Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Je t´aime - 29.

Alice Cullen


Je t´aime - 29.Takže konečně jsme se ustálili ve vztazích a příště už se vrhneme na nějakou tu akci. Snad... :-)

Bylo to jako znovu se vrátit domů, vše zapadlo na své místo a v hlavě jsem měla vymalováno. Naše rty se o sebe třely tak vzrušivě, že jsem málem nevydržela stát.

„Edwarde, dost.“ Musela jsem ustoupit. Stěží jsem se od něj dokázala odtrhnout, tolik mi chyběl. „Proč musíš všechno tolik komplikovat?“ Opřela jsem se o postel a vydýchávala se. „Prosím, zůstaň kde jsi.“ Natáhla jsem před sebe ruku a doufala, že mu tím zabráním aby se ke mně přiblížil blíž než na metr, to byla nejspíš moje hranice, kdy jsem se na něj dokázala nevrhnout. Byla jsem jako nadržená puberťačka, která slintá nad svým idolem, který se na ni usmívá na plakátu. Bože, nejradši bych strhla ten plakát ze zdi, i s jeho oblečením. Teď jsem zase musela říct dost sobě.

„Nic nekomplikuji, jen uvádím věci na pravou míru.“

„A ta je?“

„Že jsi moje.“

„Opět ta tvoje majetnická stránka, můžeš si vlastnit cokoli, ale mě ne.“

„To je pravda, můžu vlastnit téměř cokoli, ale tebe už mám.“

„Nechtěj mě rozčílit.“

„Alespoň bys opět projevila nějakou emoci. Bello, já už jsem rozčílený. Z toho všeho co se tu děje. A ty! Tváříš se jako bys byla mimo všechno to dění okolo sebe. Takovou tě neznám.“

„Vůbec mě neznáš.“

„Dovolím si nesouhlasit.“

„Povolení neuděleno.“

„To bylo jen konstatování, nikoli otázka. Myslím, že jsem tě za tu krátkou dobu poznal více než kdo jiný.“

„Tímhle se budeš ohánět?“

„Co tím myslíš?“ Ou, nejspíš jsem šlápla vedle. Sklopila jsem oči. Jen pro to, že já stále myslím na to, jak bych z něj strhala šaty, neznamená, že on myslí na totéž, nebo ano? Mrkla jsem na něj zpoza řas. Nevím. „Ty mi neodpovíš? V tom případě ti asi nevadí, že si udělám vlastní závěr.“ Posadil se na postel vedle mě. Prosím, ne tak blízko. „Myslela jsi, že jsem řekl, že tě znám jen proto, že jsem s tebou strávil noc?“

„Mírně řečeno.“ Vážně mě tolik zná?

„Jsi patetická, nebo to opravdu myslíš vážně?“ Zkoumavě se na mě zahleděl. „Takže ano, číst ti ve tváři je tak snadné, a to jsem právě před chvílí prohlásil, že jsi žena bez tváře. A ono je to úplně jinak, jsi žena mnoha tváří.“

„Přestaň s těmi přednáškami, buď tak laskavý.“

„Fajn, vrátím se tedy k původní myšlence.“ Posadila jsem se trochu dál na posteli a uvelebila se, tohle bude asi na dlouho. „Vynechám teď na chvíli naše dohady a budu mluvit vážně, ano? Snaž se mě vyslechnout a zvážit všechny možnosti.“

„Pokusím se.“

„Takže, zaprvé. Vím, že je na to už pozdě ale chtěl bych se ti omluvit.“ Vzal mě za ruku a díval se tak smutně, nesmím mu na to skočit. „Je zbytečné mluvit o tom, proč jsem tak zachoval, výsledek je pořád jen jeden, ublížil jsem ti a zklamal tě. Ale hrozně mě to mrzí, choval jsem se jako idiot. A ne, nechci říct, že jsem se změnil, to za tak krátkou dobu nejde, ale hodně věcí jsem pochopil. Prosím, musíš mi odpustit, miluji tě.“

„Edwarde, já, nevím, nechci vás do toho všeho tady tahat.“

„Miluješ mě ještě?“

„Miluji tě.“

„To mi stačí.“ Vypadal, jakoby z něj spadla ohromná skála a opět se sunul ke mně.

„Počkej ještě, řekl jsi zaprvé, takže jakou další věc jsi chtěl probrat? Kdy odjedete?“

„Nezačínej zase, odjedeme jedině s tebou. Další věc, kterou bychom měli probrat, jak se z toho všeho tady dostaneme společně, i s tvojí matkou, samozřejmě.“ Stiskla jsem mu ruku, nemá smysl se dohadovat, stejně neodejde. Zbývá nám se snažit společnými silami. A já mu byla vděčná za to, že mi chce pomoci.

„Možná, že ani já jsem se nezachovala nejlépe.“ Přiznala jsem zahanbeně. „Měla jsem ti víc věřit a víc tě brát jako součást sebe.“

„Měli jsme málo času, moc jsme toho nestihli. Není důvod se v tom dál hrabat.“

„Ale vzájemné obviňování, sebelítost a nedůvěra, to už máme nacvičené.“

„Co to tedy na čas odložit a věnovat se příjemnějším záležitostem?“

„Edwarde, mluvím vážně. Neměli bychom nejprve vymyslet co dál?“

„Samé otázky a žádné činy.“

„Ne, dost už. Víš co, myslím, že toho na mě bylo dneska trochu moc, půjdu si lehnout a promluvíme si zase zítra, co ty na to?“ Málem jsem si ukousla jazyk, ale nemůžu s ním, tady…

„Ha, v žádném případě, myslíš, že jsem včerejší?“

„To bych si nikdy nedovolila tvrdit, jen říkám, že jsem unavená.“

„Dobře tedy. Můžeš si lehnout a já ti třeba mohu namasírovat záda.“

„Musím ještě do koupelny a a a vůbec, bude to trvat.“

„Rád počkám, mám čas.“

„Ty jsi tak neodbytný.“

„Chceš pomoct? Můžu ti umýt záda, jsem dobrý umývač, utěrač, kadeřník…“ Nálada se hodně změnila, měl chuť laškovat, smát se. Líbilo se mi to.

„Prostě, tu, zůstaň.“ Odsekávala jsem slova za sebou, abych náhodou neřekla něco, co jsem říct rozhodně nechtěla, ale na co jsem celou dobu myslela. Třeba, jasně, Edwarde, mám nový šampon, tak co kdybys mi namasíroval hlavu a potom mě namydlil všude… Přišlo mi to trochu zvrácené, milovat se s ním zrovna tady.

„Bell? Tak půjdeš už?“

„Cože? Jo, jasně.“

Když jsem vešla do koupelny, málem jsem se v zrcadle nepoznala, po takové době tady jsem vypadala konečně normálně, téměř šťastně. Trvalo mi jen sekundu, než jsem ze sebe shodila šaty a zalezla do sprchy. Ani jsem ho neslyšela přicházet…

„Přece jen ti umyji záda, mohla bys to ošidit, špína není sexy.“ Vlezl si klidně ke mně do sprchy a ještě si ze mě bude utahovat? No…

„Tak jo.“

„Fajn, kde je mýdlo?“

„Tady máš?“ Podala jsem mu lahvičku se zbytkem sprchového gelu. „No, netvař se tak, prostě nestíhám nakupovat, jak jsem zaneprázdněná.“

„Raději na to ani nemysli, nebo je tu Alice jako na koni.“

„Alespoň by mě zachránila.“

„Přede mnou?“

„Hm.“

„Já ti dám, no počkej…“

„Ty počkej, neslyšel jsi něco?“

„Ne.“

„Dobře, tak začni. Ale, Edwarde, umýt.“

„Vždyť ano.“

„Jen umýt.“

„Jistě, jen budu důkladný.“

 

Začal velice pomalu, dotýkal se mě tak opatrně, že jsem si málem myslela, že ani nezačal. Namydlenou rukou mi přejížděl po bocích, zádech i ramenou. Otázkou je, jestli je tohle opravdu jen mytí, pro mě tedy nebylo, bylo to něco tak neskutečně vzrušujícího a o to víc, že se mě dotýkal jen tak málo a přitom intenzivně. Cítila jsem, jak si za mnou klekl a začal mi mýt nohy, panebože, stála jsem jako paralyzovaná. Jeho ruce na mých stehnech mě přiváděly málem k šílenství. Namydlil každý centimetr.

„Čas se otočit…“ Jeho hlas mě málem vyděsil, ale poslušně jsem se otočila. Zůstal na kolenou a já se zastyděla, kdyby alespoň vstal. Namydlil moje nohy i zepředu a postavil se. „Promiň, můžeš mi podat šampon?“ chraplavě ze sebe vypravil. Byl na tom stejně jako já. Ale cože? Šampon? To už nebude mytí? Neochotně jsem mu podala lahvičku se šamponem a zavřela oči, když mi namáčel vlasy. Rukama mi zajel do vlasů a nanášel bohatou vonící pěnu.

Přitom se mě lehce dotýkal celým tělem. Mohla jsem cítit všechno, včetně jeho vzrušení. Musela jsem se zhluboka nadechnout, a při tom se má prsa dotkla jeho hrudi. Slyšela jsem, jak tiše zasténal.

„Můžu se domýt sama,“ zašeptala jsem.

„Jsem hotový, není potřeba.“

„Myslím, že ne, Edwarde.“ Přestal s vymýváním pěny z mých vlasů a podíval se mi do očí. Sáhl za mě na poličku a nalil si do ruky zbytek mýdla.

Začal mě systematicky mydlit od ramenou, paží a rukou, nevynechal ani prsty na rukou.

„Říkal jsem, že budu důkladný.“ Zasmál se nervózně.

„Opravdu?“ Vzala jsem jeho ruku do své a položila si ji na prsa. „Tak buď.“

Čekala jsem výbuch emocí, ale něha, s jakou postupoval, mi způsobila probuzení smyslů zároveň s výbuchem ohnivé touhy. Předčilo to všechna má očekávání. Vzdala jsem se už dávno, nemělo smysl nalhávat si něco jiného. Nebylo to ve chvíli, kdy vešel ke mně do sprchy, ale už ve chvíli, kdy jsem je uviděla tady v sále. Chtěla jsem ho, chtěla jsem ho tak moc, že jsem byla ráda za to, že on postupuje tak pomalu.

A když jsem dnes znovu ucítila jeho ústa na svých, chtěla jsem zastavit čas. Naše jazyky do sebe narážely a hrály vlastní, soukromou hru. Vnímala jsem ho celým tělem, ale chtěla jsem víc. Musela jsem převzít iniciativu. Odtrhla jsem se od něj.

Díval se na mě téměř šokovaně. Málem jsem se začala smát. Vážně si myslel, že bych teď dokázala přestat?

„Jen vypnu vodu a přesuneme se…“ Víc jsem říct nestihla, najednou jsem ležela na posteli. „Ale nevypnul jsi tu vodu.“ Vyhrkla jsem mezi polibky.

„Nevšiml jsem si, že by byla nějaká puštěná.“

„Máš pravdu.“ Znovu jsem se ponořila do polibku a odplouvala pryč. Naše mokrá těla po sobě klouzala, nevím, kde bylo dole a kde nahoře. Navzájem jsme se přetahovali, líbali se po celém těle. A pokud jsem snad někdy víc stiskla zuby, nebude si stěžovat, stejně tak ani já…

 

Robert

 

Bylo mi jasné co se tam děje, ale nedokázal jsem se přinutit k tomu, abych odešel. Co bych měl teď udělat?


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Je t´aime - 29.:

 1
4. smoulinka10
30.04.2014 [17:00]

ahojky, je to super..ale je to konec nebo bude další pokračování???? Emoticon

12.11.2012 [13:22]

Pajinka2004Tak moc děkuji děvčátka. Snažím se co to jde, bohužel, nebo možná bohudík, se mi do psaní motá nápad na novou povídku, takže mám v hlavě guláš, ale každopádně se chci do psaní vrhnout s vervou, protože novou povídku chci začít psát až s čistým stolem. Emoticon
Takže ještě jednou díky moc moc Emoticon

09.11.2012 [13:45]

zuzka88No páni, to se mi to líbí. Tak je to správně. Doufám, že Robert nebude dělat nějaký problémy a snad se všichni dostanou ven vpořádku. Parádní kapitola, kterou jsem zase málem propásla. Emoticon Jsem moc ráda, že přidávat častěji Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. lala19941
08.11.2012 [22:40]

Náhodou som natrafila na túto poviedku a neodtrhla som sa od nej až kým so sa nedostala až sem hned ma zaujala, som velmi zvedavá ako to bude pokračovat, tak piš prosíím rýchlo další dielik Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!