Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jasperovo tajemstvi - 7. kapitola

19.04.2010 (10:45) • Rock • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5681×

„Prosím, omluv jí,“ řekl Jasper, „a teď i mě,“ dodal a byl fuč. A jak rychle odešel, tak začali odcházet i ostatní. Nakonec jsem tu zůstala jen já a Edward.

Pomalu jsem se otočila ke dveřím a chtěla odejít. No, po pravdě jsem nechtěla, ale musela. Mělo mi to dojít dřív. Zamíchala jsem s touto rodinou, to ode mne nebylo fér. Ale když odejdu, bude zase vše jak má být.

„Nikam nechoď,“ zastavil mě Edwardův hlas a já k němu nechápavě vzhlédla.

„Copak to nechápeš?“ Další nechápavý pohled. „Nechápeš?“ zopakoval a povzdechl si. 

„Celou naší rodinu jsi od základů odrovnala, teď nemůžeš odejít.“ Čekala bych, že na mě bude křičet, ale řekl to naprosto klidně. Byl klidný, jen cítil strach, co bude s jeho rodinou.

„Oni se s tím srovnají, jen potřebují čas. Všichni tě musíme více poznat, abychom tě právoplatně přijali do rodiny. Všechno to bylo tak rychlé - musíš nám dát čas.“ V jedné věci měl pravdu - nemůžou mě vzít tak lehce do rodiny. Ale chci to vůbec? A na tu druhou věc - co já? Jasper se na mě vykašlal, i když o mě nevěděl a jeho rodina...

„Nemůžu jít k sobě do bytu?“ zeptala jsem se ho kousavě a chtěla zakrýt myšlenky typu: Můj odjezd z Forks.

„Bytu?“ zkoumavě pozvedl jedno obočí.

„Jo, bytu. Snad si nemyslíš, že tu zaprášenou starou chatrč budu nazývat domovem?“ Nehledě na to, že jsem nikdy žádný domov neměla, dodala jsem si v duchu.

„Ehm, to asi ne. Kde vůbec bydlíš?“ vyptával se dál a mě už to štvalo. Co po mě vlastně vůbec chtějí?

„Do toho ti vůbec nic není.“

„Ale je, ať chci nebo ne, patříš do rodiny.“

„Najednou,“ odfrkla jsem si.

„Dřív jsme o tobě nevěděli. Bohužel,“ dodal šeptem.

„Och, tak to se vážně moc omlouvám, strýčku,“ řekla jsem sarkasticky. Při tom oslovení sebou trhl a začal mě propalovat pohledem.

„Ale copak, nelíbí se ti tvoje nová „role“?“ rýpla jsem si.

„Ani ne,“ odfrkl si a nafoukaně odešel pryč.

„Frajírek,“ zašeptla jsem si pro sebe. Otočila jsem se k odchodu a radši rychle zmizela v lese.

Ani jsem si neuvědomila, jak moc mě ten běh unaví. V mém bytečku jsem si lehla do té věci, která nejvíce připomínala postel, a už o sobě nevěděla.

Ráno - ač neochotně - jsem se zvedla z postele a rozhodla se, že půjdu do školy. Nu, co? Co mě tam může asi tak potkat? Myslím, že horší věc, než ta včera, rozhodně ne.

Rychle jsem ze sebe otřepala prach, vyhrabala svou tašku a našla nějaké čisté oblečení. Převlékla jsem se a vydala se na cestu. Bylo mi jasné, že nasnídat se nestihnu, když jdu pěšáky, ale ani jsem neměla moc hlad.

Cesta by nebyla tak hrozná, kdybych nemusela jít v dešti. No ale co čekat od nejdeštivějšího městečka v USA? Rozhodně ne to, že bude pršet, jasně. Logika jak stehno, to se musí nechat.

Když jsem byla na dohled školního parkoviště, všichni na mě obrátily pohledy. Ještě lepší, právě jsem se stala novou zajímavostí.

Když jsem si všechny tak prohlížela, můj zrak upoutalo něco stříbrného. Přesněji řečeno stříbrné Volvo, u kterého stáli všichni Cullenovic dětičky v celé své kráse.

Krucinál, proč mi to nedošlo? Jasně, že tady jsou, sakra.

Chtěla jsem to vzdát, otočit se a jít pryč, ale zahleděla jsem se do otcovi tváře a to mi zabránilo. Byla tam jistota. Dával mi tím najevo, že to zvládnu. No jasně, ať chci nebo ne, jsem po něm. Umím se s tím poprat, nejsem bábovka.

Z větším odhodláním jsem se vydala ke školní budově, a až když jsem uviděla ceduli s nápisem: Přijímací kancelář, tak mi došlo, že jsem sem asi nejdřív měla zavolat. Škoda, že nemám mobil.

Otevřela jsem a vešla dovnitř. Uvnitř bylo příjemné teplo a sucho. Naproti mně seděla za pultíkem postarší paní a zkoumavě si mě prohlížela.

„Dobrý den, jsem Isabella...“ Na chvíli jsem se odmlčela. Jaké příjmení mám použit? Ale pak mi došlo, že je tu Jasper určitě jako Cullen, takže jeho jméno klidně můžu použit. „... Whitlock,“ dodala jsem. „Ráda bych zde nastoupila.“

„Dobře, vyplňte si tento formulář,“ řekla a podala mi ho. „Kolik Vám je? Do osmnácti let potřebujete podpis rodičů a i kdyby Vám bylo přes osmnáct, ráda bych je radši viděla.“

„Je mi osmnáct a moji rodiče už bohužel nežijí, takže...“ odmlčela jsem se. Nu, co? Přece jí nemůžu říct, že můj otec žije a je to student střední školy a ke všemu ještě této.

„To mi je líto,“ řekla lítostivě.

„V pořádku, už je to dávno.“ Takové půl století, dodala jsem si v duchu. Vyplnila jsem vše, co bylo potřeba a vrátila jí to nazpět.

„Kdy budu moci nastoupit?“ zeptala jsem se. Žena si stále procházela papíry a něco si mumlala.

„Vypadá to v pořádku, takže teď spolu dohodneme rozvrh a na druhou hodinu už byste mohla jít.“

„Ehm, jako dneska?“

„Ano, je s tím nějaký problém? Myslela jsem, že chcete nastoupit co nejdřív?“ ptala se zmateně.

„Och, jistěže,“ usmála jsem se a začala s ní ladit rozvrh.


Za chvíli jsem to opravdu měly dodělané a tak mi dala papíry na podepsání učitelů a mohla jsem jít.

Byla jsem ráda, že mi dala plánek, protože jinak bych se tu snad ztratila. Jako druhou hodinu jsem měla angličtinu a tak jsem rychle našla učebnu a se zaklepáním vešla.

„Dobrý den, jsem Isabela Whitlock - nová studentka,“ představila jsem se a popošla ke stolu, kde seděl postarší učitel.

„Och, aha, o ničem takovém nevím,“ zamumlal si a zkoumavě si mě prohlížel.

„Vypadá jako nějaká Cullenová,“ zabrblal si tak, že by to lidské ucho neslyšelo, ale já ano. A nebyl sám, kdo si to říkal.

„Máte papíry na potvrzení?“

„Jistě,“ přitakala jsem a podala mu je. Zběžně si je prohlédl a podepsal se. Ze šuplíku ve stolu vytáhl pár ošuntělých učebnic a podal mi je.

„Tu máte a běžte si sednout támhle dozadu ke slečně Cullenové,“ řekl a já si poprvé uvědomila přítomnost někoho z nich. Otočila jsem se a rázem ztuhla na místě. Vzadu totiž seděla osoba, kterou jsem rozhodně neměla moc chuť vidět - Alice.

„Děje se něco, slečno Whitlocková?“ zeptal se učitel.

Zakroutila jsem hlavou. „Ne, nic. Omlouvám se,“ řekla jsem a šla si sednou vedle ní.

<<< X >>>

Těším se na vaše názory, Rock. :)

Autor: Rock (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jasperovo tajemstvi - 7. kapitola: