Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Isabella Volturi - 10. kapitola

jacob je faaaaaakt  slavnej


Isabella Volturi - 10. kapitolaV pořadí už 10. kapča. Je trošku kratši než ostatní, ale co se dá dělat. dneska mi nebylo moc dobře. :( Říká se, do třetice všeho dobrého. Platí to i tady? To zjistíte jakmile si přečte te tuhle kapču. tak šupky, dupky do čtení. xD Zanechte prosím komentář.

„Tak jak se ti líbilo ve škole, zlatíčko?“ přivítala mě mateřsky Esme.

„Ušlo to. Až na jednoho mého spolužáka.“

„Mike.“ řekli všichni moji sourozenci a začali se smát. Přidala jsme se k nim.

Všichni se začali věnovat svojí činnosti. Alice seděla na Jasperově klíně a plánovala další nákupy. Jediný, kdo byl ochotný s ní jet byla Rose, která si právě lakovala nehty. Edward byl zalezlý ve svém pokoji, podle ostatních to dělal často. Prostě si četl. Emmett s Jasperem se dívali na fotbal. Esme seděla s námi v obýváku a přemýšlela o tom, že by ho chtěla celý předělat.

Rozhlédla jsem se po něm, ale nic co by potřebovalo změnit, jsem nenašla. A pak můj zrak zabrousil k nádhernému klavíru, kterého jsem si před tím ani nevšimla.

Rozběhla jsem se k němu a prohlížela si ho. „Čí je?“ zeptala jsem se.

„Edwardův.“ odpověděli. Lehce jsem přejela prstem po klaviatuře.

„Nesahej na něj.“ ozval se za mnou Edwardův hlas. Rychle jsme sundala prst z JEHO klavíru a otočila se na něj.

„Promiň.“ řekla jsem mu tvrdě. Jak on na mě, tak já na něj. Rozběhla jsem se zpátky na pohovku. Esme se mračila.

„Umíš hrát, Bello?“ ptala se.

„Ano. Hrála jsme už jako člověk.“

„A hrála jsi už jako upír?“ ptal se Edward kousavě. Co mu sakra vadí?

„Ano. Každý den ve Volteře. Vlastně to bylo to první a skoro poslední, z čeho jsem měla ve Volteře radost.“ upřesnila jsem.

Všichni na mě zírali. Co jsem zase řekla?

„Tak zahraj. Já taky občas hraji, ale Edwardovi se nevyrovnám.“ řekla Rose.

„Radši ne. Nerada bych ho Edovi rozladila.“ řekla jsem ostře. Zavrčel.

„No tak, nechte toho.“ kritizovala nás Esme. „Zahraj mi, Bello. Prosím.“

„Pokud to taky pán tvorstva dovolí?!“ pokývala jsem k Edwardovi. Povzdechl si a přikývl.

Sedla jsem si tedy za klavír a začala hrát. V pokoji se začala linout hudba, která mě napadla hned, jak jsem poprvé uviděla Edwarda. První část poukazovala na to, když jsem ho spatřila. Jeho krása, dokonalost. Druhá na naše hádky a neshody. Viděla jsem, že se na mě všichni dívají s otevřenou pusou.

Přestala jsem hrát a podívala se na ně. Vážně jsem o ně měla celkem strach. Najednou bouchli dveře - Carlisle.

Když uviděl mě za klavírem a všechny z otevřenou pusou, zasmál se.

„Vidím, že vás Bella také uchvátila svým hraním. Byl jsem vážně hodně vyvedený z míry, když jsme ji slyšel poprvé.“ řekl a já se začala zvedat.

„Prosím, pokračuj.“ řekla Esme a všichni přikývli. Jak se zdá, už se vzpamatovali. „Ještě není konec.“

„Nemůže to mít konec, ještě ne.“ řekla jsem a podíval se na Edwarda.



„Jdu na lov.“ oznámila jsem rodině.

„Počkej, jdu s tebou“ řekl Edward. Jen jsem přikývla.

Vyrazili jsme. Musím říct, že jsem si to celkem užila. U prostřed lesa jsme se rozdělili. Ulovila jsem medvěda a poté měla dost. Rozběhla jsem se po lese a najednou se objevila na krásné malé loučce. Uprostřed té loučky jsem ovšem spatřila něco krásnějšího. Edwarda.

Ležel se zavřenýma očima a usmíval se. Šla jsem blíž a sedla si vedle něj. Je zvláštní, že si ještě neuvědomil, že tu jsem. Musel cítit můj pach.

„Ahoj.“ prolomila jsem ticho.

Otevřel oči a úsměv mu z tváře zmizel. „Co tu děláš?“

„Omlouvám se. Běžela jsem a narazila na tuhle louku. Můžu zase jít. Promiň.“ řekla jsem a posmutněla. Proč mě od sebe pořád odhání?

Chytil mě za ruku a mnou proletěl elektrický šok. „Tak jsem to nemyslel. Líbí se ti moje louka?“ Jeho louka?

„Tvoje louka?“

„Tak něco. Chodím sem, když chci přemýšlet a být od každého dál.“

„Aha, tak to nebudu rušit.“

„Ne počkej.“ řekl a znovu mě chytil, když viděl, že se chystám k odchodu.

„Já jsem tě nechtěla rušit v přemýšlení.“

„Vlastně už přemýšlet nepotřebuji, protože jsme se už rozhodl.“ řekl a chytil mě za pas. Přitáhl si mě blíž k sobě. Cítila jsem jeho omamný dech.

„Co to děláš?“ ptala jsem se omámeně.

„To, co jsem chtěl udělat už dávno.“ řekl a přitiskl svoje rty na ty mé. Ten polibek byl jiný, než ten od Joshe. Byl krásnější, vášnivější a beze stopy pochybností.

„Promiň, ale už prostě nemůžu předstírat, že jsi mi lhostejná.“ zašeptal.

„To je dobrý.“ odpověděla jsem a plně se ponořila do našeho polibku.

Shrnutí

9. kapitola X 11. kapitola

-----------------------------------------------------

Máte radši Happy End

nebo Sad End?

Rozhodujte dobře. ;)



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Isabella Volturi - 10. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!