Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Je těžké... být jiná - 40. kapitola

Taylor pro Interview Magazine

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Je těžké... být jiná - 40. kapitolaDalší a v příští kapitole se již dočkáte Cullenových - teda doufám :D

06.04.2010 (18:15) • Crystal • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3507×

Pomalu jsem odcházela od domu, ve které bydleli, když žili v Casperu. Musela jsem uznat, že to měli pěkně zařízené. Práce Esme se nezapře, ve svém oboru byla úžasná. Vybrali si krásné město, tuším, že jsem přes něj jednou projížděla. Virginie, musí tam být krásná příroda.

Odstěhovali se teprve nedávno, ještě se tady ani nikdo nenastěhoval. Byly to teprve tři týdny, co odjeli a zanechali za sebou dům, který v sobě nesl mnoho vzpomínek, které jsem si mohla prohlédnout. Mohla jsem, ale já to neudělala. Možná to bylo kvůli tomu, že jsem jim nechtěla narušovat soukromí, možná jsem až příliš spěchala. Ještě jsem se naposledy ohlédla k domu, kde žili a pak jsem se dala do běhu k mému autu.

Po minutě běhu jsem nasedla do auta a rozjela se do internetové kavárny, kterou jsem minula, když jsem přijížděla sem. Potřebovala jsem se najít mapu, zjistit, kde jsem letiště, jak dlouho mi bude trvat cesta a další informace.

Rychle jsem projížděla ulicemi nepříliš velkého městečka a jakmile v rádiu dozněly tóny druhé písně, zastavila jsem na parkovišti a vydala se ke dveřím barvy karamelu.

Jakmile jsem vešla dovnitř, uslyšela jsem nad hlavou zacinkat zvoneček. Tomu jsem se usmála a po půl minuty u mě byla postarší paní, teda podle myšlenek slečna.

„Dobrý den. Posaďte se k počítači číslo čtrnáct a já vám donesu nápojový lístek, ano drahoušku?“ zeptala se mile, já jen přikývla a vydala se k počítačům. Letmo jsem si je prohlížela ve snaze najít číslo čtrnáct. Prošla jsem celou místností, byl to ten úplně u okna, to mi vyhovovalo. Kabát jsem si pověsila na věšák, pohodlně jsem si sedla na židli a zapnula google mapy. Po chvilce zadávání údajů, mi najela mapa s trasou.

„1 021 mi – Přibližně 19 hodin, 11 minut“ tam stálo. Ne, tohle po mě nemůžou chtít, já v autě devatenáct hodin rozhodně nevydržím… Uh, tisíc mil, no to bude zase zážitek.

Ještě chvíli jsem na to nedůvěřivě koukala jako stoletá babička na iPhone a pak jsem se rozhodla, že poletím… zase. Létání už mám plné zuby, ale co se dá dělat, pořád lepší než se táhnout třeba pěšky.

Zvětšila jsem si mapu a začala ve Virginii hledat letiště.

„Tady máte nápojový lístek, až si vyberete, mávněte. Budu tady hned,“ usmála se žena, která mi pod nos podstrkovala papíry v kroužkové vazbě.

Latte special

Cappucino special

Vídeňská káva

Piccolo

Alžírská káva classic

Ledová káva s banánem

Ledová káva

 

Nakonec jsem se rozhodla pro Vídeňskou… šlehačka, to je moje.

Mávla jsem na číšnici, která do patnácti vteřin přiklusala a s úsměvem si vyndala bloček a tužku.

„Máte vybráno?“ zeptala se mile a na bločku obrátila papír.

„Ano. Dám si jednu malou Vídeňskou,“ řekla jsem se stejně milým úsměvem a ona si to bleskurychle zapsala.

„Za chvíli jsem zpět,“ řekla a odběhla. Já se mohla pustit do hledání.

 

… Spadla mi brada. Oni tam nemají letiště? No, to je tak… super. A nejlepší je, že to městečko má peníze na postavení luxusního golfového hřiště, ale na tolik potřebné letiště ne. Nikdy nepochopím.

Zhluboka jsem se nadechla a myší jela po vyznačené trase. Hledala jsem nejbližší město s letištěm a kdo by to čekal… všude jen samé golfové hřiště a letiště nikde! Hledala jsem dál, a kdo by to řekl, našla jsem nějaké, kde bylo letiště a golfové hřiště chybělo. Zdá se, že tam ví, jak investovat peníze. Jmenovalo se Grand Rapids.

„Tady to je,“ ozvalo se a přede mnou se objevilo mé vytoužené kafe.

„Děkuji,“ otočila jsem se ještě za ženou.

„Posaďte se ke třináctce,“ ozval je hlas,, když se ozval tichý zvoneček u dveří.

Uslyšela jsem za sebou velmi tiché kroky, ale žádné myšlenky a to mě překvapilo, protože existovaly jen tři možnosti… všechny velmi nepravděpodobné. První, jen špatně slyším. Druhá, je upír s darem a třetí – polední, je to samé, co jsem já.

 

Otočila jsem se a oddychla si. Není to upír a ani nejsem hluchá. Chvíli jsem přemýšlela, jestli se mám zeptat co je zač, ale ona to vyřešila za mě.

„Projíždím městem, zastavím u své oblíbené kavárny a koho tady nepotkám. Někoho jako jsem já, to se nestává často. Jsem Lee,“ představila se mi a podala mi ruku, kterou jsem po chvíli přijala.

„Bella. Prý byly nějaké problémy v Rumunsku, tvrdila Sandra,“ začala jsem a usmála se.

„No, trošku zlobili. Ty mrchy zubaté si usmysleli, že si začnou dělat armády,“ řekla tišeji, přece jen to nebylo zrovna nejvhodnější téma k hovoru v kavárně, která byla plná lidí… i když by stejně asi nevěřili.

„A teď už jsou zase v pohodě?“ optala jsem se.

„No, teď se uklidnili, ale obávám se, že jim to nevydrží moc dlouho,“ zasmála se.

„Znáš upíry. Jsou nesmrtelní a asi se nudí.“

 

„No a co Voltera? Chtěla jsem tam, ale nevyšlo mi to. Přišla jsem o hodně. A nakopali jste za mě Marca? Posledně mi děsně lezl na nervy,“ začala vyzvídat.

„No, vlastně se neudálo nic zábavného. Sice jsme jich zabily asi dvacet nebo kolik, ale nakonec to skončilo fiaskem a my chystali pohřeb,“ zašeptala jsem. Na tváři Lee se objevilo zděšení a smutek.

„Kdo?“ vypadlo z ní jen.

„Mary Ellen. Potkala tam Felixe, zabila ho a pak se rozhodla odejít za ním,“ řekla jsem smutně.

„Moc jsem si neznala, ale… byla to kamarádka,“ šeptla a povzdychla si.

„To ano… Co tady vlastně děláš?“ snažila jsem se přejít na jiné téma.

 

„Amanda mě pozvala k ní. Že prej to je kdesi ve Washingtonu, Olympijský poloostrov, nějaká rezervace na La něco, něco, něco. Byl špatný signál, tak jsem si to tady přišla zjistit. Prý mi chce někoho představit,“ pokrčila rameny.

„Asi myslela La push,“ řekla jsem.

„Jó, La push. Ty to znáš?“ ptala se překvapeně a já se jí ani nedivím, kdo by znal takový zapadákov, kde věčně prší, že?

„Před pár lety jsem bydlela ve Forks, bylo to od La push kousek,“ řekla jsem a pokrčila rameny.

„A… jak se tam dostanu?“ vyzvídala.

„Nejlepší pro tebe bude, když poletíš do Seattlu. Pak to bude asi hodina a půl autem.“

„Jé, díky. Jsi zlatá,“ poděkovala a pak už se jen věnovala počítači a já své kávě.

 

Fajn, takže si sehnat letenku do Grand Rapids a pak už to bude jen hodina a patnáct minut jízdy.

Po dopití a zaplacení, jsem se ještě rozloučila s Lee, požádala ji, aby pozdravovala v La push a vydala jsem se na letiště. Pak jsem se vydala směrem Virginie.


40 - to je, ale krásně kulaté čílo, že?

ps: Nenudím váš ještě??


<< Shrnutí >>

Autor: Crystal (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Je těžké... být jiná - 40. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře