Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kdo s koho - 14. část

13.12.2009 (22:00) • Pajinka2004 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4128×

A kde vlastně bydlíme…?

Do pytle na tenhle drobný detail jsem nepomyslel. Telefon letěl z okna. Co teď? Vždyť je tu hands free ty pitomče. Plácnul jsem se do hlavy a začal vytáčet Carlislea. Po několika zazvoněních se ozval Carlislův hlas oznamující ať mu laskavě nechám vzkaz. Jo to mi tak bude k něčemu. Zkusil jsem ještě Esme ale ani ta nebyla na příjmu. Třeba to Bella taky neví. Navolil jsem Porche Panamera a odmáčkl volání. Chvíli jsem si myslel, že už mi to nezvedne a když už jsem to chtěl vzdát…

,,Copak pane Cullene?“ Zdálo se mi to, nebo zněla trochu výsměšně? Ta jestli ví kde bydlíme, tak mi to rozhodně neřekne. Začínal jsem být dost vytočený.

,,Mohla bys mi prosím říct kde bydlíme?“ Procedil jsem skrz zuby.

,,A proč si myslíš, že to vím?“

,,A kam jinam bys jela?“

,,Tobě to tak budu říkat.“

,,Proč?“

,,Chceš mi ubližovat.“

,,Nechci. Slibuju.“ Vím, že vlastní ženě bych lhát neměl ale… upírům se nedá věřit.

,,Myslíš, že ti budu věřit?“ Bylo mi jasný, že tak lehce to nepůjde.

,,Slibuju, že si tě ani nevšimnu.“ Přesně tak! Ani si nevšimnu, když bude chtít klást nějaké protesty. Takže zase tolik nelžu ne?

,,Slibuješ? Mě to všechno moc mrzí Edwarde, nechtěla jsem  ukrást auto a vůbec všechno.“ Jo, tak nějaký auto je mi zrovna teď ukradený. Mám na mysli jiné věci, za které by měla být potrestaná… Sakra uklidni se! Trošku už mě začínaly tlačit džíny.

,,Neboj se, slibuju. A to auto je mi ukradený.“ No ono vlastně i je kradený takže…

,,Já nevím…“

,,No tak lásko. Víš jak moc tě miluju. Přeci bych ti nelhal.“ Zatrylkoval jsem do telefonu. Měl jsem se dát na herectví fakt.

,,Dobře, stejně bys dříve či později dorazil. Takže je to…“ Okamžitě jsem v navigaci navolil adresu, kterou mi dala a vyrazil.

Zdálo se mi, že jedu už nějak moc dlouho. Zastavil jsem a zavolal Belle. Ta měla telefon vypnutý. Stejně tak i Alice a ostatní telefon nepřijímali. No je pravda, že na mě musejí být trochu naštvaní ale snad se zas tolik nestalo ne? Poslední pokus! Esme mě v tom nenechá, že ne?

,,Esme? Tady Edward.“ Úlevně jsem vydechl do telefonu. Jsem snad první upír co se ztratil. Mohl jsem zkusit běžet a vystopovat je, ale nejsem moc dobrý stopař no. Ještě bych skončil v jiném státě. Takže tohle je jistější.

,,Edwarde, tohle sis pěkně zavařil. Neměla bych s tebou mluvit, domluvili se na tebe. Ale znáš mě… Takže teď bydlíme…“

,,Díky.“ Otočil jsem auto a vracel se na úplně opačnou stranu. Zajímalo by mě, kam mě to Bella vlastně chtěla poslat. Musím se na to doma podívat. Počkat! Jak se na mě domluvili? To už jsou všichni doma? Jenom já tu jak debil jezdím po vejletech?! Pěkně mě podvedla.

,,Mě to tak moc mrzí…Bla bla bla. To ona měla být herečka! Vyběhla se mnou teda parádně.

Když jsem dorazil před dům, auto jsem nechal tam kde je. A vlítnul do dveří. Seděli si tam jako velká šťastná rodinka a ani si mě nevšimli. Supěl jsem vzteky. Div mi nevycházela pára z uší. Tohle je na mě moc. Nejdřív Bella! Podíval jsem se na ní a chtě nechtě mě opět pohltila touha. Musím ji mít, teď hned!

,,Nezkoušej to Edwarde.“ Řekla Alice v okamžiku, kdy jsem chtěl vrazit mezi ně a vyrvat Bellu z jejich kroužku. Nezvedla ani hlavu a dál se věnovala lakování nehtů Rosalie. Na chvíli jsem se zarazil. Jako co? Co mi můžou udělat. Znovu jsem se pohnul a vletěl mezi ně! Jenomže najednou mě držely čtyři silné páry rukou a Bella přede mnou se na mě jen usmívala.

,,Kdo je pro nějakou pořádnou pomstu? Za to, že nás Edík nechal jet autobusem?“ Prolhanej lhář. Nedokázal si uchránit myšlenky na parádní auto, které koupila Rose. Podíval jsem se na něj a vztekle zavrčel.

,,No jo, dobře. Já vím.“ Vykoktal ze sebe. ,,Ale stejně.“ Všichni byli evidentně pro!

,,NE! Alice opovaž se!“ Tohle snad nemyslí vážně?

,,Ale no tak. Budeš fešák.“

Posadili mě na gauč a stále mě pevně drželi. Místo Alice mě teď ale držela kolem pasu Bella.

,,Budeš strašně sexy miláčku. Žádnej se před tebou neudrží.“

,,Tohle si odneseš. Víš to viď?“

,,Nemyslím si.“ Líbla mě za krk.

,,Ještě fotečku. Edwarde usmívej se!“ Seděl jsem tam s nalakovanými nehty, i na nohou! Na obličeji jsem měl snad tunu make-upu, stíny a dokonce řasenku!! Nehledě na mou rudou pusu, namalovanou ve stylu 60. let! A ty vlasy!! Když mě konečně pustili běžel jsem hned do koupelny smýt si ten sarjat.

Moc to nešlo! No jasně vodě-odolná Alice nenechá nic náhodě! Drhnul jsem se kartáčem a v duchu jim nadával. Přerušilo mě až zaklepání na dveře.

,,Nechceš s tím pomoct?“ Bella. V ruce držela odličovací mléko a odlakovač.

,,Že se najednou tak staráš.“ Vypadala mírně provinile. Nemohl jsem se na ní ani zlobit!

,,Chci ti jen pomoct. Ale jestli nechceš?!“ Otáčela se k odchodu.

,,Vím o jiné věci, se kterou bys mi mohla pomoct…“ Chytil jsem jí kolem pasu a přitáhl zpět k sobě!

,,Promiň ale nejsem na holky. A navíc jsme se na něčem dohodli.“ Smála se mi do obličeje a odtahovala se ode mě.

,,Radši půjdu.“ Dodala ještě, když viděla můj zuřivý výraz. Zatím jsem jí nechal jít ale hned jak to ze sebe smyju… Tak jí už nic a nikdo nezachrání.

Trvalo mi to déle než jsem čekal. Když jsem se vrátil dolů nikdo tam nebyl. Jen vzkaz:

Jsme na lovu!

To jako jsem teď samostatná jednotka nebo co? Že mě nikdo nechce s sebou. Tak to ne, to si nezasloužím. Nemohli být pryč dlouho. Šel jsem po jejich stopě a našel je nedaleko domu. Alice s Jasperem se věnovali něčemu jinému než lovu a stejně tak Rose s Emmetem. A Carlisle s Esme ti tu zase nebyli vůbec. Jejich vůně pokračovala mnohem dál, než jsem hodlal zajít. Byl jsem u cíle. Bell jsem uviděl nedaleko od nich. Musela být už po lovu. Zůstal jsem dál a pozoroval ji. Nejspíš ji to už přestalo bavit, protože se otočila a vyběhla směrem k domovu. Tedy i mým směrem. Rychle jsem se sebral a popoběhl kousek dál. Musela ale ucítit můj pach. Zpomalila a rozhlížela se okolo. Až nakonec jí zrak padl na mě. Musela slyšet i moje myšlenky.

,,Emmet mě ochrání, když se o něco pokusíš.“

,,To sotva, má teď na práci něco důležitějšího. A myslím, že ani kvůli tobě se z toho nehodlá vytrhnout.“ Otočila se jeho směrem a mírně se zamračila. Využil jsem její chvilkové nepozornosti a skočil po ní. Povalil jsem jí na zem a chytil za ústa aby mi Emmetka nevyplašila a on se nepokoušel o nějakou směšnou ochranu. Ccc, chce přede mnou bránit mojí vlastní ženu.

,,Ještě nemáme po oficiální svatbě Edwarde!“ Poslala mi vzpouzející se Bella v myšlenkách. Její marná snaha mě málem rozesmála. Možná by měla šanci mě porazit ale ne teď a tady. Al hlavně, když jsem v tomto stavu.

,,Mlč! Ženo!“ Vrátil jsem jí myšlenku v již dost rozjařeném stavu. Otočil jsem jí zády k sobě, takže jsem na ní teď ležel. Rukou jsem stále svíral její ústa a pomalu se i s ní zvedl.

,,Auu. Sakra Bello. Nekopej. To celkem bolelo.“ No, bolelo to docela dost. Mířila přesně. Popadl jsem jí i za kolena, takže jsem ji měl v náručí pěkně schoulenou a vyběhl směrem pryč od nich. Myslím, že až do domu bych to nevydržel, takže jsem jen běžel daleko od zbytku rodiny.

,,Chceš mě nutit Edwarde? Domluvili jsme se přeci?“

,,To už neplatí. A myslím, že nebude třeba tě do něčeho nutit. Au, nekousej Bell.“

Doběhl jsem na louku uprostřed nějakého kaňonu. Kousek od nás bylo čiré horské jezírko. Položil jsem Bellu na zem a otočil ji k sobě. Z očí jí div nešlehaly blesky. Uvěznil jsem jí ruce za zády a chtěl jí políbit. Ucukla mi. Zhluboka jsem se zasmál. Byla tak roztomilá.

,,Chceš to stejně jako já Bello. Vím to.“ Němě zakroutila nesouhlasně hlavou.

,,Ani netušíš jak strašně moc mě vzrušuješ. Stačí jen se na tebe podívat a…“

,,Budu se prát!“

,,Když to jinak nepůjde.“ Pokrčil jsem rameny. Vím, že jí nakonec dokážu přesvědčit. Mám dobré přesvědčovací metody.

Ruce jsem jí chytil už jen jednou rukou a tou druhou jsem jí roztrhl tričko a serval ho z ní. Vzpouzela se mi a snažila se kopat ale povalil jsem jí na zem a uvěznil její nohy mezi svými stehny. Sklonil jsem se nad jejím zmítajícím se tělem a jazykem objel její bradavky. Cítil jsem jak se zachvěla. Její odpor už nebyl zdaleka tak silný jako předtím. Volnou rukou jsem kopíroval křivky jejího těla a přitom ji líbal na její překrásná ňadra. Byla dokonalá. Musel jsem se krotit abych z ní neserval zbytek oblečení a teď hned si ji nevzal.

Když jsem jí něžně přejel zuby přes vrcholky jejích ňader neubránila se tichému stenu. Měl jsem vyhráno. Nedokáže mi odporovat. Chce to stejně jako já. A když jsem jeden z vrcholků zkousnul silněji a následně tišil bolest svým horkým jazykem začala mi svým tělem nevědomky vycházet vstříc. Přejel jsem jazykem přes ploché bříško až ke kraji jejích džínsů, zuby jsem utrhl knoflík a rozepnul je. Povolil jsem její ruce s myšlenkou, že teď už nemá sílu mi utéci. Mýlil jsem se. V mžiku stála na nohou a těžce oddychujíc na mě hleděla.

,,Vážně chceš odejít Bell?“ I kdyby chtěla nemohl jsem ji pustit. Teď už ne! Těkala pohledem mezi mnou a jedinou únikovou cestou. Sama nevěděla co se sebou. Učinila poslední marný pokus. Snažila se mě přeskočit ale zachytil jsem ji za nohu a ještě v letu na ní rozerval poslední zbytky oblečení. Vůbec mě nezajímalo v čem potom půjde domů.

Chytil jsem ji za zadeček a obmotal si její nohy kolem pasu. Přitom jsem jí líbal na šíji a jazykem objížděl její ouško. Měla zavřené oči a její hrudník se dmul vstříc mým polibkům. Nenechal jsem ho čekat dlouho. Zabořil jsem se mezi její sladká ňadra a dal jim přesně to, oč žádaly. Položil jsem jí do trávy a nepřestával ji přitom líbat po celém těle. Moje rty sklouzly až dolů k jejímu klínu. Její tělo nedokázalo skrývat svou touhu po mě. Jazykem jsem jí dráždil a přivedl ji až téměř na vrchol. Její steny se rozléhaly kaňonem a odrážely se od jeho stěn.

Přerušila mou smyslnou hru jazykem a převalila mě pod sebe do trávy. Jedním trhnutím ze mě dostala všechno oblečení a aniž by si se mnou nějak hrála spojila naše těla.

Zasténal jsem překvapením. Bylo to tak nádherné a neskutečné. Pohybovala se na mě a rytmickými přírazy nás oba dováděla na vrchol. Uchopil jsem jí za vlnící se zadeček a tvrdě ji k sobě přirážel. Chtěl jsem jí cítit víc. Nořit se do ní hloub. Chci aby naše těla splynula v jedno! Nemohl jsem se jí nabažit. Ale už jsem víc nedokázal zadržet svůj výkřik plný uspokojení. A v ten samý okamžik jsem slyšel i ten její. Zhroutila se na mě a prsy se mi otírala o hruď. Začínala mě opět dráždit. Ne, že bych to v její přítomnosti potřeboval. Pohledem se na mě lehce zasmála.

,,Takže to nebylo zas až tak zlé hmm, Bell?“

,,Ccc.“ Zachytil jsem její boky, když mě chtěla opustit.

,,Nechoooď.“

,,Tak nebuď drzej!“ Povalil jsem ji zase pod sebe a těsně ji obejmul.

,,Ty jsi moje zlatíčko víš to?“ Pošeptal jsem jí do ucha a zabořil obličej do záplavy jejích vlasů. Něžně mě hladila po zádech a lehce mě drbala. Zapředl jsem jako kocour.

,,Nevím. Měl bys mi to říkat častěji.“

,,Já vím. Budu.“

,,Miluji tě Bello.“

,,Miluji tě Edwarde.“

Tak tohle vypadá na další kolo.

,,Emmete!!!!“ Co tu ten vypatlanec zase chce! Já ho vážně zabiju!

13 Shrnutí povídek 15

Autor: Pajinka2004 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Kdo s koho - 14. část: