Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Je těžké... být jiná - 34. kapitola

The Host


Je těžké... být jiná - 34. kapitolaDalší!!

Pomalu jsme odcházeli a ani já ani Embry už nepromluvil. Místo toho jsme si jen vyměňovali pohledy, kterými by se dalo vraždit.

 

Nasedli jsme do našich aut a vydali si na dlouhou cestu… přesně dvě stě osmdesát tři kilometrů a sedm set metrů. Mělo by nám to trvat přibližně tři hodiny a čtyřicet pět minut.

 

Jen jsem bezduše hleděla z okna a sledovala stromy, které se míhaly podíl cesty. Někdy mi má existence přišla tak nudná… Já už nechtěla čekat. Ale, kdo by taky tušil, že Volterra je od New Jersey tak daleko. Až moc daleko na někoho, kdo v Evropě nikdy nebyl.

 

Už bych chtěla být ve Volteře, už chci cítit ten slastný pocit a slyšet praskání jejich těl. zbožňuji ho, stejně jako všichni, kteří jedeme a to včetně Embryho, tedy doufám. Ale kdyby mu některý z nich něco zlomil, tak by mi to nevadilo. Moment, jde Embry s námi? Asi ne, upíři by ho ucítili a nepustili ho dovnitř… Ale první by si asi museli opatřit kolíčky na nos, protože pokud s pamatuji z mysli… Edwarda, tak jim vlkodlaci neuvěřitelně páchli. Brrr, teď… Cullenovi lituji.

Proč mi dělá takový problém vyslovit, byť jen v mysli jejich příjmení? Je opravdu možné, že i přes jejich podstatu by mi mohli tolik chybět? Ne, okřikla jsem se v duchu. Oni mi můžou chybět, ale já se nevrátím, nenavštívím je. Nikdy. Pro ně je vlastně dobře, že jsem odešla, způsobila jsem jim příliš problémů a málem jsem zabila jednoho jejich člena. Kdyby ano, teď bych toho asi velmi litovala…

Oni nebyli špatní, nebohou za to, jaký osud je potkal, že jsou tím, čím jsou. Je hlavní, že nezabíjejí…

Ano, chybí mi. Všichni a Edward nejvíce. Ptám se, bylo mezi námi něco? Nebo to bylo jen pár polibků a nic víc? Vím já...

 

 

A tak jsem jen dál hleděla z okna, ale můj pohled už od stromů upustil… mám přestromováno do konce existence Teď jsem se dala do sledování čar… Čára, čára, čára a, kdo by to řekl… další čára.

Po několika vteřinách se čáry začaly míhat tak rychle, že jsem začínala litovat, že jsem sledovala. Asi mi je špatně a jelikož jsem už asi na dálnici, tak tady těžko budeme někde zastavovat. Rychle jsem odvrátila pohled a pokusila se uklidnit svůj žaludek.

Ještě jsem si stáhla okénko a nechala proudit čerstvý vzduch po autě. No čerstvý… zajímalo by mě, jak čerstvý může být vzduch na dálnici. Letmo jsem se podívala na Mary Ell, která se jen uchechtla, ale pak se vrátil k řízení. Skvělé, zdá se, že jsem jediná Ničitelka nebo jak si to vlastně říkáme, které je špatně v autě… První, která dostala tak stupidní nápad sledovat čáry na cestě.

 

Teď jsem se snažila v klidu přemýšlet a schovat se hluboko ve své mysli… cokoli, jen nemyslet na ty čáry. Brrr, už nemám jen přestromováno, ale i přečárováno.

 

Rozhodla jsem vrátit k předchozímu tématu…

Stýská se mi… po všech. Po Cullenových… Po mé rodině – Renée a Charlie. Už šest let jsem nezvěstná, nedávno jsem to četla na internetu. Ráda bych se za nimi vrátila, řekla jim, že mě mrzí, že jsem se neozvala tak dlouho… Ale to nejde, už jen proto, že je mi dvacet dva a vypadám maximálně na sedmnáct. Nemohla bych jim to říct, nevěřili by mi, poslali by mě s tím kdo ví kam. A i kdyby, byla bych pro ně zrůda. Už by mě nepřijali… Možná bych mohla jen napsat dopis, že se mám dobře a mám vše, co jsem si kdy přála. Že se omlouvám…

 

Pak jsem ucítila silný tlak na štít… pak povolil a pak zas. Nevěděla jsem, co to znamená a chtěla jsem se optat Mary Ell.

„Dva útoky na štít po sobě. Ne, neboj. Nemusíš se bát. Tohle používá jen naše skupina. Je to dobré pro rychlou komunikaci myslí. Komu by se taky chtělo pořád křičet nebo hrabat v tašce pro mobil, že?“ zasmála se a pokračovala „když to ucítíš, sundej si štít.“

Jak věděla, na co se chci zeptat? Divné…

Vteřinu jsem se soustředila a odtáhla štít ze své mysli.

 

„To mi to taky někdo mohl říct dřív, abych tu nebyla za tu hloupou,“ postěžovala jsem si v myšlenkách.

„Neboj, nejsi ta hloupá,“ uslyšela jsem myšlenky Carolline a její smích.

„Ehm, no. Jak bych to… No prostě asi dva kilometry po cestě je motorest a Embry… No, je nenažraný jako všichni vlci a má hlad a já taky. Stavíme se tam?“ zněly myšlenky Amandy.

No jasně, Embry….

„Ehm, jsem pro,“ odpověděla jsem nakonec. Snad to můj žaludek zvládne.

„Já taky,“ poslala nám Sandra a v mysli se jí vybavil obrovský hamburger.

„Nemám nic proti,“ řekla tentokrát Marie.

„Ok, půjdeme dovnitř, nebo si to vezmeme s sebou? Já bych si to vzala s sebou…“ poslala Melisa.

„Tak bereme s sebou,“ řekla Mary Ellen.

„Fajn,“ odpověděla Carolline.

 

Ani ne do patnácti minut už jsme všichni byli opět na cestě a naše auta byla naložena jídlem.

S chutí jsem se zakousla do sendviče a polkla. Můj žaludek už byl v pořádku a já byla opět ve skvělé náladě přímo stvořené k zabíjení upírů. A o dvě hodiny později jsme všichni zaparkovali pod Volterrou.

 

Těšíte se na Volterru?


<<
Shrnutí >>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Je těžké... být jiná - 34. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!