Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kdo s koho - 13. část

05.12.2009 (12:00) • Pajinka2004 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5494×

Bella:

Ach jo. Nákupy s Alice budou nakonec ještě horší než jsem myslela. Podle množství tašek jsme měli koupit spíš nějaký náklaďák. A mělo být ještě hůř.

,,Bell, ještě jsem ti nevybrala prádlo. To si musíš vyzkoušet jinak to nejde.“

,,Ale Alice, vždyť Edward mě má rád spíš bez něj. Co Edwarde?“ Vyzývavě jsem se podívala na svého zaraženého manžela. V hlavě mu šrotovaly vzpomínky na všechny kousky mého nejspodnějšího ošacení. Nechtělo se mi trávit čas převlékáním, ale na druhou stranu, proč si s ním trochu nezahrát…

,,Bello neodmlouvej. Víš, že to nemá cenu.“

,,O.k. ale jen když s námi půjde Edward, musí mi výběr přece schválit.“ Mrkla jsem na něj, vzala jsem ho za ruku a táhla ho za námi. Zalezli jsme do jednoho z lepších butiků, takže na nákupy jsme měli dostatečné soukromí. A přehlídka mohla začít… Vyzkoušela jsem si snad všechny kousky co měli. A s každým dalším Edwardovi padala brada níž a níž a jeho kalhoty zase naopak stoupaly k výšinám.

,,Alice, mohla bys mi pomoci? Nemůžu si to vzadu srovnat…“ Snad už bude konec.

Místo pomoci Alice se mi ale zezadu kolem pasu omotaly dvě bledé mužské paže a neomylně si to sunuly výš a výš až k mým prsům. Chvíli jsem ho nechala hladit mě po vrcholcích ňader ale když sahal po zapínání… otočila jsem se k němu čelem.

,,Hele hele hele, tohle jsme si nedomluvili pamatuješ? Kde je vůbec Alice?“ Znovu jsem se k němu otočila zády a sklonila se pro spadlé ramínko. Za sebou jsem uslyšela jeho zrychlený dech a v zápětí pak jeho ruce na bocích.

,,Poslal jsem ji koupit ti ještě nějaké boty. Já to s ní taky umím víš…!“

,,Já zase myslím, že tady už jsme hotovi a půjdeme za ní ne?“ Odstrčila jsem jeho ruce z mých boků a začala se svlékat.

,,Musím si na sebe vzít svoje prádlo. Ty se budeš dívat?“

,,Nechci se jen dívat Bell.“ Zakňoural mi prosebně do ucha až jsem se otřásla svojí vlastní touhou. Tohle bude těžší než jsem si myslela. Výraz jeho tváře naznačoval, že mu chybí jen málo k tomu, aby ze sebe strhal oblečení a ze mě ten malý kousek co ještě zakrýval mou úplnou nahotu. Tohle vydržíš Bell, tohle vydržíš…!

,,Tak to budeš muset počkat venku.“ Vystrčila jsem ho z kabinky. Sakra, to zapínání se vážně zaseklo.

,,Edwarde? Jsi tam? Potřebuji pomoct. Nejde to rozepnout.“ Sakra tak je tu někdo? Ani ta pitomá prodavačka se neobtěžuje.

,,Může mi někdo pomoci prosím. Kdokoliv.“ Hlavně ať už můžu jít domů, pomyslela jsem si v duchu a v tom jsem ucítila dvě ruce na zapínání podprsenky. Ale na Edwarda byly moc teplé a na prodavačku zase celkem hrubé. Úlekem jsem se otočila abych se podívala kdo to na mě sahá. Jenže to jsem neměla dělat. Onomu člověku se totiž už podařilo ten zpropadený kousek spodního prádla rozepnout a já před ním zůstala stát čelem jen v kalhotkách.

Dotyčný na mě neskrývaně zíral a nutno říci, že ne do očí ale o notný kousek níž. Nevěděla jsem co dělat, tohle už nezachráním. Alespoň, že tu nikde není Edward, to by asi nedopadlo dobře. Do pytle, je tu Edward. V mžiku jsem se schovala za závěs a podávala chlapovi, co mě rozepínal právě sundanou podprsenku.

,,No, tak tenhle kousek si nevezmu děkuji“ Snad neviděl co tomu předcházelo. Podívala jsem se mu do obličeje a jeho oči plály hněvem.

Viděl… řítil se k nám. A já věděla, že kdyby se nebál prozrazení, tak ten muž už by ležel na zemi bez hlavy. Což ostatně měl v plánu udělat hned jak ho nějak dostane z budovy.

,,Edwarde počkej, není to jak si myslíš.“ Jo tak tohle vyznělo vážně skvěle. Jako parodie na nějaký romanticko-nechutný film. Nebýt toho, že tam hraju hlavní roli, by mi to přišlo i docela vtipné. A vypadalo to, že to na něj, stejně jako v těch filmech, vůbec ale vůbec nezabírá. Během chvilky visel onen chlípník, co rozepíná cizím ženám podprsenky, hlavou dolů a pěkně začínal rudnout.

,,Edwarde to stačí. No tak. Jen mi chtěl pomoct.“

,,Chtěl pomoct hlavně sobě, jak to tak vypadalo. Na mojí ženu mi nikdo sahat nebude.“ Zavlekl ho do vedlejší kabinky a tam ho za nohavice pověsil na věšák. Rychle jsem se oblékla a hodlala ho jít zase sundat dolů. Přece tam nemůže takhle viset.

,,Sundáš ho a doma ti naplácám na holou! Beztak by sis to po dnešku zasloužila.“

,,Ooo už se bojím. Ty můj kecálku.“ Obešla jsem ho a už notně rudého pána postavila opět na nohy. Mírně se zakymácel a dopadl na kanape.

,,Vy jste rudý jako rudoch pane… Díky za pomoc a nashle.“ Usmála jsem se na něj a odešla. Chudák, ta rudá z jeho tváře bude opadat hodně pomalu. Když jsem vylezla ven, Edward mě vztekle čapnul za ruku a táhl k parkovišti.

,,Nejsem žádná tvoje hračka a netahej mě jako malý dítě.“ Naštvaně jsem se mu vyškubla a jak nejrychleji jsem mohla jsem lidskou rychlostí běžela k autu. Chvíli nebyl schopný pohybu ale brzy se vzpamatoval a běžel za mnou.

Edward:

Musel jsem na chvíli pryč. Nevydržím s ní v jedné místnosti pokud na sobě nemá minimálně rolák a oteplováky. No i když i tak. Sakra ta mi ale dává. Musím něco vymyslet. Pomalu jsem se vracel zpět. Už by měla být připravená.

,,Ty jo, to je ale parádní tělo…“ Zaslechl jsem myšlenky nějakýho úchyláka co stál před kabinkou a zíral na… Panebože zíral na Bellu. Já ho zabiju. Já ho fakt zabiju. Rychle se schovala za závěs. No to brzo, ukazuje tady moje prsa. Teda vlastně její, ale jsou moje. Sakra nějak jsem se zamotal do vlastních myšlenek.

,,No, tak tenhle kousek si nevezmu děkuji“ Tohle už nezachráníš. V hlavě se mi honily myšlenky jak mu způsobit co největší bolest. Pomalu bych mohl vydat knihu s názvem: Jak urvat úchylákovi hlavu 100 a jedním způsobem.

,,Edwarde počkej, není to jak si myslíš.“ Jo jasně není to jak si myslím, ten chlap je gay - transvestita a líbila se mu zrovna ta samá podprsenka. Čapnul jsem toho prasáka za nohy a pěkně ho vyvěsil hlavou dolů.

,,Edwarde to stačí. No tak. Jen mi chtěl pomoct.“

,,Chtěl pomoct hlavně sobě, jak to tak vypadalo. Na mojí ženu mi nikdo sahat nebude.“ Zavlekl jsem ho do vedlejší kabinky a tam ho za nohavice pověsil na věšák. A máš to. Tady budeš. Bella vylítla už oblečená z kabinky a hrnula se ho sundat dolů.

,,Sundáš ho a doma ti naplácám na holou! Beztak by sis to po dnešku zasloužila.“ Přeci ho jen tak nemůže sundat, když na ní tak civěl. Jí to snad ještě dělalo dobře!

,,Ooo už se bojím. Ty můj kecálku.“ Obešla mě a normálně ho sundala dolů.

,,Vy jste rudý jako rudoch pane… Díky za pomoc a nashle.“ A navíc jí to ještě přijde vtipný. No to ne! Vzal jsem ji za ruku a táhnul k parkovišti. Tohle si vyřídíme doma.

,,Nejsem žádná tvoje hračka a netahej mě jako malý dítě.“ Zasyčela na mě vztekle a vyškubla se mi. Jenom chvilku jsem zůstal na místě a už byla pryč. Vlasy jí povlávaly jak se proplétala mezi davy a mířila si to přímo k parkovišti. Ona mi ujede. Do pr… pitomý nákupy. V jednu chvíli jsem sledoval jsem vlasy jak září a v tu druhou už jsem se válel po zemi.

,,Jakej vůl tu nechal válet tenhle klacek?“ Zavrčel jsem vztekle a zlomil ho vejpůl.

,,To byla moje hůl mladíku.“ Babka mi vytrhla zbytky hole z rukou a začala mě s ní mlátit po zadku.

,,Tohle za mejch mladejch let nebejvalo. To byla úcta ke starším lidem. Jeden mě málem srazí na přechodu a teď mi tenhle holomek zlomí hůl. No viděli jste to?“ Začala babka rozhazovat rukama a při každém dalším slovu mě majzla po zádech.

,,Pani uklidněte se, ještě si uženete mrtvici.“ Nerad bych jí tady křísil. Za prvý na to nemám čas a za druhý ty její bezzubá ústa nevypadala zrovna lákavě. Párkrát jsem se ještě nechal praštit po hlavě… když jí to dělá dobře… a běžel za Bellou. Ta měla teď navíc pěknej náskok.

Doběhl jsem na parkoviště a hledal čím to vlastně přijeli. Málem mě srazila pěkná Panamera Turbo a z něj mi mávala… Bella! Takže Porsche, fajn! Teď už jsem šel na jistotu. Vzadu stálo ještě zahřáté Cayenne. No uvidíme, co to autíčko umí! Vyrazil jsem z parkoviště jako šílenec. Ježiš, kde je ten stupidní lístek. Narval jsem parkovací lístek do mašiny a čekal až se otevře závora. Co tak dlouho trvá, mám si ji snad zvednou sám nebo co? Konečně. Otravnej telefon mi vibroval v kapse a já měl co dělat abych ho vzteky nerozmačkal.

,,Alice?“

,,Edwarde mohl by ses laskavě vrátit?“

,,To jako proč, prosím tě?“

,,No já jen, že už tu jaksi nezbylo žádné auto a v tomhle městě nám asi dlouho žádné neprodají, leda, že bychom nechali Emmeta někde za rohem.“

,,Jeďte autobusem!“ Vyhodil jsem sluchátko oknem aniž bych ji nechal cokoli dodat. Už i ten telefon mě štve. Teď zrovna jsou mi ukradený. V hlavě už se mi rodil plán pomsty. Jede domů, kam jinam. Tam už mi neuteče…!

A kde vlastně bydlíme…?

12  Shrnutí povídek  14

Autor: Pajinka2004 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Kdo s koho - 13. část: