Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Je těžké... být jiná - 33. kapitola

dracula


Je těžké... být jiná - 33. kapitolaDalší díl je zde!

„Embry, vy se znáte?“ zeptala se zmateně Amanda.

„Bohužel,“ odpověděli jsme souhlasně.

 

„Možná by bylo vhodnější přesunout tento rozhovor někam na odlehlejší místo,“ navrhla Amanda a tahala Embryho za ruku z letištní haly. Ač velice neochotně jsem je následovala spolu s ostatními. Asi po deseti minutách rychlé chůze jsme se zastavili na velmi odlehlém místě blízko lesa.

 

„Jak jsi mohla?“ spustil Embry, jakmile jsme se zastavili.

„Jak já mohla, jo! To vy jste je napadli!“ řvala jsem po něm.

 

„TICHO!“ utnula nás Amanda.

„Fajn, teď mi laskavě vysvětlete, co proti sobě máte a odkud se znáte,“ pokračovala a probodávala mě pohledem. Asi nebyla moc nadšená, že jejího kluka… no, nemám zrovna v lásce.

 

„Jen menší roztržka… Ani to nestojí za řeč,“ snažila jsem se to ututlat a Embry se opět začal neovladatelně třást.

„Jen roztržka? A menší? Zabila jsi Sama!“ rozkřičel se a pohledy všech přítomných visely jen na mě.

„A co jsem asi měla udělat?! Hmm ?! Kdybych ho nezabila já, tak by mě zabil on!“ křičela jsem na něj.

„Víš, co je zajímavé? Byla jsi na straně těch hnusných pijavic, s jedním z nich si chodila nebo co já vím a teď jdeš…“ nepověděl to, protože jsem ho přerušila.

„Jo byla jsem na jejich straně, vadí ti to? To vy jste porušili smlouvu první. A jen tak mimochodem, do toho, co bylo mezi mnou a Edwardem, tak do toho ti nic není!“ křikla jsem na něj.

 

„Ještě páchneš jako ta smrdutá pijavice,“ řekl znechuceně.

„Jeho do toho netahej!“ řvala jsem.

„A co když budu? Co uděláš? Zabiješ mě jako Sama?“ řekl pohrdavě.

„Jo a pak si z tebe udělám kožich na zimu!“ řvala jsem nepříčetně.

„Jen řečičky,“ řekl výsměšně.

„Chceš se přesvědčit? Já jsem dost silná na to, abych to dokázala,“ prskala jsem po něm.

„Ty tak, stále si jen vymýšlíš, stejně jako s tou smlouvou! Jen výmluva pro to, abys nám zabila alfu!“

 

„Já neměla jinou možnost, napadli jste je úplně bezdůvodně!“ vrátila jsem se zpět k původnímu tématu.

„Ne my smlouvu neporušili, jeden z nich tě kousl a ty to víš moc dobře,“ řekl a rozhodil kolem sebe rukama.

„A kdo ti zase vyžvanil, že to byl někdo z nich? Hmmm?“

„A kdo jiný asi?“ ti dnešní psi jsou, ale natvrdlí.

„Řekněme, že ten den se blízko Forks potulovala dost otravná upírka…“ řekla jsem klidnějším hlasem.

„Ale vy jste si to nenechali vysvětlit, vy jste hned zdrhli!“  pokračovala jsem. Neodpovídal.

„Došli ti slova pse?“ na chvilku jsem se odmlčela, „fajn, skončili jsme.“

 

„Ehm, že se vám navážím do… rozhovoru, ale já stále nějak nechápu co se stalo,“ špitla Carolline.

„Začalo to tak…“ začal Embry.

„My mále lepší vysvětlovací metody než ty pse,“ utnula jsem ho.


„Můžeš prosím…“ řekla prosebně a natáhla ke mně ruku. Setinu vteřiny jsem se rozmýšlela, jestli jí dokáži ukázat jen některé vzpomínky a myšlenky. Pak jsem jen kývla a podala jí ruku. Carolline si ji hned přitáhla k sobě a koukala někam do neznáma.

Já se mezitím soustředila na štít a snažila jsem se ho zformovat kolem části mé mysli.

 

První vzpomínka, tehdy, když jsem zabila první upírku…

 

„Jak jsi to dokázala, vždyť to byla upírka,“ zeptal se, když se ocitl přede mnou.
„No právě, byla to upírka,“ řekla jsem s odporem a začala netrpělivě poklepávat nohou.
„Kousla tě,“ řekl a podíval se mi do očí.
Chudáček, nemohl mi číst myšlenky, jo má trošku, teda ehm, hodně blbé...
„No a?“ zeptala jsem se poněkud nechápavě.

 

Druhá, když mou jizvu uviděla smečka…

Pak ještě párkrát, nakonec mě donutil ruku pustit
a zkoumavě se na ni podíval. A pak se jeho pohled změnil.
„Jestli je to to, co si myslím…“ přemýšlel.
„Je to ono… “ pokračoval Paul.
„Tak to znamená… “ pokračoval Embry.
„Válku,“ dokončil Sam a moje srdce najednou nabralo šílenou rychlost.

„To není dobré!“ křičel hlásek v mé hlavě a vlci byli pryč.

„Útok bude zítra večer na jejich území…“ slyšela jsem ještě z dálky.

Třetí, když jsem se rozhodla pomoct Cullenovým…

„Slibte mi, že až vám to řeknu, nikdo z vás se mě nepokusí zabít,“ řekla jsem a všichni kývli i když Rosalie se chvíli rozmýšlela.
„Já, byla jsem na pláži La push a potkala jsem… vlkodlaky,“ další nechápavé pohledy, nadechla jsem se abych pokračovala.
„Viděli moji ehm, jizvu. Oni si myslí, že jste porušili smlouvu. Než jsem jim to stihla vysvětlit byli pryč. Oni na nás chtějí zítra zaútočit. Omlouvám se, je to moje vina,“ poslední větu jsem zašeptala a pak jsem uslyšela naštvané vrčení Rosalie. Pak ji naštěstí objal Emmett, takže na ničení stolu Esme nedošlo.
Slyšela jsem jak na celou místnost hlasitě řvou Emmettovy myšlenky, byl z toho nadšený, ale nechápu proč. Chtějí ho zabít, proboha!

Čtvrtá vzpomínka byla z louky, těsně před bojem…

„Nechceme bojovat,“ vložil se do toho Carlisle a všechny vlčí oči se otočily k němu. Vrčení na chvíli utichlo, ale pak se zase rozeznělo.

„To jste si měli rozmyslet dřív,“ řekl Sam myšlenkou a Edward to Carlisleovi hned sdělil.
„My smlouvu neporušili, odejděte. Jestli ne, nevidíme jiné řešení, než válku,“ odvětil Carlisle, nikdy jsem ho takto neviděla, tohle se k němu nehodilo. Nedokázala jsem si ho představit bojovat s vlky, natož Esme nebo Alici… Nebo sebe.
„Pak tedy válku!“ křikl Sam v myšlenkách a všichni vlci se naráz rozběhli, na jejich čin reagovali upíři rychlým útokem
.

Nakonec pátá a poslední…

„Neměli jste právo, my vám to chtěli vysvětlit. Ale vy jste vysvětlení nechtěli, vy jste je chtěli zabít, nic víc. Ale oni smlouvu neporušili, to vy,“ šeptala jsem mu do ucha.
„Omlouvám se, možná to bude trochu bolet,“ zašeptala jsem ještě skrz zuby a ruce silně přiložila k jeho krku.
Pak jsem vší silou strhla dozadu. Ozvalo se hlasité křupnutí a Samovy myšlenky utichly.
Rychle jsem seskočila z jeho těla a uvědomila jsem si, co jsem udělala. On je mrtvý a já jsem vrah…
Z koutku oka mi unikla jedna jediná slza a dopadla na jeho kožich.

Když jsem se vzpamatovala, uslyšela jsem za sebou bolestné vytí. Pak se kolem mě prohnali a zmizeli v lese i s tělem Sama. Pak jsem se pod tou bolestí zhroutila k zemi…


Opět jsem si nasadila štít a ukryla své vzpomínky, v ten moment Carolline pustila mou ruku.

„Uh, ta noha vážně bolela,“ sykla, když se vracela do reality.

„No, myslím, že tohle může uzavřít a vrátit se k původnímu plánu. Příště přemluvíme naše partnery, že nemusí strachovat a necháme je raději doma, teda pokud souhlasíte,“ řekla a všichni kývli.

„A vy dva – žádné hádky,“ doplnila Sandra a kývla na mě a Embryho. Když si nezačne on, tak já taky ne…



PS: pokusíte se mi udělat radost a dostanu od vás alespoň patnáct komentřů?


<<
Shrnutí >>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Je těžké... být jiná - 33. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!