Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jasper a Bella? Tak to asi ne. Nebo ano? - 8. kapitola

zzzzzzzzzzzzzk14


Jasper a Bella? Tak to asi ne. Nebo ano? - 8. kapitolaNěkdy je těžké se rozhodnout. Což pozná i Bella. :)

Když jsem byla konečně nasycená, a to přesně po dvou pumách a jednom losovi, mohla jsem se odvážit jít za Rickem, kterého Jasper během mého „krmení“ odnesl do bezpečí. Domů ke Cullenům, kde ho Carlisle dal do pucu.

Když jsem stála před domem Cullenů, přemýšlela jsem, zda mám dovnitř vůbec chodit. Bála jsem se z několika důvodů. První byl, že tam budou mé sestry a poslední, co jsem jim řekla, bylo, že budu s Danielem, a předtím jsem jim vyčetla, jaké jsou. Nemyslela jsem to vážně, navíc jsem jednala dost nepřiměřeně, ale co se stalo, stalo se. Bohužel teď nevím, jak moc mě nenávidí. Zvlášť Rose. Tolik lží jsem jim řekla. Tolik. A tak moc toho lituji. To ony ale nevědí.

Další důvod byl, že Emmetta a Edwarda jsem naposledy viděla, než odjeli. Takže nevím, jak se k nim chovat. Nejradši bych tam přilítla a všechny je objala. To jsem ale nemohla, bohužel. Chyběly, strašně mi chyběly, Emmettovy vtipné hlášky. A Edwardovo pochopení. Milovala jsem je. Jako svou rodinu, bratry a nejlepší přátele.

Další neméně důležitý důvod byl, že naposledy jsem byla v eufórii, když jsem viděla Jaspera, ale teď si jasně uvědomuji, že Jasper věděl o mém slibu. O slibu, který jsem dala Danielovi. Hnusila jsem se sama sobě, jen ta představa mě mučila. Byla to bolest mnohem silnější než celá přeměna, protože to znamenalo, že jsem ublížila Jasperovi. Tomu jedinému upírovi, který se mnou měl trpělivost. Snášel všechny mé nálady a ani slovem si nestěžoval. Ale to bylo dřív. Jak se bude chovat teď?

Stála bych tam ještě hodně dlouho, kdyby ke mně z ničeho nic nepřilítla má sestra, Alice. Ihned mě uzamkla v jejím železném objetí a podle jejích slov mě neplánovala pustit po dalších několik minut, ba snad i hodin. Musela jsem se zasmát, její optimismus a elán do života mi tolik chyběly. Za přesně pět minut a dvaadvacet sekund kousek od nás zdrženlivě stála Rosalie. Vymanila jsem se z kamenného objetí Alice a stoupla si před Rose.

„Rose, tolik se omlouvám. I tobě Alice. Nic z toho, co jsem řekla nebo udělala, jsem nemyslela vážně. Opravdu! Já… Nevím, proč jsem jednala tak unáhleně, iracionálně… Prostě nevím. Myslela jsem, že jednám správně, ale místo toho mou mysl zatemnila sebelítost. To jsem nikdy neměla dovolit. Nikdy.“

Rose a Alice mě pozorně vyslechly. Chvíli mlčely a pak Rose pronesla:

„Bello, odpustily jsme ti v té setině sekundy, kdy nám došlo, proč jsi to udělala. Není nic, za co by ses měla nebo mohla omlouvat. Já sama se musím omluvit. Nazvala jsem tě mrchou a řekla, že tě nepotřebujeme. Potřebujeme, a to moc. Bez tvého zdravého úsudku jsme ztracené. Bez tvé náladovosti byla doma nuda. A omlouvám se za tu mrchu.“ Jen jsem ji objala. Na vyjádření mé vděčnosti slova nestačila.

 „Ani nevíte, jak jste mi chyběly,“ vydala jsem ze sebe mezi vzlyky a přitom je drtila v objetí.

 „Ty nám určitě víc,“ pronesly obě najednou. Chtěla jsem jim dětinsky odporovat, ale přerušil mě ten nejsladší hlas.

„Především mně, lásko,“ řekl a nádherně se usmál. Bože, tak mi chyběl. Překonala jsem vzdálenost mezi námi dvěma kroky během jedné vteřiny a stála kousíček od něj. Zapisovala jsem si každou křivku jeho obličeje do paměti, jako kdyby nás opět měli rozdělit. Jasper to nejspíš viděl jinak. Ani jsem se pořádně nenadála a už jsem se válela pod jeho dokonalým tělem – na zemi.

„Jaspere, tolik jsi mi chyběl…“ Chtěla jsem říct ještě něco navíc, ale to už jeho rty drtily ty moje. Když jsem to ucítila, pootevřela jsem ústa a nechala si je plenit jeho jazykem. Z toho polibku jsem cítila vše, lásku, vášeň i touhu. Bože, jak moc mi chyběl. Začala jsem ho hladit po celé délce zad, tolik jsem ho chtěla, jako nikdy. Byla jsem schopná ho tady na zemi svléknout, chtěla jsem cítit jeho kůži na své. Pak nás ale vyrušilo něčí odkašlávání.

„Myslím, že na tohle budete mít dost času na zbytek věčnosti, ale teď tu máme jednu nedořešenou věc,“ řekl Emmett se smíchem v hlase, ale během vteřiny mu Rosalie sklapla pusu, zasmála jsem se.

„Podpantofláku,“ prohodila jsem směrem k němu. A rozesmála se ještě víc nad jeho uraženým obličejem. I nad tím, že je vše při starém.

Jasper se ze mě zvednul – jaká škoda! – a šli jsme spolu ruku v ruce do domu. Mně mezitím vrtalo hlavou, na co moje dokonalá paměť mohla zapomenout. No, logicky, na nic.

„Jakou nevyřízenou věc?“ zeptala jsem se nechápavě a doufala, že mi to alespoň někdo vysvětlí. Všichni mlčeli.

„Tak?“ zeptala jsem se netrpělivě. Nic.

„Hm, tak dík za obsáhlou odpověď,“ řekla jsem sarkasticky. Ale pak mi docvaklo, že kromě pachu mé rodiny a Ricka je tu ještě jeden. Daniel.

 

Okamžitě jsem se přemístila do sklepa, kde byl na židli přišpendlený on. Daniel. Ten, u kterého jsem myslela, že je mrtvý, rozcupovaný na kousky a spálený, se tu na mě usmíval tím nejhnusnějším zlostným šklebem na světě. Byl přivázaný na židli řetězy a lany – samozřejmě se z toho mohl dostat, ale proč, když bychom ho okamžitě chytli? Po stranách Daniela stál Edward a nyní se k němu přidal i svalouš Emm. Myslela jsem si, že třeba chtějí, abych si to sama vychutnala. Ale okamžitě jsem to zavrhla. Jasper věděl, že já ho nechci už nikdy v životě vidět, cítit, slyšet.

„Danieli,“ sykla jsem nabroušeně. Dostala jsem se do pekla a on se tady na mě bude hnusně šklebit a já to budu muset snášet?!

„Co tady děláš, ty hajzle?“ pronesla jsem ledově.

„Bello, uklidni se,“ promlouval ke mně uklidňující fráze Jasper, ale svůj dar na mě nepoužil – zatím. A až pak jsem zjistila, že stojím přikrčená u země v postoji, který používáme při lovu. Byla jsem připravená skočit a utrhnout Danielovi hlavu, stačilo jen tak málo. Kdyby ovšem Jasperovy ruce nechytly můj obličej a nepodíval se mi zpříma do očí.

„Bello, je naživu, aby nám řekl informace. Řekl, že je řekne jen tobě. A nikomu jinému.“ Přikývla jsem, krotila své emoce a všichni odešli.

„Co? Co mi chceš říct, ty bastarde?“ sykla jsem, skálopevně přesvědčená, že ho rozcupuju na kousky.

„Ale. Bella vystrkuje růžky, když už není ve svém útulném příbytku, hm? Víš, kromě toho, že jsi měla být má děvka, jsem měl ještě jedno poslání. Aro chce tebe a tvé přátele – Alice, Edwarda a Jaspera – u sebe v gardě. Měl jsem plán. Poslechni si ho, byl dokonalý. Měla jsi být v té kobce a já měl zlomit tvoji vůli, k čemuž jsem použil toho lidského červa. Potom bych tě zneužíval, kdy by se mi zachtělo. Byla bys moje děvka a pak by tě jedna členka gardy ke mně připoutala svým darem. Po tom by tě šli hledat tvoji přátelé. A to už by tam byl Aro i s Jane, Alecem, Felixem, Demetrim a dalšími. Neměli byste šanci. Byl jsem tak blízko. A proč ti to říkám? Aro má jiný plán, ale ten se nikdy nedozvíš!“ Měla jsem sto chutí vraždit, trhat, cupovat. A to nikoho jiného než Daniela, při nejlepším si ještě zaskočit na otočku do Itálie a zabít Ara a jeho povedenou gardu. A proč ne? Hrozivě jsem se usmála na Danielův posměšně se šklebící obličej.

„Teď dostaneš to, co si zasloužíš.“ A začala jsem trhat a cupovat. Moje vidění bylo zacloněno rudým plátnem. Přemýšlela jsem jen nad tím, co ho bude bolet nejvíc. Nakonec jsem přilítla se zapalovačem, škrtla a přiběhli členové mé rodiny, aby mě zastavili. Pozdě, začala jsem se hrozivě smát. Danielovy kusy hořely a měnily se v prach a ostatní se tvářili zděšeně. Po dvou minutách strávených hrozivým smíchem a pocitem zadostiučinění mi to došlo. Bezva, konečně. Jsem vážně tak blbá? Zabila jsem jediný zdroj informací? Ale vždyť přesně tohle on chtěl! Daniel celou tu dobu věděl, že se neudržím a zabiju ho! Co jsem to provedla?!

 „Bells, klid, hlavně klid,“ přemlouvala mě Alice.

„Všechno bude v pořádku, my nedopustíme, aby tě Aro dostal, aby nás dostal.“

 „Bude to dobré. Nikdy nepůjdeme do jeho gardy. Nikdy! Chápeš?!“ Na konci už zvedl Jasper hlas. Byl rozrušený, on věčně klidný. Byl rozrušený kvůli nám. Kvůli celé naší rodině. A já přemýšlela, jestli přemlouvá spíš sebe nebo mě.

„Dobře,“ odpověděla jsem hluše, a to byla má jediná odpověď. Fajn, jasně, to zvládneme. Zvládneme zabít celou gardu a tři vládce, to bude brnkačka! Je nás jen šest a postavíme se všem vládcům a gardě. Super! A můžou s sebou vzít i manželky, ne?

Možná, že kdybych odjela do Volterry, tak by se Aro spokojil jen se mnou. Přeci jenom sám čte myšlenky. Bez změny pocitů to vydržel tři tisíce let a budoucnost je ve hvězdách. Tak. To bych mu to pěkně vysvětlila. Tak to by asi nešlo. Ale možná…

„Nad tím ani nepřemýšlej! Budu tě sledovat, Bello!“ burcovala mě Alice. Jé, to je otrava… Pitomý vidění budoucnosti. Pche.

„Bello, lásko, pojď, půjdeme nahoru. Všichni si mají ještě co povídat a ty jsi moc rozrušená.“ Neptal se, spíše rozkazoval.

Dobře, jdeme nahoru za Rickem. Rick! Úplně bych na něj zapomněla.

Ve vteřině jsme byli opět v druhém patře. Rick ani neváhal a jal se objímání.

„Bello, já jsem tak rád, že jsi v pořádku,“ řekl a objímal mě dál, tím si zasloužil od mého přítele jedno dosti hlasité zavrčení.

„Ou, promiň. Omlouvám se, Jaspere, že objímám tvou… Ehm… Přítelkyni,“ řekl rozpačitě.

„Ricku, jsem tak ráda, že jsi v pořádku!“ řekla jsem mu a byla tak strašně ráda, že ho můžu držet ve

své kamenné náruči bez strachu, že ho zabiju. 

„Jak ti je? Jsi v pořádku? Jsi v naprostém pořádku?“ vyštěkla jsem na něj a pořád si ho prohlížela, jestli mu něco není.

 „Jsem v pořádku, Edward se o mě postaral. Musím mu za to poděkovat. Samozřejmě i tobě, Jaspere, že jsi mě odnesl,“ řekl a rozpačitě se otočil na Jaspera.

„Nemáš zač,“ řekl prostě Jasper.

„Ricku. Víš, teď když je po všem… Tak. Mohli bychom zůstat přáteli?“ zeptala jsem se ho s nadějí v hlase.

„Že se ptáš, Bello!“ řekl potěšeně.

„Ale nyní, jestli by to bylo možné, bych se šel rád projít a užít si po tak dlouhé době svobody.“

„Samozřejmě, jdi,“ řekla jsem mu a doufala, že při jeho štěstí ho nepotká jediný medvěd široko daleko.

„Potřebuju si pročistit hlavu, přijít na jiné myšlenky.“ Bylo toho, a stále je, na něj moc. Prožil si skoro svou vlastní smrt, je to přece jen křehká, lehce bláznivá lidská bytost.

„Dobře, ale kdyby něco, stačí zavolat a někdo z nás tam bude ani ne do minutky,“ ubezpečila jsem ho a Rick vyšel hlavními dveřmi ven.

„Ehm, Bello?“ zeptal se mě váhavě Jasper.

„Ano, lásko?“ zeptala jsem se obezřetně.

„Bylo by možné, kdybychom byli chvilku sami?“ zeptal se mě. Proč se vůbec ptá? Pomyslela jsem si. Doufám, že tím sami myslel sex.

„Samoz…“ Ale to už jsem nestihla doříct, protože si mě Jazz vyhodil do náruče a rozeběhl se se mnou pryč lesem. Bylo mi jedno, jestli někdo něco uslyší nebo uvidí. Chtěla jsem ho.

Co mě ale momentálně nejvíce zajímalo, bylo, proč běžíme až tak daleko. Mně by to stačilo tady. Najednou mě položil na zem a vytáhnul z kapsy klíč. Pak se náhle zastavil před krásnou chaloupkou, ale já chtěla sex, sakra! No, budu se muset spokojit s domečkem, i když…

„Páni, Jaspere, to je nádhera!“ Neměla jsem skoro slov. Stáli jsme před nádherným domem. Malým domkem s dřevěným obložením. Jasper samozřejmě cítil mé pocity a začal mě líbat. Ne nijak jemně – což jsem taky v tu chvíli nepožadovala –, ale toužebně. Skočila jsem na něj a on nás navedl do postele. Rozerval mi oblečení, ale já ho chtěla trochu poškádlit. Začala jsem rozepínat jeho košili knoflíček po knoflíčku. Jenomže najednou jsem cítila ještě větší vzrušení, to byla podpásovka!

„Jaspere!“ vyhrkla jsem toužebně a strhla z něj tu košili a následně kalhoty. Kochala jsem se jeho nahým tělem a myslela na to, že si pořídíme Kamasútru. Jasper mi mezitím svlékl i spodní prádlo, a tak jsem neotálela a cáry z jeho trenek letěly k zemi. Jasper už to déle nevydržel, povalil mě pod něj a prudce do mě vniknul. Zasténala jsem slastí. Rychle přirážel a tím mě dostával do ráje.

„Jaspere!“ vykřikla jsem a užívala si nádherný orgasmus spolu s ním. Zasténal a svalil se vedle mě.

„Miluju tě,“ šeptla jsem a políbila ho měkce na rty.

„Taky tě miluju,“ zněla jeho odpověď. V tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem naprosto a dokonale šťastná. Mám všechno, o čem upír může snít. Milované sestry, nádherného přítele, bláznivého kamaráda a rodinu, která mě respektuje a miluje. Přemýšlela jsem nad tím a přitom ležela na rameni Jaspera. Ano, v tu chvíli jsem měla vše. 

 Po několika hodinách jsme se oblékli a Jasper mi ukázal zbytek chaloupky a zahradu.

 Byla to nádherná zahrada plná rozkvetlých levandulí a růží. Pomalu jsem zahradou chodila a užívala si tu přešťastnou chvíli zahradě s mým milovaným. Bylo to jako ve filmu nebo knížce z červené knihovny.

„Mé oblíbené,“ řekla jsem a přivoněla si k rudým růžím. Byla to nádherná vůně.

„Já vím, pojď, něco ti ukážu,“ řekl a táhl mě na druhý konec zahrady k nadpozemsky krásnému altánu. Měl krásné, tepané sloupy, které se obepínaly okolo celé střechy, opět jsem se zasnila. Když jsme došli k altánu, Jazz mě táhnul dál až k sedačce, která byla uvnitř. Byla z týkového dřeva, vypadala starobyle a do toho altánku se nádherně hodila. Ve dřevě byly obrazy cvrlikajících ptáčků a květin.

„Bello, chtěl bych se tě na něco zeptat,“ řekl s hlasem plným odhodlání, ale hlavně nehynoucí lásky. Chvíli jsem přemýšlela, na co se mě může chtít zeptat, ale když jsem na nic nepřišla, podívala jsem se tázavě na něj.

„Isabello Marie Swanová. Poprvé když jsem tě viděl, byl jsem okouzlen tvojí tváří. Myslel jsem si, že nic na světě není kouzelnější, ale pak jsem poznal tvoji povahu. A říkal jsem si, jak jsem se mýlil. Miloval jsem ty chvíle, kdy jsem ti mohl stát po boku a koukat na tvoji líbeznou tvář, když jsem tě viděl přicházet k našemu domu a tobě se na tváři objevil ten nádherný úsměv. Miloval jsem všechny chvíle s tebou, ale nejvíc si pamatuji tu chvíli, když jsi ke mně začala cítit lásku. V tu chvíli jsem myslel, že se blahem rozskočím. Myslel jsem, že teď už nám nic nebrání v cestě. Když mi ale mí bratři vysvětlili, proč musíme odjet a odjeli jsme, myslel jsem, že mě někdo pálí zaživa. Byla to bolest horší než všechny dosavadní. Nebylo z ní cesty ven, a tak jsem se vrátil s nadějí, že jsi na mě nezapomněla a snad mi i odpustíš. Když jsi mě potom odmítla, chápal jsem to, ale uštědřila jsi mi tu největší ránu. Byla to jako ocelová pěst, co mi vyrvala srdce z těla a rozdupala ho. Sledoval jsem, jak odcházíš s posledním polibkem na rozloučenou a hroznou bolestí. Cítit tvoji bolest pro mě bylo tisíckrát, co tisíckrát, milionkrát horší než ta moje, ale respektoval jsem tvoje rozhodnutí. Po tom strašném období, kdy jsi byla zavřená v té kobce, jsem děkoval Bohu, že jsi zase se mnou a že tě můžu mít ve svém objetí,“ nadechl se a pokračoval. „A díky tomu všemu jsem pochopil, že bez tebe má existence nemá smysl, že bez tebe jen přežívám, nežiji. Když s tebou nejsem, jen čekám, až se opět potkáme. Čekám na to, až za mnou přijdeš. Bez tebe pro mě nemá nic smysl. Když potom přijdeš, jsem šťastný jako nikdo. Skoro čekám, až se probudím a zjistím, že celou dobu jsem jen snil. Že jsem se nikdy nestal upírem a nikdy nepotkal tebe, důvod mé existence. A proto se tě teď chci zeptat, Isabello Marie Swanová, vezmeš si mě?“ zeptal se mě a já jsem najednou nevěděla, co mám odpovědět.

Ano, Jaspera miluji více než cokoli na světě, ale asi se zatím nechci vázat. Nevím, co by to pro mě bylo. Vím, že bych s ním měla nádherný život, protože on mě naplňuje vším možným. Když se na něj podívám, v břiše mi poletují motýlci jako člověku. Když mě políbí, míním se ve vteřině roztéct jako čokoláda. Ale svatba?

„Já, já… Musím si to rozmyslet,“ řekla jsem mu a odešla pryč. Než jsem však odešla, viděla jsem v očích Jaspera zklamání. Možná jsem ho zklamala, ale tohle je velký závazek, musím si to promyslet. Utíkala jsem lesem směrem ke Kanadě – kam už jsem se nebála -, když jsem ucítila vůni Ricka a šílený vřískot. Rozeběhla jsem se tím směrem, odkud jsem slyšela vrčení a naříkání Ricka. Na místo jsem dorazila ani ne do deseti sekund, když jsem viděla, co se tam děje.

Neváhala jsem a už se ten hajzl, co mu ubližoval, válel pode mnou. Zakousla jsem se mu do krku a jeho hlava křupla, pak jsem ji jen jedním lehkým trhnutím odtrhla, a to samé jsem udělala se zbytkem těla. Pak stačilo jen kameny třísknout o sebe a celé tělo vzplálo. Upír uhořel. Díky mému stáří boj netrval dlouho, podle očí a jeho zuřivosti to byl zajisté novorozenec.

Pak jsem si klekla k Rickovi, který se vzpíral strašnou bolestí. Proměna už začala. Nezbylo mi nic jiného než ho utěšovat a odnést do bezpečí. Popadla jsem vzpírající se tělo a opět jsem se rozeběhla lesem. Musela jsem se dostat ke své rodině a mému domovu.


Tak jo. Omlouvám se! Vím, co jsem Vám slíbila. Ale naše korektorka se prostě flákala. :D Ne, dělám si legraci, jen neměla čas. :) Snad se na nás za to nezlobíte, bylo to mimo plán. :/ 

No, snad si někdo ještě vzpomene a zanechá nějaký ten komentář, za který budeme neskonale vděčné. :) :D 

Jo a napiště porosím názor ohledně toho sňatku. Jak to vidíte vy? Chcete, aby se vzali nebo ne? 

Máme určitý nápad, ale to by byla povídka o dost delší. A mluvím tu o rozdíl - nejméně - deseti kapitol. Tušíme. :D Tak že chceme slyšet Váš názor. Chcete to už ukončit? Nebo chcete víc kapitol? A jestli máte nějaký nápad, sem s ním. :) 


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jasper a Bella? Tak to asi ne. Nebo ano? - 8. kapitola:

 1
13.11.2012 [23:31]

Connor Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Páni, tak to je něco úžasnýho!!!! :) sice nejsem skalním fanouškem TWS...ale tohle je super!!!! jen tak dál!!!!!!!!!! Emoticon Emoticon Emoticon

18.09.2012 [15:54]

cuketkaaEmily, nějak nechápu. Emoticon Ty mi píšeš o tom, že mám pracovat na kamarádčiných věcech? Emoticon

3. Emily
17.09.2012 [19:32]

Delší!!! Ale měla bys začít peracovat i na jiných věcech... třeba nějáká tvoje kamarádka zrovna píše nějákou povídku nebo tak víšco??? :DDDD Krasa :D :)

2. Ceola
09.09.2012 [11:31]

Klidně delší! :)) Super kapitolka a těším se na další! :) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. reneesmecarliecullen
09.09.2012 [10:00]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!