Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jasperovo tajemství - 5. kapitola

14.04.2010 (18:30) • Rock • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6849×

„Bell,“ řekl něžně, což mě překvapilo - hodně překvapilo.

„Můžu ti tak říkat, doufám?“ zeptal se najednou nejistě.

Přikývla jsem. Bylo mi jasné, že sám neví, kde začít, a tak jsem začala sama.

„Podívej, já vím, že to co jsem udělala, nebylo správné a moc se ti za to omlouvám, ale já... Prostě mě přepadl vztek, chápeš? Nevěděla jsem, co dělám a... Zkrátka a dobře, omlouvám se.“

„Ne, to já se chci omluvit,“ přerušil mě, „měla jsi na to sebevětší právo, Bell. Já se omlouvám za to, jak jsem na tebe vyjel v obýváku. Nezasloužila sis´ to, ale prosím, chápej jednu věc. Já nikdy neměl tušení, že je tohle možné a velmi mě to překvapilo. Zprvu jsem si myslel, že mi lžeš, jenže tvoje oči,“ odmlčel se a pohlédl mi do nich zadumaným pohledem.

Nechápala jsem, co tím chtěl říct, byla jsem zmatená, ale i částečně naštvaná. Ty jeho slova: Já nikdy neměl tušení, že je tohle možné...

Co mi tím chtěl říct? Že kdyby to věděl, tak by s mojí matkou zůstal, než umřela a pak si mě vzal, nebo co?

Byla jsem naštvaná - hodně, ale doufala jsem, že jsem si to jen špatně vyložila.

Jeho hlas mě vytrhl z přemýšlení.

„Jsi celá ona - nádherná. Jen ty oči...“ usmál se. „Věděla jsi, že já jako člověk jsem je měl hnědé?“ Jeho úsměv se rozšířil. „To je snad jediná věc, kterou jsi po mě zdědila. Škoda, že zrovna tohle. Zelená barva Anniných očí by ti slušela,“ řekl a já mohla jen zírat. Navíc to, jak mluvil o matce a to její jméno? Myslela jsem, že jí každý říkal Bello.

„Proč jsi jí opustil?“ vyhrkla jsem později si uvědomujíc, že to byla chyba. Mírně se zamračil a odvrátil zrak.

„Já... je to složité.“

„Nemyslím si,“ odporovala jsem. „Miloval jsi jí vůbec někdy?“ Tohle byla otázka, která mě tížila celý život. Byla jsem zplozená vůbec z nějaké lásky?

„Ano,“ smutně si povzdechl. „A miluji jí pořád, i když není mezi živými.“

„Potom nechápu, proč si jí opustil.“ Znovu mě mátl, tak jsem to nesnášela.

„Je to složité,“ zopakoval znovu.

„Přesto bych to ráda slyšela.“


„Tak tvrdohlavá,“ povzdechl si. „Víš, jedna upírka - Maria, byla moje stvořitelka, ale to je vedlejší. Ona vedla armádu upírů. Novorozených upírů, protože ti měli největší sílu. Já bojoval taky, plnil jsem její rozkazy,“ řekl smutně.

„Ale jednou jsem si řekl: ,Dost! Tohle už musí skončit.´ Přemlouval jsem jí, ať toho nechá, ale ona byla zaslepená. Chtěla dobívat území, pořád a pořád, i když měla skoro celé Mexiko, nestačilo jí to.

A tak jsem se rozhodl, že od ní odejdu - utekl jsem daleko a potkala tvou matku. Na první pohled jsem se do ní zamiloval. Doufal jsem, že budeme šťastný, i když byla člověk, ale pak se to vše zvrtlo. Našla mě Maria a vyhrožovala mi.

Kdyby se Volturiovi dozvěděli, že Annabell ví o upírech, i když je člověk, oba by nás zabili. Tímto mi ona vyhrožovala, ale já věděl, že by radši Annu zabila sama, a tak jsem jí opustil, a teď vím, že to byla největší chyba v mém životě,“ dokončil celý příběh a já si uvědomila horké slzy na mých tvářích. Rychle jsem si je setřela a omluvně se koukla na Jaspera.

„Pardon, jsem hrozná citlivka,“ zašeptala jsem. Ale byla jsem ráda, že mi to řekl. Takže mnou maminku miloval, alespoň někoho.

Zasmál se vyšel ke mně blíž. Váhavě zvedl svoje ruce. „Můžu?“ zeptal se a já rychle přikývla.

On jen potlačil smích a lehce mě objal. Schoulila jsem s mu v náručí a plakala - zase.

Co to se mnou je? Celý život upíry nenávidím a teď tohle? Cullenova rodinka je opravdu velmi zvláštní a... jiná. Nechápu jak mě za tak krátkou dobu a po pár slovech mohli změnit. 

„Omlouvám se,“ zašeptal.

Záporně jsem zakroutila hlavou. „Ne, to já se omlouvám.“

Chvíli mě takto držel, když znovu promluvil: „Ale musím uznat, že to, co jsi udělala v tom lese, bylo působivé.“ Zasmál se a mě došlo, že chce, abych se odreagovala.

„Byla to ta největší blbost, jasně, ale bylo to velmi působivé. Nemáš strach,“ usmál se. „Vážně jsi jako Annabell, do všeho se vrhala po hlavě, bez rozmyslu. Vůbec neměla tušení, co je to strategie.“

„Náhodou, já mám smysl pro strategii,“ odporovala jsem uraženě.

„Vážně?“ řekl pobaveně a nadzvedl jedno obočí ve zvědavém gestu.

„Jistě," odfrkla jsem si. On se jen uvolněně zasmál, čímž mě ještě více popudil.

„Hej,“ šťouchla jsem ho. „Nezačínej si se mnou ta... Jaspere.“ Myslím, že jsem zrudla odshora až dolů. Sklonila jsem oči k zemi a chtěla se propadnout.

Jeho reakce mě ovšem překvapila - opět. Pomalu mi zvedl bradu a zadíval se mi do očí. „Zopakuj to.“

„Cože?“

„Zopakuj to, prosím.“

„Já nevím co.“

„Ale víš, to jak si měl chtěla nazvat. Zopakuj to.“

„Tati?“ řekla jsem nejistě, ale Jasper se jen usmál.

„Ani nemáš potuchy, jak krásně se to poslouchá.“

Už uvolněněji jsem se zasmála. „A nejsi na otce moc mladý, tatínku?“

„To se ještě uvidí, dceruško,“ zasmál se a ve mě to hrklo.

Znovu jsem začala plakat.

„Co se stalo?“ zeptal se vylekaně.

„Já jen, že mi takhle v životě nikdy nikdo neřekl,“ postěžovala jsem si.

„A to pláčeš jenom kvůli tomu?“

„Jo,“ zaskuhrala jsem.

Znovu se zasmál, ale najednou zvážněl. „Neboj se, já to napravím,“ řekl a já to brala jako pravý neporušitelný slib.

<<< X >>>

Doba je zlá, velmi zlá... Další kapitolka přibude po minimálně 25 komentářích.

Autor: Rock (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jasperovo tajemství - 5. kapitola: