Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Je t´aime - 28.

Stephenie Meyer


Je t´aime - 28.Rozhovory, setkání a díl vesměs o ničem, ale musím se do toho trochu dostat a asi to nebude moc jednoduché. :(

„Jak jsem řekl, řekni mi, že mě nemiluješ, že miluješ jeho…“ Už jsem se nadechovala abych odpapouškovala jeho slova… „a polib mě.“

 

„Co? Proč bych to měla dělat?“

„Proč ne?“

„Tak tobě přijde normální, že se s tebou chci rozejít, mám ti říct, že tě nemiluji a potom tě políbit?“

„Ano.“ Nekompromisní odpověď.

„A co když řeknu, že ne?“ Založila jsem si ruce v bok.

„Tak tady zůstanu, i s rodinou.“

„Edwarde, snaž se to brát prosím rozumně. Nemůžete tady zůstat. Přece jsi mi před chvílí říkal, že jsi se změnil, bereš věci tak, jak jsou.“ Zkusila jsem zahrát na jinou notu.

„Bello,“ chytil mě za ruce a odtáhl mi je z boků, „snaž se zase pochopit ty mě. Jsi žena, kterou miluji a chci ti pomoct. Nechci tě opustit.“

„Takže tohle je tvoje odpověď?“ vyjela jsem vztekle. „Buď tě políbím a uspokojím tak tvoji zvrácenou potřebu něco si dokazovat, nebo mi tu natruc zůstanete?“

„Přesně tak.“

„Fajn.“

Snažila jsem se obrnit proti vlastní touze a na moment zavřela oči. Tohle dokážu bez emocí. Když jsem otevřela oči, stále stál na tomtéž místě a čekal.

„Připravená?“

Přikývla jsem a spustila poraženě ruce podél těla. Pomaloučku se ke mně přibližoval, upoutal mě svým pohledem a já stála jako přikovaná. Veškerou iniciativu jsem nechala na něm, byla jsem až příliš koncentrovaná a bála jsem se, že když se pohnu, přetrhám všechna pouta, která mě držela na uzdě. Neodvážila jsem se ani mluvit, ačkoli jsem dávno chtěla vykřiknout, ať to proboha neprotahuje. Tohle mě mučí.

Když se konečně dostal až ke mně, jen tak daleko, abych mohla cítit jeho ledový dech a přece se mě ještě nedotýkal. Natáhl ruku a přejel po mé paži až nahoru na odhalené rameno. Tam se zastavil. Totéž udělal i na druhé ruce. Nevím, co cítil on, ale já ten tlak nevydržela. Znovu jsem zavřela oči, abych se už nemusela dívat do těch jeho. Podvědomě jsem si vychutnávala jeho dotek na mém těle. Cítila jsem, jak se mu nepatrně klepou ruce. Posunul je z mých ramen na záda a přitáhl si mě k sobě. Dotýkali jsme se každým kouskem našich těl, oblečení, které jsme měli na sobě, jakoby ani neexistovalo. Tisknul mě k sobě tak moc, jak jen to šlo.

Bezděky jsem ho objala v pase a snažila se ho přitáhnout k sobě ještě blíž. Nemožné.

„Otevři oči, Bello.“ Zavrtěla jsem hlavou. To nemůžu. „Prosím,“ zašeptal mi do ucha, „moc prosím.“ Rty se mi otřel o zadní stranu šíje.

Oči mě zradily, pomalu se otevřely a já byla v pasti. Jeho oči, jeho rty… jen nepatrný kousek od mých. Snad na tom opravdu nic není, jen jeden polibek, co se může stát…

„Polib mě.“

„Nemůžu, prosím, nedělej to.“

„Už jsem to přece udělal. A tobě se to moc líbilo. Tak se tomu nebraň.“ Za normálních okolností by mě slova vytrhly z transu, ale tohle se prostě nedalo. „Prostě mi dej polibek, stačí jen malý a já poznám, že mě nemiluješ.“ Tohle je k nesnesení.

„Dobře,“ zamrkala jsem, „tak jsem lhala.“

„V čem přesně?“

„Krucinál, ve všem. Že tě nemiluji, že se s tebou chci rozejít, že tě nepotřebuju… Stačí?!“

„Ne, to nestačí.“ Málem jsem upadla, když mě konečně políbil a bylo to ještě lepší, než jsem si představovala.

 

Esme

 

„Kde můžou být?“

„Že se ptáš.“

„Emette, nebuď hrubý.“

„Co? Já nejsem, jen jsem odpovídal na tvou otázku.“

„Že vůbec něco říkám.“

„Ale Esme, vždyť víš, že jsem to tak nemyslel.“

„Kdybys raději nemyslel vůbec, udělal bys lépe. Necítím se tu dobře. Chci vypadnout co nejdříve to půjde. Carlisle?“

„Já vím, Jaspere. Ale musíme být trpěliví a hlavně nenápadní.“

„Neměli bychom je jít hledat?“

„Kam, Alice? Nemyslím, že je vhodné prohledávat právě tento dům.“

„Pojďme se ubytovat, nikdo nemůže nic říct proti tomu, že chceme být chvíli o samotě.“

„Skvělý nápad, Rose.“

„Nemrkej na mě, Emmette, takhle jsem to zase nemyslela já.“

„Dobře, takže… Budu vás muset všechny oficiálně představit, Aro mě o to požádal.“

„Tomu jsme se chtěli vyhnout.“

„Já vím, Jaspere, ale když už jsme tady, nemůžeme si moc diktovat co uděláme.“

„Pojďme.“ Chytila jsem Carlisla za ruku a bojácně se za ním vydala. Snažila jsem se vypadat co nejpřirozeněji, ale bála jsem se. Hlavně o svou rodinu, do které jsem počítala i Bellu. Nechci, aby jim někdo ubližoval. Myšlenka na ně mi dodávala odvahu, která mě samotné chyběla. Stiskla jsem Carlislovu ruku a on můj stisk opětoval, věděl, jak se cítím.

„Aro, dovol prosím, abychom tě na moment vyrušili. Rád bych ti představil svou rodinu.“

„Carlisle, to je milé, rád se seznámím s novými tvářemi.“

„Toto je má žena Esme.“ Aro jen rádoby zdvořile přikývl. „Rosalie, Emmet, Jasper…“

„Velice mě těší, Jaspere,“ přerušil Aro Carlislovo představování, zřejmě první zaujetí talentem, musel o nás hodně slyšet. „Mohu?“ natáhl k Jasperovi svou ohavnou ruku, neubránila jsem se lehkému otřesu, nechtěla jsem, aby se ho dotýkal. Carlisle musel vycítit mou reakci a povzbudivě mě pohladil po ruce.

„Vaše otázka mě nutí se zeptat zda mám na výběr?“ Bože, Jaspere!

„Všichni máme na výběr, vy sami jste sem přišli ze své vlastní volby.“

„V tom případě odpovídám ne.“

„Mohu znát důvod? Máte snad co skrývat?“

„Rád bych si ponechal své soukromí, snad až budete mít způsob, jak mi ukázat i všechny své myšlenky, mohl bych o této nabídce uvažovat.“

„Chápu, bojovník za rovnocenná práva. Předpokládám, že mi nedovolíš se na stejnou otázku zeptat i tvé krásné Alice?“

„Raději bych, kdyby jste to nedělal, ale má své vlastní názory a já je respektuji.“

„Raději toho pro dnešek necháme, myslím, že by jste měli raději odejít. Rád vás všechny uvidím znovu zítra. Robert, jak vidím, je osamocen, jistě vás rád odvede do vašich pokojů.“ Mávl rukou a propustil nás.

Přemýšlela jsem, jak tohle všechno dopadne. Slyšela jsem o nich hodně, ale myslela jsem, že po dnešku si udělám vlastní názor. Jenže nic, nevím, co si o nich vlastně myslet. Kdo jim asi dal právo na to, aby vládli našemu světu, aby se chopili vlády a sami stanovovali zákony. Kdo jim dal právo ohrožovat mou rodinu. Snad jen neskutečná síla talentů, kterou si kolem sebe nashromáždili. Musím se na to zeptat Carlisla. Zvláštní, mnohokrát jsme o nich už mluvili, ale doposud nikdy o této jejich stránce, jak se vlastně dostali ke své moci.

„Tak pojďte.“ Neurvale se na nás otočil jakýsi mladík, kterého jsem předtím viděla tančit s Bellou. Bylo mi ho líto, musí zde být nešťastný.

„Mohu se zeptat, kde má pokoj Bella?“

„Na druhé straně hradu.“

„Mohli bychom ji navštívit, prosím.“ Položila jsem mu ruku na rameno a doufala, že zastaví. Nesetřásl ji, což jsem považovala za dobré znamení.

„Vzkážu jí, aby se za vámi zastavila, ano?“

„Díky.“

Ukázal na troje dveře, u nichž jsme se zastavili, a zmizel.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Je t´aime - 28.:

 1
7. BellaEdward
30.10.2012 [22:50]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

28.10.2012 [19:06]

Pajinka2004Zuzi, další bych chtěla přidat zítra nebo v úterý, nemůžu to odkládat, zase bych z toho vypadla Emoticon
Snad se to moje psaní zase zlepší. Emoticon

28.10.2012 [11:36]

zuzka88Tak jsem se k tomu dostala konečně i já. Doufám, že další dílek bude dřív než o Vánocích Emoticon Protože doufám, že konečně... že se konečně trochu prohloubí vztah Belly a Edwarda, vyznají si lásku, překonají všechny překážky a tak dál, jak to má prostě být. Takže neváhej a přidávej. Emoticon A kdykoliv se ozvy, když budeš potřebovat pomoc Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

25.10.2012 [9:55]

Pajinka2004Jsem ráda, že jste mi tu zůstaly holky moje, budu se teď víc snažit. Chtěla bych povídku dopsat. Emoticon

3. camarolex
24.10.2012 [22:00]

Hej, juchuuuuuuuu tak ted si mi dokonale zvedla náladu nová kapitolka uáááááááááu supééér

24.10.2012 [18:54]

SemiskaMoc pěkná kapitola. Jsem ráda, že jsi tuhle povídku začala opět psát. Emoticon Moc povedené. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. lelus
24.10.2012 [16:47]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!