Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kdo s koho - 11. část

29.11.2009 (20:45) • Pajinka2004 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4084×

Brána přede mnou jako by byla branou do jiného světa. Světa, do kterého ale já nepatřím. Připadala jsem si tak podivně klidná. Možná to bylo tím, že mě Edward celou dobu pevně držel za ruku a v myšlenkách mě uklidňoval. Podívala jsem se po ostatních a zaposlouchala se do jejich myšlenek. Byly zmatené a neklidné ale vesměs převládalo štěstí, že boj je za námi a až se dostaneme z tohoto místa bude všechno zase jako dřív. Ale pro mě nebude nic jako dřív. Hodlám svoji věčnost zužitkovat a věnovat se něčemu co by ji naplnilo. Z tohoto boje odchází jiná Isabella Swanová.

,,Cullenová miláčku.“ Opravil mě jemně Edward. Ani jsem si neuvědomila, že jsem stále přístupná jeho daru.

,,Samozřejmě, Cullenová. Já vím.“ Usmála jsem se na něj a pocítila, že teď už musí být všechno v pořádku. Na svou matku nikdy nezapomenu ale ve vzpomínkách bude stále se mnou. Za ten krátký čas po tom, co jsem se dozvěděla o její smrti, jsem se s tím stihla až neuvěřitelně vyrovnat. Svým dopisem mě donutila vidět všechno úplně jinýma očima. Dokonce i teď, když už tu se mnou není, mi dává sílu jít dál.

Zamyslela jsem se natolik, že jsem ani nepostřehla, že jsme u cíle. Vstoupili jsme do úzké uličky a pokračovali nyní již upíří rychlostí hloub do hradeb Volterry. Páchlo to tu zatuchlinou a plísní. Vážně, tady by se režiséři upířích filmů vyřádili. Jako doma Bell, pomyslela jsem si s úšklebkem.

,,Nechceš uložit. Myslím, že tu stoprocentně mají i rakev. Jsou divný.“ Poslala jsem Edwardovi v myšlenkách.

,,Jedině pokud mají nějakou pro dva.“ Odpověděl mi s mírným pousmáním.

,,Ty mě snad nikdy nepřestaneš udivovat. Víš to? Jak i v takovéhle situaci dokážeš vymýšlet blbosti. S tebou se bude krásně žít, pokud to tak mohu říct.“

,,Ještě budeš rád, když se mě na chvíli zbavíš, věř mi. Ale stejně, teď už bych byla nejradši odsud. Něco tu smrdí.“ Odpověděla jsem mu s notnou dávkou sarkasmu. Smrdí tu ten staroch upíří. To z něj určitě sálá ta zatuchlina. Tomu bych věřila.

Došli jsme k velkým dřevěným dveřím a ty se před námi otevřely dokořán. Prošli jsme jimi do veliké síně s klenutými stropy. Nikde nebyla ani noha. No tedy spíš se snažili aby nebyli vidět ale cítila jsem tu spoustu upírů. Aro nám pokynul kupředu a zastavil se až u dalších dveří.

,,Rád bych si promluvil s Isabellou o samotě.“ Řekl rád bych ale znělo to spíše jako rozkaz než prosba. Nemám v úmyslu se s ním bavit.

,,Myslím, že není nic, co by ostatní nemohli vědět a navíc nejsem zrovna fanda do soukromých rozhovorů s někým jako jsi ty.“ Řekla jsem mu, možná až moc tvrdě. A to na něj asi bylo moc. Položil ruku na stráž vedle sebe, vypadalo to jako přátelské gesto ale myslím, že to nebyl pravý účel toho doteku. Nenápadně kývl na obrovského upíra za námi a ten prudce vyběhl proti mně. Jenže jsem byla připravená a napnula svůj štít okolo sebe. Ale nebyla jsem připravena na útok na Edwarda a to byla chyba. Upír, kterému položil Aro ruku kolem ramen ho popadl za krk a zvedl vysoko nahoru. Edward se začal bránit ale hromotluk se místo na mě začal soustředit na něj a chytili ho oba. Nebylo zbytí.

,,Jsi tedy už připravena na rozhovor s někým jako jsem já Isabello? Nebo mám předvést názornou ukázku jak zničit upíra, co je mi proti vůli?“ Pronesl Aro velice tiše a podíval se přitom na zmítajícího se Edwarda.

,,Dobře.“ Vydechla jsem a následovala jsem ho za dveře.

Edward:

Pořád se nemůžu vzpamatovat z toho, jak Bell stála proti takové přesile. Přišla mi tak zranitelná a křehká oproti nim. Tolik jsem se o ní bál. Byl jsem rád, že už je po boji ale zrovna teď je za dveřmi, kam já za ní nemůžu a nevím co se děje. Blokuje svoje myšlenky a Arovy číst také nemůžu. Nervózně jsem přecházel po místnosti.

,,Edwarde, uklidni se. Všechno bude v pořádku.“

,,Jak to můžeš vědět Alice? Nechci o ní zase přijít.“ Sednul jsem si na malou zídku a schoval hlavu do dlaní. Ať už sakra vyjde ven.

Přišlo mi to jak celé dny, než konečně vyšla. Její tvář vůbec nic neprozrazovala, tak prázdný výraz jsem neviděl ani u upíra. Co jí sakra udělal, co po ní chtěl? Nedokázal jsem potlačit slabé zavrčení. Bella se ke mně otočila a vzala za ruku.

,,Myslím, že bychom měli jít. Už není víc, co říct.“

Nikdo nic nechápal, všichni měli stejně překvapený výraz jako já. To je jako všechno? Jen tak jdeme pryč? To určitě ne. Něco se muselo stát, něco mi uniká. Podíval jsem se na Bellu ale byla tak tajemná a záhadná. Tohle není moje Bellinka. Je tak jiná ale přesto pod tím nepřístupným pohledem, jsem zahlédl slabou jiskřičku, když se na mě podívala. Jistě se brzy dozvím, co se děje. S pohledem upřeným přímo před sebe nás Bella vyváděla ven. A konečně domů. Snad bude všechno zase jako dřív. Věřím v to. Doufám v to! Jeli jsme půjčenými auty přímo na letiště a prvním letem zpět do Ameriky. Tentokrát ale už ne na Floridu ale na Aljašku. Tam teď bude náš domov. Esme už vše zařídila, ještě před naším odjezdem.

Let byl dlouhý ale byl jsem rád, že mám na chvíli Bell jenom pro sebe. No pokud se to tak dá říct. Každou chvíli u nás totiž otravovala Alice a líčila Belle co všechno musejí dělat až dorazíme na místo.

,,Alice, můžeš na chvilku mlčet a jít si sednout?“ Zeptal jsem se jí po další půl hodině.

,,No jo, už jdu. Ale zase přijdu.“ Zatvářila se nesmírně uraženě. To jí nevydrží dlouho.

,,Bell, myslíš, že bys mi mohla říci, co ti Aro chtěl?“ Už jsem to nemohl vydržet a zeptal jsem se.

,,Nic důležitého, jen chtěl ukázat jak fungují moje schopnosti a kouknout se mi do hlavy. Nechala jsem ho a zase mě nechal jít. To je vše.“

,,Aha.Dobře, jak myslíš.“ Určitě v tom bylo něco víc. Nebudu na ní tlačit. Chci jen aby byla šťastná. Se mnou. Podíval jsem se na ní. Nedávala na sobě nic znát. Nevím jestli mi četla myšlenky.

,,Bell?“ Zkusil jsem. Ale nic. Ani se neotočila. Položil jsem jí ruku kolem ramen a přitáhl si ji k sobě. Lehce jsem hladil její tváře a líbal jí do vlasů. Uslyšel jsem tichý vzlyk. Chtěl jsem jí zvednout hlavu a podívat se jí do tváře ale ona mi to nedovolila a místo toho ji schovala na mojí hrudi a schoulila se mi v náručí. Tiše, bez slz, vzlykala. Nemohl jsem pro ni teď nic udělat a to mě ničilo. Nejdřív její matka a teď něco s tím zatraceným Arem. Ani nevím co, nevím co dělat. Po nekonečně dlouhé době zvedla svoje krásné oči ke mně a nastavila mi rty k polibku. Tak dlouho jsem jí nepolíbil, necítil její vlahé rty na svých a nepocítil to sladké opojení při spojení našich těl. Toužil jsem po ní a navzdory naprosto nevhodnému místu a situaci to bylo i vidět. Posadil jsem si jí na klín aby cítila jak moc jí chci. Oči se jí rozšířily stejnou touhou, přitiskla se ke mně blíž a já měl co dělat abych z ní nestrhal oblečení a nevzal si jí hned na místě. Byl jsem rád, že letíme vyšší třídou a máme sedačky poměrně dobře dělené a v soukromí. Zeširoka se usmála, položila mi ruce za krk a přitáhla si mě blíž. Zase mi poslouchala myšlenky potvora. Úsměv se jí ještě více rozšířil a sklonila hlavu aby mě mohla políbit na krku. Rty mi dráždivě přejížděla po šíji.

,,Když ty jsi tak strašně roztomilej, když si myslíš, že tě neposlouchám.“ Vydechla mi svůdně do ucha. To už je moc. Tohle nevydržím. Popadl jsem ji za boky a prudce ji k sobě přitáhl. Ruce jsem jí zapletl do vlasů a pomalu se svými rty přibližoval k těm jejím. Obloukem jsem je ale minul a políbil ji za ucho a pomalu sjížděl dolů až k prohlubni mezi ňadry. Přerývaně dýchala a tiskla se ke mně. Teď už i ona byla mimo. Chytila mě za hlavu a chtěla konečně spojit naše rty ale…

,,Měli bychom se ovládat miláčku, jsou tu lidi.“ Snažil jsem se zadržet smích, když jsem viděl její zuřivý výraz ale moc to nešlo. Jiskřičky v očích, které jsem tam jistě měl, mám je tam prý vždycky, když jsem s ní, mě musely prozradit.

,,Jak myslíš. Ale abys toho nelitoval.“ Řekla mi až nebezpečně sexy hlasem a když se vracela na svoje sedadlo, ještě mě něžně pohladila v rozkroku. Jakoby mimochodem ale málem mě to přivedlo k šílenství. Hlasitě jsem polknul a chystal se jí zadržet.

,,Ale no tak, chovej se slušně, jsou tu lidi.“ Vrátila mi moji předchozí poznámku. Ach jo, to jsem si to zase zavařil.

,,To máš tedy pravdu. Měli bychom mít zatím oddělené ložnice co ty na to? Jak to Alice říkala, že by nám chtěla uspořádat pořádnou svatbu? Takže, před svatbou ne miláčku! Řeknu Emmovi aby mě hlídal, jako můj osobní bodyguard, co ty na to?“

,,Neeeee! Vždyť už jsme svoji ne?“

,,Ty si mě nechceš znovu vzít? Tak jak to má být?“ Podívala se na mě smutnýma očima. Co proti tomu můžete dělat? Když se na mě takhle podívá jsem v koncích.

,,Ale prakticky už jsme manželé, takže…“

,,Bude to tak jak to má být ano? A už žádné diskuse. Co takhle svatba v květnu?“

,,Ty si se zbláznila? Tři čtvrtě roku bez tvého nahého těla?? Ani náhodou! Co Srpen?“

,,To je moc brzy.“

,,Prosinec?“

,,Ve sněhu?“

,,Co bude ti zima nebo co?“ Nepotlačil jsem úšklebek.

,,No já nevím, kdo bude mít prázdnou postel…Dobře 12.12. je pěkný datum.“

,,Fajn.“

,,Fajn.“ Skoro půl roku, tak to ani náhodou. To se musí nějak vymyslet. Emmeta zvládnu a Bella… Začal jsem plánovat jak krásně znásilním svoji ženu. No a líbilo se mi to až moc. Podle významného pohledu Bell do mého klína.

,,Budeme přistávat, tak aby ses s tím vešel do dveří…!“ Ona se mi snad vysmívá.

No počkej…

10  Shrnutí povídek  12

Autor: Pajinka2004 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Kdo s koho - 11. část: