Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jasperova dcera 22. kapitola

nbjg


Jasperova dcera 22. kapitola„Od tebe chci vysvětlení,“ řekla jsem trochu nakrknutě a nabroušeně a založila si ruce na hrudi. Usmál se a nabídl mi rámě. Nadzvedla jsem jedno obočí a čekala, co z něj chytrého vypadne.
„Naplánoval jsem nám romantický večer. Chtěl jsem, aby to bylo překvapení.“ To mi jako vysvětlení prozatím stačilo, tak jsem přijala jeho rámě, které mi hned nabídl. Šli jsme ke dveřím, ale všimla jsem si, že na něj táta mrkl a Edward mrkl zpátky. Něco chystá, ale nechala jsem to plavat.

EDIT: Článek neprošel korekcí.

22. kapitola

 

Už uběhl měsíc od mého návratu. Žijeme šťastně a spokojeně a nic nám nedělá problémy. Rose po dvou týdnech Emmettova prosení, aby odvolala utrum, povolila, ale to se jen na první pohled zdálo. Ona je stejná mrcha jako jsem já.

Nejdříve dá Emmettovi falešnou naději, pak ho nesmírně vzruší a když jde do tuhého, nechá toho a řekne, že jde za Alicí. No, není ona geniální? To bych taky mohla někdy zkusit, ale jakmile to zjistil Edward, prosil mě, i na kolenou, abych to nedělala a nasliboval mi hory, doly. Komické, že?

Ještě jsem se vyvalovala v posteli po velmi vášnivé noci. Rozvalovala jsem se a v hlavě si přehrávala naše dnešní milování. Najednou do pokoje, jako tornádo, vtrhla Alice. Byla k nezastavení.

„Bello, šup, šup! Vstávat a cvičit! Máme spoustu práce a velmi málo času!“ řvala jako šimpanz, takže mě dokonale probudila. Jako na povel jsem se rychle vymrštila na posteli do sedu.

„Alice, co se děje? Hoří snad?“ ptala jsem se vystrašeně. Alice pořád pobíhala sem a tam po pokoji a pořád mlela to samé. "Máme málo času! Musíme toho tolik stihnout!" Vůbec nic jsem nechápala.

„Tak Bello!“ zařval mi těsně u ucha ten její jemný hlásek vysokým sopránem. Tolik jsem se lekla, až jsem letěla po hlavě z postele na zem. Třela jsem si místo, kam jsem se uhodila a hodila rozzlobený pohled na Alici.

„Alice! Jestli takhle budeš pokračovat, tak budu asi první upír, který ohluchne a bude mít otřes mozku. Zpomal trochu!“ zařvala jsem na ni zpátky. Ale ani to s ní nehnulo. Co kdybych přece jen uskutečnila tu vizi?

„Tak pohyb! Běž do koupelny, osprchuj se a umyj si vlasy. Pak se vrať a zbytek je na nás s Rose!“ rozkázala jako velký generál. Tolik mi nahnala strach, až jsem se vyděsila a odcupitala do koupelny, raději ji poslechla.

Vlezla jsem pod sprchu, pustila teplou vodu a začala se mydlit jahodovým sprchovým gelem a šamponem. Pak jsem pěnu spláchla, vylezla a rychle se usušila. Vyšla jsem z koupelny jen v županu do pokoje, kde už na mě čekala Alice s Rose.

Alice mě prudce posadila do křesla a společně s Rose mě začali zkrášlovat, ale na co? Všechny zrcadla byla přikrytá prostěradlem, jako vždycky a nikdo mi nic nechtěl říct. Alici mě prosila, abych se to nepokusila zjistit, prý by ji Edward roztrhal na kusy. Špatný by to nebylo, ale slíbila jsem jí to.

Tak jsem se nechala obskakovat svými sestrami a nic nedělala. Jen jsem seděla na svém zdřevnatělém pozadí se zavřenýma očima a čekala. Po nějaké době Alice řekla, že je hotovo, už se jen stačí obléct.

Stoupla jsem si a Alice po mně hodila krajkové kalhotky. Bez řečí jsem si je oblékla a čekala na další oblečení. Přinesla velký vak, který rozepnula a vytáhla krásné a tak svůdné červené šaty. Proboha, kam že se to dneska chystám? Do Londýna svést prince Williama? Do striptýz baru? Asi ne.

„Ty jsou překrásné,“ vydechla jsem omámeně, když jsem se trochu vzpamatovala z transu úžasu a už nezírala na ty šaty. Alice se usmála a i s Rose mi do nich pomohly. Seděli mi jako druhá kůže.

A nakonec mi Alice podala lodičky. Nádherné, krásně se hodí k šatům. Obula jsem si je a čekala, co dál. Alice mě ještě posadila do křesla a nasazovala mi nějaké šperky a dělala poslední úpravy.

„Hotovo!“ zvolala radostně a pyšně si mě prohlížela. Postavila mě před přikryté zrcadlo a strhla závěs. V tu chvíli jsem přestala dýchat a zírala jsem na tu krásku v zrcadle. To jsem nemohla být já.

Vlasy měla učesané do složitého, ale krásného účesu, oči zvýrazněné řasenkou a červenými stíny a rty natřené rudou rtěnkou. Dále ji zdobila nádherná sada.

Prohlížela jsem si tu krásku ze všech úhlů a nemohla uvěřit, že to jsem já. Takhle krásná a svůdná jsem nebyla ještě nikdy, ale kvůli čemu jsem se takhle vyšňořila? Snad kvůli Edwardovi?

„Bello,“ oslovila mě Alice a tím mě probrala. Podívala jsem se na ní, abych zjistila, co chce. Podávala mi červené psaníčko, které dokonale ladilo s mými šaty. Vzala jsem si ho od ní a dál se prohlížela.

„Vy dvě jste prostě opravdové a dokonalé kouzelnice,“ řekla jsem a obě své sestřičky objala a pevně stiskla. Taky mě objali, ale jen krátce. Ještě naposledy jsem se otočila k zrcadlu a prohlédla se.

„Tak pojď. Už na tebe čeká,“ řekla Alice, dala mi kolem ramen dlouhý rudý šál a táhla mě ze dveří. Jestli bylo tohle kvůli Edwardovi, tak si to ještě odskáče. V obýváku byli všichni. Edward měl na sobě elegantní černý oblek a červenou košili. Takže to bylo kvůli Edwardovi.

„Kdopak je tahle nádherná kočička? Ahoj, jsem Emmett,“ řekl Emmetta a svůdně na mě mrkl. Uchechtla jsem se a přistoupila na jeho hru, protože tím bude mít u Rose další průšvih, a tak bude legrace.

„Isabella. Neznáme se odněkud?“ ptala jsem se ho svůdně. Ano, flirtovala jsem s ním, ale on si začal. Stejně z toho vyjde jenom posměch na jeho adresu  a Rose bude jen hraně pěnit, takže nic extra.

„Vyloučeno. To bych si pamatoval.“ Usmál se, až mu blýskly zuby a pohnul několikrát obočím nahoru a dolu. Zase jsem se uchechtla. Celá rodina na nás zírala, jako by jsme spadli z vyšně.

„Rose, měla by sis ho trošku víc hlídat. Zdá se, že přebral po Edwardovi žezlo a otočí se za každou sukní,“ poradila jsem Rose, která mu okamžitě dala pohlavek a dal pokoj. Otočila jsem se na Edwarda a přešla k němu.

„Bello,“ oslovil mě táta, který stál za mnou, tak jsem se otočila na něj, než jsem stihla dojít k Edwardovi. Pozoroval mě a skenoval od hlavy k patě. Každou část mého těla si prohlédl aspoň desetkrát. Nakonec si povzdechl.

„Je tu malý problém. Asi bych ti měl přestat říkat dítě. Musím si připustit, že už jsi dospělá. Moc ti to sluší, zlatíčko,“ řekl táta a myslela bych si, že se rozbrečí. Konejšivě jsem ho objala, ale moc jsem ho nemačkala, aby Alice nezačala řvát.

„Tati, pro tebe budu vždycky ta malá holčička, co ti usínala v náručí a plakala, když zakopla. Vůbec jsem se nezměnila. Vždycky tu budu pro tebe a vždycky budu tvé dítě. To mně, ani tobě, nikdy nikdo nevezme,“ šeptala jsem mu do ucha, ale bylo mi jasné, že to všichni slyšeli.

Táta mě jemně objal, aby nepomačkal šaty, asi ho Alice upozornila, že by měl taky zakázaný vstup do jejich ložnice, a políbil mě na rameno. Po chvíli jsem ho pustila a otočila se k Edwardovi.

„Od tebe chci vysvětlení,“ řekla jsem trochu nakrknutě a nabroušeně a založila si ruce na hrudi. Usmál se a nabídl mi rámě. Nadzvedla jsem jedno obočí a čekala, co z něj chytrého vypadne.

„Naplánoval jsem nám romantický večer. Chtěl jsem, aby to bylo překvapení.“ To mi, jako vysvětlení, prozatím stačilo, tak jsem přijala jeho rámě, které mi hned nabídl. Šli jsme ke dveřím, ale všimla jsem si, že na něj táta mrkl a Edward mrkl zpátky. Něco chystá, ale nechala jsem to plavat.

Otevřel mi dveře spolujezdce jeho Volva, a když jsem nasedla, zase je zavřel a objevil se za volantem. Nastartoval a vyjel. Podle směru jsem typovala Seattle. A typovala jsem správně. Jeli jsme do ... do divadla. Divadlo? Vždycky se mi divadla líbila, ale nikdy jsem to nikomu neřekla. Ani nevím proč, ale neřekla.

Zastavil, rychle vystoupil, obešel auto, otevřel dveře na mé straně a pomohl mi, jako pravý džentlmen, vystoupit. Šli jsme dovnitř. U dveří stáli dva chlapi a kontrolovali lístky. Když uviděli mě, jejich oči směrovali do mého výstřihu. Edward začal žárlivě vrčet. Musela jsem se usmát.

Edward jim dal naše lístky a pustili nás dovnitř. Vsadila bych se, že i kdyby jsme lístky neměli, pustili by nás taky. Šli jsme rovnou na naše místa. Byli jsme v soukromé lóži pro dva s možností objednat si šampaňské a jiné občerstvení. Hned jsem si objednala šampus.

„Na co to vlastně jdeme, miláčku?“ zeptala jsem se, když odešel číšník, který čuměl jen do mého dekoltu. Edward vrčel jako pominutý, ale naštěstí přestal, když číšník zmizel z našeho zorného pole.

„Rusalka, lásko,“ řekl jako samozřejmost a zářivě se na mě usmál. Zatajil se mi dech. To jsem vždycky chtěla vidět. Miluju tuhle operu o nešťastné lásce. Dříve jsem si myslela, že tak dopadne i ta moje, ale spletla jsem se.

„To jako fakt? To je suprový! Kdy to už konečně začne?“ hned jsem se zeptala. Podíval se mi do očí a pobaveně usmál se. Cítila jsem se jako dítě, které poprvé uvidí vánoční stromeček s dárky.

„Za deset minut,“ řekl s úsměvem. Hrozně moc jsem se těšila. Byla jsem tak nedočkavá, že jsem se pořád vrtěla a poposedávala na židli. Edward se na mně dobře bavil, ale já mu to ještě spočítám.

Když konečně zhasli a zvedla se opona, nic jiného, než děj na pódiu přede mnou, neexistovalo. Byla jsem do toho tak zažraná, až jsem skoro nedýchala. Edward se na mně skvěle bavil, ale mně to bylo jedno.

Když to skončilo, byla jsem zklamaná. Přišlo mi, jako by hrály teprve minutu, a ne tři hodiny. Po divadle jsme jeli do nejluxusnější restaurace v Seattlu. Koukala jsem jako vyoraná myš. Bylo mi jasné, že on jíst nebude.

U dveří stála nějaká dívka, blondýnka s umělými prsy, jen tak mimochodem, a pohledem svlékala Edwarda. V duchu jsem zuřila žárlivostí, ale na pohled jsem dělala, že je mi to ukradené.

„Mám rezervaci na jméno Cullen,“ řekl Edward té prsaté blondýně nezaujatě a dával jí jasně najevo, že je tady se mnou. Byla hodně podobná té, se kterou mě kdysi podvedl. Kdyby to byla ona, zabila bych ji na místě. Probodla mě pohledem a mile se usmála na Edwarda.

„Pojďte za mnou, pane,“ řekla koketně, stáhla si tílko a vytáhla sukni. Nenápadné jako negr na sněhu. Zavedla nás do soukromého boxu, který byl romanticky vyzdoben. Všude byly růže a svíčky. Byla jsem okouzlena.

„Obsluha tu bude za chvíli,“ řekla sladce mile a odešla. Konečně ji to taky napadlo. Prohlédla jsem si celou místnost a všimla si červené pohovky se zlatým zdobením. Vypadala jako z 18. století. Byla kouzelná.

Přešla jsem k ní a posadila se. Byla hrozně měkká. O hodně měkčí, než se na první pohled zdála. Podívala jsem se na Edwarda, který stále stál u dveří s rozepnutým sakem a fascinovaně mě pozoroval.

„Líbí se ti tu?“ zeptal se mě se zaváháním. Usmála jsem se a prohlédla si ještě jednou celou místnost. Nakonec jsme pohled zakotvila na Edwardovi a sjela ho od hlavy až k patě. Dokonale se sem hodil. Existoval na světě někdo lepší, než je můj Edward? Těžko.

„Moc. Celý tenhle večer je překrásný. Ale proč?“ zeptala jsem se přímo. Kolem horké kaše chodím jen občas, velmi nerada, ale záleží na dané situaci. Zarazil se a koukal na mě, ale v jeho očích jsem jasně viděla pohled zkaženého překvapení.

„Co proč?“ zeptal se mě inteligentně. Zdá se mi to, nebo je náhodou s Emmettem příbuzný? V duchu jsem se musela zasmát. Jsou sice nevlastní, ale jsou si dost podobní, co se týče sexuality a inteligence.

„Proč jsi naplánoval tenhle večer? Je mi jasné, že to není bez důvodu. Alice mě prosila na kolenou, abych se nesnažila přijít na to, proč mě tak vystrojila. A viděla jsem to vaše mrknutí s tátou. Tak se ptám znovu. Proč?“ zeptala jsem se s důrazem a čekala, co z něj vypadne.

„Jasper říkal, že jsi velmi všímavá a varoval mě, abych si dal pozor. Bál jsem se, že na to přijdeš,“ začal a nervózně se ošil. Z čeho je tak nervózní? Založí snad požár a bude se bát, aby ho nechytli?

„Ano, nenaplánoval jsem tenhle večer jen tak bez důvodu,“ řekl, ale to jsem už věděla. Pomalu přešel ke mně a poklekl přede mě na jedno koleno. Překvapeně jsem ho sledovala a narovnala se v zádech.

„Bello, miluji tě celým svým srdcem, které je více než dvě století mrtvé. Když jsem tě potkal, mé srdce jako by znovu začalo bít. Bije jen pro tebe. Jsi celý můj život, mé slunce, můj měsíc, střed mého vesmíru. Přísahám, že tě budu milovat každou chvíli až navěky. A proto se tě ptám. Isabello Marie Swan Whitlocková, prokázala bys mi tu neobyčejnou čest a vzala si mě za muže?“ Celou dobu mi zamilovaně koukal do očí.

Ke konci sáhl do kapsy saka a vytáhl krásnou sametovou krabičku, kterou otevřel. Z krabičky na mě koukal překrásný prstýnek. Chvíli jsem bez sebemenšího pohnutí koukala na ten prstýnek a nakonec se Edwardovy podívala do očí. Bál se odmítnutí.

„Ano. Vezmu si tě. A strašně ráda,“ vyhrkla jsem šťastně. Edward si viditelně oddechl a usmál se svým pokřiveným úsměvem, který jsem tak milovala. Vyndal prsten z krabičky a nasadil mi ho. Padl mi jako ulitý.

Políbila jsem Edwarda a pro lepší pohodlí ho donutila, aby si sedl vedle mě. Poslechl a jednou neposlušnou rukou jel po mém stehně, které odhalil rozparek šatů. Líbali bychom se ještě dlouho, kdyby nás někdo nevyrušil odkašláním. 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jasperova dcera 22. kapitola:

 1
2. beda
02.03.2016 [13:12]

krása Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. BabčaS.
01.03.2016 [21:08]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!