Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Isabella Volturi - 9. kapitola

24.11.2009 (18:45) • Rock • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6458×

Když jsme přiletěli, byl pátek večer. Vystoupili jsme z letadla, nasedli do taxíku a vydali se k domu. Teď už i k mému domu. Zastavil nám na místě, odkud vedla cesta k domu. Vystoupili jsme, vytáhli kufry a počkali až taxi odjede.

Potom jsem se upíří rychlostí rozběhli k domu i s kufry.

„Doufám, že ti nebudu vadit pokoj pro hosty. Je to jen prozatím. Myslím, že Alice stráví celou sobotu nakupování a potom to budeš mít zařízené jedna báseň.“ řekla Esme.

„V pořádku. Nemusíte nic kupovat. Koupím si to sama.“

„Tak to v žádném případě.“ ohradila se Alice. „Esme ti nakoupí nábytek, já oblečení a hotovo. Vše platíme mi z našich společných peněz. Tedy i z tvých.“ zasyčela a já neměla sílu odporovat. Jen jsem přikývla.

Vešli jsme do domu, všichni si vybalovali. Já jsem si odnesla mých + / - sto kufrů do pokoje pro hosty ve druhém patře a vydala se za zvukem televize v přízemí.

Tam se na pohovce rozvaloval Emmett s ovládačem v ruce. Přisedla jsem si k němu.

Objal mě kolem ramen. „Tak co ségra, těšíš se na pondělí?“ trvalo mi chvíli než mi došlo, že je škola.

„Ach, no jasně. Díky za připomenutí, co vlastně jsem?“ zeptala jsem se.

Do pokoje se teď vřítili všichni a Carlisle s telefonem v ruce.

„Děkuji.“ řekl. „Mluvil jsem s ředitelem, asi je už šest, ale on byl ještě ve škole. Jsi přihlášená Bello. A abych nezapomněl, tvůj dotaz.“

Teď se do toho vložila Esme. „Mluvil jsme o tom a máme to. Jsi naše další adoptovaná dcera. Bylo ti pět a tvoji rodiče umřeli při autonehodě. Neměla jsi nikoho a tak jsme tě adoptovali. Žila jsi s námi, ale před dvěma lety jsi odešla na střední školu v Riveside a teď jsi se rozhodla vrátit.“ dokončila můj příběh.

„A abych nezapomněl, od teď se jmenuješ Isabella Marie Swan Cullen.“ řekl Carlisle. To jeho abych nezapomněl, mě vždycky dostane. Jak může zapomenou, když je upír? Nechápu.

„Nechám ti udělat falešnou občanku a řidičák. Máš nějakou fotku?“ vytáhla jsem jednu z kapsy. Nosím jí vždy u sebe, člověk nikdy neví. Nebo upír.

„Na Jazzi, ale ten řidičák mi dělat nemusíš.“

„Proč?“

„Já neumím řídit. Nikdy jsem neměla možnost se to naučit.“ pokrčila jsem rameny.

„Tak už vím, co budeme dělat v neděli.“ vypískla Alice.

„Fajn.“ zabručela jsem. S Alicí nemá smysl se hádat.


Víkend utekl jako voda. Mám krásně zařízený pokoj. Esme je prostě umělkyně. Od Alice mám úplně nový šatník – bohužel.

V neděli mě Alice s Emmettem učili řídit auto. Jsem ráda, že jsem se narodila v době, kdy ještě žádná auta nebyla, protože jsem si jistá, že bych nebyla nebezpečná nejen sobě, ale hlavně svému okolí. Každopádně jsem se to naučila a tak mám od Jaspera i řidičák.

„Alice, pospěš si. Přijdeme pozdě do školy.“ volali Rose s Jazzem na Alici.

„No jo, už jdu. Emmett si nechtěl oblíknout ten svetr, co jsem mu koupila a tak jsem mu musela pomoct.“ řekla a za ní se vláčel Emmett, navlíknutý v odporném zeleném svetru. Chudáček. Cože? Já lituju Emmetta? Zakroutila jsem hlavou.


„Já, Jazz, Emm a Rose pojedeme Emmetovým jeepem. Ty jedeš s Edwardem.“ No super, náš vztah je na bodu mrazu, až na pár okamžiků, kdy mám nesmírnou touhu se po něm vrhnout, a ona mě nechá s ním jet do školu. Bezva.

Nasedla jsem do jeho Volva a vyjeli jsme. Nikdo nepromluvil celou cestu, ale mě to nevadilo.

Hned jak jsem vystoupila z auta, všichni se na mě dívali. No bezva. První hodinu jsem měla španělštinu společně s Alicí.

Přihopkala ke mně. „Tak pojď. A jich si nevšímej.“ pohodila hlavou ke všem zvědavcům okolo. Popadla mě za ruku a už mě vláčela na španělštinu.

Šla jsem rychle vedle ní a dělala, že nevidím ty mraky zvědavců. No tak Isabello, vzchop se. Kam se poděly tvoje úžasné vlastnosti?

Nasadila jsem úsměv a už sebejistěji jsem pokračovala v cestě.

Alice mě zavedla do poslední lavice. Naštěstí jsme seděly spolu. Okukování všech přerušil až učitel.

Jakmile mě uviděl, řekl: „Á to jste vy. Ta nová Cullenová. No tak nám řekněte něco o sobě.“

A tak jsem tedy vstala a spustila. „Jmenuji se Isabella Cullenová. Pro přátele Bella. Před dvěma lety jsem odešla od rodičů a studovala v Riveside a teď jsem se vrátila.“ řekla jsem pečlivě nacvičený příběh.

Sedla jsem si. Alice se na mě povzbudivě usmála. Ale nebylo třeba, už jsem byla dokonale v klidu, protože co mi můžou udělat? Oni mě neukousnou. Říkala jsem si. To mu jsem se musela zasmát tak, že se na mě otočila polovina třídy. Ale já si vážně nemohla pomoct, oni mě neukousnou, ale já můžu kousnout je.

Po španělštině jsem už neměla, až do oběda, žádnou hodinu se sourozenci. Poslední hodinu před obědem jsem měla angličtinu. V učebně jsem uviděla volnou lavici a tak jsem k ní zamířila. Sedla jsem si a čekala, kdy přijde učitel, ale než přišel on, přišel k mojí lavici nějaký blonďatý kluk.

„Promiň, ale tohle je moje místo.“ řekl. Teď už ne. Chtěla jsem říct, ale nakonec jsem si to rozmyslela. Radši.

„Fajn.“ zabručela jsem a začala se zvedat.

„Ne, počkej. Já to tak nemyslel, jen mohla by jsi si sednout sem?“ zeptal se a ukázal na místo vedle. Přikývla jsem a sedla si o jedno místo vedle. Jako by to nebylo jedno!

Ten kluk se na mě pořád díval. „Ty jsi ta nová Isabella, že jo?“

„Ne, jsem číslo 5 a přišla jsem ti říct, že chci domů. Jasně, že jsem to já, ale jen Bella prosím.“ řekla jsem a doufala, že už mi dá pokoj. Marně.

„Já jsem Mike. Mike Newton.“ usmál se.

„Hm.“

„Tady je to hodně jiné než v Riveside, co? Ale časem si zvykneš.“ Jak mám asi vědět, jestli je to tady lepší než v Riveside, když jsem tam nikdy nebyla, proboha?

„No jasně, hodně jiné.“ Chtěl ještě něco říct, ale přerušil ho učitel, který vešel do třídy. Zase jsem se musela představovat a takový ty kecy. Když jsem si sedla a myslela si, že už to bude v pohodě, Mike zase spustil.

„Jak to myslíš, že jsi odešla od rodičů a pak se k nim vrátila? Já myslel, že tě Cullenovi adoptovali.“

„Taky, že ano, mluvím o nich jako o rodičích, protože jsou jako moji rodiče. Nějaký problém?“

„Ne.“

Hurá zbavila jsem se ho.

„Ty chodíš s Cullenem? Myslím jako Edwarda.“ Ne nezbavila.

„Ne, proč?“

„Jen tak.“ Myslel, že ho neslyším, ale i když šeptá, má smůlu, takže se to nedalo přeslechnout. „Takže mám šanci, určitě se jí líbím.“ On? To těžko. Jediný, kdo se mi kdy líbil byl Josh, kterého jsem sama a z vlastní vůle opustila, ještě před tím než to začal být pořádný vztah.

A potom Edward, který je teď mým bratrem!!! Ach, jo.

Po zbytek hodiny nepromluvil. Naštěstí, jinak bych ho asi přiškrtila. Už, už jsem se to chystala udělat, ale zazvonilo. Jeho jediná záchrana.

Vystřelila jsem z hodiny jako kulový blesk a šla jsem na oběd. Lidské jídlo, no fuj.
Vzala jsem si něco ani nevím co, ale příšerně to páchlo. Vydala jsem se k našemu stolu. Už tam všichni seděli a čekali na mě.

„Ahoj číslo 5.“ pozdravila mě Alice zvesela. No jasně musela všechno vidět.

„Ahoj všichni,“

Při našem “obědě“ nikdo nepromluvil, až když jsem chtěla jít, začala si Alice ztěžovat.

„Škoda, že nejsou hodiny o něco delší, alespoň minulá hodina. Co Bello?“ smála se.

„Proč?“ ptal se nakvašeně Emmett.

„Měli bychom o spolužáka míň.“ odpověděl Edward s úsměvem.

„Mike.“ řekli všichni zaráz a já se začala smát.

„Vidím, že ho máte všichni rádi jako já. No nic. Má tu někdo biologii?“

„Já.“ Edward.

„Tak pojď.“ usmála jsem se.

Došli jsme do třídy a sedli si do volné lavice. Třída byla úplně plná a čekalo se jen na učitele. Podívala jsem se Edwardovi do očí, což jsem neměla dělat. Okamžitě jsem se v nich začala topit.

Naklonila jsem se k němu a on udělal to samé.


V tom bouchli dveře a na scénu přišel učitel. Povzdechla jsem si.

„Á slečna Cullenová.“

A začalo nové kolečko s představováním, novými učebnicemi atd.

Po biologii jsem měla ještě tělocvik. Hned jsem poznala, že mě nebude bavit, ale naštěstí jsem ho měla s Emmettem a tak to zase nebyla taková nuda.

Po hodině jsme všichni nasedli do aut a odjeli domů.

Shrnutí

8. kapitola X 10. kapitola

--------------------------------------------------

Líbilo se?

Přemýšlím, že ustálím data přidání, vždy na jeden den v týdnu.

Co vy na to?

Autor: Rock (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Isabella Volturi - 9. kapitola: