Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jasperovo tajemství - 19. kapitola

08.10.2010 (19:15) • Rock • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4498×

Všechny pohledy se stočily na mě. Pokrčila jsem rameny.

„No co? Nehody se stávají, ne?“ odvětila jsem nejistě. Jasper se uchichtl.

„Přesně tak, pouhá ukázka úžasného talentu zděděném po úžasném otci,“ mrkl na mě a já se spolu s Alicí zasmála. Všichni na něj vyjeveně zírali, kromě mě s Alicí, samozřejmě. 

„Ty jsi věděl, že se to stane?“ zavrčela Rosalie, ale nehnula se z místa. Všichni mi připadali jako sochy. 

„Ne,“ řekl prostě a pokrčil rameny. „Kdo měl vědět, že má Edward tak slabé sebeovládání?“ znovu se uchichtl a Edward zavrčel.

„Já,“ odvětila Alice, jako by si nebyla vědomá řečnické otázky.  Vypadalo to, že se chtějí začít hádat, a tak jsem je zarazila.

„Co kdybychom se radši šli kouknout na Emmetta, co říkáte?“  Všichni, kromě Rose, neochotně přikývli, a tak jsem se vydali ven hledat Emmetta. Byl pár metrů od domu, válel se v blátě a skučel. 

„Emmette, není ti nic?“ strachovala se Rosalie. 

„Bože, Rose, vždyť je to upír, co by se mu asi mělo stát?“ zeptal se Edward pochybovačně.

„Ty mlč, Edwarde. Můžeš za to ty!“

„Emmette, zvládneš vstát, nebo ti mám pomoct a jít tě vyšetřit?“ zeptal se Carlisle a v očích mu zajiskřilo. Emmett naklonil hlavu, a jakmile spatřil Carlisleův výraz, vstal.

„Jsem v pořádku,“ řekl vzdorovitě.

„Před chvílí to tak ještě nevypadalo,“ nadhodila Alice.

„Jo, vypadal jsi jako -“ začal táta, ale Rose ho zastavila.

„Přestaňte! Děláte si z něj srandu a přitom nikdo netrestá viníka,“ zavrčela na Edwarda. 

„No tak, už se nezlob, přijde mi, že to prožíváš hůř než Emmett,“ prohodil Edward. Na to Rose zavrčela ještě víc. 

„No tak dost!“ vlítla jsem mezi ně. „Přestaňte se tu hašteřit. Ty, Emmette, přestaň dělat, že tě něco bolí, nebo si na tebe Carlisle vezme nějaký oblíbený nástroj a ty,“ ukázala jsem na Edwarda, „uklidíš střepy a obstaráš Esmé nové okno.“ 

„Proč já?“ zeptal se nechápavě. Zamračila jsem se.

„Poloupíří paměť sice není tak dokonalá jako upíří, ale na tohle ještě stačí!“ odpověděla jsem vztekle. „A pokud si dobře pamatuji, tak jsi to byl ty, kdo prohodil Emmetta oknem.“

„A pokud si dobře pamatuji já,“ začal se Edward hádat, „tak jsi to byla ty, kdo ho vyhecoval.“ Pokrčila jsem rameny.

„Nemůžu za to, že máš tak slabé sebeovládání,“ zopakovala jsem tátova slova.

***

Zaklepala jsem na dveře Carlisleovy pracovny.

„Pojď dál, Bello,“ ozvalo se. 

„Carlisle,“ spustila jsem, „chtěla jsem se znovu omluvit.“ Usmál se.

„Mně se omlouvat nemusíš... znovu. A jsem si jistý, že Esmé také ne. Nebyla to tvoje vina, navíc Edward už zařídil nové sklo.“

„Dobře, no, já půjdu najít -“

„Esmé teď předělává s Alicí ten tvůj pokoj, ale můžeš zůstat tady.“ Věnovala jsem mu nechápavý pohled. Přívětivě se usmál. „Rád bych věděl všechno, co víš o poloupírech. Pamatuješ si, jak jsem se tě na to jednou ptal?“

„Och, samozřejmě,“ usmála jsem se a posadila. „Tak co chceš vědět?“

„Všechno,“ vyhrkl bez rozmyslu a zatvářil se rozpačitě, na což jsem se musela zasmát. Ten výraz se v jeho obličeji neobjevoval každý den. „Omlouvám se, nechtěl jsem...“

„V pořádku, tvoje zvědavost mě těší.“ Usmál se a já se znovu rozesmála.

Ani nevím, jak dlouho jsme v jeho pracovně byli zavření, povídala jsem mu o všem. V čem jsem odlišná, v čem naopak podobná upírům - zkrátka o všem, co ještě nevěděl.

„A co slunce? Také se třpytíš?“ Zamračila jsem se.

„Bohužel ne,“ povzdechla jsem. Bylo to nespravedlivé. Carlisle se nadechoval k odpovědi, nebo možná další otázce, když v tom se ozvalo krátké zaklepání, následované otevřením dveří. Objevil se v nich usmívající Jasper. 

„Carlisle, co kdybys už přestal mučit mou dceru dalšími a dalšími otázkami? Mám pro tebe překvapení,“ mrkl na mě.

„Och, ale jistě.“

„Tak pojď, Bell.“ Zvedla jsem se ze židle a následovala tátu.

„Co se děje?“ Pokrčil rameny.

„Nic moc. Esmé s Alicí dokončily tvůj pokoj a chtějí, abys ho viděla.“ Dovedl mě až ke dveřím mého předělaného pokoje a potom se nahnul k mému uchu. „Alice pro tebe udělala šatník, prosím, dělej alespoň trochu, že se ti líbí,“ zašeptal a já se zasmála. 

„Jasná věc, tati,“ mrkla jsem. Jen protočil oči a šel dolů, pravděpodobně do obýváku a já se odhodlala otevřít dveře. Když jsem vešla, zalapala jsem po dechu, byla to nádhera!

Pokoji vévodila obrovská postel s nebesy. Byla úžasná a i na tu vzdálenost jsem věděla, že bude přinejmenším stejně pohodlná jako krásná. 

Fialové povlečení mělo stejný odstín jako závěsy, které se táhly od stromu k zemi a zakrývaly obrovská okna. Měkký koberec světle modré barvy, stejně tak stěny. Vše bylo dokonale sladěno, bez jediné chybičky.

Psací stůl s židlí stál na opačné straně pokoje, než byla postel. Taky tady byly police na knihy a různé serepetičky. 

A uprostřed toho všeho stály dvě upírky, které měly tohle všechno na starosti a culily se na mě.

„Páni,“ vydechla jsem.

„Já říkala, že se jí to bude líbit,“ zapištěla Alice. „A to jsi ještě neviděla to nejlepší,“ řekla a začala mě táhnout k velkým dveřím naproti těm od koupelny. Došlo mi, že je to to, o čem mluvil táta - moje nová šatna. Jupí! 

Alice nadšeně otevřela dveře a čekala na mou reakci. Jak jsem očekávala, všude bylo oblečení, s tou výjimkou, že na levé straně po celé délce šatny vévodil botník. Asi bych omdlela jenom při pomyšlení, že tohle všechno budu muset nosit a jak znám Alici, určitě jen jednou, ale pamatovala jsem na to, co říkal Jasper - mám být hodná dceruška. 

„Páni, Alice, to je vážně... nádherný šatník.“

„Že ano?“ vypískla. „Máš tu absolutně všechno, nechceš si to oblečení prohlédnout?“

„No, víš, už jsem unavená, nemohla bych až zítra?“ snažila jsem se vykroutit. Posmutněla.

„Aha, no tak dobře,“ lehce se usmála. „Zítra si to vynahradíme,“ řekla. 

Vážně se moc těším, Alice, pomyslela jsem si.

„Jsem moc ráda, že se ti to líbí,“ řekla Esmé, usmála se a společně s Alicí odešla z místnosti.

Potom, co odešly, jsem zašla do koupelny a dala si rychlou sprchu - když jsem říkala, že jsem unavená, nebyla to lež.

Rychle jsem se oblékla do pyžama, které mi v koupelně zanechala Alice a vlezla si do mé krásné, pohodlné postele s nebesy a v momentě usnula.

<<< X >>>

Autor: Rock (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jasperovo tajemství - 19. kapitola: