Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Když kočka není pes - 40. kapitola

06.11.2010 (07:00) • MisaBells • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2498×

Love is strange

Poslechl mě a rafl ho. Chris se přestal dávit a jeho křeče se proměnily ve vysilující zápolení s jedem. Neměl šanci.

„Ten nás zabije,“ mručel jsem sklesle a otočil se po Hannah.

A ty už taky vstávej! Sykl jsem v duchu. Bez odezvy. Ani hlásek, ani sten, ani ň.

„Jdu vyřídit odlet,“ rozhodla se Bella a vstala z trávy.

„Doprovodím tě,“ nabídl se Edward, ale Bella jen zavrtěla hlavou.

„Musíš tu zůstat. Jsi jediný, kdo ji může slyšet, aniž by chtěla,“ pohodila hlavou k Hannah. Edward jen smutně kývl a místo něj šel Taavetti. Když opadlo opojení z boje, začali do sebe se Sethem opět rýt.

„Doufám, že pojedete s námi,“ nadhodil Jacob nadšeně.

„Nemyslím si, že je to dobrý nápad,“ vymlouvala mu to Siobhan.

„Naopak, je to skvělý nápad. Rory tě moc ráda uvidí,“ radoval se Jacob a mě neušel potutelný úšklebek.

„V tom případě…“ nedořekl Liam a jen souhlasně kývl.

„No nazdar,“ odfrkl jsem si a probodl Setha pohledem. Obdaroval mě vzdušným polibkem. Absolutně jsem se nedivil Taavettimu, že ho nesnáší, a to jsem si nedokázal představit, co na to řekne on sám, až to zjistí.

„Nebude nadšený,“ ujistil mě Edward a opět vmáčkl běsnícího Chrise do země. Svíral jsem ruku sestřičky a hladil ji po hřbetu ruky palcem.

***

Prošla jsem obrovskými dveřmi, za kterými bylo světlo. Světlo na konci tunelu, jak výstižné. Přicházela jsem tam s pocitem, že něco nebo někoho hledám, ale když jsem spatřila velký sál, zapomněla jsem. Ze stropů visely křišťálové lustry a kolem dokola stálo několik mužů. Prohlížela jsem si jejich tváře. Každý, na koho jsem se podívala, smekl a uklonil se. Jak galantní. Žaludek se mi jemně houpal, ale nebylo to nervozitou, došlo mi, že jsem na lodi. Přede mnou byl monumentální krb a malý smyčcový orchestr vyluzoval omamné tóny. Znala jsem ty tváře mužů. Všichni prošli mým životem. Věděla jsem to. Vysoký, svalnatý a ramenatý muž s křídově bílou pletí a nakrátko střiženými vlasy barvy noci. Ve tváři měl potutelný úsměv. Muž vedle něj působil mladším dojmem. Měl rozčepýřené vlasy a zelené oči. Byl statný a přesto hubený. Když se usmál, podlomila se mi kolena. Gentleman vedle něj byl naprosto jiný. Snědá pleť, indiánské rysy, ruce zkřížené na prsou a tvrdý pohled, dokud se naše oči nesetkaly. A dlouhán s dlouhými vlasy. Vypadal, jako by byl Evropan; a pak další indián, ale ne úplně. Míšenec? A vedle něj zase vybledlý muž s kudrnatou blonďatou hřívou a dolíčky ve tváři. Znala jsem je. Jen jsem si nemohla vzpomenout na to, kdo jsou. Zato jsem přesně věděla, kde jsem. Titanic! Není tohle Di Caprio?

***

Let jsme ustáli a Taavettiův výjev taky. Seth se mohl potrhat smíchy, když Taavovi přeskočil vzteky hlas.

„Přibouchl sis ho mezi stromy?“ vysmál se mu.

„Tebe přibouchnu mezi stromy,“ vrčel Taav. Maggie mlčela, tudíž dala všem jasně najevo, že Taavetti to myslí vážně. Proto jsme se pokoušeli ty dva držet od sebe co nejdál. Jenže v malém letadle to bylo horko těžko možné. Dokázali na sebe vrčet přes celou palubu a až když jsme stáli v domovních dveřích, ulevilo se mi.

„Lure! Hannah je…“ začala Rory, ale zmlkla, když se za mamkou vynořil táta se sestrou v náruči.

„V bezvědomí,“ zakončil to za Rory táta.

„Do prdele,“ sykla a zhroutila se na gauč. Taavetti byl v mžiku u ní. V duchu jsem ho podezříval, že ji spíš brání před Sethem, který se zatím v domě neobjevil.

„Jak ti je?“ vyzvídal něžně.

„No co myslíš? Uprostřed odpoledne mi zmizí neteř, zvracím, mám vidiny, pak mi neteř přinesou v bezvědomí a ty se na mě lepíš jak smůla na stromy,“ vrčela.

„To je moje holka!“ vyjekl Seth od dveří a roztáhl ruce. Rory si ho změřila pohledem.

„No, tak ty jsi mi tu fakt chyběl,“ odfrkla si. Taavetti se rozesmál a ulovil si pro sebe jeden vzteklý polibek. Byl tak moc plný radosti, že Sethovi neskočila kolem krku, že se prostě neovládl.

„Sněhurko!“ tvářil se Seth dotčeně.

„No jo, vždyť už jdu,“ mručela a sápala se na nohy. Když byla tak metr od něj, najednou se rozeběhla a skočila na něj.

„Wo hou,“ zapotácel se Seth a sevřel ji v náruči.

„Zakrněl jsi, nebo už nevíš, jak se používá telefon,“ vytkla mu.

„Taky jsi mi chyběla,“ smál se.

„Ty mně ani ne,“ setřela ho a vymanila se z jeho objetí.

Táta odnesl Hannah do jejího pokoje, a když se objevil Edward s Chrisem, Rory si zakryla pusu.

„Ou,“ vydechla a utekla.

„Co je?“ divil se Taavetti se Sethem.

„Dej ho ke mně,“ požádal jsem Edwarda.

„Tam je Pearl,“ vyhrkla Bella.

„Dej ho k nám,“ navrhla mamka. „Bude mu tam dobře.“

„No, já si půjdu asi…“ mumlal jsem a mířil ke schodům co možná nejpomaleji.

„Není tu,“ zarazil mě Carlisle.

„Kde je?“

„Na lovu s Esmé.“

„No, tak já si asi fakt půjdu jen tak lehnout,“ zesmutněl jsem a táhl se do schodů.

Na chodbě jsem však zamířil opačným směrem, než byl můj pokoj. Vlezl jsem k Hannah ve chvíli, kdy táta odcházel.

„Jen se najím,“ špitl, jako kdyby ji tím měl probudit. Mlčky jsem kývl a lehl si vedle ní.

***

Páni, Titanic! Ale tohle není už loď, uvědomila jsem si, když se kolem mě rozezvučela pouťová hudba a roztočily kolotoče. Všude byli blázniví studenti. Holky měly rudé rtěnky, vlasy vyčesané do nebe a elasťáky. Totální nevkus. Na tvářích měli všichni usazené radostné úsměvy a náramně si to užívali. Co je? Jakýsi černovlasý kluk mě roztočil do kolečka, až jsem vyjekla. Travolta!

***

Ať jsem dělal, co jsem dělal, neusnul jsem. Oči se mi klížily, ale spánek se mi vyhýbal, jak pes vaně. Jen jsem ležel a sledoval blednoucí tvář Hanny.

Pojď si povídat, skuhral jsem, ale bez reakce. Zatřásl jsem s ní a její tělo se rozvlnilo v měkké posteli, ale nic víc. Upravil jsem deku, aby jí nebyla zima, a vstal jsem.

„Hrabu ti ve věcech,“ upozornil jsem ji a otevřel skříň. Do nosu mě uhodila její vůně. Ta, kterou jsem jí dával rok co rok k Vánocům. Přešel jsem k toaletnímu stolku a vzal poloprázdnou lahvičku do ruky.

„Už ti dochází, ale neboj, Vánoce jsou za rohem, a když se teď probereš, koupím ti dvě,“ nabídl jsem.

„Tak jo, druhý pokus. Teď,“ tleskl jsem, ale nic se nestalo.

„Teď?“ nadhodil jsem do třetice. Nic. Vztekle jsem vyšel z pokoje a vpadl k mamce. Seděla u Chrise.

„Nechtěla jsem ho tu nechat. Byl jsi u Hannah, tak jsem si řekla, že tě tu vystřídám,“ vzdychla.

„Měla bys jít na lov, vypadáš děsně,“ konstatoval jsem a posadil se vedle ní na postel. Políbila mě do vlasů a vstala.

„Jdu se podívat k Hannah,“ rozhodla se opět jinak, než jak jí bylo doporučeno, a odešla.

„Co se to stalo, Chrisi?“ vzdychl jsem a Chris se prohnul v zádech.

„Taky se ti to nelíbí?“ vysvětlil jsem si to po svém. Chris vytřeštil oči a zavrčel:

„Zabij mě! Prosím! Tohle nesnesu!“

Sevřelo se mi srdce.

„Na to zapomeň,“ mručel jsem obrněný zkušeností s Pearl. Taky mě prosila o smrt během těch urputných muk. Chris se skácel zpět do polštářů a na chvíli umlkl. Vybavil jsem si jeho pohled. V jeho očích bylo něco jinak. Nebyly zelené jako kdysi, ale jasně modré, jako ten sajrajt. Do pytle.

***

Pouť byla pryč a místo toho jsem si připadala jako v inkubátoru. Do čeho mě to navlékli? Skafandr? Kolem mě bylo černé nebe a hvězdy. Otočila jsem se a viděla… To je Země? Páni! Vedle mě se objevila postava ve stejném munduru. Civěla jsem do té tváře a musela několikrát mrknout. To není možné, vždyť je to Willis!

***

Zíral jsem do prázdna a až když jsem se kousl do prstu, uvědomil jsem si, že si koušu nehty. Nudou a nervozitou.

Potřeboval jsem zaměstnat ruce. Nějak. Vyšel jsem z Hannyina pokoje a seběhl do přízemí. Drapl jsem kytaru ve chvíli, kdy se po ní natáhl táta.

„Tak ne, no,“ sykl jsem a táta se omluvně usmál. Místo toho jsem vytáhl video přehrávač a nesl ho nahoru.

„Co to děláš?“ vyzvídal Emmett.

„Pustím si s Hanny nějaký film. Má ráda filmy,“ vysvětlil jsem a strejda kývl. Dokonce přešel k televizi a vypojil ji, aby mi pomohl. „Děkuju,“ zašeptal jsem.

„V pohodě,“ culil se Emmett.

U Hanny jsme to zapojili, ale než jsme pustili náš oblíbený film z dětství, ucítil jsem tu omamnou vůni Vánoc. Pearl! Vyběhl jsem z pokoje a na schodech se zarazil. Čekal jsem na její reakci. Strnula ve dveřích a nechápavě na mě zírala. Její oči byly stále nádherně karmínové. Ruka jí vystřelila k puse a tiše vyjekla.

„Jsi tady?“ zašeptala nevěřícně.

„Jsem tady,“ opakoval jsem tiše.

„Živý a celý,“ vydechla.

„Živý a celý,“ smál jsem se a tělo mi zaplavilo čiré štěstí.

„Nevěřím tomu, to snad…“ vrtěla hlavou.

„Tak tomu tedy věř,“ mrkl jsem na ni a než jsem mohl něco říct, visela mi kolem krku. Oči se mi zalily slzami. Najednou jsem měl pocit, že můj život má cenu. Když mám Pearl, má cenu. Moje Afrodita se po chvíli odtáhla a opět měla pěst v puse. Začal jsem se smát, když ji vytáhla a zhluboka se nadechla.

„Kde je Chris? A Hannah? Jsou v pořádku?“ vyzvídala a rozhlížela se.

„Chris prodělává přeměnu a Hannah…“ nedořekl jsem. Já vlastně ani nevěděl jak to dokončit. Co vlastně bylo s Hannah?

„Kde je?“ vyjekla.

„V pokoji. Chtěl jsem jí pustit film,“ blekotal jsem.

„Můžu se přidat?“

„Když ti nebude vadit historický Hříšný tanec?“ usmál jsem se.

„Vůbec ne! Miluju Patricka,“ mrkla na mě a vyrazila k Hannah. V pokoji jsme se uvelebili v nohách postele a já zmáčkl přehrávání. Sledovali jsme Baby a její rodinu, jak se rekreují. Vzpomínal jsem, jak jsme si s Hannah hráli na ty dva. Samozřejmě jen tanec. Jenže Hanny byla větší poleno než Baby. Nešlo to a zůstali jsme nakonec jen u zpívání.

***

Kolem mě byla okna a jednu stěnu pokrývalo ohromné zrcadlo. V koutě byl paraván a na zemi plovoucí podlaha. V dalším koutě malý gramofon. Viděla jsem kluka, jak k němu jde a pouští desku. Místnost zaplnila skladba. Znala jsem ji…

„Silvia,“ vyhrkl ten kluk.

„Yes, Mikey?“ ozvalo se z mého hrdla.

„How do you call your loverboy?“ Ten hlas jsem znala.

„Come 'ere loverboy!“ reagovala jsem automaticky.

„And if he doesn´t answer?“

„Oh, loverboy,“ zaskučela jsem.

Není to…

***

Odzpívával jsem své partie tak, jak jsem byl zvyklý. Pearl mlčela. Pochopila, že tohle je sourozenecký duet, i když Hannah mlčí.

„And if he still doesn´t answer?“ zazpíval jsem a smutně se té ironii usmál.

„I simply say: Baby, o-oh baby. My sweet baby. You're the one!“ ozvalo se za mými zády chraplavým hlasem a do očí se mi vlila veškerá voda světa.

Předchozí

Mé shrnutí

Další

Autor: MisaBells (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Když kočka není pes - 40. kapitola: