Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Je t´aime - 18. (Mystique téléphone)


Je t´aime - 18. (Mystique téléphone)Poslední dobou si s tou délkou kapitolek moc nezadám co? Nedá se nic dělat, lepší už to se mnou asi nebude.
Dílek speciálně pro naty, Baris1715, Danču, RosaliiHaleCullen, zuzku88, protože to jsou největší otravy u Je t´aime a já jsem jim za to vděčná. :-)
P.S. Jen tak pro radost, takže opět nic moc a opovažte se napsat, že ne, protože to vííím. :-)

„Bello?“ Matně jsem si uvědomovala, že na mě nejspíš někdo mluví. Nebo to je pořád můj sen? „Tak Bello.“ Ale v mém snu přeci nebyla žádná otravná ženská. Nutno dodat, že by se mi tam další osoba ani nehodila. „Vstávej už!“

„Au.“ Tak teď jsem si naprosto jistá, že to není sen. Otevřela jsem pomalu oči a dívala se na osobu, která do mých představ o krásném probuzení rozhodně nezapadá. „Proč mě štípeš? Vždyť už vstávám.“

„Celou dobu tady s tebou třesu a dokonce až když jsem tě štípla pořádně, tak jsi to teprve cítila.“ No jistě, to musela pořádně zabrat, abych to cítila.

„Co se děje?“

„Co se děje? Ty se tak hloupě ptáš? Je devět ráno. Už dávno jsme měly pracovat.“

„Aha.“ Trošku jsem to přetáhla, to ten rušný večer. A noc.

„Tak už vylez, mám hlad.“

„Proč se nejdeš najíst?“

„Protože čekám na tebe.“

„Proč?“ Prohlédla jsem si její ještě neustlanou postel a neupravené vlasy. „Aha!“

„Co, aha?“

„Sama jsi teď vstala a mě budeš peskovat co?“ Pronesla jsem v žertu a hrabala se ven z pelíšku.

„Nebuď drzá jo?“ Na mě to hrát nemusí, moc dobře jsem viděla její úsměv než se otočila. Dávno jsme neměly jen vztah šéfová a zaměstnanec. S ní bylo jednoduché se přátelit.

Vběhla jsem do koupelny a rychle se osprchovala. Na nějaké extrémní úpravy zevnějšku nebyl čas a hlavně, nikdy jsem to nějak moc nepotřebovala. Navlékla jsem se do volných džínsů a trička a běžela dolů za Judy.

„Dobré ráno.“ Pozdravila jsem osazenstvo kuchyně. Nikdo nejedl. Ne, že bych to snad očekávala. „Jste už po snídani?“ Usadila jsem se u stolu a vyprázdnila sklenici s džusem.

„No, Esme skoro už dělá oběd.“ Zasmál se mi Emmet.

„Jo? Tak to se už těším, až si dáš nášup. Vždycky jsi takový vyhladovělý.“ Zašklebila jsem se na něj a udělala dlouhý nos.

„No, my tu asi na oběd nebudeme, viď Rose?“ Jenomže ta ho neposlouchala, něco důležitého vysvětlovala Alice, která stála na druhém konci kuchyně, společně s Edwardem. Usmála jsem se na něj a rukou ho usměrnila, když se ke mně blížil. Vypadal až moc vstřícně.

„Ale Emmetku, nemůžeš nikam odejít. Budeme potřebovat tvoje svaly při stěhování, že Judy?“

Judy se odtrhla od omelety a vykulila na mě oči. „No, říkala jsem, že se nám bude hodit nějaký silák na stěhování.“

„Pokud to nebude vadit, ráda pomoc uvítám.“

„Jistě, že to nebude vadit. Emmet rád pomůže.“ Esme přinesla konvici vařící kávy a dolila Judy šálek.

„Děkuji.“

„Ale…“

„A za odměnu si potom budeš moc při obědě i přidat.“

„Kde začneme?“ Esme se posadila vedle mě a na stůl položila složky s plány.

„Začala bych rozhodně koupelnou dole v patře. Zařídila jsem na dnešek řemeslníky.“

„Vážně? Kdy?“

„Co se tak divíte? Bylo mi jasné, že dlažbu a obklady samy neuděláme a už vidím, jak budeme samy tahat trubky a upravovat vodu a kanalizaci…“ Rozpovídala jsem se. „Ještě, že mě máte co?“ Zakončila jsem svůj proslov, při kterém jsem polovině osazenstva rozdala práci.

„No, to teda.“

„A s čím pomůžu já?“ Edward, kdo jiný.

„Děvčata pojedou vybírat obklady a sanitárku společně s Carlislem, aby to netahaly samy. Takže ty můžeš společně s Jasperem a Emmetem zatím vystěhovat ložnici vedle koupelny, myslím, že je Alice. Tam budeme pokračovat hned potom.“

„Ale Bello, nemůžeš jim takhle rozdávat povinnosti. To je naše práce.“

„Jen se ptali…“ Pokrčila jsem rameny.

„To je naprosto v pořádku Judy, jsme takhle dohodnutí.“

„Fajn. Jdeme na to.“ Naládovala jsem do sebe poslední kousek lívance a otřela si pusu.

„Bello? Můžu s tebou mluvit? Potřeboval bych s tebou probrat… ehm… to stěhování. Kde máme začít.“

„Neboj Edí, já ti řeknu co máš dělat.“

„Jo, už to vidím, úplnej Pat a Mat.“

„No dovol. Jdu si pro montérky.“ Musela jsem se smát jeho nadšení. Protáhla jsem se.

„Jdu si pro poznámky a sejdeme se dole, ano Judy?“ Jen na mě kývla od papírů a já vstala a protáhla se.

Vyběhla jsem schody nahoru a…

„Fuj.“

„Fuj ve spolek.“ Edward mě v polovině schodů chytil za pasem a nahoru donesl v náručí.

„Musíš mě takhle děsit?“

„Ne, ale musím tě takhle líbat.“ Další minutu jsem neměla rozhodně co dodat.

„A víš co ještě musíš?“ Vysmekla jsem se mu a běžela do pokoje, kde jsem sebou hodila na postel a hrabala se v tašce.

„Jestli myslíš, to co já, tak vím.“

„Nemyslím. Vím, že musíš jít stěhovat ten pokoj.“

„Tak to jsem nemyslel.“

„Já vím.“

Pozorovala jsem ho, jak sklesle odchází. Ach jo, ten chlap je na zabití. Pořád samá zábava a povinnosti nic. Smála jsem se v duchu a broukala si oblíbenou melodii, která se brzy začala linout i z mého telefonu na nočním stolku.

Opět neznámé číslo. S obavami jsem zmáčkla tlačítko a přiložila si telefon k uchu.

„Ano?“

„Že se taky ozveš, ty jedna zrádkyně.“

„Suzan?“

„A koho jiného jsi zanechala samotného, samotinkého a ani se mu neozvala. Jistě, že jsem to já.“

„Páni. Ahoj. Máš nové číslo?“

„Jo, znáš mě, zase jsem někde nechala telefon. Jak se máš? Co škola? Co spolužáci a co kluci?“

„Suzan, já…“

„Já vím, ty nerandíš a neflirtuješ. Ale co kdyby byl nějaký tak neoblomný a udolal tě, ne?“

„No, popravdě, je tu jeden…“

„Vážně? Povídej, přeháněj.“

„Teď zrovna nemám moc čas, zavolám večer, ano?“

„Dobře, ale určitě. Ale, počkej ještě. Mám překvapení. Budu se vdávat!“

„No, to je šok. Kdopak je ten chudák?“

„Přejdu tvou drzou poznámku a za trest tě nechám v nevědomosti. Alespoň si tak pojistím, že mi večer zavoláš.“

„Jsi příšera, ale dobře.“

„Já vííím. Pa.“

„Pa.“

Zamáčkla jsem telefon a oddychla si. Jenže telefon zapípal znovu. Sms.

UZ TO NEVYDRZIM A TAK SE NA TEBE ZÍTRA PRIJEDU PODIVAT! PA

Proboha, to nemůže být ani jeden den v klidu.

Vytočila jsem číslo zpět a hodlala tomu úchylákovi vynadat do krve, ale ozvala se jen hlasová schránka…

Nebuď netrpělivá, brzy se uvidíme…

Ozvalo se z telefonu a já ztuhla. Ten hlas přeci znám.

Ale odkud…

 

 17  Shrnutí povídek  19



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Je t´aime - 18. (Mystique téléphone):

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!