Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » It´s a Boy Girl Thing!? 7. kapitola

01.05.2010 (18:45) • Azeret • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6308×

7. kapitola

Pohled Rosalie:

Zažila jsem, další nepopsatelný sex s člověkem. Alex byl můj nejlepší člověk v mé dosavadní nesmrtelnosti. Musím říct, že kdybych byla člověk, musela bych se slastí snad rozpadnout. On mě dokáže tak nesmírně uspokojit, tak navnadit, že to není až možné. On je naprosto jiný, než Emmett. To on mi dává tu něhu a lásku, kterou se mi od Emmetta nedostává. Vím, jsme manželé již dlouho, kolik to vlastně je? Nějakých 90 let?! Opravdu nevím, nepočítám to. On si první začal s člověkem, to on se zamiloval do Isabelly Swanové, té coury, co oblbla i mého druhého rozumnějšího bratra Edwarda.

Nevím, jak to udělala, ale jak Edward, tak Emmett jí zobou z ruky. Všichni si o mně myslí, že jsem jen houževnatá namyšlená blondýna, co dobře vypadá. Bohužel nejsem již nějaký ten pátek člověk. Jsem nejnebezpečnější predátor na Zemi. Já jsem totiž upír. Nevybrala jsem si tento život. Nikdy bych si ho nechtěla vybrat. Kdybych měla na výběr, raději bych zemřela na té špinavé ulici, kde jsem byla znásilněná a zbita svým snoubencem panem Kingem.

Tento život měl svá pro i proti. Za prvé jsem si mohla dělat prakticky, co jsem chtěla. Byla jsem sice vdaná za Emmetta, ale ten byl věčně pryč i celé noci. S Alicí a Edwardem jsem se domluvila, že mi budou krýt moje útěky z domova za lidskými zastánci mužského druhu a hlavně příležitostmi si užít kvalitního a nezávazného sexu. Byla jsem na sexu s lidmi závislá. Nedalo se říct, že by mi vyloženě chyběl, to ne, ale porovnávat sex s upíry a s lidmi… Bože, to nejde porovnat! Sex s lidmi byl jinačí, takový strašně pokušitelský, nebylo to všechno v místnosti rozbít, ale užít si! Na tento způsob podvádění mého manžela, mně přivedla moje věrná přítelkyně z Denali, Tanya.

Tanya se několik let snažila uhnat mého bratříčka Edwarda. Divím se, že byl stále panic, i když teď spíše není. Po tom jednom incidentu s Isabellou na záchodech se z něho stala také sexuální mašina. Oba rozbili vybavení pánských záchodků, dále pak odpoledne zdevastovali kancelář ředitele i jeho sekretářky. A aby toho nebylo málo, za posledních pár dní se stalo i to, že když se náš Edík rozhodl, že nepůjde do školy jen kvůli tomu, aby nemusel poslouchat kecy nějakého psychologa a sedět vedle Isabelly zůstal raději doma. To mu ale stejně nepomohlo, protože si to s Isabellou rozdal tady u nás. Nevím, kde všude byli, ale když jsem přišla domů, všude byl zničený nábytek.

Rychle jsem musela všechno poklidit. Můj drahý bratr si skočil na lov. Och, jak to bylo od něho šlechetné, že vypadl z domu a já si v klidu mohla užít další nerušený sex s mým osobním nabíječem Alexem. Nejdříve jsem však poklidila ten jejich nepořádek. Našla jsem v kuchyni termosku s krví, zajímalo by mě, proč zrovna termosku. Neřešila jsem to a odešla jsem do své ložnice.

Jakmile jsem zapadla za dveře své ložnice, začala jsem se svlékat. Rychle jsem zapadla do koupelny a smyla ze sebe ten školní smrad. Rychle jsem se umyla a ve své obrovské skříni na sebe natáhla své nejlepší sexy prádélko. Bylo červené barvy a spíš odhalovalo, než zakrývalo.

Za nějaký čas se domem konečně rozezněl zvonek, poznala jsem jedno rychle bijící srdce, věděla jsem, že je to Alex. Jakmile jsem lidskou chůzí došla ke dveřím a než jsem je otevřela, ihned mě začal líbat. Odvedla jsem ho nahoru do svého pokoje. Navzájem jsme se mazlili a svlékali se. On mě vždy dokázal bez toho, aby do mě vstoupil dohnat k nádhernému orgasmu. Naopak Emmett mě takhle nikdy neudělal.

Užila jsem se nekonečné hodiny sexu s člověkem jak já tak i Alex jsme v tomto oba byli na stejné úrovni. Nikdy jsme se sexem neunavili. On je nymfoman a já upír. Oba sex ke svému životu potřebujeme. Po báječném sexu jsem se rozloučila s Alexem a čekala na svého manžela Emmetta. Bylo již pozdě a on stále nepřišel domů. Zaslechla jsem Alici, jak něco říká Edwardovi a jeho následný úprk do lesa.

Řekla jsem si, že se podívám, kde žije ta coura Isabella. Když jsem ale dorazila k jejímu domu to, co jsem uviděla, jsem opravu nechtěla vidět. Zrovna byla v té nejintimnější chvíli na kuchyňské lince s mým mužem. Nemohla jsem dopustit, aby se tohle dále rozvíjelo. Na příjezdové cestě jsem uviděla její auto. U sousedů měli takový hezký plot ze samých patníčků. Jeden ten patníček jsem vyndala ze země a celé auto jsem jí rozbila. Zasloužila si to!

Pohled Edwarda:

Moje Bella se vyspala s mým bratrem Emmettem! Proč mi tohle zrovna musela udělat? Copak ona neví, jak moc ji miluji? Jak mě trápí ji vidět jen s někým jiným promluvit a při tom po něm nevystartovat?! Ten den, kdy jsem ji poprvé uviděl, jsem se do ní zamiloval na první pohled. Byla naprosto nádherná, její dlouhé kaštanové vlasy jí spadaly po ramena a její hnědé oči byly naprosto kouzelné. Jen jednou jsem se do nich podíval a již jsem v nich zůstal navždy. Její tělo mi patřilo, to ona mě zbavila mé cudnosti, sice jsem chtěl, až po svatbě, ale s Bellou to bylo naprosto dokonalé, jen to místo mohlo být krapet jinačí.

Nemohl jsem si pomoc, když mi to moje sestra Alice řekla, že si právě moje sladká Bella užívá s mým bratrem, nemohl jsem jen tak být doma a poslouchat vášnivé vzdechy pocházející z pokojů těch šťastných párů. Rosalie byla zrovna u mě na sedačce, četla si nějaký časopis, nemohl jsem vystát ty její myšlenky týkající se Emmetta, který byl podveden a nyní sám podvádí. Copak si neslibovali věrnou lásku?!

Potřebovala jsem si vyčistit hlavu a tak jsem běžel hluboko do lesa. Běžel jsem několik minut, až jsem byl v Kanadě, zde jsem uprostřed lesa udělal menší mýtinku. Nemůžu udělat nic, čím by mi Bella ty poslední tři roky odpustila to mé chování. Jsem velmi chápavý člověk a vím, proč to udělala. Určitě z jednoho důvodu jsem byl já a za druhé chtěla utěšit Emma. Vím, že vše, co jsem jí udělal, byla obrovská chyba. Pokusím se ji získat jen pro sebe, buď jako přítelkyni nebo jako kamarádku.

Ráno přišlo až příliš brzy. Alice mi zavolala, zda zvládnu odvést Bellu do školy.  Jen jsem přikývl. Ptala se mě i na to, co říkám na Bellu, když se vyspala s Emmettem. Jen stroze bez špetky lítosti, ale v srdci to hodně bolelo, jsem jí řekl, že si může dělat, co chce a že mi nepatří.

Doběhl jsem domů pro své auto, nastoupil jsem a vyrazil ke Swanům. Jen co jsem dorazil k jejich domu, viděl jsem před sebou ujíždějící zadek Emmettova Jeapu. Zaparkoval jsem naproti Swanovic domu. Nevím, jak dlouho to bylo, než vylezla Bella a byla nějaká bledší, nejspíš jí nebylo dobře. Taky komu by bylo po sexu s Emmettem. Zašla za dům, jakmile spatřila své auto, zděsila se. Okamžitě jsem vystoupil z auta a šel k ní.

„Bello?“ Zavolal jsem na ni.

„Opakovaný vtip není vtipem! Říká ti to něco?“ Štěkla po mně.

„Tohle není moje práce, ale Rose. Já bych ti to tvoje nezničil.“

„Rose? Proč by Rose…“ Zasekla se v půlce věty.

„Vidím, že ti to došlo. Pojď, odvezu tě do školy!“ Navrhl jsem ji.

V tichosti jsme došli k autu. Bella neměla žádné námitky, nejspíš věděla, že nemá cenu se se mnou hádat.  Jako správný gentleman jsem jí otevřel dveře, nastoupila a já obešel auto. Zapadl jsem na místo řidiče. Nastartoval jsem a vydali jsme se cestou do školy.

Celou dobu jsem se na ni díval, byla tak nádherná a já jí měl sto chutí říct, jak moc jil miluji, ale to bych byl blázen. Zrovna včera se vyspala s mým bratrem, i když nevlastním, já ho za svého bratra bral. Pokukoval jsem po ní a při tom se věnoval řízení.

„Tak co se děje?“ Zeptala se mě s povzdechem.

„Nic nebo by snad mělo?“ Odpověděl jsem jí nechápavě.

„Tak proč po mě pořád koukáš?“ Vyhrkla rychle.

„Proč si to včera udělala?“ Zeptal jsem se sklíčeně.

„Co myslíš?“

„Emmett,“ vydechl jsem jen jeho jméno a ona hned pochopila, na co narážím.

„Já… já… nevím, prostě se to stalo,“ mluvila potichu se skloněnou hlavou.

„Prostě se to stalo?! Nic víc mi k tomu neřekneš?“ Zahřměl jsem naštvaně.

„A co ti na to mám říct?“ Křičela pro změnu ona.

„Cokoliv, ale jenom to, že nevíš, mi nějak nestačí. Prostě tě nechápu,“ křičel jsem na ni. Byl jsem naštvaný na maximum. To jsem jí ráno chtěl ještě odpustit.

„A co je tobě vůbec do toho!“

„Nic! Jako vždycky!“ Odsekl jsem. Přeci nebudu říkat, že ji miluji!

„Tak se nepleť do mého života!“ Křičela a po tvářích se jí začaly kutálet slzy.

„Kéž bych mohl, ale už je pozdě!“

„Jak to myslíš?“ Ptala se mě trošičku klidněji.

„Nijak, neřeš to!“

„Neřeš to! Ty něco nakousneš a já to pak nemám řešit!“ Už jsme po sobě zase křičeli.

„Jo neřeš to! Ty mě nenávidíš a já tebe, tak to neřeš! Jasný?!“ Křičel jsem a koukl se po ní. To byla ale osudová chyba.

Jeli jsme poměrně rychle a najednou se v zatáčce a v protisměru objevil náklaďák. Ve snaze zabránit přímému nárazu a možné smrti, jsem strhl volant a auto nasměroval do lesa.

Na něco jsme najeli, auto se převrátilo, udělalo několik kotrmelců a nakonec do něčeho pořádně narazilo. Jediné, co jsem si pamatoval a vnímal jsem, byla šílená bolest a tma, která mě pohltila.

Pohled zvláštní osoby:

Je to dvacet let, co nepiji lidskou krev. Já ani moji věrní přátelé. Nikdy si neodpustím, že jsem krev své krve opustil. Opustil jsem ji, ale stačilo jen pár dní a celých osmnáct let ji hledám po celém světě.

Před osmnácti lety jsem ji naposledy uviděl, byla to moje dcera, to nejrozkošnější stvoření, které jsem kdy viděl. Nikdy si neodpustím, že kvůli mému bratrovi Arovi jsem se jí musel vzdát. Druhý bratr byl vždy se mnou. Musel jsem opustit Volterru. Aro, by nikdy nepochopil to, že svoji dceru nadevše miluji. Aro, v ní viděl pouze další objekt svého zkoumání. Viděl v mojí dceři, jen další zkumavku na nový talent, kterou za každou cenu musí mít.

Tajně za jeho nevědomí jsem se učil lovit zvěř a stával jsem se vegetariánem. S sebou jsem potřeboval, alespoň někoho. Volba padla na Demetriho, Aleca, Felixe a Jonathana. Jonathan měl velmi šikovný talent, uměl ovládat počasí, to se na našich cestách velice hodí.

Demetri s Felixem moji holčičku z Itálie odvezli do Ameriky. Nedali ji na starost vegetariánské rodině Cullenů či Denalijským. Moji dceru dali nějakému páru, který děti nemohl mít. Nechali ji zabalenou v dečce, kterou jsem jí dal, když se narodila. Byla to červená deka se znakem Volturiů. Už jako několika hodinové miminko byla velice podobná své matce.

Její matku jsem velice miloval. Chtěl jsem ji proměnit, bohužel si přála, abych ji neproměnil. Její poslední slova byla ta, že mě miluje a mám se postarat o naši dceru.

Když se, Aro, dozvěděl, že mám dceru, ihned ji chtěl zkoumat jako laboratorní krysu. Nemohl bych to dovolit, aby z naší dcery byla jen loutka, která dělá to jak, Aro, pískne. Rozhodl jsem se vypravit Demetriho s Felixem, kteří byli jejími chůvami. Oba si během krátké chvilky dokázala omotat kolem svého malinkatého prstíčku. Požádal jsem je o to, aby moji dceru dali do nějaké rodiny i s dopisem, který jsem zanechal po sobě mé dceři.

Milí neznámí,

zde na Vašem prahu je zanechaná holčička. Prosím, nelekněte se, je to poloupíří dítě. Já sám jsem upír. Svoji holčičku chci uchránit před vládnoucí trojcí. Tato královská rodina hlídá upíří zákony. Nemůžu dopustit, aby moje dcera byla dostižena a zničena.

Chápu Vaši obavu. Ona je napůl upír a napůl člověk. Nikam vlastně nepatří. Nemusíte se ničeho bát, bude normálně jíst lidské jídlo, ovšem potřebuje i krev. Prosím ne lidskou, jen zvířecí! Toto malé stvoření s oříškovými oči, po mé drahé zesnulé ženě bude velice neobyčejné. Nelekejte se prosím věcí, když něco provede. To se budou vyvíjet její schopnosti. Zatím žádné nemá.

Teď bych Vám rád vysvětlil náš druh. Jsme neobyčejně rychlí, krásní, naše pokožka je bělostná, jako křída. Jsme prakticky nesmrtelní. Zemřít můžeme pouze jedním způsobem (který Vám nechci říkat, už jenom pro Vaši bezpečnost). Jsme nesmrtelní. Náš druh, pokud se živí lidskou krví, má oči rudé. Pokud se, ale živí krví zvířat má je medově - zlaté. Když jsme nebyli na lovu dlouho, mají naše oči temnou barvu, ta se stupňuje do černé. Ale černá barva nemusí nutně znamenat, že potřebujeme krev, ale může znamenat i vzrušení.

Já Vás tímto prosím o utajení naší a její existence. Není to dobré ani pro jeden svět. Dávám Vám pouze její jméno Isabella. Víc Vám v tuto chvíli nemůžu zdělit i tak toho víte více, než ostatní smrtelníci.

S pozdravem

Otec

P. S.: Nikdy ji neříkejte, kdo doopravdy je.

Proputoval jsem velký kus Ameriky. Nyní jsme ve městě Port Angeles. Z místních novin jsem se dozvěděl, že ve městě Forks hledají učitele. S radostí jsem tam zavolal a oni mě ihned přijali. Budu vyučoval, starší děti.

Doufám, že konečně najdu svoji dceru. Dceru, kvůli které jsem se stal vegetariánem. Když jsem volal místnímu řediteli, byl opravdu rád, že má mezi kantory takový klenot. Sám žiji na tomhle světě více jak 2.000 let. Za tu dobu jsem toho prožil opravdu hodně.

„Demetri, Alecu, Felixi!“ Zavolal jsem z obýváku na dotyčné. Během několika chvilek byli u mě.

„Ano pane?!“ Pronesli unisono.

„Kolikrát vám mám opakovat, že mi máte říkat jménem?“ Vyjel jsem na ně. Tohle mi dělají opravdu na schvál.

„Posledních dvacet let, každý den!“ Přitakal Alec.

„Super, alespoň někdo si to pamatuje!“ Pronesl jsem ironicky.

„No nic, Zítra nastupujeme všichni do školy ve Forks,“ pronesl jsem.

„Proč?“ Zeptal se Felix.

„Vy tři jako žáci. Felix do druhého ročníku, Alec do prvního, Demetri do třetího!“ řekl jsem jim.

„A ty?“ Zeptal se Jonathan.

„Já nastupuji jako učitel. Nějaké peníze potřebujeme. Jonathane, jelikož se pořád neovládáš, zůstaneš doma,“ řekl jsem mu. On div neskákal metr vysoko.

„Říkal jsi do Forks?“ Optal se mě pro jistotu Alec. Jen jsem přikývl. „Ale tam jsou Culleni,“ dodal se strachem.

„Ano, vím. Pokud ale vnímám a koukám se vám do očí vidím, že jsme také vegetariáni!“ Pronesl jsem tvrdě, div že jsem na ně nekřičel.

„Teď se běžte připravit na zítřek,“ propustil jsem je.

Nevím, zda mám na to být učitelem, přeci je tam moc lidí a vysoká koncentrace jejich pachu. Mám ale takový pocit, že moje dcera je mi blízko. Přísahám, že já ji najdu! To si na vlastní jméno slibuji já Caius Volturi!

6. kapitola « Azeret & Chobotnicka » 8. kapitola

Autor: Azeret (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek It´s a Boy Girl Thing!? 7. kapitola: