Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jasperova dcera 45. kapitola

01.10.2016 (08:00) • CatherineCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2136×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

45. kapitola

Pohled Belly :

Chudák Lily. Musela stále žít v tom chlívku a já jí nemohla nijak pomoci. Chtěla jsem tam běžet a přivést ji sem do Volterry, ale byl tam Ruddy a Tanya, ti dva představují mojí největší noční můru, nemám odvahu se jim postavit, a asi nikdy mít nebudu.

Po Ruddyho návštěvě jsem byla šokovaná. Chodbu, kterou se dostal do hradu, jsme nakonec našli, Lily to napsala detailně, ale ta hvězda vážně moc vidět nebyla. Byla jsem překvapená, že mě políbil, to naštěstí nikdo neví. Nevím, co by udělal Edward, kdyby to zjistil.

Ale stále mi v hlavě zněla ta jediná a poslední věty, kterou řekl: Za pár let si přijdu pro to, co ti bude nejdražší. Co tím myslel? Nejdražší je pro mě přece Edward, a hned po něm je celá Volterra, ale… jak to chce asi tak odnést? Nemůže přece hrad jen tak přenést.

Vrtalo mi to hlavou, ale musela jsem na to na chvíli zapomenout, protože…

„Všechno nejlepší, Bello!“ vykřikli všichni sborově a přiťukli jsme si skelničkami s krví. Ano, dneska jsou moje narozeniny, sto osmdesáté páté, pokud se nepletu. Už je tradice, že na narozeniny někoho z gardy se vždycky uspořádá bál.

Mám na sobě nádherné šaty, vypadám a cítím se jako princezna, kolem mě jsou všichni, kteří mě milují a já miluju je, co víc si přát? No, mohla bych mít méně utáhnutý korzet, ale nestěžuju si.

Dostala jsem plno dárků, které zabraly jeden obrovský stůl, na které byly vyskládané do pyramidy, ale o ty jsem se nikdy moc nezajímala, spíše jsem upřednostňovala to, že jsem mezi svými a můžu si užívat nádherný večer.

Pohled Edwarda :

Bella se zdála v pořádku. Smála se a bavila, jak jsme ji ještě nikdy neviděl. Pořád jsem přemýšlel, co se asi stalo, když tady byl Ruddy a Bella s ní mluvila, o samotě. Napadaly mě hrozné věci, ale doufal jsem, že kdyby se něco stalo, řekla by mi o tom.

Chmurné myšlenky podobného typu jsem nechal stranou a taky se rozhodl si tento večer užít. Belliny narozeniny jsou veliká událost, sto osmdesáté páté, no řekněte sami, kdo se takového věku dožije? Jen upíři.

Dneska byla Bella úplně jiná. Bavila se a užívala tak, že bych si to ani nepředstavoval. Nikdy jsme ji takhle neviděl. Změnila se, ale já ji stále a bezmezně miluju celou svou duší i tělem, a to se nikdy nezmění.

„Bello, má nejdražší, smím prosit o tento tanec?“ zeptal jsem se jí a náležitě se před ní uklonil, jsem přece gentleman. Bella byla zrovna v hloučku gardistek, ke kterým se přidala i Alice s Rose a vesele si povídali, takže jsem jim chtěl Bellu ukrást, ještě jsme s ní netančil.

„Ale jistě, můj nejlevnější,“ řekla Bella a tu poslední část mi jen zašeptala do ucha, přičemž mi jemně skousla ušní boltec. Musel jsem ovládat svou tvář, abych se nenechal unést slastí. Nemusí nikdo vědět, co se mezi námi děje.

Hned na to se z reproduktorů ozvala píseň, kterou jsem velmi dobře poznával. Tango, které hrálo, když jsme měli novomanželský tanec. Páni. Ihned jsem Bellu chytil a začal s ní létat po parketě.

Bylo to rychlejší, než jsem si pamatoval, ale Bella se smála na celé kolo a úsměv na její tváři zářil jako měsíc v úplňku. Divil jsem se, že mi Bella stačí, protože takovéhle rychlé tempo… kdybych byl člověk, měl bych problém takhle tančit dvě minuty v kuse.

Bella ale začala ztrácet tempo. Její rychlost klesala a její tělo ztěžklo. Zaměřil jsem se na její obličej. Začala přivírat oči. Omdlívá. Ihned jsem zastavil a v tu samou chvíli mi Bella padla do náručí, jen tak tak jsem ji stihl zachytit.

„Bello! Co je ti?!“ křikl jsem hned a v tu samou chvíli se v sále spustila taková vřava, která připomínala ten den, kdy jsem přiběhl do Volterry s tím, že Bella zmizela nebo s tím, když Alice přiběhla s informacemi, kde Bella je.

Carlisle se prodral skrz dav a hned začal jednat jako lékař. Ale tady v tom davu, kde se jeden nemohl ani pořádně nadechnout, toho moc nesvede, hned na to mi poručil, abych Bellu odnesl do jejího pokoje.

Opatrně jsem Bellu zvedl do náručí a šel. Bylo pěkně těžké ji zvednout, když má na sobě šaty s pevnou obručí, ale musel jsem se přes to dostat. Všichni mi okamžitě uhýbali z cesty a házely na Bellu starostlivé pohledy.

Těsně za mnou se držel Jasper s Alicí a Arem. V Bellině bytě jsem šel okamžitě do ložnice a položil ji do peřin. V závěsu na to doběhl Carlisle se svou lékařskou brašnou a ve stejnou chvíli Bella otevřela oči.

„Co se děje? Proč jsem tady? Vždyť jsem ještě před chvílí tančila s Edwardem v sále…“ začala Bella zmateně a promnula si oči. Úlevně jsem si oddechl, že je v pořádku. Carlisle začal hned dělat svoji práci.

„Omdlela jsi, Bello. Pamatuješ si něco?“ zeptal se okamžitě a začal nejdříve se základním vyšetřením, jako je teplota a tak. Bella se zamyslela a já netrpělivě čekal, co řekne. Doufám, že jsem jí to nezpůsobil já.

„Nevím, bylo mi dobře. Bavila jsem se a užívala si, ale najednou mi bylo hrozné horko a nemohla jsem popadnout dech, možná mám ten korzet moc utažený…“ začala a ke konci trochu sípala. Oddechl jsem si, že za to nejspíš nemůžu já.

Hned se objevila Alice a tu šňůrku na korzetu roztrhla na několik menších, které se rozletěly po celé posteli. Bella se hned zhluboka nadechla a usmála se. Zdá se, že to bylo tím. To je úleva.

„Omlouvám se, že jsem vám způsobila starosti,“ řekla Bella a v jejích tvářích jsem viděl jemné ruměnce. Je tak roztomilá. Pomalu začali všichni odcházet, zůstal jen Jasper, Aro, Carlisle a já.

„Bello, měla by ses prospat. Spánek vždycky hodně léčí, zítra ti už bude líp,“ řekl Carlisle a zvedl se od Belly a do ruky popadl svou brašnu a taky odešel. Co jsem stihl pochytit z myslí ostatních, uklízeli v sále, protože je jasné, že po tomhle už oslava pokračovat nebude.

„Tuhle oslavu příští rok zopakujeme a tentokrát dojde do konce. Všechno nejlepší, Bello,“ řekl Aro a s mávnutím ruky na rozloučenou zmizel za dveřmi. Už jsem tu zůstal jen s Jasperem. Čekal jsem, až taky odejde, abych mohl být s Bellou sám.

„Jsem rád, že jsi v pořádku. I když to nebylo nic velkého, takhle mě neděs, Belluško. Už nikdy nechci, abys byla v ohrožení, a sám na to osobně dohlédnu,“ řekl, sedl si k Belle a vzal ji za ruku.

Když jsem vidět tu scénu, přišel jsem si trochu jako páté kolo u vozu. Znovu jako už tolikrát, mě překvapuje to pouto rodič a dítě. Znám Jaspera dobře a vím, že by neváhal za Bellu položit život, ale to je moje povinnost, jako jejího manžela.

„Díky, tati, ale já nejsem ta, na kterou bys měl dohlížet. Já už nejsem dítě, i když pro tebe budu dítě stále, protože jsem tvoje dítě, ale ta úloha náleží někomu jinému, a ty taky musíš chránit někoho jiného, a já to nejsem. Já vím, že jsi můj otec, ale taky jsi manžel, a já chci, abys dělal spíše manželské povinnosti, než ty otcovské,“ řekla Bella a mohl jsem vidět, jak její ruku Jasper stiskl.

„Máš pravdu, Bello, možná jsem dobrý otec, ale jako manžel stojím za houby. Měl bych mezi nimi nastolit rovnováhu a tvou ochranu předat někomu jinému, ale nikdy tě chránit nepřestanu, protože jsi moje dcera,“ řekl, vstal a při tom Bellu políbil na čelo. Bella se na něj na oplátku usmála.

„Miluju tě, Bello, a vždycky budu,“ řekl a s těmi slovy se dal k odchodu. Trochu ve mně zatrnulo, když to řekl. Vždycky jsem myslel, že tyto slova si můžou říkat jenom dva zamilovaní lidé, ale i mezi rodinnými příslušníky? Od nikoho z mé rodiny jsem to nikdy neslyšel, jen od Belly.

„Já tebe taky,“ odpověděla Bella s úsměvem, který jsem u ní viděl málokdy, spíše vůbec. Vyřazoval z něj pocit lásky a štěstí, ale i tak to stačilo k tomu, abych žárlil. Asi nejsem normální, že žárlím na Jaspera, svého bratra a tchána zároveň.

„Co je, žárlíš?“ ozvalo se, když bouchly dveře, což mě donutilo vzhlédnout, ani jsem si neuvědomil, že jsem hlavu sklonil, a zaměřit se na Bellu, která si jednou rukou podpírala bradu a pobaveně mě pozorovala.

„Proč bych měl žárlit na svého tchána?“ zeptal jsem se opovrženíhodně, ale modlil jsem se, aby to neprokoukla. Bella je nepředvídatelná, nikdy nikdo nemůže vědět co udělá příště, takže mě klidně může prokouknout, než bych stihl říct švec.

„Říkej si co chceš, ale myslíš si, že jsem neviděla tvůj výraz, když táta řekl, že mě miluje? Mohl jsi puknout zlostí, ale to se nedalo srovnávat s tím, jak ses tvářil, když jsem mu odpověděla totéž,“ rýpala do mě a při tom se zákeřně usmívala. Chtěl jsem jí ještě něco říct, ale spolkl jsem ta slova, bude to lepší, myslím.

„Jsem rád, že ti nic není. Vyspi se, já si ještě skočím na lov,“ řekl jsem, přemístil se k ní, políbil jí a odešel z ložnice. Nezastavoval jsem, šel jsem dál hradem až do sklepení, odkud bych se chodbou dostal do lesa.

Najednou mi cestu zastoupil Jasper, který se netvářil zrovna přátelsky. Neměl jsem ani chuť ani pomyšlení číst mu myšlenky, tak jsem čekal, zda začne sám.

„Po té oslavě jsem si myslel, že když jsi s Bellou, má jen samé potíže a je mnohdy v ohrožení života. Přemýšlel jsem, že bych zrušil své požehnání vašeho sňatku,“ řekl a ve mně zatrnulo. Chce mi Bellu vzít? Chce rozbít, co bylo spojeno před bohem?

„Ale po tom, co mi Bella řekla… Má pravdu. Právo chránit ji už nenáleží mně, ale jejímu manželovi. Ale varuji tě,“ rychle mě chytil pod krkem a přitlačil na zeď. V očích mu hrála šílenost. Takového jsme ho ještě nikdy neviděl.

„Jestli bude ještě jednou v ohrožení života, tak přísahám samotnému bohu, že tě vlastnoručně zabiju. Možná už nemám to právo, ale vždycky budu chránit a bránit svou dceru, ať se stane cokoli,“ zavrčel tak hrozivým hlasem, že jsme čekal, kdy mu narostou tesáky a promění se ve zvíře, protože tak působil. Vůbec mi nepřišel jako ten Jasper, kterého jsem znal.

Prudce uvolnil své sevření a otočil se k odchodu. V té rychlosti jsme spadl na zem, protože jsem se v tom velikém šoku zapomněl udržet na nohou. Jasper dal ruce do kapes a jako nájemný zabiják odcházel chodbou.

„Na to nezapomínej. Vždycky budu chránit svou dceru, vždycky,“ rozlehlo se ještě chodbou a pak jsem ho už neviděl. Chvíli jsem se vzpamatovával z toho šoku a přemýšlel, co se to vlastně stalo. Přísahal bych, že jsem se právě setkal se samotnou smrtí.

Rychle jsem se zvedl, oklepal, a rozeběhl se chodbou, abych mohl na ten lov. Už jsme nebyl víc jak týden, a chtěl jsem být co nejrychleji zpátky, abych mohl být s Bellou. I když bude spát, až se vrátím, úplně mi stačí, když ji můžu držet v náručí a cítit její vůni.

V lese jsem byl celkem rychle, ale najít nějaké zvíře už bylo těžší. Ani nevím, co jsem vlastně vypil, dobré to nebylo, ale nasytilo mě to, a to je hlavní. Netušil jsem, jaká doba uběhla, ale víc jak dvě hodiny určitě, protože všude už je černočerná tma.

Upřel jsem se do svých nohou a běžel zpátky, abych už mohl být u Belly. Ve Volteře jsem byl za patnáct minut, teď jít jenom potichu k Belle do postele. Otevřel jsem dveře do bytu a hned na to ztuhl.

„Edwarde! Konečně jsi zpátky!“ zvolala radostně Bella, na stoleček položila knihu, kterou držela v ruce, zvedla se z křesla, objevila se u mě a objala mě. Přesněji na mě skočila a objala mě kolem krku. Být člověk, udusila by mě.

„Ty ještě nespíš, tak pozdě? Vždyť jsi omdlela, měla by jsi odpočívat,“ začal jsem hned, jakmile jsem se vzchopil a sundal ji ze sebe. Ne, že by se mi to nelíbilo, ale i přes tričko jsem cítil její tělo a měla na sobě zase jednu z TĚCH košilek i s županem… To je boží trest.

„Nemohla jsem usnout a tak jsem se rozhodla na tebe počkat,“ zašvitořila vesele a usmívala se jak měsíček na hnoji. Tohle mi nějak nesedí. Takhle veselou jsem ji ještě neviděl, ani když jsem ji požádal o ruku nebyla takhle nadšená.

„Bello, měla by sis lehnout a doplnit energii. Jestli budeš unavená z toho, že jsi ponocovala, tak všichni budou obviňovat mně a Jasper mě určitě taky nepochválí (spíš vůbec). Pro tebe klidně pár ran schytám, ale nechci tady být ten zlej jen proto…“ chtěl jsem pokračovat, ale zastavila mě.

„Přestaň, nebo nenajdu odvahu ti to říct,“ řekla stále radostně, ale teď se zdála více nervóznější a taky stydlivá. Ztuhl jsem. Co mi má nebo chce nebo co říct? Je jí špatně? Nebo se jí točí hlava? Napadalo mě tolik možností, ale byl jsem napnutý jako struna.

„Co se děje? Řekni mi to. Točí se ti hlava? Máš teplotu?“ zeptal jsem se hned rychle plný paniky a začal jí šahat na čelo, zda fakticky nemá teplotu. Bella se usmála ještě víc a ruku, kterou jsem držel na jejím čele, stáhla a vzala ji do svých.

„Ani jedno, blázínku. Jsem těhotná,“ sdělila mi radostným tónem jakoby nic a mou ruku, kterou držela ve svých, položila na své bříško. Cokoli jsem měl v hlavě, tahle jediná věta vymetla ven jako prach z komína.

Autor: CatherineCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jasperova dcera 45. kapitola: