Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jen jedna fotka... - 2. kapitola


Jen jedna fotka... - 2. kapitolaDruhá kapitola... Bella doráží do hotelu a tam na ni čeká milé překvapení, které jí ovlivní celý večer. Zároveň ji ale všechno tak trochu vyleká... Příjemné čtení, Kachna.

Soutěžní povídka na téma Tajemství letní lásky, podmínka - nádech romantiky.

 

Když jsem po několikahodinovém letu, při kterém jsem si pořádně odpočinula, vystoupila z letadla, z Edwarda jsem zahlédla jen kštici jeho bronzovo-zrzavých vlasů. Ale co, byla jsem s tím smířená. Bylo mi jasné, že ho už nikdy neuvidím, tak proč se tím trápit? Nebudu si něčím takovým kazit dovolenou. To, že jsem si celou cestu představovala, jaké by to bylo trávit dovolenou s ním, přece nic neznamená, ne? Prostě je to sympatický, pohledný, mladý muž s úžasně sexy zadkem. Nic víc, nic míň.

Ale i přes to, že jsem realistka, která vždy stojí nohama pevně na zemi, jsem tak trochu doufala, že i Edward se mě ještě pokusí najít a aspoň mě požádá o číslo. Tak trochu jsem doufala, že jsem se mu taky zalíbila. Aspoň trošičku…

Podívala jsem se na hodinky, bylo krátce po šesté, letadlo tedy přistálo přesně. Teď už jenom sehnat taxík a plná síly vyrazit do hotelu a hned poté na nějakou tu poznávací party u bazénu nebo na pláži. Na internetu jsem totiž četla, že každý, kdo přijede do stejného hotelu jako já, na svůj první večer nikdy nezapomene. Tak doufám, že to nebyly jen hloupé internetové fámy. To by mě celkem naštvalo.

Došla jsem si pro kufry a vyšla před letištní halu. V důsledku nehorázného horka mé tělo téměř okamžitě orosil pot. No to bude něco, jestli to takhle bude pořád, pomyslela jsem si. Myslím, že tuhle dovolenou vidím na bazén, pláž, klimatizovaný pokoj. Bazén, pláž, pokoj… A fotit budu nejspíš z okna… Nebo za deště. Zvedla jsem ruku a už za pár okamžiků přede mnou zastavilo auto. Tady asi o taxi nouze nebude.

„Sunset Street,“ oznámila jsem řidiči hned po nástupu do auta. Ani jsem se ještě nestihla přivázat.

„Do hotelu Sunset Street?“

„Ano,“ přitakala jsem a pohlédla na řidiče. To, co jsem spatřila, mi téměř vyrazilo dech. Opálený, hnědovlasý třicátník. Z jeho pronikavě zelených očí na mě však skoro vyskakovala hravost a smysl pro humor. Tak krásný jako Edward samozřejmě nebyl, ale to asi nikdo…

„Aby vám oči nevypadly,“ zažertoval a já se téměř okamžitě začervenala.

„Omlouvám se, ale nemohla jsem si pomoct,“ řekla jsem a usmála se. Tuhle dovolenou si hodlám užít, takže proč nezačít už teď?

„Tak to jste mě velmi potěšila.“ Teď se usmíval i on. „Jste na dovolené?“

„Ano, na dva týdny a chystám se to užít, takže žádné čekání a na Sunset, prosím,“ popohnala jsem ho, ale snažila jsem se, aby to neznělo příliš povrchně. Sice není tak krásný jako Edward, ale jeho zadek jsem ještě neviděla a snubní prsten taky nemá, takže nevidím žádné zábrany. A jestli jsou tu všichni taxikáři takoví, tak do svého plánu: Bazén, pláž, pokoj, zařadím ještě jízdu taxíkem…

Ještě po cestě jsme si povídali a já se přitom kochala nádherným pohledem z okna. Ani jsem pomalu nemohla věřit, že nejsem někde ve filmu. Dlouhou palmovou alej, kterou jsme projížděli, lemovalo z jedné strany moře a z druhé nádherné velké vily nějakých boháčů. Myslím, že se stěhuju…

Po chvíli jsme zabočili do nějaké menší uličky a dojeli před velký bílý hotel. Vystoupila jsem, podala muži lísteček s mým telefonním číslem, zaplatila a naposledy se usmála. Pak už můj pohled patřil jen a jen hotelu. Celá budova byla rozlehlá po velkém pozemku, na kterém byla vysazena zářivě zelená tráva. Místy rostly palmy, místy vyšší tráva. Na několika místech byly mezi dvěma palmami uvázány houpací sítě. To všechno se ukrývalo za velkým plotem, přes který ovšem šlo vidět. Bazén byl vyhlouben asi deset metrů od vchodu do hotelu. Kolem něj byla naskládaná lehátka, většinou obsazená. Velká, dřevěná okna skvěle dokreslovala příjemnou atmosféru, která u celého místa čišela. Už se nemůžu dočkat, až zde strávím celou dovolenou. Tohle bude úžasné.

Vešla jsem do obrovské vstupní haly. Celá byla sladěna do světle hnědé. Pohovky, stěny, podlaha, to všechno mělo různé odstíny hnědé. Přistoupila jsem k recepci.

„Isabella Swanová. Měla bych tu mít zarezervovaný pokoj pro jednoho,“ oznámila jsem malému recepčnímu.

„Ano, hned se podívám,“ řekl a podíval se do počítače. „Máte pokoj číslo sto dvacet tři, tady máte kartu. Pokud budete něco potřebovat, zavolejte na hotelovou službu. Číslo je uloženo v paměti telefonu, který máte na pokoji. Užijte si dovolenou.“

Poděkovala jsem, vzala si klíč a vydala se směrem ke svému pokoji. Šla jsem dlouhou chodbou. Sto dvacet jedna, sto dvacet dva, sto dvacet tři, tady to je. Pokoj číslo sto dvacet tři. Otevřela jsem dveře pomocí pokojové karty a vstoupila dovnitř. Vešla jsem dovnitř a spatřila jeden z nejhezčích pokojů, ve kterém jsem byla ubytována. Vedle dveří stál malý bílý stoleček, na kterém byl položený telefon. Vedle něj byla pohovka natočená směrem k malé televizi. Na televizi šlo vidět i z jednolůžkové, ač velmi velké bílé postele. Na posteli ležela kytice růži. Aha… Takže oni tady jako každému svému návštěvníkovi dají spoustu růži? Přistoupila jsem k posteli a vzala růže. Přičichla jsem si k nim a blaženě zavřela oči. Růže byly moje nejoblíbenější květiny.

Zavrtala jsem hlavu do kytek a vtom mě v oku něco pošimralo. Byl to malý lísteček se vzkazem.

Drahá Isabello,

Vaše krása mě naprosto okouzlila. Nechci, abychom mezi sebou ztratili kontakt už navždy, a proto doufám, že přijdete dnes v osm hodin na pláž Miami Beach. Budu čekat…

                                                                                                                                    …Edward…

 

Edward si dal tu práci, aby našel můj hotel a poslal mi růže. To je tak krásné. Ještě nikdo mi nikdy růže neposlal. Už se nemůžu dočkat osmi hodin. Mám ale ještě hodinu a půl. Něco si vybalím a nachystám se. Jenom teda vůbec nevím, co si mám obléct, protože netuším, co mám od dnešního večera čekat.

Sice jsem chtěla jít na nějakou plážovou party, ale tohle je o dost lepší. Večer s nádherným mužem versus večírek plný alkoholu a tance? Myslím, že každý, kdo Edwarda jenom na chvilku spatřil, by se okamžitě rozhodl pro večer s ním.

Dala jsem květiny do vázy, která stála na stole. Naštěstí byla až do teď prázdná. Mezitím, co mi poslíček přivezl všechna zavazadla, jsem vyndala z kabelky foťák a celý pokoj si poctivě vyfotografovala. Jeden z mých zvyků už jsem tedy splnila. Ve chvíli, kdy jsem dělala poslední snímek, jsem uslyšela zaklepání na dveře. To budou ty kufry.

Otevřela jsem dveře, převzala si od poslíčka zavazadla, dala mu dýško a zavřela dveře. Téměř okamžitě jsem se pustila do vybalování. Za hodinu a půl mám být na pláži, nemám čas na nějaké lelkování. Rozepla jsem první kufr a začala z něj vyndávat na postel všechny šaty. Teď už si jenom vybrat ty pravé…

Asi po půl hodinovém vybírání přede mnou na posteli zůstaly ležet poslední troje šaty. Bílé s tenkými ramínky poseté kytičkami. Červené s korzetovým vrškem krátce nad kolena. A poslední byly světle modré, vzadu zapínací na knoflíčky, též s tenkými ramínky. Ještě dlouho jsem seděla na posteli a přemýšlela, které si vezmu. U mě bylo těžké říct, vezmu si tyhle, protože k nim mám hezké boty nebo klobouk. Já totiž měla ke všem těm šatům nějaké hezké doplňky a boty. Vždycky, když jsem si kupovala nové oblečení, jsem koupila něco dalšího, co by se k tomu prvnímu hodilo. Taková jsem prostě byla… Byla to taková moje malá úchylka…

Nakonec jsem se rozhodla pro ty první, ty bílé s květinkami. Vlasy jsem si rozpustila a z jiného kufru vyndala bílé sandálky plné korálků. Řasy jsem si trochu ztmavila řasenkou a byla připravená vyrazit. Přesně včas, protože když jsem se podívala na nástěnné hodiny, do osmi hodin už zbývala jen necelá čtvrt hodina. Ani se mi nezdá, že bych tím vybíráním šatů a bot strávila tolik času. Mně to přišlo jako pár minut a ona to mezitím byla více jak hodina…

Ještě naposledy jsem se na sebe podívala do zrcadla, prohrábla si dlouhé vlasy rukou a vydala se směrem na pláž. Chvíli mi trvalo, než jsem našla nějaké místo, které by bylo vhodné na čekání. Nakonec jsem se posadila na velký kámen, takže jsem měla skvělý výhled na moře a právě zapadající slunce. Byla jsem na nepřehlédnutelném místě, takže šance, že by mě Edward neviděl, byla celkem nulová.

„Zdravím, Isabello, jsem rád, že jste přišla.“ Edwardův klidný hlas mě vylekal. Ani jsem ho neslyšela přicházet. Trhla jsem sebou, otočila se a usmála se.

„To bych si přece nenechala ujít.“ Chystala jsem se seskočit z kamene, ale Edward byl rychlejší. Chytil mě za ruku a za pás a ladně si mě vyšvihl do náruče. Netrvalo ani dvě sekundy a už jsem stála na zemi. I napodruhé ve mně jeho ledový dotek vyvolal mrazení. Toho se asi nezbavím…

„Projdeme se?“ zeptal se a nabídl mi rámě.

„Klidně,“ řekla jsem a s radostí se lehce zavěsila za jeho ruku. Zase ten chlad…

„Edwarde, mohla bych mít jednu otázku?“

„Můžete mít i dvě otázky.“

„Jak jste zjistil, ve kterém bydlím hotelu?“ vyslovila jsem otázku, která mi už dlouho vrtala v hlavě.

„Nebylo to zase tak těžké. Z letiště jsem vyšel velmi rychle, ani jsem nečekal na kufry, ty jsem si nechal přivézt do hotelu. Věděl jsem, že se jmenujete Isabella, jste z New Yorku a váš hotel je blízko mého. Jelikož nevypadáte jako někdo, komu by chyběly peníze, tak jsem rovnou vynechal hotely, které měly méně než čtyři hvězdičky. Zbývaly tři hotely. Sunset Street, hotel Viola a luxusní bungalovy na pláži. Zajel jsem do každého toho hotelu a zeptal se, jestli u nich není ubytovaná jistá Isabella z New Yorku. Jistě, nebylo to zadarmo, ale stálo to za to, abych vás našel,“ objasnil mi Edward celou situaci a mě tím naprosto okouzlil.

„Takže jste si dal takovou práci, jenom abyste mě našel?“ vyslovila jsem i druhou otázku.

„Vlastně ano, ale jsem rád, že jsem se do toho pustil. Ne každý den poznám tak výjimečnou ženu jako vy,“ řekl a podíval se mi do očí. Já se v těch jeho téměř okamžitě utopila. Na několik okamžiků pro mě okolní svět úplně přestal existovat. Byla tu jenom moje poblouzněná hlava a Edwardovy dokonalé oči. Musela jsem několikrát zamrkat, abych se vůbec vzpamatovala.

„Vždycky takhle zíráte?“ zeptal se Edward a mě tím rozesmál.

„Budete se divit, ale asi ano, protože jste dnes už druhý muž, který mi to říká.“ Rozhodla jsem se, že Edwarda trochu znejistím. Nemusí přeci vědět, že jenom on je ten, kdo mě naprosto okouzlil. Nechci mu dát vyšší karty, než doteď má.

„Opravdu?“ Bylo vidět, že jsem ho svou odpovědí zaskočila.

„Ano, opravdu.“

„Tak to bych se asi měl více snažit, co?“ zažertoval.

„No, nevím, nevím, jestli to ještě pomůže…“

„Ale, Isabello, přece si ze mě nebudete utahovat,“ urazil se na oko.

„To víte, že nebudu,“ řekla jsem a vyprskla v hlasitý smích. Edward, kterého jsem ze začátku svým smíchem zaskočila, se po chvíli přidal. Museli jsme vypadat docela komicky, protože jsme stáli na pláži, za námi zářily poslední paprsky skoro zapadlého slunce a smáli se na celé kolo.

„Dobře, dobře! Stačí, už mě bolí břicho!“ zavolala jsem a přestala se smát. I Edward toho nechal, protože nejspíš už také nemohl. „Musím chytit dech.“

Edward nevypadal nějak zadýchaně, což nechápu, protože já mám docela velkou výdrž, jelikož pravidelně běhám a cvičím. To je Edward nějaký závodní běžec, nebo co?

„Tak si můžeme na chvilku sednout,“ navrhl Edward.

„To bych byla docela ráda.“ Sedly jsme si tedy do písku a dívali se na moře.

„Co mi o sobě řekneš?“ zeptal se Edward a já se musela usmát.

„Čím bych začala. Když vy jste skoro na všechno o mne přišel logickou úvahou, takže opravdu nevím, co bych vám ještě řekla.“

„Mě zajímá úplně všechno, co se týká vás. A pro začátek bychom si konečně mohli tykat, co myslíte?“

„Spíš, co myslíš, ne?“

„Dobře.“

„Ale já myslím, ž bys mi měl říct něco ty o sobě, protože já o tobě nevím vůbec nic. Vím, že pracuješ jako majitel hotelu, bydlíš v New Yorku a rád hraješ golf, ale třeba rodinné závazky, děti?“ začala jsem vyzvídat.

„Já a rodina? To asi těžko. Nemám na to čas. Jediný styk s rodinou je to, když vídám doma svého bratra, zbytek naší rodiny bydlí ve Washingtonu.“

„Washington a New York? Nějak daleko od sebe, ne?“

„Mým rodičům se ve Washingtonu líbilo, já ale odjel kvůli práci do New Yorku. Bratr se s rodiči neshodl, a tak se odstěhoval se mnou. Bydlíme tam už čtyři roky a já si za tu dobu vybudoval docela dobré místo a líbí se mi tam. Z toho vyplývá, že žádné děti nemám.“

„Aha, tak to potom jo…“ Ještě asi dvě hodiny jsme se procházeli po pláži a povídali si o všem, co nám přišlo na jazyk. Edward mi vyprávěl o jeho hotelu, rodině a vykládal mi i fascinující příběhy z jeho dobrodružného putování Egyptem. Já mu na oplátku řekla o dědečkovi, babičce, rodičích a detaily mé práce. Skvěle jsme se bavili. Když jsme došli k mému hotelu, uvědomila jsem si, že jsem mu ani nepoděkovala za růže. Tak jsem to okamžitě chtěla napravit.

„Děkuju za růže, Edwarde. Byls první, kdo mi kdy nějaké dal, a já si takových věcí cením,“ řekla jsem a podívala se mu do očí.

„Nemáš zač, já osobně si myslím, že lidé jako ty, by měli dostávat květiny každý den.“

„Lidé jako já? To mi musíš vysvětlit.“ Vzdálenost mezi našimi tvářemi se z původních padesáti centimetrů zmenšila jen na necelých dvacet centimetrů.

„Lidé, kteří jsou tak výjimeční jako ty,“ vysvětlil mi Edward a vykouzlil mi široký úsměv na tváři.

„Tak to ti musím ještě jednou poděkovat,“ řekla jsem a ještě více se přiblížila k jeho tváři. On porozuměl a lehce mě políbil. Já ovšem nechtěla jen letmý polibek na rty, a tak jsem zavřela oči a pořádně ho políbila. On byl zezačátku překvapený, ale když si na mě zvyknul, začal mi polibky oplácet. Stáli jsme na ulici a osvětlovalo nás jen matné světlo pouličních lamp. Z oken k nám doléhal hlasitý smích a hovor. My to ale nevnímali, vnímali jsme jen jeden druhého, naše rty, které byly spojené v jedny, a naše těla, která se vzájemně poznávala. A to všechno u jednoho jediného polibku.

Když už jsem začínala lapat po dechu, Edward ustoupil.

„Vždycky se líbáš s lidmi, které znáš jeden den?“ zeptal se Edward.

„Jen s těmi výjimečnými,“ zašeptala jsem.

„Uvidíme se ještě?“

„To nevím. Třeba nás osud svede dohromady. Ale nehledej mě. Jestli bychom spolu měli být, tak se najdeme sami.“

Pravdou ale bylo, že jsem se bála vážného vztahu. Jistě, chtěla jsem muže, který by mě miloval, ale Edwarda neznám ani jeden den, nevím, jestli to všechno, co mi o sobě řekl, nebyly lži. Třeba je to bláznivý maniak, který okouzlí ženy svým zjevem a potom je okrade nebo zabije. Musím si tohle všechno nechat projít hlavou a uvidím, jak se budu cítit.

„Dobře, ty to tak chceš, tak to tak bude. Dobrou noc, Isabello,“ řekl Edward a políbil mi ruku na rozloučenou. Už je z něho zase ten zastaralý gentleman. Ten, který mě tak nehorázně uchvátil.

„Dobrou noc,“ rozloučila jsem se a vyběhla schody do hotelu. Jak už jsem řekla, tohle bude zvláštní dovolená a já sama nevím, co si od ní slibuju. Jediné, co ale vím, je to, že Edward mi naprosto pomátl mé myšlení. Já jsem přece realistka, ne nějaký snílek s hlavou v oblacích, takže si to prostě nechám v hlavě pořádně uležet…

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jen jedna fotka... - 2. kapitola:

 1
28.06.2012 [16:10]

CeruzkaTen bozk Emoticon Emoticon Emoticon

27.06.2012 [22:13]

Petulka01J Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

27.06.2012 [19:37]

BellaSwanCullen8krása Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. martty555
27.06.2012 [17:43]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

27.06.2012 [13:30]

daslli141 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

26.06.2012 [22:19]

Irmicka1dokonalé, růže, Ed, polibek no prostě nádhera těším se na další a držím palečky Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

26.06.2012 [22:07]

monokl009áchhhhh.. Emoticon užasná povídka!..:o)

3. lelus
26.06.2012 [21:48]

mám pocit ze ho ešte niekedy stretne Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. mona
26.06.2012 [21:33]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Jana
26.06.2012 [21:31]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!