Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ledové srdce 13. kapitola

29.11.2009 (19:15) • Texie • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 7793×

13. kapitola

Dny míjely jeden jako druhý. Snažil jsem se znovu žít k vůli své rodině. Předtím jsem nedokázal, protože jsem stále cítil tu bolest, že jsem ji opustil, z toho jak jsem jí ublížil. Nyní to sice znovu bolelo, ale méně. Byla to naše volba, sice nedobrovolná, ale my se s tím oba smířili.

Dokonce jsem začal i znova chodit do školy. Sedět stále doma a vzpomínat bylo mnohem horší. Tady mě alespoň ostatní rozptylovali a já nemusel pořád myslet jen na ni. Ostatní studenti si ode mě drželi k vůli mému neustálému zamračenému výrazu odstup a profesoři si nakonec zvykli na můj pramalý zájem. Stačilo jim, že jsem znal vždy správnou odpověď a poctivě si plnil všechny zadané práce.

Některé hodiny však byly tak nudné, že jsem se prostě vzpomínkám nedokázal ubránit, tahle patřila mezi ně. Nepřítomně jsem si přímo doprostřed sešitu kreslil a teprve po chvíli jsem zjistil, že na mě z papíru hledí její tvář a hluboké oči.

Znal jsem každý její detail a tak se mi její tvář podařilo vystihnout, jako by to bylo jen pár okamžiků co jsem ji viděl naposled. Ve skutečnosti však uběhlo už několik měsíců. Jen při tom pomyšlení jsem sevřel tužku tak silně, až se mi rozsypala v dlani a zůstal mi v ní jen černý otisk tuhy.

Sesypal jsem to na zem vedle lavice. V ten samý okamžik se ozvalo zaklepání a já naprosto nevěřícně ztuhl s pohledem na jemné třísky dopadající na podlahu. Moc dlouho jsem to však nevydržel a obrátil se přímo ke dveřím. Stál tam můj anděl s mírným úsměvem na rtech. Podávala profesorovi právě nějaký papír, který rychle přelétl očima a obrátil se ke třídě.

„Tohle je naše nová studentka Isabella Swanová.“

Tím to pro něj bylo uzavřené a mávl po místnosti, ať se někam posadí, jen ať už může pokračovat ve výuce.

Bella stočila pohled přímo na mě a já téměř mohl přísahat, že se mi srdce znovu rozeběhlo. Zíral jsem do světle karamelové barvy jejích očí neschopen se odtrhnout. Došla sebevědomě až ke mě a sjela na prázdnou židli vedle mě.

Stále jsem na ni zíral neschopen slova. Oči mi začínaly černat touhou být s ní sám, odtáhnout ji někam a mít ji jen pro sebe.

Probudily mě až slizké myšlenky poloviny zdejšího osazenstva, samozřejmě toho mužského. Taky měli chuť ji někam dostat a o dalším průběhu měli dost přesnou představu.

Zavrčel jsem a ohlédl se varovně po těch nadržených podvraťácích. Měl jsem chuť jim zakroutit krkem.

Zvědavě zvedla obočí, z mého pohledu jí však hned došlo o co se jedná. Po rtech jí přejel škodolibý úsměv. Přesně ten, s jakým házela Lucasův zubní kartáček do koše. Na naši rychlost to bylo značně pomalé, ale natáhla ruku přímo ke mě a chytila mě za tričko. V příštím okamžiku si mě k sobě přitáhla a políbila mě tak, že jsem měl co dělat, abych nesletěl ze židle přímo k jejím nohám.

Třídou se rozneslo pár zajíknutí, zklamaných vzdechů a ten frajírek za námi dokonce chytil záchvat kašle. Bella se spokojeně otočila dopředu a předstírala zájem o profesorův výklad. Potajmu však sledovala mě, jak jsem rozpačitě sjel na židli níž pod lavici. Určitá část mého těla viděla totiž Bellu obzvlášť ráda a rozhodla se to dát náležitě najevo.

Belle unikl povzdych a na zbytek hodiny zamířila svůj pohled zarputile do lavice před sebou.

Hned při zvonění jsem vystřelil z lavice a držíc její ruku jsem vyběhl ze třídy. Stočil jsem to hned do prvního kumbálu, jako narkoman po absťáku se k ní přitiskl a začal ji zběsile líbat. Přitáhla si mě ještě blíž a s pousmáním zjistila, že k vůli znovu se ozývajícímu nadšení z její přítomnosti v mých kalhotách, to blíž už nepůjde.

Ven jsme vylezli až s dalším zazvoněním. Takhle to pokračovalo celý den.

Slyšel jsem Emmetta s Rosalií netrpělivě stepovat na parkovišti u aut. Alice se tvářila jako měsíček na hnoji a Jasper z toho byl naprosto mimo a děsil se, o co zase jde.

Sotva mě Emmett uviděl, začal podrážděně prskat.

„Konečně, jsme mysleli, že tu pustíme koř...uááá,“ zaječel, když se mu něco vyhouplo zezadu na krk. Během chvíle však už držel Bellu ve svém medvědím objetí a nadšeně poskakoval až okolní auta nadskakovala.

Po takové vteřině a půl mi to však už přišlo moc dlouho a začal jsem si ji zas páčit zpátky. Než se mi na ni stačil začít sápat někdo jiný, naskočil jsem s ní do svého auta a vyrazil pryč.

Jen stěží jsem dokázal dořídit až domů, obzvlášť, když mi Bella přejela rukou po noze a já to málem napálil do příkopu. S mučednickým pohledem jsem sjel dům, kde teď byl Carlisle s Esme a kam se za chvíli přiřítí i to stádo co si říkají sourozenci.

Ani mě nehne.

Bella se zatvářila na okamžik hodně překvapeně, když jsem ji místo k domu začal táhnout opačným směrem k lesu. Za okamžik se jí však po tváři rozlil takový nadšený výraz, že jsem ji prostě popadl a přitiskl k nejbližšímu stromu.

Cítil jsem se sice jako nadržený puberťák, ale já si v její přítomnosti nemohl pomoct a jí to očividně vůbec nevadilo.

„Tam jsou, já vás vidím,“ zahřímal směrem k nám Emmettův obviňující hlas.

Okamžitě se na něj z lesa řítila dobře mířená šiška. Mířila mu přímo na tu jeho nevymáchanou pusu. S čím jsem však nepočítal byla Rosalie, která mu v ten samý okamžik učísla zezadu pěšinku, takže to schytal zezadu a hned na to šiškou mezi očička.

Svůj účel to však splnilo a já se znovu obrátil k Belle.

Trvalo nám to sice pěkných pár desetiletí, ale nejdůležitější je, že je opět se mnou a já ji už nikdy nenechám odejít.

K O N E C

<< Shrnutí

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ledové srdce 13. kapitola: