Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Je t´aime - 27.

twilight-ukázka


Je t´aime - 27.Setkání Bell a Edwarda. Jaké bude?

„Smím prosit o tanec?“ Záchrana v podobě Roberta přišla jako na zavolanou. Tonoucí se i stébla chytá, jak praví moudré přísloví. Nevím, jestli by byl Robert vděčný za přirovnání ke stéblu, ale do hlavy mi nevidí.

„Neříkal jsi, že nejsi moc dobrý tanečník?“ Donutila jsem se k ůsměvu.

„To ano, ale také jsem ti říkal, a jistě si na to vzpomeneš, že cvičení dělá mistry.“

„To je pravda.“

„A také bych tě rád trochu rozveselil, když dovolíš.“

„Myslíš, že to potřebuji?“

„No, neznám tě ještě moc dlouho, ale když je někdo smutný, tak to ještě poznám.“

„Jsi milý, a ráda tvou nabídku přijímám.“ Zavěsila jsem se do Robertova rámě a odešla s ním do středu sálu. Zatím nikdo netančil, ale někdo musí být první. A tak nějak jsem se chtěla předvádět. Tančit umím dobře. Snažila jsem se moc nevnímat okolí, když jsem pokládala ruce na Robertova ramena, ale nedokázala jsem se ubránit pocitu, že mě každý sleduje.

„Zdáš se nervózní. Je to kvůli nim?“ pohodil hlavou do míst, kde jsem tušila Cullenovi, ale neotočil se.

„Je to tak hodně znát?“

„Bello, už čekám jen na to, kdy se rozeběhneš ke dveřím, abys před nimi utekla.“

„Něco na tom bude.“

„Jestli ti tak moc vadí, můžeme odejít.“

„Nemyslím, že je to vhodné. A neřekla jsem, že mi vadí. Jen… jsem z nich nesvá.“

„Nechceš o tom mluvit…“ Nebyla to otázka, spíš konstatování zjevného faktu. Já nepovažovala za nutné odpovídat a Robert se v tom dál nešťoural.

„Raději ukaž co umíš.“ Robert to vzal doslova a doopravdy uměl. Sukně mi vířila kolem nohou a při každé otočce odhalovala moje nohy. Tančili jsme ještě na další dvě skladby. Dávno jsme nebyli jediní tanečníci, sál se postupně zaplnil a my se museli ve svých tanečních kreacích uskrovnit. Tanec mě nijak nerozptýlil. Musela jsem stále myslet na to, že je tady, je u mě. Co bych měla dělat? Mám jít za ním, nebo si ho nevšímat. Co čeká Aro, že udělám… Řekl, že se mám bavit s přáteli a oni jsou mými přáteli. Nebo snad už ne? Co když nepřijeli kvůli mně, ale opravdu jen na zdvořilostní návštěvu. I když nepochopím nikoho, kdo by si přijel za Arem jen tak na přátelský pokec, musí to tak být, nemohli vědět, že tu budu. Nechci je zatahovat do svých problémů. Bože, kdyby sem tak nepřijeli. Je rozhodnuto, stranit se jich, poslední taneček a pryč. Prostě dělej jakoby nic, Bello.

„Když dovolíš, není slušné uzurpovat si jedinou dámu na tak dlouho. Leckdo by si to mohl špatně vyložit.“ Ach ne. Už jsem si měla zvyknout, že mé plány nikdy nevycházejí. Edward položil ruku na Robertovo rameno a donutil ho zastavit nás. „Rád tě vystřídám. Pro tvé dobro samozřejmě.“ Výzva v jeho hlase byla zřejmá.

„Nejsem si jistý, že tvou pomoc potřebuji.“ Robert jeho ruku setřásl jako obtížný hmyz. Co se to tu kruci děje. Chtějí se snad prát. Obezřetně jsem se rozhlédla kolem.

„Mohu tě ujistit, že rozhodně ano.“ Otočil se ke mně. „Věnuješ mi tanec?“ Oba na mě zírali. Bello, nezatahovat, stranit se jich… To se snadno řekne. V duchu jsem si nadávala, ale moje ruka se už vkládala do té jeho.

„Jak myslíš.“ Utrousil Robert mezi zuby a už jsem ho neviděla. Tím se budu zabývat později. Teď jsem byla absolutně v zajetí svých vlastních zrádných smyslů, které vnímaly Edwarda a jen Edwarda. Jeho vůni, dech, oči…

„Rád vidím, že jsi v pořádku.“

„Proč bych neměla být?“ Snažila jsem se pročistit si hlavu a raději se mu dívala na bradu.

„Máš pravdu.“ Tohle musíme utnout dřív než bude pozdě. Musí mě pochopit. Zastavila jsem se. Netančili jsme ani na polovinu skladby. Edward zmateně zvedl obočí a čekal.

„Mohla bych s tebou mluvit? V soukromí?“ K téhle otázce jsem se odhodlávala hodně dlouho, právě polovinu té skladby, abych byla přesnější.

„Máš to povolené?“

„Můžu si dělat co chci.“

„Vážně?“ Posměšně se rozhlédl po okolí a vyhledal všechny strážné.

„Jistě!“

„Dobře, tak kde si chceš promluvit?“

„V mém pokoji. Hned!“ Když mám volno, tak si vážně můžu dělat co chci. Pokynul mi směrem ke dveřím a cestou mě přidržoval kolem pasu. Na nikoho jsem se nedívala, pokud mám mít potíže, počkají na později.

„Co tady krucinál děláte?“ Hned jak se za námi zavřely dveře jsem se do něho pustila.

„Přijeli jsme na návštěvu, to se snad nesmí?“

„Nezahrávej si se mnou.“

„Jen hraji tvou hru, Bello.“

„Mou hru? Co tím sakra myslíš?“

„Jen to, že podruhé si tě utéct nenechám.“

„Edwarde, prosím, nedělej to těžší než to je.“

„Jen se řídím tvou radou.“ Krůček po krůčku se ke mně přibližoval.

„A to?“ Těžce se mi dýchalo. Sotva jsem ze sebe vytlačila slovo.

„Užívej si každý den.“ Mluvil tak klidně a vyrovnaně a já si horko těžko vzpomínala, jak se mluví

„T-to jsem ale neře-nemyslela takhle.“

„A jakpak?“

„Já nevím, přece jen tak nepřijedeš do sídla nejmocnějších upírů a nezačneš mě tady svádět…“

„Svádím tě? Hm, zajímavé.“

„Ježiši kriste, Edwarde. Nech toho. Prosím.“

„Proč?! Je v tom ten…“

„Robert?“ zasmála jsem se. „Prosím tě nebuď směšný.“

„Tak já jsem směšný?“ Prudce mě chytil za ruce a drtil je. „Viděla jsi vůbec, jak na tebe zírá? Nejraději by tě svlékl očima.“

„Snad nežárlíš? Rozešli jsme se, nemáš na to právo.“ Ou, teď jsem přestřelila, neměla jsem na něj být tak hrubá. Místo toho, abych se ho snažila utěšit, ho jen popichuji a odháním od sebe. Jenomže teď na tohle není čas, nejsme na správném místě pro takovéhle řeči.

„Takže je to pravda? Máš s ním něco?“

„A kdyby?“

„Potom bych odešel a nechal tě být. Stačí jen slovo.“

„Vždyť už jsem ti vše řekla na chatě, nic se nezměnilo.“

„Změnilo se hodně. Kdybys mi řekla, že mě už nemiluješ a že máš něco s tím ubožákem…“

„Není to ubožák a už jednou jsem ti řekla, že tě nemiluji. Tak mě nech být.“ Byla jsem zoufalá, cožpak se to musí odehrávat pořád dokola.

„Řekl jsem, že tak snadno se mě teď už nezbavíš. Tenkrát jsem byl hloupý, egoistický a nechtěl jsem abys odešla a nic jiného jsem neviděl, bral jsem tvůj odchod jako zradu a… já vím, že jsem ti měl věřit…“

„Mám snad já uvěřit tomu, že jsi se změnil? Že teď bude všechno jinak?“ ušklíbla jsem se. „I kdybych chtěla, nejde to a vy musíte odejít.“ Cítila jsem, jak se obě moje já, to sobecké a toužící po lásce, jeho lásce a to, které se snažilo zachránit mou matku a dělat jen to, co je správné, spolu uvnitř mě perou a drásají mě zevnitř. Jeho nedůvěra ve mně, když jsme byli na chatě, mě dávno netrápila, naopak, dokázala jsem ji pochopit. Ale zároveň jsem věřila tomu, že se mi podaří matku osvobodit a být konečně kompletně svobodná. Potom, možná, pokud na mě Edward počká, se dočkám všeho. A pokud ne, budu mu přát štěstí, budu mít alespoň polovinu svého snu.

„Jak jsem řekl, řekni mi, že mě nemiluješ, že miluješ jeho…“ Už jsem se nadechovala abych odpapouškovala jeho slova… „ a polib mě.“

Shrnutí povídek


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Je t´aime - 27.:

 1
6. Leylla
17.04.2012 [23:28]

Edward je pořádnej ĎÁBEL Emoticon Emoticon Emoticon

16.04.2012 [22:21]

SemiskaWow, nové Je'taime je tady! Jupííí! Emoticon Ten Edward to má ale promyšlený, jen tak lehce se nevzdává. Emoticon Emoticon Jsem zvědavá, jestli to vyjde nebo ne... Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

16.04.2012 [21:44]

zuzka88Já slintám Emoticon Takovýho Edwarda neznám. Je skvělej. Doufám, že mu vyhový a pak se prolomí ledy. Jsem moc ráda, že s tou povídkou pořád pokračuješ a samozřejmě se těším na další díl. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. marcela
16.04.2012 [19:56]

Ani netušíš,jakou mám radost,že je tady pokračování. Emoticon Emoticon Emoticon

2. leluš
16.04.2012 [19:19]

Edward je ale prechytralý Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

16.04.2012 [18:54]

Pajinka2004 Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!