Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » L'immortale 16. kapitola

23.05.2011 (08:45) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 30× • zobrazeno 5802×

• V první řadě bych tuhle kapitolku chtěla věnovat MarHlb, Sheela, mimi, Willow, Mata011, Izzie22, Kim a Aliyce. Strašně moc vám děkuji za podporu!!!! Vážím si toho!!! A doufám, že se vám další kapitolka bude taky líbit, i když se v ní půl na půl objevuje i Kate a její zapeklitá situace s Deimem. ;-)   

• Tohle osvětlení je pro vás všechny, které čtete tuhle povídku. Nemohla jsem si pomoct, když mi Zajdali položila tolik otázek, takže pokud v tom má ještě někdo nepořádek, tak tady máte trošku vysvětlení…

Sice se v téhle kapitolce nepřečtete přímo pocity Jaspera na Deima, ale můžu ubezpečit, že Japser je v odhalování pocitů jednička, takže by samozřejmě věděl, jak se dotyčný upír cítí. Jenomže… on se tak nějak soustředil, když z Deima nevycítil nebezpečí, hlavně na Kate, která je mu rozhodně blíž a momentálně hodně nešťastná. :-) Jinak mezi Deimem a Kate se v téhle kapitole přece jen něco stane, ale…

A teď k té teplotě jejich těla a krmení! Něco jsem už napsala na začátku třetí kapitoly, takže tady to máte znovu zkopčené… ;-)

(pozn.: Díky téhle kapitole, jsem se rozhodla malinko charakterizovat upíry v povídce L’immortale, aby nevznikly nesrovnalosti.  Nejsou totiž typičtí, tak jak je známe z Twilight. Jejich tělo je tvrdší než lidské, to ano, ale záleží na způsobu jejich obživy. Teplota těla se pohybuje kolem osmnácti až dvaadvaceti stupni, ale nikdy neklesne pod patnáct, stejně tak se nevyšplhá nad pětadvacet, a to ani při pobytu na slunci, na kterém mimochodem, jak to známe z knihy, září. A mají vysouvací špičáky, které se při lovu automaticky vysunou o jeden a půl centimetru a jsou duté. Jinak skoro všechno ostatní zůstává stejné. Bledost, vynikající smysly, krása, dary… Další odlišnosti se budou postupně odhalovat.)

Všichni upíři v téhle povídce mohou pít krev od lidí, aniž by je zabili. Mají duté vysouvací zuby… Duté proto, aby… nechám na vás, ;-) jistě vám to dojde… Jinak s lidskou myslí můžou nakládat pouze staří upíři, žádný nový to nedokáže, a proto lidi většinou zabijí, aby nikdo nemohl prozradit jejich tajemství. Konkrétně Deimos je starší jak trojice šašků z Volterry. ;-)

Jak se přeměňuje v upíra, tak to se časem dozvíte… ;-) Slouží k tomu ale právě ty duté zuby!

___________________________________________________________________________

Vypadal opravdu skvěle a Kate se zdálo, že ani nezapadal do žádné doby, kterou prožila…, což by znamenalo, že je rozhodně starší než ona. A byla tak zabraná do pozorování jeho tváře, že jí nemohlo uniknout, když se na ni podíval. Ha, taky mě pozoruje, potěšeně se usmála, teď to bylo jasně vidět! Jenomže hned na to se stalo něco, co Kate rozhodně spatřit nechtěla.

Tanya čapla Deimovu hlavu do dlaní a hladově se přisála na jeho rty…

Kate se nad počínáním svojí sestry jen znechuceně ošila a raději popřemýšlela nad tím, že bude jednodušší se odtud co nejrychleji vypařit, protože se odmítala dívat na tohle laciné divadélko. Pozorovat tenhle líbající páreček bylo i na ni moc. Nikdy jindy by ji to takhle nesmetlo, ale tentokrát prostě nemohla.

Jestli kdy dřív Tanyu jenom nesnášela, tak právě v tenhle okamžik ji už z duše nenáviděla. Ne snad proto, že tancovala, nebo se líbala s chlapem, který se líbil i jí, až tak malicherná nebyla, a pokud chtěl její sestru, proč ne… jeho smůla. Co ale jen těžko překousla, bylo, že to Tanya dělala schválně, a nejen proto, aby Kate přinutila žárlit, ale také jako odplatu za Bellu, kterou před ní neustále vehementně bránila.

Kate ještě malý moment koukala jejich směrem a pak svou pozornost raději zaměřila k baru. Pozorovala houf mačkajících se lidí, kteří toužili už jen po tom, aby se ten či onen dostal dřív na řadu. Kate nad jejich průbojností jen nechápavě pokývala hlavou, pak ale svůj názor přehodnotila. Oni jako upíři měli času nekonečně… habaděj, že kolikrát ani ona sama nevěděla co dál. Pak ale potkala Bellu.

Jenomže obyčejní lidé dar nesmrtelnosti neměli, takže se nemohla divit, že každý chtěl utrhnout co nejvíc v co nejkratší možné době. A svým způsobem to vlastně i docela schvalovala.

Znovu se podívala po Tanye a Deimovi, kteří už jen tancovali. Teda to bylo podle Kate hodně slabé slovo, protože její sestřička se kolem něj obtáčela jako had z ráje a Deimos se kochal pohledem na její rozvlněné tělo. I když občas pokukoval okolo a někdy, i když opravdu výjimečně, zabrousil pohledem i ke Kate, které pokaždé jakoby poskočilo cosi v hrudním koši. Jak jen ten pocit nesnášela. Bylo to pro ni cosi nového a navíc tak nějak bolestivého… Cítila, jak má nervy napnuté k prasknutí, a nakonec jí došlo i to, že prachobyčejně žárlí. Bože, a jak zatraceně moc žárlila!

Uvědomila si, že už se přímo nemůže dočkat, až Belle o sobě poví pravdu a přemění ji, tedy pokud bude chtít. Vlastě to byl jediný důvod, proč tu ještě zůstávala. I když ne, nebyl jediný… Byli tu také její nevlastní rodiče. Carmen a Elezar, které ona milovala jako vlastní, to jí však nemohlo ani zdaleka vynahradit soužití s Tanyou, která se občas potácela na hranici psychopata a Iriny s tím rozdílem, že ta až tak labilní nebyla, nebo se to alespoň ještě neukázalo… Každopádně pár společných rysů měly. Do nebe volající egoismus a aroganci vůči obyčejným lidem i upírům, kteří těmhle dvěma zrovna nepadli do oka.

Zabrousila svým smutným pohledem i k Cullenovým a hned to taky trpce olitovala. Jasper se na ni totiž koukal tak soucitně, že měla na malou chvíli pocit, že se prostě neudrží a jednoduše na něho vyjede tak, až to rozhodně nebude hezké! A Alice? Tak ta se na ni pro změnu jen potutelně usmála a ještě spiklenecky mrkla. Co to…?

Kate absolutně nechápala, a tak jim obou věnovala jen podrážděné zasyčení, čímž na sebe strhla pozornost i zbytku jejich rodiny a vlastně i ostatních upírů. Bože, povzdechla si zmučeně, to nemají nic lepšího na práci, než na ni čučet? Raději zapíchla pohled do podlahy a velmi lidským gestem si dvěma prsty promasírovala zavřené oči.

Počká ještě pět minut a pak odtud padá. Nehodlá tu dál ztrácet čas a už vůbec se nenechá litovat, nebo provokovat. Netoužila už po ničem, jen po klidu, který jí však na tomhle místě nemohl poskytnout vůbec nikdo. Ale ona věděla, kam se vydat. Do jejího útočiště. Do provizorního bezpečí jejího bytečku. A opravdu už se nemohla dočkat, až tam skutečně bude.

Hlavou jí probleskla vzpomínka na Thomase. Jak se asi má? Doufala, že se mu ta ruka zahojí co nejdřív, nechtěla mu takhle ublížit, jenomže tenkrát… Jeden koutek se jí nepatrně povysunul výš, když si vzpomněla, jak chtěla svoji kamarádku chránit před nájezdem toho záletníka. I když teď už byl Edward skutečně jiný. Bylo krásné vidět, jak se ti dva milují, a také proto Kate doufala, že se Bella snadněji přenese přes ten jeden jediný fakt, který tu jejich dokonalou idylku halil do temného mraku. Doposud ale ani nezapršelo a ona toužila, aby se přehnal a zmizel v nenávratnu. A třebaže se myšlenkami na Edwarda a Bellu snažila najít ten svůj správný vnitřní klid, který teď tak moc potřebovala, prostě se jí to nedařilo.

Neustále jí bylo všechno protivné a ani ta trapná žárlivost se nikam nevypařila. Bože, je taková chuděra, až by si za to nejraději nalískala. Hlavou jí neustále křižoval kolotoč myšlenek, ale ani jedna neodvedla její pozornost od provizorního odpočítávání času. Ještě půl minuty a skutečně odtud padá! A jakmile se konečně dostala k nule, chystala se natáhnout po svojí kabelce, když vedle ní ztěžka dosedla Tanya.

Kate měla takovou chuť hrdelně zavrčet a pak se svojí rukou natáhnout k těm jejím blond kadeřím, čapnout je a škubnout. Rty se jí nad tou kouzelnou představou zvlnily v pomíjivém úsměvu. Vytočila hlavu, aby se podívala po svojí kabelce, a v další vteřině už ji držela bezpečně v ruce. A právě se chystala zvednout, když se před ni postavily cizí boty… nohy.

*

Deimos se malinko zapotácel pod náhlým líbacím útokem Tanyi, ale na druhou stranu, když opět získal kýženou rovnováhu, ani se nepokoušel bránit. Chtěl zkusit zapomenout na to, jak moc ho okouzlila ta překrásná blondýnka, která momentálně seděla jak pěna s tváří tak smutnou, že by se nejraději od téhle lehké holky odtrhl a přiskočil ji rozesmát. Jistě jí úsměv ukrutně sluší, pomyslel si náhle. Zatraceně, nechceš se vázat! Tanya je holka na jednu noc, Kate ani omylem. Možná, že ona by to dokázala brát jen jako povyražení, obzvlášť pokud byla jako její povedená sestřička… Ale pochyboval, že jemu by jednou stačilo…

Jenomže ať chtěl, nebo ne, jeho pohled čím dál častěji vyhledával tu kouzelnou tvář Kate, která teď už vypadala přímo nešťastně. Koukala všude po okolí nebo těch druhých upírech, kteří s ní přišli, a Deimos si naštvaně uvědomil, že mu vadí, jak se ten, co se jmenoval Jasper, kouká na Kate. Nezáleželo na tom, že dotyčný byl ženatý s tou černovláskou, která seděla hned vedle, prostě ho přepadl divný teritoriální pud. Raději rychle zakroutil hlavou, aby si pořádně pročistil hlavu. Ještěže už ho Tanya nelíbala, teď by mu to totiž se vší pravděpodobností vadilo. Pokusil se vrátit k tanci, ale nějak to nešlo, a tak to po pár minutách vzdal.

„Promiň, ale končím,“ odtáhl ji od sebe a Tanya po něm střelila nahněvaným pohledem.

„Ještě ani neskončila písnička,“ prohodila vytočeně. Co si to k ní k sakru všichni chlapi dovolují? Prvně ji odmítne Edward a teď tenhle pitomec? Naštvaně si odfrkla a odešla se znovu posadit. Ať se jdou všichni bodnout.

Deimovi bylo momentálně úplně volný, co si o něm ta chuděra na jednu noc pomyslí, a třebaže věděl, že by Kate oslovovat neměl, alespoň ne potom, co se tak vášnivě líbal s její sestrou, stejně si nemohl pomoct. Zachvátilo ho podivné nutkání si ji přivlastnit. Tak to je teda hodně zlý! A skutečně bylo, protože podobné choutky se u něj doposud ještě neobjevily. Jenomže nechtěl, aby se o ni pokoušel někdo jiný. A tak odhodlaně, hned potom, co sebou ta druhá plácla vedle Kate, vykročil jejím směrem. Jasper se přitom mračil jako zatažená obloha a ta vedle něj se pro změnu usmívala jako slunce v poledne. Deim nad jejich chováním jen nechápavě zakroutil hlavou, než se konečně dostal, kam potřeboval. Zastavil se přímo před Kate.

*

Edward poodstoupil a neustále si přitom okouzleně prohlížel polonahou Bellu ve vysokých botách. Ty úsporné kalhotky, které na sobě prozatím ještě měla, toho opravdu až tak moc nehalily a jeho kalhoty už zase jasně prozrazovaly, kam se řítí proud jeho představ, myšlenek a tužeb. Bože, byla tak nádherná a ta červená, která tak dokonale zdobila její tváře…, no, nedokázal pro tak nádherný výjev najít ta správná slova. Asi ani neexistovala…

Vystoupila z toho provizorního kroužku, který na podlaze vytvořily její sklouzlé šaty, a pomalu k němu přistoupila. Prohlížel si ji naprosto temnýma očima. Už je to tu zase! blesklo jí hlavou, ale momentálně se chtěla věnovat spíš Edwardovu tělu, jak záhadě očí. Chamtivě sjela pohledem jeho stále ještě zahalenou postavu a na oko se zamračila.

Okamžitě si vysvlékl košili takovou rychlostí, až mu v hlavě zahlodal červíček, jestli to s nasazením náhodou trošinku nepřehnal, přece jen si musí neustále hrát na člověka. Každopádně to nevypadalo, že by si snad Bella čehokoliv všimla, kdyby totiž ano, určitě by od něj pádila nadsvětelnou rychlostí. A jakmile se zbavil vršku, jeho zlatíčko už se začalo starat o ten spodní díl.

Bella se bez otálení vrhla na zapínání jeho kalhot a v momentě už i ty klouzaly po jeho svalnatých nohách dolů. Vzrušeně si skousla ret, když se jí naskytl pohled na jeho černé boxerky, které byly vepředu už viditelně napěchované. Jediná zbloudilá myšlenka na to, až zase bude mít to všechno uvnitř, jí okamžitě roztřásla už tak vzrušené tělo.

Edward svoje kalhoty odkopl kamsi na bok a pak už si přitáhl jeho křehkou lásku do náruče. Hlavu zabořil do jejích kaštanových vlasů a zhluboka nasál tu jedinečnou a tolik milovanou vůni. Byla tak výjimečná a byla celá jen jeho! Bože, srdce se mu uvnitř hrudi zatřepotalo jako šťastně uvězněný kolibřík, když si uvědomil, kolik štěstí ho najednou potkalo. A to na Aljašku ani nechtěl! Takový hlupák by byl… A když se jeho krku dotkly Belliny rty, málem se blahem roztekl. Naštěstí se tak ale nestalo, jen mu nádherným způsobem zastavila proud zbloudilých myšlenek.

Ruce mu jemně klouzaly po jejích pažích, pak bocích, až nakonec zakotvily na jejím zadečku. Vzrušeně vydechla, opatrně jej zmáčkl a natlačil proti té bouli, která se už neodbytně tlačila proti tenké látce spodního prádla.

Bella se vzmohla pouze na zavzdychání a hlavou se jí prohnaly, doslova s razancí hurikánu žhavé představy. Ach, nemohla se už dočkat, až ho bude mít zase uvnitř a přitom i všude na sobě. Jeho rty, tělo…

Sjela rukama až k pásu jeho boxerek a pak dvěma prsty z každé strany vnikla dovnitř. Chystala se je sundat a on se rozhodně nemínil bránit, a tak byl za okamžik opravdu nahý. Poslední zbytky oblečení letěly přímou linkou hned za kalhotami a skutečně přistály hned na nich.

Belle doslova srdce bubnovalo jak splašené, když jí pohled padl k úrovni jeho kyčlí. Polkla a jako na povel ještě víc zvlhla.

Jeho hladové ruce prozkoumávaly její záda a kůži zadečku pod kalhotkami, ale ona se od něj přesto o kousek vzdálila. Podívala se mu do očí a ty její musely momentálně také sršet chtíčem. Jak moc ho chtěla, toužila, aby si ji okamžitě vzal. Jenomže se nechtěla ochudit ani o pozornosti vůči jejímu tělu. Natáhla ruku k jeho hrudi a bříšky prsty pomalu klouzala stále níž. Po jeho dokonale hladké kůži. Na podbřišku se zastavila a přitiskla mu tam svoji dlaň úplně celou, až Edward ucítil, jak mu dole nebezpečně zaškubalo. Nejraději by se na ni okamžitě vrhl, strhal z ní to spodní prádlo a… dokončil to. Ale jeho divokým plánům stály v cestě její hluboké a důvěřivé oči, třebaže i ony momentálně náruživě plály. A pak se konečně přitáhla, aby opět spojila jejich rty a ruka se dala znovu do pohybu, nikoli však nahoru, ale pořád mířila dolů.

Edward nebyl ale jediný, kdo zavzdychal, když se Bellina dlaň společně s prsty dotkly kýženého cíle. Byla to asi ta nejtvrdší část jeho těla a její horký dotek s ním doslova zacloumal, že měl najednou strach, aby vydržel dostatečně dlouho. Blbý nápad, vždyť je přece upír! Jistěže vydrží… A to do té doby, dokud bude moc jeho miláček. Tichounce zavrčel, aniž by měla sebemenší možnost ho zaslechnout, pak Bellu popadl do náruče a odnášel ji k posteli.

*

„Zatančíš si?“ zeptal se opatrně Kate, která se na něj jen povrchně zamračila. Pokoušela se svým pohledem zakrýt i částečné překvapení. A přestože by mu nejraději jednu švihla, jeho hlas byl tak medový, až se jí z něj málem zamotala hlava.

„Ne,“ odsekla po chvilce naprosto chladně, „právě odcházím,“ dodala úplně stejně a ještě se v rychlosti otočila na Tanyu, která na ni momentálně koukala velice, ale velice vytočeným pohledem. Ach jo! Že by snad nelíbala dostatečně dobře? Ale koho to vlastně zajímá…

Zvedla se.

„Tak tě alespoň doprovodím,“ nevzdával se, i když mu její nezaujatý hlas podkopal půdu pod jeho sebejistýma nohama.

„Ne, díky. Ven trefím i sama,“ ucedila sarkasticky a dál už na něj ani nekoukala.

„Fajn,“ vyhrkl stejným způsobem jako ona a okamžik na to už se ztrácel v mase tancujících lidí.

Kate se rozloučila s Culleny a omluvila se jim, že to vzdává tak brzo, ale opravdu už se viděla doma. V jejím útočišti. S hlavou tak vzhůru jak jen to šlo a nevrlým pohledem, který odrazoval i ty nejotrlejší otravy, vypochodovala sebevědomě před klub. Vyhazovače potkala cestou, teď hlídal uvnitř, protože venku už čekalo jen pár nešťastníků, kteří ještě pořád doufali, že se dostanou dovnitř. Marně. Povzdechla si a vykročila ke svému autu.

Tak nějak pořád nedokázala pochopit, proč jí tak naštvalo a zároveň bolelo, když pozorovala, jak se její sestra ocucává s tím neznámým upírem. Ano, nikdy ho tady ještě neviděla, ale byl zatraceně dokonalý. Fajn, tak možná nějaké osvětlovací pokusy se jí v hlavě rodily, ale ona je vždy okamžitě pohřbila. Přece nežárlí… proč taky?

Je mi to jedno, vztekala se, ať se ti dva dají klidně dohromady a žijí si šťastně až do… nekonečna! Na věčnost! Sakra, tak proč se jí z té představy svírá srdce? A proč vlastně nakonec chtěl tančit i s ní? Tanya mu nestačila?

Znovu si povzdechla a chystala se vytáhnout klíčky od auta, jenomže se ještě předtím zhluboka nadechla, což ji přimrazilo k zemi jak sochu. Cítila ho tady. Čerstvě.

Možná bude chtít zaútočit za to, že ho odmítla? Nebo…? Nevěděla. Otočila se za sebe a očekávala, že ho tam uvidí stát, ale nic, což ji uklidnilo. Vrátila hlavu zpět a… stál tam. Před ní v celé svojí kráse. Nervózně se jí stáhlo hrdlo, i když netušila, jestli je to u upírů vůbec možné…

„Co… co tady, sakra, děláš?“ okamžitě na něj vyjela, aby tak zakryla překvapení a částečné znervóznění.

„Tys mě odmítla,“ nevěřícně se na ni zaculil.

Je možné, že jí mohlo poskočit srdce?

„Jo, a teď laskavě uhni!“ štěkla vytočeně. Měl na ni nějaký divný vliv, a vlastně nejen na ni, ale i na ten mrtvý sval v hrudním koši, dokonce i na její hlavu, které teď pozbývala racionalita…

„A co když neuhnu?“ vyfrkl posmívačně a jeho pohled jí přejel po celém těle.

„Nevím, o co ti jde, ale koukej si dát zpátečku. Vrať se dovnitř, aby… tě Tanya nemusela jít hledat,“ zavrčela nevrle.

„Žárlíš?“ protáhl jednoduché konstatování do otázky a koutky mu téměř zacukaly.

„Co…? Ne! Jak jsi na to jako přišel?“ Na podbarvení téhle lži se ještě posměšně zasmála. Nemusel vědět všechno a už vůbec ne, že se jí skutečně líbí… I když i to bylo jen slabé slovo. Tenhle upír jí doslova bouřil smysly… Nejraději by jej odvlékla někam do ústraní a tam se na něj okamžitě vrhla. A už jen tahle myšlenka ji pořádně vyděsila.

„Na tebe a Tanyu?“ pokračovala stále v tom výsměšném tónu. „To by ses mi musel alespoň trošku líbit!“ odfrkla. Věděla, že se právě chová jako její nenávidění hodná sestra, ale nemohla se zastavit, on prostě ranil její city, což se kromě Belly už dlouho nikomu nepovedlo, a přestože na něj neměla nikdy ani nejmenší právo, jeho počáteční volba ji pěkně rozhodila. Chtěl Tanyu? Tak ať asi za ní jde…

„A teď už laskavě zmiz!“ vřískla mu do obličeje, a tak když ji čapl za loket, překvapilo ji to, a proti svojí vůli se zachvěla. Jeho dlaň na její odkryté kůži. Bože, jak úžasný to byl pocit…, než se konečně dostala z pobláznění jejích hormonů, pokud tedy upír může takovýmhle vůbec stavem projít...

„Co to děláš?“ zlostně zavrčela a oči zúžila jen do výhružných štěrbinek.

„Nelži mi, princezno, poznám, když někdo žárlí.“ S výsměchem zdůraznil každé slovo, které mu vylezlo z úst, a přitom se k ní ještě o chlup přiblížil. A Kate polkla o trochu hlasitěji, než by chtěla, a mírně vykulila oči. Tenhle upír se jí snad jen zdá?

Zatřepala hlavou, aby se ujistila, jestli se jí jako jediné z jejich druhu nepodařilo usnout. Jenomže skutečně nespala. A na každý pád měl ten zmetek pravdu, žárlila, a jak zatraceně moc! Ale ani za všechny poklady světa mu to nepřizná.

„Okamžitě mě pusť, jinak toho budeš litovat,“ zapředla trošku víc sladce a přitom si ho odměřeně prohlédla. Ano, svoji moc používala jen zřídkakdy, vlastně skoro vůbec, ale proč by dneska nemohla udělat výjimku? Měla docela chuť ho lehce přismahnout. Možná jen do křupava… Kdo ví, jestli by se pak Tanye ještě vůbec líbil?

Navíc ji ještě kladně pošťouchnul v momentě, kdy si výsměšně odfrkl.

„A jak bys mi chtěla ublížit, maličká?“ zacukroval i on. A tímhle Kate teda nadzvedl mandle.

„Nech tam tu pracku ještě chvilku a přesvědčíš se na vlastní kůži…,“ její oči se doslova pobaveně usmívaly, „…brouku,“ doplnila posměšně. Toužila po tom, aby svoji ruku konečně sundal, přestože ji tak neskutečně příjemně na kůži pálila. Doslova tam vypaloval jeho otisk.

Pohled jí znovu sjel směrem, kde držel její bledou pokožku, když…

*

Deimos už byl vzteky bez sebe, když mu tady ta drobná upírka takhle bezostyšně vyhrožovala, jenomže to nebylo jediné, co cítil…, byl také maximálně vzrušený a musel vynaložit i stejné úsilí k tomu, aby to nebylo poznat tam dole. Bože, měla tak nádherně melodický hlas, až měl dojem, že by mohl usnout, kdyby mluvila pořád dál. A nedokázal si ani představit, jak musel její hlas znít, pokud byla milá… Pak ty plané výhružky. Ach, jak jen ho všechno spojené s touhle bytostí doslova rajcovalo.

Už se nedokázal držet dál, a tak aniž by mu cokoliv naznačila, nebo se o něco třeba jen pokusila, přitáhl si ji blíž. Ještě si stačil všimnout jejího vytřeštěného pohledu, než se vášnivě natiskl na její rty. V tu chvíli už ji nejenže nedržel za loket, ale jeho ruce se jí majetnicky omotaly okolo pasu.

Ze začátku byla Kate v takovém šoku, že absolutně nereagovala. Čekala, že ji napadne, bude chtít nějak ublížit, ale tohle? Držel si ji u sebe a ona už teď mohla pocítit, jak se na ni dole něco neodbytně tlačilo. Tělem jí projel naléhavý proud touhy, a hned co tichounce vzdychla, se do polibku stejně zdráhavě zapojila.

Deimos byl úplně v šoku z toho, co u něj Kate vyvolávala…, probouzela. Tak moc po ní toužil, že ani nedokázal rozumně myslet. V hlavě měl jak vymeteno a všechny myšlenky se motaly jen kolem ní. Jeho jazyk si spokojeně pohrával s tím jejím a on si její drobné tělo instinktivně vtiskl těsněji do náruče. A chvíli mu opravdu vycházela vstříc, pak sebou ale z ničeho nic začala nekontrolovatelně škubat a ještě u toho stíhala vydávat jakési nespokojené zvuky, třebaže jemu to bylo momentálně úplně jedno. Byl schopný se soustředit akorát na svůj probouzející se chtíč, a tak když se z ničeho nic přestala mrskat, trošinku znejistěl, přesto ale s útokem na její ústa nepřestal.

Přece by se sám a ke všemu úplně dobrovolně neodtrhnul od takového potěšení a požitku. Položila mu ruku na tvář, i když netušil, jak se jí to v tom jeho náruživém objetí vůbec podařilo. A pak se stalo něco, co ještě nikdy… Tělem se mu prohnal bolestivý výboj, který celé jeho tělo sevřel v jakési křeči.

Kate vyhekla, jak ji v náručí v mučivé agónii, kterou momentálně procházelo jeho tělo, zmáčkl. Ještě malinko a dokáže ho zbavit vědomí. Kate svýma do široka rozevřenýma očima pozorovala jeho těsně sevřená víčka. Jejich rty se v prvním útoku proudu, který do něj poslala, oddělily a ji to paradoxně zamrzelo, ale pokud by to neudělala, kdo mohl tušit, jak daleko by to nakonec došlo?

Navíc z něj byla pořád cítit Tanya. Fuj! Už jen z pouhé představy, že její povedená sestra měla tu svoji zmalovanou pusu tam, kde právě ona, se jí udělalo docela nevolno.

Bídák jeden! Zaslouží si za to, jak se k ní zachoval, trpět. Ano! V okamžiku zvýšila dávku a skutečně, už ji žádné pevné ruce nedržely. Jak její náruč, tak rty zůstaly najednou až bolestně prázdné, ale urychleně si tyhle hlouposti vyhodila z hlavy. Zasloužil si to!

Podívala se na Deima, který ležel na zemi natažený na znak, a vypadal, jako by byl... mrtvý. Ona však věděla, že jen dočasně ztratil vědomí, přesto ji z toho píchlo u jejího mrtvého srdce.

Za pár minut opět nabude vědomí a… půjde po ní! A ona by asi měla co nejrychleji zdrhnout, až se totiž probere, tak už jí rozhodně nebude chtít líbat. Možná udělala chybu? Ne, mohl si za to sám! Ale teď už by asi měla zmizet, protože znovu by mu asi ublížit nedokázala.

V další vteřině už měla nastartováno. Opatrně Deima objela a vší rychlostí se vyřítila po silnici směrem ke svému bytu. Musí se od něj dostat co nejrychleji a co nejdál. Doufala v jediné, že její vůně vyvane rychleji, než se on probere. O Cullenovi strach neměla, bylo jich hodně a navíc tam měli jak Emmetta, tak Alici. Snad se Deimos o nic nepokusí, zadoufala zoufale.

Řítila se po cestě a odolávala nutkavé touze otočit to a vrátit se zpátky. Ne, jak pošetilé. Nesmí!

Kate byla naprosto mimo. Tenhle upír s jejím tělem dělal věci, o kterých ani netušila, že jsou u jejich druhu možné. Měla totiž takový divný pocit, jako by na malý okamžik opět cítila bít svoje mrtvé srdce. Jak bláznivé… Přesto se však tohohle vtíravého dojmu nedokázala tak jednoduše zbavit.

Raději pouze zatřepala hlavou a dál se soustředila na silnici, po které se řítila, jak nejrychleji to šlo.

*

Deimos se probral natažený na zemi a úplně zmatený. Tělo ho brnělo od vršku až dolů a jeho poslední vzpomínka byla na… Kate? Ano, líbal ji a pak… odpadl? To mu udělala ona? Asi ano... Schválně? No jistě! Jinak si tenhle svůj kolaps vysvětlit nedokázal. Napadla ho!

Takže to její plané vyhrožování nebylo až tak plané, jak se původně domníval. Zatraceně! Vztek jím otřásl tak silně jako srážka s kamionem. Scvakl vytočeně zuby a ruce zatnul v pěsti. Tohle si teda odskáče! Za tohle mu ta mrcha draze zaplatí…

Zhluboka se nadechl a spokojeně ušklíbl. Cítil ji, ještě pořád tu byla její slabounká vůně… To bylo dobré znamení, protože kdyby se rozhodla zmizet, nemusel by ji už nikdy najít a za to, co mu udělala, musí jednoduše zaplatit. Nebyl žádný stoletý chudák, aby si k němu někdo tohle dovoloval.

V mžiku nasedl na svoji motorku, tlačítkem nahodil motor a rychle vycouval. Smykem ji otočil a uháněl po její téměř ztracené vůni s takovým nasazením, že ani on sám netušil, jak snadno se jí dostal na stopu…

*

Edward pomalu a něžně položil Bellino křehké tělo na postel. Sundal jí kalhotky, boty a pak jedním ležérním pohybem vplul nad ni. Barva její pokožky byla hodně podobná té jeho, přesto však až neuvěřitelně teplá a měkká, zkrátka nadevší pochybnost lákavá a každým coulem dokonalá.

Pod kůží jí rychle proudila horká krev a on v náhlém náruživém popudu zatoužil ji ochutnat. A tím nemyslel jen její krev, ale i dole. Bože, celé tělo mu pulzovalo těžko skrývanou touhou. Byl na pokraji sil jeho ovládání. Chtěl od ní všechno a to právě v tomto dokonalém okamžiku. Pak ale jeho běsnivě náruživá nálada dostala opět na zadek jejím láskyplným pohledem, kterým na něj koukala. Důvěřivě, přesto to nebylo vše, co se v jejích čokoládových očích odráželo. Bylo toho tolik, že ani netušil, jestli kdy přijde na všechno.

Chytila si jeho tváře do svých horkých dlaní a Edward mohl tak jedině nad tím vším citem, který na něj útočil jak zvenku, tak přímo zevnitř, blaženě přivřít oči. On… byl tak zamilovaný, ne… už miloval. A to celou svou zatracenou duší, pokud tedy vevnitř nějaká skutečně byla.

Sakra, a to se neznali ani moc dlouho, přesto už se stihla zavrtat tam, kam se to ještě nikdy nikomu nepodařilo. Na jeho srdce zaútočila s přesností kobry, ale jak zatraceně šťastný za tohle napadení byl. A pak ho s něžností sobě vlastní políbila.

Edward automaticky vycházel vstříc těm sladkým rtům jeho života, ale jakmile se musel odtáhnout, aby jejím plicím dopřál alespoň doušek vzduchu, se jeho pozornost přesunula na štíhlý sloup jejího hrdla. Malinko ho zabrněly špičáky, ale zůstaly poslušně uvnitř dásně, a tak dál pokračoval v procítěném líbání Bellina krku. Mazlil se s její pokožkou tak důkladným způsobem, že mohla tak leda trhaně dýchat, jak moc už byla vzrušená.

Rukama mu brouzdala po zádech nebo v těch nádherně měkkých vlasech. Ten jeho dokonalý rozcuch… Kdyby ji právě tak dokonale nelíbal na hrdle a ona mu ho ochotně nenastavovala, toužila by zabořit hlavu do těch jeho překrásných bronzových vlasů.

Jeho rty postupně klouzaly níž, až se zastavil u jejích ňader. Krásně se vzpínaly proti jeho obličeji a z jejího hrudníku mu do uší dolehl zběsilý srdeční rytmus. Spokojeně se usmál a pak se vrhl do dalšího vytouženého uspokojování jeho lásky.

Tak moc toužila po Edwardových dotecích, zvláště pak dole, takže jakmile se jí tam opravdu dotknul, málem ji to smetlo z povrchu. Sykavě se nadechla, aby dokázala alespoň trochu uvolnit to napětí v celém jejím těle, které směřovalo hlavně mezi stehna. Ano, přesně tam, kde měl Edward momentálně jeho hbité prsty. A přestože to bylo naprosto dokonalé, chtěla mít uvnitř úplně něco jiného. Ale vypadalo to, že jí to Edward prozatím ještě nechtěl dopřát.

Zuby opatrně sevřel jednu její drobnou růžovou bradavku a v zápětí ji ještě olízl… a pokračoval. Jeho dlaně ji hladily naprosto dokonale a všude, o jazyku nemluvě, takže sebou jen nekontrolovatelně škubala a hlasitě vzdychala. Jednou svojí rukou už teď svírala prostěradlo a druhou měla bezpečně pohřbenou v jeho hustých vlasech. A on si s ní dál jednoduše pohrával. Přiváděl ji na okraj a pak tempo zase zvolnil…

„Edwarde,“ zakňourala vzrušeně, ale on naprosto nereagoval. Raději se začal pomalu sunout níž a níž…

Zato Bellin tep v momentě vyskočil o něco výš a doslova burácel v uších. Jenomže nejen jí, Edward ho slyšel úplně stejně. Hlavou se Belle momentálně proháněla jediná myšlenka, a to, jestli ho má nechat pokračovat, nebo ne. Bože, tohle ještě s nikým nedělala, vlastně ona tohle ještě neprováděla nikdy…

Odploužil se až na konec jejích nohou, uchopil ji za kotníky a pak jedním ladným pohybem odtáhl nohy od sebe. Jeho oči byly okamžitě lapeny pohledem na její lesklý střed. Přímo zářila a nepotřebovala k tomu ani slunce jako oni, ne, ona sama jím byla. Byla centrem jeho bytí, jeho život… teď už vlastně jeho všechno. Byla tím nejdokonalejším stvořením ze všech.

Bella sebou na protest zazmítala, ale nedal jí ani tu nejmenší šanci, aby se z jeho obležení jakkoliv vykroutila.

„Ne,“ pípla stydlivě a koukala na Edwarda skrz řasy zpod přivřených víček a tvářemi obarvenými do růžova. Prostě obrázek pro bohy, který zase popostrčil hranici jeho ovládání blíž k jejímu okraji.

„Prosím,“ vydechl vzrušeně a mírně ochraptěle. Upřímně už se nemohl dočkat, až se jeho hlava dostane mezi její stehna, navíc když se tak lákavě leskla, jednoduše už nedokázal odolat… Nehodlal smlouvat, a tak se rovnou vklínil tam, kam potřeboval.

Belliny tváře nabraly další odstín… tmavší a jako souhlas mu věnovala jen nervózní pousmání. Měl vyhráno! Trochu samolibě se zašklebil, tak, aby to neviděla samozřejmě, a okamžitě se začal sklánět k  vytouženému cíli. A Bella doslova nedýchala, jen pozorovala jeho počínání a oči jí klouzaly společně s jeho klesající hlavou, až ucítila, jak ji jemně políbil na vnitřní straně stehna. Tlumeně vzdychla a v toužebném očekávání už si jen přála, aby toho nenechával a pokračoval.

Nervozita ji s každým dalším polibkem, kterým si pomaloučku probíjel cestu vzhůru, chvatně opouštěla. A jakmile se dostal až tam, poslal napřed svoji drzou ruku a v zápětí na to už ji políbily i jeho rty. Bella se zajíkla a hlava se jí automaticky zvrátila dozadu. Roztáhla nohy a toho Edward využil, zaútočil jazykem. Znovu a znovu ji hnal kupředu a ona sebou horečně kroutila, patami brázdila po posteli, v dlaních zmuchlané prostěradlo, tělo vyklenuté vzhůru a svým klínem se tiskla, jak to jen bylo možné, ke zdroji toho potěšení.

Edward si ji držel na místě za boky a přitom ale dál uspokojoval ústy a věděl, že už není daleko. No, on na tom nebyl lépe.

Zhruble dýchala a něco neustále mumlala. Jednu ruku přesunul zpět k jejímu středu a dvěma prsty zajel dovnitř, a to už na Bellu bylo příliš… tělo se vzepjalo a ona v další vteřině vyvrcholila. Jak moc chtěl být uvnitř i úplně jinou částí… tou, která momentálně přímo nebezpečně pulzovala a dožadovala se uspokojení, když na prstech cítil její stahy.

Ale nemínil to jen tak uspěchat, a tak se rozhodl pustit do dalšího promyšleného dráždění.

„Ne, prosím,“ zamumlala zmámeně Bella, když viděla, že se jeho tvář spouští znovu dolů.

„Co?“ vylezlo z Edwarda hodně ochraptěle hned, jakmile k ní znovu pozvedl hlavu. Pozoroval její smyslně přivřené oči, které ho vábily, aby se vrátil zpátky vzhůru, a tak se tedy vrátil. Zpět nahoru… k jejím ústům. Ovšem Bella s ním ale měla jiné plány.

Malinko zatlačila na jeho hrudník, aby jej převalila na záda, a pak se spokojeně, když ji chytil kolem pasu a dynamicky si ji vyhoupl na sebe, usmála. Její stehna se rozevřela kolem jeho boků, a on se naprosto nenasytně koukal do jejího sladkého koutku.

Na nic dalšího nečekala a spojila je.

Edward tlumeně zavrčel, když se konečně dostal do jejího centra, a nechal ji, aby se na něm nejprve pomalu a později už rychle pohybovala. Jenomže pasivita nebyla jeho silnou stránkou, třebaže jeho ruce byly neustále v nějakém pohybu…, hladily Bellino tělo, kam jen dosáhly. Ale nebylo to ono…

Rychle se posadil a Bellin zběsile se zvedající hrudník se nalepil na ten jeho. Vášnivě se vrhl na její rty a přitom začal přirážet i on. Rukou ji držel za zadeček a druhá byla zabořená hluboko v jejích kadeřích. A Bella měla ty svoje omotány kolem jeho krku a tiskla se k němu takovou silou, že kdyby byl člověk, možná by ho i dokázala udusit.

Bral si ji s takovou naléhavostí, až to bylo asi i nezdravé… pro ni. Jenomže se nemohl zastavit. Nejenže ji pomiloval dnes ráno a to několikrát a taky právě teď, ale kdyby dostal příležitost, jistě by se na ni vrhl i ve zkušební kabince, v jeho autě, nebo kdekoliv jinde, kde se jim dnes naskytla příležitost. Bože, to je opravdu až takový nadrženec? No, asi ano…

Dřív mu to s ženami jeho druhu ani nepřišlo, ale jeho láska byla prozatím pouhý člověk, takže taky snadno utahatelná. Dokonce se divil, že je u jejich milování pořád ještě vzhůru a nezkolabovala mu. Ne, to už asi přehnal, ale stejně měl o její zdraví najednou obavy, i když vypadala víc jak při smyslech. A tak se přinutil vypnout svoji starostlivou část, která pro něj prozatím byla úplnou novinkou, takže ji ani neuměl až tak dobře ovládat, a raději se znovu soustředil na horké tělo jeho Belly a spojení jejich těl, protože oba už byli skoro na dosah jejich uspokojení.

Nakonec ji překulil tak, že na zádech teď ležela ona a on na ní a dál se v ní nedočkavě pohyboval. Vedl je ke společnému vrcholu, který už nebyl daleko. Naopak docela, ale docela blízko…

Bella se vzepjala a vykřikla jeho jméno a on se hned na to připojil za ní. Rozkoš se mu nádherně rozlévala tělem, a jako by snad byl utahaný, svěsil hlavu a jemně Bellu políbil. Pak z ní vystoupil, přitáhl k sobě a oba je přikryl dekou.

Belle se však jeho nápad evidentně moc nezamlouval, a tak se ho pokusila svými šikovnými rty přemluvit ještě k nějaké akci.

Edward si v duchu povzdechl, protože jí to šlo skutečně výtečně, takhle sprostě mu podkopávat jeho chabé ovládání, přesto ale měl jasný cíl… Bella jde spát. Věděl, že musí být po tak vytíženém dni úplně bez energie, takže se rozhodl, že se s ní pomiluje hned, jakmile jeho zlatíčko přijde k vědomí po dlouhém a odpočinkovém spánku.

Pro jistotu by se od ní asi neměl ani hnout, protože…

„Ale no tak,“ smál se jejím nenasytným polibkům, když je od sebe oddělil. Naštvaně se na něj zamračila, ale stejně by ho nepřemluvila. Byl rozhodnutý odolat jejímu vábení. Dneska toho na ni bylo až, až…

„Jde se spát,“ obeznámil ji s jasným faktem a podpořil ho hraným zívnutím. Bella si jen nespokojeně povzdechla a zavrtala se do jeho chladnějšího náručí.

„Taky nic nevydržíš,“ zaculila se a Edward nad tím, co právě řekla, jen nevěřícně vyvalil oči. Pak se ale okamžitě uklidnil, přece se nenechá tak snadno vyprovokovat! Stejně ale měl docela silné nutkání ukázat jí, kdo vydrží a kdo ne… Kdo s koho? Spokojeně se uchechtl nad představou Belly, která by mu v tom nejlepším usnula vyčerpáním.

No, ale tak daleko rozhodně zajít nechtěl. A tak když si všimla, že už skutečně nic nebude, raději si spokojeně položila hlavu na jeho rameno a nos co nejblíže jeho krku, aby se tak k ní neustále dostávala Edwardova překrásná vůně a aby věděla, že tady s ní je… Zavřela oči a natlačila se na něj ještě o chlup víc. Prostrčila jednu nohu mezi jeho stehna, ruku pod jeho paži a něžně ho políbila do prohlubně mezi krkem a klíční kostí.

Edward Bellu víc jak spokojeně objal, lehkými polibky ji hladil po vlasech a přitom konečky prstů jemně jezdil po holých zádech. Z úst mu unikl jeden spokojený výdech. Poslouchal stále se zpomalující srdce, které bylo tak blízko toho jeho nemrtvého, a uvědomil si, že tohle už s nikým jiným zažívat nechce.

Jeho malá a drobná Bella byla smyslem jeho existence a on doufal, že jednou bude chtít přistoupit na proměnu. No, nutit ji ale nebude. Nemůže… Malinko se zachvěl z představy, že by to jeho život odmítla. Co by dělal? Co by…

„Je ti zima?“ zeptala se tichounce starostlivým hláskem Bella.

„Není, lásko, a teď už spi.“ A ještě než se položila zpátky na jeho paži, vtiskl jí drobnou pusu na čelo. Pak už si zakázal nad těmito pesimistickými představami znovu přemýšlet. Tohle bude řešit, až nadejde čas. Chvíli jen tak poslouchal zpomalující se Bellin dech, než skutečně usnula.

Občas mu ze spánku něco zamumlala do kůže na krku a on za to byl tak nehorázně šťastný…, alespoň se nemusel vracet k věcem, které prozatím řešit nechtěl. A když tak krásně volala nebo vzdychala jeho jméno, připadal si opravdu jako v nebi… svém osobním. Měli jen jejich malé soukromé místečko tady v horách Aljašky.

Tanya asi na tuhle chatku zapomněla, protože se tu prozatím neukázala, ani když tu byl sám. Naštěstí! Každopádně, kdyby se cokoliv dělo, Alice by mu dala vědět, a pokud ne, musel by se o tu nánu postarat sám a okamžitě. Stejně jednou musí, prozatím dostala pouhý odklad, protože on měl na práci něco daleko dokonalejšího, než si momentálně špinit ruce s ní.

*

Deimos zastavil smykem motorku přímo před nějakým luxusním, přesto odlehlým, velkým několikapatrovým barákem. Vypadlo to, že tu bydlí víc lidí… No, jeho děvčátko rozhodně člověk nebylo, ale vypadalo to, že si potrpěla na společnost.

Vypnul motor, pohledem přejel venkovní parkoviště a našel, co potřeboval. Slezl dolů a opatrně se vydal dál po její vůni, která ho zavedla přímo do vchodu tohohle lidského obydlí. Podíval se, v kterém poschodí se ta potvora schovává. Úplně nahoře!

Obešel celý komplex z druhé strany, kde byla jen těžká tma a husté lesy. Pohled mu vyletěl nahoru a pak se rychlými a ladnými skoky, které nebyly pro lidské oko absolutně viditelné, po terasách dostal až k té nejvyšší.

Uvnitř se svítilo, ale Kate měla všechna okna pozavíraná, to mu však nebránilo v tom, aby mohl nakouknout dovnitř…

15. kapitola X 17. kapitola

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek L'immortale 16. kapitola: