Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Když kočka není pes - 11. kapitola

23.09.2010 (09:00) • MisaBells • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2917×

Pánská jízda

Doma jsem přecházel po obýváku jako hladový tygr. Vybavoval jsem si fotbal s kluky a tu osudovou chybu, když jsem na začátek podzimu navrhl táborák. Možná, kdybych to řekl na hřišti, nemělo by to takovou šílenou reakci, jako když jsem to pronesl ve zdech dětského domova. Sesypala se na mě halda dětí a jedno přes druhé křičelo, že chtějí taky. Tomu nešlo odolat. Ty děti byly tak nadšené, že se něco bude dít… hlasitě jsem si povzdechl a podrbal se na temeni hlavy.

„Co se děje, Danieli?“ Edward se na mě zvědavě díval a čekal, co ze mě vypadne. Rád bych věděl, jestli tohle dělá schválně. Dávno přece musí vědět, co se mi honí hlavou.

„Jo, vím,“ přikývl s úsměvem, „ale dobře víš, že nerad lidem lezu do soukromí. Alespoň,“ dodal, když jsem si odkašlal, „když to není úplně nutné. Tak co potřebuješ, jen si řekni!“

„Mám trochu problém. Slíbil jsem klukům z fotbálku táborák, když se budou snažit. Jenže víš, že někteří jsou z toho děcáku, co k němu patří to hřiště, kde trénujeme… a no zkrátka, rády by se přidaly všechny děti, i holky a prckové. A mě to přerůstá přes hlavu, sám to dohromady nedám.“

„Dobře víš, že s penězi si starosti dělat nemusíš. A kamarádů jsi měl vždycky dost, tak udělej agitaci mezi nimi, aby ti pomohli. Chris se do toho vrhne určitě s nadšením a asi bych se moc nepletl, když na tohle nalákáš i děvčata… zvlášť některá,“ prohlásil s potutelným úsměvem.

„Jasně, to je nápad,“ rozzářil jsem se jak stovka žárovka. Pearl se přece na fotbálku líbilo! Ta mi určitě pomůže. Jenže Chris… ten měl teď svých starostí nad hlavu. Ale možná… Pozvu Hanny, ať už si to s ním moje drahá sestřička konečně vyjasní. Vůbec se mi nelíbí, jak mi ničí nejlepšího kamaráda. Mám svou ségru rád, ale aby si kvůli jejím pitomým nápadům Chris myslel, že je gay, to je trochu moc. Je z toho chudák tak zničený, a přitom zbytečně. Zasloužila by!

Když jsme se s Chrisem to ráno potkali u skříněk, řekl jsem mu o tom chystaném táboráku. Zdál se docela nadšený.

„Jasně, že ti pomůžu. Řeknem klukům z volejbalu. Určitě se zapojí všichni. Stejně nechápu, žes před nimi to trénování kluků tajil.“

„Já se nerad chlubím a nezáleželo na tom. Ale teď pomoc potřebuju a kluci nestačí. Budou tam i děvčata a malí prckové z děcáku… co bychom tam s nimi asi dělali? Budu muset ukecat i nějaké holky… možná by se dala přesvědčit Pearl,“ prohlásil jsem s nadějí.

Chris protočil oči. „Ta stíhačka? A vezme sebou i Madison, že jo? No, bude to táborák…“ dodal zamyšleně, „možná bychom mohli ty čarodějnice upálit, když to jinak nepůjde.“ A hbitě uhnul před botou, kterou jsem po něm hodil.

„Madison si klidně upal, ale Pearl se ani nedotkneš,“ vrčel jsem. „Vážně, Chrisi, co ti na té holce vadí? Kdybys ji znal víc… Není to žádná pitomá barbína, je to fajn holka.“ A skoro mi dala i pusu, pomyslel jsem si s nadějí. Třeba to zrovna tam vyjde.

„Jo?  A odkud to víš? Že by nějaká tajná setkání?“ popichoval mě Chris.

„Kdyby ses dva dny neschovával doma s kocovinou, přišel bys na to možná taky,“ pokrčil jsem rameny. „A už pojď, nebo přijdeme pozdě, bude zvonit. Pearl zkusím poprosit při obědě. A s klukama to proberem na volejbale. Možná se přidá i Hanny, třeba přijde, i když už je Seb zdravý.“

Chris náhle zrozpačitěl a mně bylo jasné, proč. Já tu Hanny zabiju!

****

Fajn, vždyť na tom vůbec, ale vůbec nic není. On neví, že já vím, tak proč mu říkat, že vím, když on neví? Spekulovala jsem a zírala na černý monitor svého počítače.

„Jen ho zapnu, no ne?“ vybídla jsem se a zmáčkla tlačítko. Žaludek se mi zhoupl. Mám mu říct, že vím? Naťukala jsem heslo a otevřela prohlížeč. Třeba tu nebude. Je moc brzy. Přivstala jsem si a za chvíli musím do školy. Třeba už ve škole je, tišila jsem se. Najela kurzorem na poslední stránky a…

-          Co jsem udělal?

Do prčic! Santa mi poslal smutného šklebíka se slzou v oku. Bylo mu to líto?

-          Spadlo mi to? Vždyť mě znáš.

Vymlouvala jsem se. Kdyby jen věděl, jak moc mě zná a jak moc lžu?

-          Ani nevíš, jak se mi ulevilo. Myslel jsem, že jsem tě nějak urazil. Poslední dobou jsem v tom expert.

-          Ne, mě jsi  neurazil. Koho jsi urazil?

Vyzvídala jsem v naději, že se kolem něj nemotá žádná holka… Co to dělám? Nech toho!

-          Kamaráda. Od té doby jsem ho neviděl. Jsou to dva dny. Byl jsem opilý a… To je jedno, nech to být, ano?

-          Jestli to potřebuješ někomu říct, jsem tady.

Nabídla jsem se. Kupodivu se chytil. S hrůzou jsem poslouchala jeho opilé vzpomínky a zkreslené domněnky. Vyprávěl mi o tom, jak Hanleyho nařknul z toho, že má prsa a on se urazil. Prý zbledl a vrčel. Ale to bylo na Dana, ty tele, ječelo to uvnitř mě!

-          Asi bych ti něco měl říct, ale nevím, jak to přijmeš.

-          Tak povídej.

Naťukala jsem a začalo se mi špatně dýchat. Co mi chce asi říct? Bože!

-          Nejspíš jsem gay.

Do prdele! Z přízemí se ozvalo nesouhlasné mručení. Jak může být gay?

-          Jak jsi na to… Chci říct, proč si to myslíš?

-          Víš, jak jsem ti vyprávěl o tom kamarádovi s prsama? Líbí se mi.

Domem se roznesl křik. Můj křik. Můj radostný řev a v zápětí se proměnil v jekot šílence, kterému došla slova.

„Chci být holka!“ zařvala jsem do ticha vily.

„Tos‘ na to přišla brzo,“ zasmál se z přízemí táta.

„Fajn, tak chci být kluk, ale v tom případě chci, aby Chris byl vážně gay,“ opravila jsem se.

„Ty jsi přející,“ pokračoval a po schodech se neslo tupé klapání bot, jak se blížil. Otevřel dveře a změřil si mě pohledem.

„Proč bys měla být gay?“ položil špatnou otázku.

„On je prý gay, ale vlastně není. Jenže…“ motala jsem se.

„Srdíčko, kolik členů rodiny ti už řeklo, abys mu řekla pravdu?“ rýpl táta.

„Nemám rodinu,“ odfrkla jsem si dotčeně.

„Nebuď zlá. Nikdo to s tebou nebude nikdy myslet líp, než rodina.“

„Vidím. Chcete, abych si vykopala vlastní hrob. Nemůžu mu to říct!“ šílela jsem a táta mě zpražil pohledem takhle-se-mnou-nemluv. „Táto, co teď?“ kňučela jsem.

„Teď půjdeš do školy a odpoledne na Dannyho akci. A tam to vyřešíš. Nějak,“ navrhl.

„Asi mám mononukleózu,“ špitla jsem.

„Nemáš.“

„Tak svrab a spalničky.“

„Ne.“

„Španělskou chřipku? Ptačí nemoc?“

„Jsi zdravá jako ryba a nech toho.“

„Asi jsem právě prodělala mozkovou příhodu,“ zkusila jsem to naposledy a chytila se za srdce.

„Jedinou příhodu, kterou teď můžeš prodělat, je, že tě zmuchlám do klubíčka, kecko. Mazej do školy,“ hašteřil na oko táta. S brbláním jsem se nenápadně rozloučila se Santou a vypnula počítač. S hekáním a předstíráním jsem vstala.

„A nezapomeň na to odpoledne,“ křikl ze dveří, když jsem se skládala k Belle na sedadlo.

„Asi mě přejede červený autobus,“ zavrčela jsem.

„V Kanadě nejsou,“ pronesl táta s Bellou unisono. No kde jsem se to narodila, proboha!

****

Táborák byla akce století. Děcka byla nadšená, všechna bez výjimky. Soutěží, které jsme s klukama na hřišti připravili, se zúčastnili s vervou. Závody ve skákání v pytlích, srážení plechovek kriketovými míčky, házení jiných míčků velkému lvovi, vyřezanému z překližky a úžasně namalovanému (to byla práce Hanny) do tlamy, závody v běhu, a Edward někde sehnal a nechal nainstalovat i mobilní lezeckou stěnu, takže si každý mohl zkusit zahrát si na horolezce. Pro nejmenší škvrňata zase vyčaroval nafukovací skákací hrad a míčkoviště. Dětem svítily oči jak lampičky. A když vyhrály i ceny – čokoládové medaile, bonbóny, ti malí i plyšáky a drobné hračky, jejich nadšení neznalo mezí. Ale nejvíc nám klukům dělaly dobře obdivné a uznalé pohledy našich spolužaček, které byly celé odpoledne v obložení těch prcků a holčiček. Natahovalo se po nich tolik ručiček, že nevěděly, které dřív pochovat. Dokonce i Madison vypadala skoro lidsky. A Pearl… Nevím, jestli jsem se víc díval já po ní, nebo ona po mně.

Co je s Chrisem? ozvalo se mi náhle v hlavě. Hanny. Visela na něm pohledem celé odpoledne, stejně jako já na Pearl, jenže Chris dělal, jako že „ho“ nevidí. Bránil se tomu jak morové ráně, chudák. Jenže já si dobře všiml, že po mé ségře střílí kradmými pohledy ve chvílích, kdy se nedívá, ale pokaždé bleskurychle uhnul jako přistižený zloděj. Lítali v tom oba, a pěkně.

Co by s ním bylo? Brání se osudové přitažlivosti, a můžeš si za to sama, poslal jsem své drahé sestře. Nechce pokukovat po klukovi, a divíš se mu? Vždycky se mu líbily holky, a najednou si neví rady s tím, že ho přitahuje kluk. Kdybys nebyla moje ségra, nejradši bych ti jednu vrazil. A možná to udělám i tak.

Jenže co mám dělat? ptala se zoufale. Když jsem se mu nepřiznala hned. To mám za ním teď jít a říct Nazdar, já jsem holka, jen nemám žádný prsa a nechala jsem se ostříhat. To by byl trapas!

Ale máš prsa, Méďo. Vždyť si jich tuhle všiml i Chris, a to ji měl jak z praku, chechtal jsem se v duchu jako blázen.

Jenže si to nepamatuje. A když to nepoznal sám, já se mu vnucovat nebudu, trucovala.

Jo, co sis nadrobila, to si sněz. Budeš muset sebrat odvahu, a brzo, nebo mu to řeknu sám, vyhrožoval jsem. Už se na to nemůžu dívat.

Seber odvahu… Tobě se to řekne. Že tys‘ ji sebral! S Pearl jsi taky nijak nepokročil, ty Odvážné srdce! poslala mi trpce.

To měla pravdu. Nepokročil. A nějak jsem pořád nevěděl, jak na to. Bylo to divný. S holkama jsem dřív nikdy problémy neměl, ale s Pearl to bylo jiné. Pokaždé, když se přiblížila, srdce jsem měl až v kalhotách.

Po soutěžích jsme zapálili táborák, Chris vytáhl kytaru a začalo se zpívat. Děti se nacpaly buřtama, a když je vychovatelky z domova pak v podvečer odvedly, aby je uložily na kutě, zůstala tam jen naše parta. Někdo přinesl pivo, dávalo se kolovat a já už byl trošku mimo… Pearl seděla naproti a usmívala se, oheň hřál a mihotal se a v červenavé záři plamenů se mi zdála ještě krásnější. Měl jsem pocit, že celý hořím taky, a přitom mě mrazilo. Nejradši bych vstal, přeskočil ten oheň, vzal ji do náručí a pak… Jenže jsem si netroufal. Takhle přede všemi. Ještě bych se ztrapnil. A tak jsem dál upíjel pivo a propadal beznaději.

A pak už měl Chris dost toho, jak se na něj Madison lepí a Hanny hází ublížené pohledy, položil kytaru a zahučel, že musí domů. Sebral se a zmizel, za chvíli po něm i Hanny. Mělo by mi jich být líto, ale už jsem s nimi ztrácel trpělivost a navíc jsem měl sám plnou hlavu Pearl.

„Tak, Chris nám utekl, kdo teď bude hrát?“ zakvičela Madison. Všichni, kdo zbyli kolem ohně, krčili rameny, až se náhle zvedla Pearl a já vykulil oči.

„Já bych to mohla zkusit, ale už jsem strašně dlouho nehrála. Nevím, jak mi to půjde.“ Přešla kolem ohně, sedla si vedle mě a zvedla Chrisovu kytaru. Jo! Alespoň je ke mně blíž! Radoval jsem se v duchu a hlava se mi točila z toho, jak voní…

Dalších několik písniček jsem si jen užíval ten úžasný pocit z její blízkosti. A pak najednou položila kytaru a mnula si bříška prstů.

„Stačí. Dál hrát dneska nemůžu. Mám už puchýře od strun. Dlouho jsem to nedržela v ruce, koukej,“

Natáhla ke mně ruku s bolavými špičkami prstů a já měl pocit, že mi v té ruce nabízí celý svět. Vzal jsem ji do své a nějak zapomněl pustit. Pohladil jsem jí bolavá místa a pak si s ní propletl prsty. Nebránila se, nechala si to líbit! Topil jsem se v jejích očích a projížděly mnou střídavě vlny horka a zimy.

„Tentokrát žádná čelní srážka?“ usmála se a druhou rukou si mě přitáhla blíž. A najednou mi bylo jedno, že je kolem táboráku plno mých spolužáků a spolužaček, bylo mi jedno, jestli pohořím. Zčistajasna jsem ji líbal, její rty byly horké stejně jako moje a chutnaly jako roztavená čokoláda. A pak pootevřela ústa a já směl dál. Voněla jako jarní louka, jako letní den a já nevnímal nic než její vláčné tělo v mém náručí, točila se mi hlava… a pak nás oba probral až hurónský smích všech okolo. Zmateně jsem se rozhlédl a až pak si uvědomil, že mám v dlani její ňadro.

Tos podělal, kamaráde, blesklo mi hlavou a já honem ucukl rukou. Jestli ti nevrazila doteď, tak teď to udělá určitě. První pusa a ty ji hned osaháváš! Jenže Pearl se usmívala a nevypadala na to, že by mě chtěla profackovat. Naopak. Přitulila se ke mně a položila si hlavu na mé rameno. A já v životě nebyl šťastnější.

****

„Chrisi, počkej,“ dohonila jsem ho až v malém parčíku o dvě ulice dál. „Co se stalo, proč se mnou nemluvíš?“

Otočil se a upřel na mě ty úžasné zelené oči, a mně zas bylo špatně. Najednou jsem viděla, kolik bolesti a zmatku v nich má, a zavinila jsem to já. Jsem tak pitomá! Proč jsem mu neřekla hned, kdo jsem?

„Nic se nestalo. Ty za nic nemůžeš. To já. Posledně v té hospodě… asi jsem tě urazil, omlouvám se, ale mám hrozné okno,“ prohlásil kajícně.

„Neurazil,“ zavrtěla jsem hlavou. „Chrisi…

„Hanny…“ řekli jsme oba zároveň a já se zarazila. „Ty první. Cos‘ chtěl říct?“

Chvíli se na mně díval a kousal si rozpačitě ret. Pak zavrtěl hlavou.

„Nevím. Jsem zmatený. Ještě nikdy jsem… Já… Sakra, já vůbec nevím, jak to mám říct,“ vjel si zoufale rukama do vlasů.

Bylo mi ho v tu chvíli tak líto, že jsem přestala uvažovat o tom, co dělám. Popadla jsem ho rukama za ty jeho a stáhla mu je dolů.

„Chrisi…“ už jsem nestačila nic dopovědět, protože najednou mi těma rukama držel hlavu a líbal mě jako o život. Polilo mě horko a zároveň mi naskočila na zádech husí kůže. Uvnitř jsem jásala štěstím. Zasténala jsem mu do úst a jakmile jsem ty svoje pootevřela, ucítila jsem jeho jazyk a málem se mi podlomila kolena. Musela jsem se chytit za klopy jeho bundy, abych udržela rovnováhu, a přitáhla jsem se k němu blíž.

On ale najednou vytřeštil oči a odtáhl se. „Sakra, co to dělám,“ zašeptal zoufale a jak se mi chtěl vytrhnout z náruče, udělal krok vzad, zakopl o kámen a už jsme se oba řítili k zemi. Nastavil ruce, abych na něj nenarazila, a vzápětí strnul jako socha a já taky. Najednou bylo nám oběma jasné, že přece jen mám prsa. Minimálně jedno, to, co mu při našem karambolu vklouzlo do dlaně, jak se mě snažil zachytit.

„Do hajzlu!“ vypadlo z něj, když mu to došlo. „Ty jsi holka!“

Rudá jako rajče jsem se mu vyvinula z náruče a rychle vstala.

„Jo,“ špitla jsem. „To jsem se ti právě snažila říct.“

Ještě chvíli na mě zíral ze země, ale já viděla, že se můj průšvih mění na katastrofu globálních rozměrů, jak se překvapení v jeho očích mění na bolest a potom vztek.

„Já blbec!“ vyjelo z něj, když se konečně postavil. „Užila sis alespoň legraci, když jsi ze mě udělala takovýho vola? Víš jak mi bylo, když jsem si myslel, že jsem se zamiloval do kluka?“

Chris zuřil a mně bylo děsně, ale závojem výčitek svědomí ke mně přece jen dolehla ta poslední slova.

„Zamiloval ses?“ špitla jsem.

„Ne!“ odsekl tvrdě. „To se mi nejspíš jen něco zdálo. A ty už mi víckrát nelez na oči! Mám vás holek plný zuby. Jsi stejná jako ty nány u nás ve škole – pokrytecká potvora!“

Stála jsem jako solný sloup a nezmohla se na slovo. Jen jsem clonou slz sledovala jeho záda, jak mizí v setmělé ulici za parkem.

Předchozí

Mé shrnutí

Další

Autor: MisaBells (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Když kočka není pes - 11. kapitola: