stranu. Jeho růžová líčka vypovídala o menším chladnu a o tom, že se dost naběhal. Emmett se proti Charliemu rozeběhl. Než to Charlie stačil zaregistrovat, už ho měl jeho strýc na zádech. Isabella rychle otevřela okno a naklonila se z něj.

„Emmette! Buď opatrný!“ houkla na svého bratra. Odpovědi se nedočkala, protože už byli někde v lese, ale věděla, že ji slyšel.

Někdo zaklepal na dveře a ona sebou trhla.

„Dále,“ vyhrkla a upírala pohled někam do lesa.

„Můžu? Neruším?“ zeptal se jí Jasper. Otočila se a zakroutila hlavou. Usmál se na ni jako andílek.

„Posaď se,“ pobídla ho a usadila se na svou postel. Sedl si vedle ní. „Stalo se něco?“ zeptala se zvědavě. Bez příčiny se ošila a postavily se jí chlupy na zádech.

„Uklidni se,“ řekl pobaveně, její reakce pro něj byla divná. A také velmi zajímavá. V jejích očích viděl obavy, ale i ostražitost.

Proč by zrovna přede mnou měla být ostražitá? pomyslel si zaraženě a svýma očima hleděl zkoumavě do jejího bledého srdcovitého obličeje. „Co se děje, Is, jsi taková divná…“ odmlčel se. Pohledem sklouznul na své ruce, které měl propletené prsty.

„N-Nic…?“ vyblekotala nervózně a skousla si spodní ret. „Proč?“ zeptala se.

„Ty ses zamilovala,“ řekl s úsměvem. Svůj pohled upírala do jeho modrých očí, ve kterých měl jiskřičky. Barvou jí připomínaly blankytné nebe. Chtěla se s ním přít, namísto toho se jen zazubila a s červenými tvářemi sklopila hlavu. Věděla, že Jaspera jen tak neoklame.

„Je to silnější než já,“ pípla jako ustrašené ptáče, které se bojí o svůj holý život. S úsměvem přikývl a pohladil ji po rameni. Byl rád, že se zamilovala znovu, už ho štvalo to věčné odmítání všech mužů z její strany.

„Kdy nás s ním seznámíš?“ zeptal se po chvíli ticha. Byl moc zvědavý. Rozesmála se. její smích byl opravdový, nepředstírala ho. Pro jeho uši to bylo jako rajská hudba.

* * *

„Issie!“ ozvalo se z místnosti, okolo které procházela. Zastavila se a zahleděla se na dveře pracovny, kde většinu dne trávil její otec. Zaklepala a nakoukla dovnitř.

„No?“ zeptala se a upřela pohled ke stolu, za kterým seděl. Upíral jejím směrem pohled a usmíval se. Tušila, že už byl informován od Jaspera.

„Posaď se na chvíli,“ požádal ji a zaklapl knížku, kterou doteď četl. Posadila se na židli, která byla naproti otci, dělil je jen stůl.

„Co práce?“ zeptal se na nejjednodušší otázku, která ho napadla. Nechtěl totiž na ni vybalit hned, že ví, že se znovu zamilovala. Uculila se.

„V pohodě,“ odpověděla mu. Tváře jí zbarvil ruměnec, když si vybavila Edwardovy sladké rty na svých. Carlisle se potichu, a hlavně pobaveně, zasmál. Nepřipadalo mu, že by před ním seděla pětadvacetiletá žena a matka dvou dětí, ale asi patnáctiletá dívka, která se bezhlavě zamilovala a neví kudy kam.

„Něco nového?“ zeptal se až příliš provokativně. Byl si vědom, že ji touto otázkou mohl vytočit, ale její sebeovládání bylo neuvěřitelné. Dívala se mu do očí, což pro něj byla pocta a znak, že se nebojí přiznat věci, které by zřejmě časem i prozradila sama.

„Mám…“ začala, ale větu nedokončila. Zamračila se a hleděla na tmavě hnědý stůl. „Do třídy chodí jeden moc pěkný mladík,“ pípla rozpačitě a pohledem zabloudila k tátově tváři, ale hned uhnula do strany. Červenající líce prozradily její stud. Kdyby nebyl upír, možná by nic nepoznal, ale takhle měl nad jejím tělem převahu.

„A ty s ním už něco máš?“ zeptal se podezíravě. Kdyby jeho tělo nebylo z kamene, dávno by byl rudý až za ušima. Isabella vykulila své čokoládové oči a nevěřícně kroutila hlavou ze strany na stranu. Jeho otázka ji zaskočila.

„Jenom to ne!“ prskla odmítavě. „A nech toho! Budu rudá jak rak!“ hudrala dál, když zpozorovala jeho zvláštní a zkoumavý pohled. Pozvedl obočí a pousmál se, nechal to plavat, protože by se nedobral k žádné pořádné odpovědi. Několik minut bylo naprosté ticho.

„Jdu za Renée a Esmé do kuchyně,“ pípla a zvedla se ze židle. U dveří se ještě otočila, pousmála se a zacvakla za sebou dveře. Carlisle úmorně přemýšlel, proč se najednou chová tak zvláštně. Předtím za ním v pohodě přišla a všechno mu řekla. Tak proč tomu je najednou jinak?

Autor: BellaNess (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Letní škola - 6. kapitola :