Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kde jsi, Isabello? II - 5. kapitola

Twilight deštník


Kde jsi, Isabello? II - 5. kapitolaV této kapitole nahlédneme do myšlenek Isabelly. Co vlastně plánuje? A co udělá? Příjemné počtení přeje Veubella.

Pohled Isabella

Zatímco mě Edward utěšoval, já spřádala plány na záchranu své dcery. Měla jsem nevýslovné štěstí, že mi Edward nemůže číst myšlenky a Alice mě nevidí. To mi dávalo šanci na moment překvapení. Nechtěla jsem Edwarda ranit, ale toto je jediná možnost…

Pomalu jsem se vykroutila z Edwardova náručí. Chvíli se na mě překvapeně díval, ale nakonec mě pustil. Řekla jsem mu, že jsem unavená, a že si půjdu odpočinout. Neslyšně jsem vydupala schody do patra a zaplula do našeho pokoje. Naštěstí jsem byla přesvědčivá a tak si Edward ničeho nevšimnul. Asi by ho ani nenapadlo, že bych mu mohla lhát a něco skrývat.

Přistoupila jsem k oknu a pozorovala západ slunce. Další den končí… A moje sluníčko je tisíce kilometrů daleko…

To mě dokázalo dostatečně nabudit a dodalo mi to odvahu. Přišla jsem ke stolu, vyndala krémový a jistě strašně moc drahý dopisní papír a se zasněným pohledem z okna se dala do psaní.

Jak zachytit všechny mé myšlenky? Jak Edwardovi sdělit, že ho miluji nadevše? Jak ho utěšit, jak ho ujistit? Ve všem…

Psala jsem ta srdcervoucí slova, tvář zkřivenou smutkem. Na papír mi dopadla jedna jediná slza. Rozpila slovo miluji tě. Hned jsem si vzala balíček kapesníčku a snažila se to napravit. Zbyla tam šmouha, která dokazovala mou slabost, ale i nekonečnou lásku.

Tečka. Ano… Už to mám za sebou. Zběžně jsem dopis pročetla a oči se mi zamlžily. Ne, nebudu plakat… Rychle jsem ho dala do obálky a na ni napsala svým oblým rukopisem jméno mé jediné a navždy trvající lásky…

Edward…

Vzpomínala jsem na první chvíli, co jsem ho spatřila. Byl tak dokonalý. Ale smutný…

To se ovšem časem změnilo. Já se pro něj vrátila. A pak jsme spolu už byli šťastní. A když jsem mu oznámila tu zprávu, že budeme mít děťátko, celý svět se rozzářil a já byla každý den jako v ráji. A to jen díky Edwardovi a jeho rodině. Teď ho ale musím opustit. Ale dělám to ze správného důvodu. Dělám to pro naši dceru…

Hned jsem se zvedla. Naposledy jsem se rozhlédla po našem pokoji, kde jsme spolu strávili jedny z nejšťastnějších chvílí našeho společného života. Povzdechla jsem si. Trestá mě snad Bůh za něco? Proč nemohu být delší dobu šťastná, je snad stanoveno nějaké množství štěstí a já to své už vypotřebovala? Mstí se mi život za něco?

Nevím… A už to si nikdy nezjistím. Je totiž dost pravděpodobné, že brzy zemřu. Nebála jsem se smrti. Smrt pro mě bude poklidná… I když představa, že tu zanechám Edwarda, mou dceru, mi rvala srdce na kousíčky, které okamžitě vzplály.

Po tváři mi stekla jedna osamělá slza. Rychle jsem ji setřela prstem a otevřela okno. Ještě jednou – naposled jsem se rozhlédla po pokoji, na tvář nasadila tvrdou masku a vyskočila z okna.

Hned, co jsem neslyšně dopadla na špičky do měkkého mechu, rozběhla jsem se co nejrychleji do lesa. Nechtěla jsem, aby mě kdokoliv spatřil a mohl zhatit můj plán.

Prodírala jsem se lesem, rozdírala si šaty do krve a snažila se na nic nemyslet. To se mi poměrně dařilo…

Jen, co jsem vyběhla z lesa na osamělou mýtinu, rozhlédla jsem se, jestli mezi keři není přikrčený nějaký vlkodlak, roztáhla svá černá křídla a vznesla se k nebi.

Stoupala jsem stále výš a výš až mi slunce přišlo na dosah ruky. Teď mě už nikdo nedokáže zastavit. Z povrchu zemského jsem každému připadala jako černý osamocený pták. A navíc mě skryla rouška tmy.

...

Když se svítající nebe zbarvilo doruda, spatřila jsem před sebou velké kamenné město. Volterra…

Začala jsem klesat, až jsem přistála v blízkém černém lesíku. Nejprve jsem se opatrně rozhlédla kolem, jestli tu nenarazím na nějakého volterského upíra, ale naštěstí okolí bylo ztichlé – les ještě spal.

Upravila jsem si své potrhané šaty a velkou, skoro upíří rychlostí, jsem se rozběhla k pradávnému hradu…

Musela jsem si promyslet, jak to udělám. Přeci nevtrhnu do upířího sídla a... No, to asi ne. Musím mít plán. Ale také záložní plán…

To vše se zbortilo ve chvíli, když jsem se přikrčila ve stínu jedné budovy – v postranní uličce.

Najednou se přede mnou totiž zjevily dvě postavy, zahalené v černých kápích. Ale já si dokázala domyslet, co jsou zač…

Upíři…

Arova garda…

„Kdo jsi?!“ křikl ke mně vysoký hlásek. Přišlo mi to jako hlas dítěte. Narovnala jsem se a snažila se proniknout tou temnotou. Ale bylo to zbytečné. Přede mnou se roztírala jenom neproniknutelná tma.

A já stále mlčela. Vlastně - proč neodpovím? Vždyť se chci stejně dostat do hradu, ne?

„Jsem Isabella Cullenová a chci mluvit s Arem!“ křikla jsem pohrdavě a dala velký důraz na slovo Cullenová. Věřila jsem, že tady ho budou znát…

„Tak to pojďte za námi, paní Cullenová…,“ ozval se posměšný hlas toho druhého upíra. Jeho hlas byl mohutný a on sám musel měřit tak dva metry. V něčem mi jeho stín připomínal Emmetta. S tím bych se nechtěla prát. A rozhodě jsem neměla v plánu mu odporovat.

Jako poslušné jehně jsem se za nimi vydala.

Procházeli jsme různými průchody a podchody, temnými uličkami a dlouhým tunelem, ve kterém byla strašná zima a vlhko.

Pak jsme se ocitli v malé místnůstce. Odtud vedly jedny ocelové dveře. Na stěně visely dvě plápolající svíce a já si konečně mohla prohlédnout mé… Věznitele? Ne, oni mě nevězní. Tak únosce? Ne, šla jsem sem sama a dobrovolně. Možná…

Oba upíři si sundali z hlavy kápi a já mohla pohlédnout do těch strašidelných karmínových očí.

Byli to muž a žena. Teda spíš bych měla říct muž a dívka. Upírka totiž měřila tak metr a půl a muselo být jí tak patnáct. Jak je možné, že ji pošlou na výzvědy – s takovou postavou?!

Ale ten druhý upír! V tom jsem se nemýlila - byl vysoký a samý sval. V něčem mi opravdu připomínal Emma.

„Následujte mě…,“ vydechla ta mladičká upírka zvonivým hláskem a otevřela ty ocelové dveře. Nechápala jsem, že takový hromotluk jako tento upír ji může poslouchat…

I já ji následovala. Ocitli jsme se v dlouhé a málo osvícené, avšak honosné chodbě. Na stěnách visely nejrůznější obrazy – jistě tisíce let staré. Celkově to působilo jako muzeum. Haha. Královská rodina upírů žije v muzeu.

Nakonec jsme došli až na konec chodby a já spatřila další dveře.

Jenže tyhle byly jiné… Byly obrovské, dřevěné a bohatě zdobné. Šel z nich strach…

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Kde jsi, Isabello? II - 5. kapitola:

 1
7. Jana S
31.08.2014 [21:58]

Skvělá kapitola Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

04.11.2011 [11:07]

stefi Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. sara
02.11.2011 [17:45]

jůůůůůůůůů, to je pěkný rychle pokračuj už se moc moc moc těším na další kapitolku...

31.10.2011 [22:43]

SemiskaTeda, jako správná matka vzala záchranu své milované dceři do vlastních rukou... Doufám, že se jí to podaří. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

31.10.2011 [21:08]

BellaSwanCullen8znovu ďakujem za venovanie Emoticon
ja som to vedela že Bells pôjde do Volterry Emoticon ach jaj...tak toto bude drsné, čii? Emoticon no uvidíme čo vymyslíš Emoticon som strašne zvedavá ako to bude pokračovať....hmm a bude pohľad Ara! Emoticon to bude zaujímavé Emoticon dúfam že sa konečne dozvieme prečo uniesli malú Elizabeht Emoticon
jooj a to najdôležitejšie som zabudla...kapitolka bola opäť úžasná ako vždy Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. monacullen
31.10.2011 [17:33]

JÉÉ t obylo krásný Emoticon Emoticon Emoticon Emoticonpíšeš skvěle Emoticon Emoticon a děkuju za věnování Emoticon Emoticon Emoticon

1. mňamka
31.10.2011 [16:37]

Tak to jsem opět na tebe zvědavá, co vymyslíš Emoticon No doufám, že bude brzo další, protože je to super. Děkuji za věnování. Jsem docela zvědavá jak to dopadne s Bellou. Že by ji uvěznily? No to je jedno, každopádně se těším na další kapitolu. Dneska mi nejdou psát komenty za což se omlouvám jinak by byl delší, tak aspoň něco Emoticon A PRO OSTATNÍ, LEPŠÍTESE JEN TAK DÁL. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!